Guth-Jarkovský v kybernetickém prostoru

Zatímco vejít do katolického kostela s kloboukem na hlavě je neomalenost, při vstupu do synagogy je pokrývka hlavy sluš...


Zatímco vejít do katolického kostela s kloboukem na hlavě je neomalenost, při
vstupu do synagogy je pokrývka hlavy slušností. Ani v kostele, ani v synagoze
se ovšem nemusíte zouvat, což je zase pro změnu vyžadováno v mešitě.
Vydávat po chutném obědě nejrůznější zvuky se v evropské civilizaci zrovna
nedoporučuje, naopak v Číně je to považováno za výraz dobrých mravů a úcty k
hostiteli. A jestliže např. Švéd chápe prostor o poloměru 1 metr jako "svůj" a
nemá rád, když mu tam vstupuje někdo cizí, Jihoameričané považují vzdálenost
půl metru pro běžnou konverzaci za tak akorát. Na mezinárodních konferencích
jsou pak k vidění scénky, kdy temperamentní Latinoameričan neustále přistupuje
blíže a odtažitý Skandinávec před ním couvá přes celou kongresovou halu ve
snaze uhájit si svou představu "osobního prostoru". Zkrátka každá kultura má
své představy o tom, co se rozumí pod pojmem "dobré mravy". A protože svět
Internetu reprezentuje nepochybně svébytné kulturní prostředí, můžeme už dnes
hovořit o zásadách slušného chování na síti, o etiketě v kybernetickém
prostoru. Jaká jsou tedy hlavní úskalí dobrých mravů on-line? Nejdůležitější,
co si musíme neustále uvědomovat a co mají mnozí tváří v tvář chladné obrazovce
monitoru tendenci zapomínat, je fakt, že tam někde, na druhém konci sítě sedí
člověk jako vy. Proto i pro virtuální prostředí Webu platí ono zlaté pravidlo z
mateřské školky nedělej jiným to, co nechceš, aby dělali tobě. Na Internetu je
třeba vážit slova daleko víc než v běžném hovoru, protože tady jsou slova
jediným prostředkem komunikace. A přitom 80 % informací, které získáváme při
běžném hovoru, získáváme prostřednictvím mimoslovní komunikace.
Anonymita Webu Pro komunikaci po Internetu platí, že vždycky je třeba se ptát:
"Řekl bych to dotyčnému do očí?" Internet je médium, které jako snad žádné jiné
v historii svádí
ke zneužití možnosti anonymity odesilatele. Urážky slavných osobností
prostřednictvím Webu jsou údajně mnohem častější, než dejme tomu telefonicky
nebo dopisem. Asi nemá smysl apelovat na něčí slušnost, protože kde tento
charakterový rys chybí, tam zmíněné apely vyznívají naprázdno. Jedině asi
tolik: až se proslavíte a začnete dostávat různé hnusné maily zachovejte klid.
Dostávají je všichni. Pokud ovšem míra odpornosti přesáhne únosné meze, lze se
bránit a i když to není úplně jednoduché, dá se nakonec odesilatel vystopovat.
To mějte na paměti i tehdy, jestliže zrovna nepoužíváte mail k osočování
celebrit, ale třeba k odesílání důvěrných informací, které byste rozhodně
odesílat neměli. Dokonce i když hned po odeslání smažete ve svém mailboxu
všechny stopy po uskutečnění této transakce, dokáží specialisté důkazy o vaší
činnosti z vašeho počítače vydolovat. Proto lze jen doporučit nikdy neposílejte
mailem nic, co by jednou mohlo být použito proti vám. Při práci s Internetem je
důležité vědět kde jste. Tedy v jaké doméně a v jakém prostředí se pohybujete.
Pokud jde o doménu opět platí, co v jedné zemi vyzní jako bezvadný vtip, mohou
jinde chápat jako nejhrubší urážku. Proto dříve než se zapojíte do diskuse,
chvíli poslouchejte a odhadujte, jaká pravidla v dané doméně fungují. Stejně
důležité je vědět, v jakém prostředí se nacházím. Něco jiného je nezávazná
diskusní skupina, kde si lidi vyměňují drby a vtipy, něco jiného je seriózní
komunita dejme tomu vědců, nebo novinářů tam je žádoucí, aby vaše informace
byly solidní a ověřené. S účastí v diskusních skupinách souvisí další věc buďte
struční a sdělujte jenom to, co má smysl sdělit. Povzdech Karla Čapka
"Představte si to ticho, kdyby lidi říkali jenom to, co vědí" má zřejmě věčnou
platnost. Pro Internet pak dvojnásobnou, zbytečnými a zdlouhavými sděleními
jednak okrádáte ostatní o čas a okrádáte je i o kapacitu přenosového pásma.
Není náhoda, že ačkoliv máme takové komunikační prostředky, o kterých se našim
předkům nesnilo, a ačkoliv spíme v průměru o dvě hodiny méně než naši
dědečkové, máme nesrovnatelně méně času než oni. A hodně toho času ztrácíme i
tím, že musíme absorbovat informace, které jsou pro nás naprosto zbytečné.
Pokud jste se s někým nedohodl na okamžité odpovědi na váš dotaz, neurgