Grafické pracovní stanice pro Windows NT

Svět pracovních stanic je místo, kam běžný uživatel PC stěží nahlédne. Většinou jen ví, že jde o velmi výkon...


Svět pracovních stanic je místo, kam běžný uživatel PC stěží nahlédne.
Většinou jen ví, že jde o velmi výkonné počítače. Případně že místo jejich
nasazení je v náročných CAD/CAM aplikacích, při vizualizaci složitých výpočtů
nebo filmových animacích. Podobné programy dokáží hravě vytížit libovolný
hardware a jsou obvykle optimalizovány pro to nejlepší, co zrovna existuje. Je
jen otázkou ceny, jaká stanice se pro ten který účel vyplatí. A s výkonem nad
běžně dostupné zboží rychle stoupají i ceny.
V relativně nedáv-né době byly výkonné pracovní stanice poháněny výhradně
procesory typu RISC a provozovány pod unixovými operačními systémy. Intel se
však díky velkému odbytu stal největším výrobcem procesorů a do vývoje tak
může investovat nemalé prostředky. Proto nyní stanice postavené na jeho čipech
velmi dobře konkurují tradičním stanicím. Alespoň částečné použití komponent,
vyráběných ve velkém, totiž snižuje cenu. Samozřejmě, stále existují
nejvýkonnější RISCové stanice, na které PC doména zatím nemá. Jejich střední a
nižší verze však už lze nahradit stroji založenými na Intelu. Pak zbývá jen
otázka softwaru. Ne každá unixová aplikace je převedena pro PC, i když
většina producentů vyvíjí varianty svých programů pro Windows NT. Právě
Windows NT jsou totiž častým systémem pro intelové stanice, neboť spojují
jednotné a obvyklé ovládání Windows s bezpečností a spolehlivostí Unixů.
Na to, jak dnes podle představ několika firem vypadají výkonné pracovní
stanice pro platformu Wintel (Windows NT na Intel procesoru) určené pro práci
s grafikou, jsme se v TestCentru podívali. Tento test může jen přiblížit
možnosti současných špičkových strojů postavených na procesorech Intel,
důkladné srovnání znemožňují dva faktory. Prvním je velmi široká nabídka.
Většina výrobců zároveň dodává i PC nižších kategorií a někdy i RISCové
stanice a protože různé aplikace různě zatěžují různé části systému, mohou
tito producenti uspokojit požadavky nabídkou stanic téměř ušitých na míru
různým aplikacím a samozřejmě i v různých cenových kategoriích. Srovnání
výkonu pak kromě určité nutné specializace komplikuje i poměrné rychlé uvádění
novinek Intelu na trh. V době testu bylo nejvýkonnějším procesorem Pentium II
s taktem 400 MHz, ale ne každý výrobce PC je už měl skutečně k dispozici. A
již letos v létě se chystá uvedení procesorů Pentium II Xeon pro Slot2. Navíc
pro víceprocesorové stroje byl zrovna k dispozici jen čipset 440LX, který
podporuje jen 66MHz sběrnici a tedy 333MHz Pentium II. A tady právě velmi
záleží na používané aplikaci, zda a jak moc umí rozložit výpočty na více
procesorů a jestli je pak rychlejší na dvou Pentiích II 333 MHz nebo jednom
400MHz. Ale také firma, která plánuje investici do pracovní stanice, musí
zvážit naléhavost potřeby, jestli za několik týdnů nebude možné koupit
několikanásobně rychlejší novinku teď třeba víceprocesorovou stanici se 100MHz
sběrnicí nebo Xeon na 450 MHz. Právě tento rychlý vývoj a pestrá paleta
aplikací pro pracovní stanice způsobuje, že takovýto test může sloužit jako
návod pro výběr jen orientačně a už vůbec ne dlouhodobě.
Jak vypadá dnešní pracovní stanice?
Abychom však alespoň napomohli při výběru vhodné konfigurace, podíváme se
před popisem testovaných stanic na hlavní komponenty, používané v současné
době u počítačů této výkonové kategorie. Ukážeme alespoň zhruba výhody a
nevýhody hlavních směrů i jejich typické využití.
Procesor (nebo radši dva?)
Použitá CPU je nejtypičtějším a prvním parametrem, který se používá pro
stručnou charakteristiku počítače. I když na výkon mají vliv i ostatní části,
podle procesoru lze stále alespoň zhruba určit kategorii a čas výroby stroje.
Nyní je jediným procesorem, vhodným pro nejvýkonnější pracovní stanice s
Windows NT, Pentium II. Mimo počítače kompatibilní s IBM PC ještě nabízí
Digital procesory Alpha, na nichž Windows NT také běží. Protože pro Alphu jsou
potřeba i zvláštní verze aplikací nebo emulace Intelu, vrátíme se raději na
běžnější platformu. Pentium II je založeno na osvědčené výkonné architektuře
P6 Pentia Pro podporující symetrický multiprocessing, navíc však nabízí MMX
instrukce, značně lepší výkon i pro smíšení 32/16bitové prostředí, jako jsou
Windows 95 a hlavně taktování až do 400 MHz. Přestože zatím nejrychlejší
350MHz a 400MHz varianty využívají systémovou sběrnici na 100MHz, neukázaly
žádné testy tak razantní zvýšení výkonu oproti 333MHz verzi na klasické 66MHz
sběrnici, jak by se dalo očekávat. Svůj podíl na tomto jevu zřejmě má i to,
že frekvence PCI sběrnice zůstává stále na 33 MHz. Jak už bylo zmíněno výše,
zatím nejsou nabízeny systémy s nejrychlejšími Pentii II.
Tradiční výrobci klonů, jako Cyrix nebo AMD často ve svých materiálech
uvádějí vyšší výkon svých produktů podle benchmarkových programů ve srovnání s
výrobky Intelu. Vždy se však jedná o testy založené na běžných kancelářských
aplikacích, které téměř nevyužívají operace s desetinnou čárkou. U 3D grafiky
i vědeckých a technických výpočtů je důležitý i výkon FPU a zde má Intel velký
náskok. Navíc žádný z klonů nepodporuje spolupráci více procesorů. Proto nemá
cenu u pracovních stanic uvažovat o něčem jiném než o Pentiu II nebo jeho
nástupcích, jejichž vrcholem je zatím 64bitový Merced, chystaný na přespříští
rok. Ten plánují softwarově podporovat nejen Microsoft s Windows NT, ale i
mnozí výrobci Unixů. Vhodný počet procesorů závisí na možnostech programů, pro
které je stanice plánována. Většina softwaru používaného na této kategorii
počítačů je zároveň vyvíjena i pro unixové stanice či dokonce pole stanic a i
ve verzi pro NT využívá více CPU a někdy umí práci rozložit mezi více
zasíťovaných strojů. My jsme však měli k dispozici jen počítače s jedním
procesorem, byť některé byly rozšiřitelné o druhý. O nárůstu výkonu s druhým
procesorem jsme se tedy nemohli přímo přesvědčit.
To, že s rostoucím taktem procesoru roste i výkon, ukazuje většina provedených
testů, ve srovnávacích grafech je proto vždy frekvence uvedena.
Cache druhé úrovně
Rychlá vyrovnávací paměť má význam pro výkon i při použití pamětí typu SDRAM.
U testovaných strojů však nejsou rozdíly, neboť všechna dosavadní Pentia II
jsou vybavena 512 kB L2 cache v procesorovém modulu.
Jak velkou paměť?
Při dnešních cenách paměťových modulů není problém důkladně vybavit běžný
domácí počítač, natož výkonnou stanici. Prakticky standardizovanou formou jsou
dnes DIMM moduly paměti SDRAM (synchronní DRAM). Vždy platí čím více RAM, tím
lépe. Velká paměť je především znát u zpracování velkých objemů dat nebo pokud
běží větší množství aplikací. V případě práce s více daty než pojme RAM je
nutné jejich část odkládat na výrazně pomalejší disk. Jako typickou úlohu pro
testování zatížení paměti jsme zvolili zpracování velkého bitmapového obrázku
fotografie skenované na 1 200 dpi. Tento zhruba 50MB soubor jsme podstrčili
skriptu z běžných benchmarků, který na něj aplikuje různé filtry v Corel
PhotoPaintu. U Dellu s 384 MB RAM a Pentiem II na 400 MHz trvala celá operace
necelých 20 minut, Digital s 256 MB RAM a 333MHz Pentiem II na témže úkolu
pracoval asi 40 minut a ostatní se 128 megabajty i při dostatečně velkém swapu
skončili i po více než 2 hodinách ve chvíli, kdy skript nevydržel čekat na
některou příliš pomalou operaci (viz graf 1).
Grafická karta
Zásadním prvkem ve stanici pro práci s grafikou je adaptér s dostatkem paměti
a hardwarovým urychlením používaných funkcí. V grafických kartách se testované
počítače nejvíce lišily a jednotliví výrobci obvykle nabízejí několik různých
řešení pro každou řadu stanic. Akcelerace 2D i 3D funkcí je sice běžná téměř u
všech prodávaných karet, ale specializované karty jsou i několikrát rychlejší
a důslednější v implementaci. Čím víc funkcí není podporováno kartou a musí
být emulováno softwarově, tím víc se zatěžuje CPU, která má už tak dost
přepočítávání velkého množství dat. Protože k přehlednému zobrazení výsledků i
vstupních dat nebo rozsáhlých obrázků či tabulek se používají velká rozliše-ní
jako 1 280 x 1024 bodů, je pro 3D urychlení potřeba i dostateč-ná paměť pro
Z-buffer a textury. Standardem u 3D funkcí profesionálních aplikací je OpenGL.
Kartami s jeho podporou byly vybaveny stanice IBM a Digital. Při nasazení s
programy pracujícími převážně v 2D jsou počítače obvykle vybavovány kartami
Matrox Millenium II nebo ATI s čipem 3D Rage Pro. Výjimku tvoří sestava
Master, jejíž grafická karta Intel Express 3D má pouze 4 MB RAM a ani bez 3D
akcelerace už nezvládne rozlišení 1 280 x 1 024 v pravých barvách.
Výkon grafiky jsme měřili pomocí demonstračních programů pro OpenGL z CD
dodávaného k Siemensu a vybraných úseků ze scén CDRS-03 a Light-01 k OpenGL
benchmarku Viewperf od skupiny spadající pod SPEC (Standard Performance
Evaluation Corporation), vše v rozlišení 1 280 x 1 024, pokud možno ve
24bitové barvě a při 85 Hz. Viewperf je založen na zobrazování reálných dat z
náročných CAD programů využívajících OpenGL. Testy lze rozdělit do 2 skupin,
v první není příliš zatížen celý systém, ale pouze grafika. Sem patří Viewperf
s pohledem CDRS a demo Glaze s nastaveným použitím většiny 3D efektů. V těchto
testech jednoznačně vede Digital s grafickou kartou PowerStorm 4D30T a také
IBM s adaptérem Intergraph Intense 3D je několikanásobně lepší než ostatní, s
grafikou bez specializované podpory OpenGL. Poslední skončil Celsius od
Siemense, protože měl nejpomalejší procesor. Druhé 2 testy využívaly mnohem
větší množství dat a více se u nich projevila výkonnost celého systému.
Jednalo se o scénu Light-01 pro Viewperf a zobrazení analýzy vozu SAAB během
srážky v demoverzi programu Glview firmy ViewTech. I zde jsou v čele Digital a
IBM a zbylí jsou setříděni podle taktu procesoru, rozdíly však již nejsou tak
výrazné (viz graf 2).
S grafikou také souvisí i monitor. Většina dodavatelů nabízí k pracovním
stanicím alespoň 17" a 21" monitory, podle účelu, ke kterému má stroj sloužit.
Protože monitor neovlivňuje výkon systému, ale jen komfort práce, dovolili
jsme si otázku monitorů ignorovat.
Diskový systém
Také na systém ukládání dat jsou u pracovních stanic vyšší nároky než u
běžných počítačů. Převahu zde proto mají řešení založená na SCSI. IDE disky
se objevují jen u některých firem a pouze na hranici mezi kategoriemi výkonné
PC a pracovní stanice. Všechny současné čipsety od Intelu mají jako součást
EIDE rozhraní s podporou UltraDMA/33. Ty z pracovních stanic s podporou SCSI
měly rozhraní integrované na základní desce. Z testovaných strojů byly IDE
disky vybaveny počítače Master a Dell, všechny ostatní používaly Wide
UltraSCSI. Tradiční tvrzení, že SCSI napomáhá většímu výkonu tím, že méně
zatěžuje procesor, už nemusí být pravda. IDE řadiče už nějakou dobu podporují
bus mastering, je však třeba do systému doinstalovat správné ovladače. Na CD k
základní desce počítače Master nejsou busmasterové ovladače pro NT a v dodaném
systému také nebyly nainstalovány. Pokud kopírujeme větší objem dat z disku na
disk a sledujeme zatížení procesoru, ustálí se mezi 60 až 80 %. U Dellu
správné ovladače byly a přesouvání dat využívalo jen 8 až 10 % procesorů. U
stanic s SCSI se zatížení diskovými operacemi pohybuje mezi 10 a 20 %. SCSI
rozhraní však má stále proti IDE několik výhod. Především je to velká škála
různých interních a externích zařízení a vůbec možnost externího připojení
jednotek. Vyšší je i prostupnost datového kanálu a důležitá je i možnost
připojení až 15 zařízení na 1 kanál oproti 2 u IDE. V neposlední řadě pak
stále jsou nejvýkonnější a největší disky vyráběny jen v provedení SCSI.
Prakticky jsme účinnost diskového subsystému měřili tak, že během kopírování
kolem 75 MB dat do jiného adresáře na disku byla spuštěna výpočetně náročná
úloha, konkrétně komprimace zvuku do formátu MPEG layer 3. Na výsledném čase
se kromě zatížení kopírováním projevila i rychlost procesoru. U Masteru se
jako kritická ukázala absence busmasterových ovladačů, kvůli níž je výkon
téměř o polovinu horší. Samotnou rychlost kopírování dat nelze brát zcela
vážně, protože vzorek dat se u každého počítače lišil hlavně v počtu souborů.
Podle tohoto hlediska nejlépe uspěl Umax, který byl jediný vybaven diskem
Seagate Cheetah s 10 000 ot/min.
Další komunikační možnosti
Protože i dalšími rozhraními byly všechny stanice vybaveny téměř jednotně,
popíšeme je souhrnně nyní. Kromě Umaxu, který má běžnou kartu Sound Blaster 16
Vibra, mají všechny ostatní stanice zvukovou podporu řešenu na základě čipu
Crystal CS-4236 integrovaného na základní desce. Téměř všichni kromě Master
Excelllence jsou také vybaveni 10/100Mb síťovou kartou. Další komunikační
porty je možno vyjmenovat předem, protože se vůbec neliší: 2 porty PS/2, 2
porty USB, 2 sériové porty a 1 paralelní.
Posledním testem, který je uveden spíše pro srovnání, protože použité aplikace
příliš neodpovídají typickému nasazení pracovní stanice, je standardní
benchmark TestCentra. Je však třeba upozornit, že obvykle jsou uváděny
výsledky pod Windows 95 a ve Windows NT se celý test chová trochu jinak a
dosahuje výrazně lepších časů. Přitom to neznamená, že přechod na Windows NT
by znatelně urychlil váš počítač. Testované pracovní stanice se umístily před
ostatními počítači, které kdy byly pod NT testovány. Ukázalo se však, že
specializované grafické karty u IBM a Digitalu jsou na překážku výkonu v
běžných aplikacích.
Nyní když je jasné, co lze od pracovní stanice očekávat, představíme
jednotlivé stroje, které jsme testovali, v pořadí od specializovanějších k
relativně běžným.
Digital Personal Workstation 333i+
Pracovní stanice od Digitalu měla ze všech testovaných jednoznačně
nejdůmyslnější konstrukci. Motherboard na sobě integruje základní periferie a
sběrnice. Čipset s CPU, pamětí a jedním AGP slotem je k ní připojen na
samostatné kartě. Dodaná sestava byla osazena jedním procesorem Pentium II
taktovaným na 333 MHz a lze ji rozšířit ještě o jeden. Ze 4 paměťových slotů
byly 3 obsazeny a jak ukázaly testy, 256 MB RAM se jen tak neztratí. AGP port
zůstal nevyužit a to je celkem logické. Již integrovaná grafická karta s
čipem Permedia 2 od 3Dlabs a 8 MB RAM je pro leckteré úkoly dostačující.
Špičkového výkonu však stanice dosahuje díky PCI-kartě PowerStorm 4D30T s 3D
procesorem MitsubishiDMA/REALimage a čipem S3 Trio64V2/GX pro kompatibilitu s
VGA. Dodaná verze této karty obsahovala 16 MB snímkové paměti a 16 MB pro
textury. Kromě běžného VGA konektoru pro monitor disponuje PowerStorm i
rozhraním pro synchronizaci prostorových zobrazovacích zařízení. O tom, že
takto výkonná karta není levnou záležitostí, vypovídá její cena, která tvoří
více než třetinu ceny celé stanice.
Na základní desce je integrován Ultra SCSI řadič Qlogic QLC 1040. K němu je
připojen pevný disk Quantum Viking, který se hlásí jako DEC RZ1CC-BA, jeho
kapacita je 4,3 GB. CD-ROM mechanika Toshiba XM-6202B je v provedení ATAPI.
Na základní desce je dále zabudováno síťové rozhraní pro Fast Ethernet s čipem
DEC 21142/21143 a Crystal CS-4236 pro podporu zvuku. Dodané ovladače umožňují
aplikaci 3D efektů na zvuk. Pro další rozšiřující karty jsou k dispozici tři
sloty PCI a dva sdílené PCI/ISA.
IBM Intellistation MPro 6598-140
IBM dodalo druhou pracovní stanici s vysoce specializovanou grafickou kartou.
Na první pohled má IBM nejzajímavější výtvarné provedení. Výsledky této
stanice však většinou nedosahovaly výkonu Digitalu. Testovaná sestava měla
jeden procesor Pentium II taktovaný na 333 MHz a lze ji rozšířit ještě o
jeden. Vybavena byla 128 MB operační pamětí a ještě zůstaly tři ze čtyř DIMM
slotů volné. Grafický adaptér Intergraph Intense 3D Pro 2200-T samozřejmě
podporuje hardwarovou akceleraci OpenGL funkcí. O to se stará procesor DEC
21052AB, kompatibilitu s VGA zajišťuje čip Cirrus Logic GD-5440. Testovaný
Intergraph měl pro práci 16 MB video RAM a 4 MB paměti pro textury. Kromě VGA
výstupu je na kartě konektor i pro VGA vstup, ten poslouží pro nahrazení
vestavěného Cirrus Logic ji-nou samostatnou VGA kartou. Nechybí ani konektor
pro synchronizaci 3D brýlí.
Vestavěný UltraSCSI řadič s čipem Adaptec AIC-7895 nabízí největší možnosti z
našich stanic je totiž dvoukanálový. To znamená možnost připojení až třiceti
zařízení. Jedinou obsazenou pozicí je disk IBM DCHS 04U o kapacitě 4,5 GB.
Jeden kanál má konektor vyveden na zadní stěnu pro připojování externích
zařízení. Jednotka CD-ROM Sony CDU611-F je opět v provedení ATAPI.
Zvuková karta s čipem Crystal CS4236 a adaptér pro Fast Ethernet postavený na
Intel 82557 jsou zabudovány přímo na základní desce. Pro další rozšiřování lze
použít dva PCI, jeden ISA, jeden sdílený PCI/ISA a jeden AGP slot.
Součástí programového vybavení je kromě klienta síťového softwaru Netfinity i
licence na Lotus SmartSuite 97 a zkušební verze programů od Hummingbirdu.
Siemens Scenic Celsius 1000
Řada pracovních stanic Celsius 1000 je vybavena vždy jen jed-ním procesorem.
Varianta, kterou jsme testovali, už dnes nepatří ke špičce, neboť v nabídce
firmy jsou i stroje se 400MHz Pentiem II. Právě procesor taktovaný na 300 MHz,
což je nejméně ze všech testovaných, má za následek špatné výsledky většiny
testů. Rychlost CPU má prostě vždy znatelný vliv na výkon. Jak ukázaly úpravy
velkých bitmap, má i 128 MB RAM svá omezení, pro rozšíření paměti má Siemens
ještě 3 volné sloty DIMM. Použitá grafická karta Matrox Millenium II s čipem
MGA 2164W v AGP verzi se dodává pro stroje, jejichž převážnou náplní práce je
2D grafika. Bezproblémovou práci ve vysokých rozlišeních a barevných
hloubkách zajišťuje 16 MB paměti typu WRAM. Pro náročnou 3D grafiku jsou
stanice osazovány kartami Diamond FireGL 4000 s čipem Permedia 2. Na základní
desce je integrován SCSI řadič Adaptec AIC-7880. V naší sestavě byl na něj
napojen pevný disk Western Digital Enterprise 4360 o kapacitě 4,3 GB a CD-ROM
jednotka NEC. Obvyklá 3,5" disketová mechanika byla nahrazena jednotkou
LS-120, která umí obhospodařovat běžné i 120MB diskety. Zvukové možnosti
dodává stejně ja-ko u všech ostatních čip Crystal CS4236. Adaptér pro
komunikaci po lokálních sítích typu 100Mb Ethernet je výjimečně v podobě
samostatné PCI-karty Intel EtherExpress Pro.
Pro další rozšiřování jsou na desce ještě 2 ISA sloty, 2 PCI a 1 sdílený
PCI/ISA. I zde má SCSI vyveden konektor pro připojení vnějších zařízení.
Netradiční záležitostí, u Siemense však běžná, je ochrana pomocí čipových
karet. Ta je natolik integrována do systému, že bez správné karty a znalosti
PIN vůbec nelze nabootovat. SNI navíc dodává i softwarové doplňky pro kontrolu
karet i ve Windows. Stejně jako jiné firmy, napomáhá Siemens integraci stanic
s Windows NT do unixového prostředí. Na jejich stanicích však jsou plné verze
programů Exceed (X-Window) a NFS klient/server firmy Hummingbird přímo
předinstalované. Pro kancelářské práce byl pak dodán MS Word 97.
UmaxStation 6120
UmaxStation, dodaná firmou ConQuest, se svou konstrukcí už blíží běžnému PC,
ale na výkonu i možnostech je znát, že si označení stanice zaslouží. Postavena
je na základní desce Asus P2L97-DS s čipsetem Intel 440LX osazené jedním
procesorem Pentium II s taktem 333 MHz, s možností rozšíření o druhou CPU. Ze
čtyř slotů DIMM byl jen 1 obsazen modulem o kapacitě 128 MB. Na základní desce
je integrován UltraSCSI řadič Adaptec AIC-7880, také vybavený externím
konektorem. Vysokému výkonu hodně napomohl rychlý disk Seagate Cheetah 4LP
ST34501W o kapacitě 4,5 GB, který dosahuje výjimečných 10 tisíc otáček za
minutu. 24x CD-ROM jednotka Panasonic CR-585 se jako u většiny ostatních
připojuje k IDE řadiči.
Ostatní rozhraní jsou samostatná. Nejdůležitější z nich je grafická karta ATI
Xpert@Work v provedení AGP s čipem ATI 3D Rage Pro a vybavená maximálními 8 MB
paměti typu SGRAM. Stejně jako Millenium je tato karta vhodná pro 2D grafiku
nebo méně náročnou 3D grafiku v nižších rozlišeních.
Propojení s lokální síti typu Fast Ethernet zajišťuje PCI-karta málo známé
značky Planet ENW--9501 postavená na čipu Digital 21140-AE. O zvukový vstup i
výstup se stará klasická karta Sound Blaster 16 s čipovou sadou Vibra 16.
I při tomto vybavení ještě zůstávají 2 PCI a 1 sdílený PCI/ISA slot volný.
Zajímavou částí softwarové instalace je malá utilitka pro nastavení, zapnutí i
vypnutí automatického přihlašování do Windows NT. Při jejím použití pak není
potřeba ručně editovat registry.
Dell OptiPlex GX1 L 400
Počítač od Dellu působí velmi jednoduše, protože vše důležité má integrováno
na základní desce. Na rozdíl od ostatních minitowerů má jeho desktop poněkud
nižší možnosti rozšíření. O špičkový výkon se postaral hlavně procesor Pentium
II taktovaný na 400 MHz. Systémová sběrnice je v tomto případě časována na 100
MHz a PCI na obvyklých 33 MHz. Testovaná sestava byla vybavena 384 MB RAM, což
je maximum, které základní deska pojme.
Součástí základní desky je grafický adaptér, zvukový čip i síťový adaptér.
Grafická část je řízena čipem ATI 3D Rage Pro napojeným na AGP port a
rozšířeným na plných 8 MB paměti. Síťový adaptér odpovídá kartě 3Com Fast
EtherLink XL pro rychlý Ethernet. Zvuk je opět doménou čipu Crystal CS4236.
Součástí instalace zvukové podpory je také softwarová wavetable syntéza Yamaha
S-YXG50, která MIDI hudbě dodá kvalitu XG. Na tomto stroji nezabere tato
syntéza více než 10 % času procesoru, i když má povoleno víc než 70 %. V
ovládacích panelech lze velmi komfortně nastavit kvalitu a základní efekty.
Tento Dell není vybaven SCSI, ale i EIDE řadič podporující UltraDMA/33
zajistí dostatečný výkon. EIDE využívají pevný disk Maxtor 83240D3 o kapacitě
3,2 GB a 32x CD-ROM jednotka NEC. I přes integraci základních rozhraní lze
systém ještě rozšířit pomocí tří PCI a dvou PCI nebo ISA karet.
Počítače Dell jsou dodávány pouze jako kompletní sestavy i s monitorem. Cena
uvedená v tabulce je tedy pouze pro srovnání. Cena testovaného modelu včetně
kvalitního 17" monitoru činí přibližně 117 tisíc Kč.
Softwarové vybavení tvoří kromě systému a různých utilit i vlastní DMI klient
Dellu. Trochu nepříjemnou vlastností Dellu je, že stejně jako u IBM jsou
ovladače dodány v podobě obrazů disket, které lze rozbalit pouze na diskety,
ale ne přímo na disk.
Master Excellence+
Poslední na řadě je počítač Master od brněnské společnosti A&A. Podle
některých parametrů už patří mezi výkonná PC, ale přesto může klidně soutěžit
s pracovními stanicemi. Master je postaven na základní desce Intel SE 440 BX
(Seattle) s čipsetem 440 BX osazený procesorem Pentium II s taktem 400 MHz a
vybavený 128 MB RAM rozšiřitelných až na 384 MB. Základní slabina této desky
už byla v testu zmíněna, pro Windows NT nejsou součástí dodávky ovladače EIDE
využívající Bus Mastering. Přesto se s 8GB UltraDMA diskem IBM DHEA-38451 ve
většině operací výkon příliš neztrácí. Na druhém EIDE kanále je připojena
CD-ROM jednotka Teac CD-532E.
Stejně jako u disků, i u grafiky bylo omezení již popsáno. Intel 3D Express
není nezajímavá karta, pracuje v režimu 2X AGP, ale je evidentně plánovaná
pro jiné účely. Hlavně 4 MB paměti již přinášejí ve velkých rozlišeních
omezení. Pro testy v rozlišení 1 280 x 1 024 musela být barevná hloubka
snížena na 16 bitů. Přesto (nebo možná právě proto) dopadl Master v Testech
grafiky dosti dobře, což svědčí o kvalitě intelovské grafické karty. O jejím
zaměření však víc vypoví demoverze her na přiloženém CD. Za co je potřeba
ovladače grafické karty pochválit, je důkladná možnost nastavení a vlastní
diagnostika, vše fungující i pod Win-dows NT.
Protože grafický adaptér je jediná osazená karta, zbývají oba dva ISA a čtyři
PCI sloty pro případné další rozšiřování.
Závěrem
Bývá zvykem, že na konci testu se nachází zhodnocení, který testovaný výrobek
byl lepší, který horší a proč. U takto obecného testu pracovních stanic tak
kategorické hodnocení provést nelze. Parametry pracovní stanice je třeba
pečlivě zvolit podle možností a požadavků aplikací, které na ní poběží.
Specializované stanice založené na PC poskytují vysoký výkon i v běžných
programech pod Windows NT. Zopakujme si však, čím mohou prospět ve vysoce
náročných aplikacích. Vysoký výpočetní výkon co nejrychlejšího Pentia II
upotřebí CAD/CAM i jiné grafické programy ve všech operacích i při
zobrazování, obvykle také zvládají rozložení výpočtů na více CPU. Počítače s
novým 400MHz Pentiem II zde byly ve výhodě, stroje s možností druhého
procesoru zatím končí na 333 MHz. O významu velikosti RAM pro práci s velkými
objemy dat jsme se přesvědčili u Dellu. To, že zobrazování náročné grafiky
může výrazně pomoci hardwarová 3D akcelerace OpenGL, nám ukázaly stanice IBM a
Digital. U disků předvedl Master, jak se projeví chybějící busmastero-vé
ovladače u IDE. U jednodiskových konfigurací se výkonnostní rozdíl IDE oproti
SCSI příliš neprojevil. V možnostech však vede IBM s dvoukanálovým Ultra SCSI
pro připojení až třiceti zařízení.
Každá z testovaných stanic měla jiné vybavení a tedy i jiné výhody oproti
ostatním. Snad vám tento výběr pomohl udělat si představu o možnostech
dnešních pracovních stanic pro NT.
8 1489 / jam









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.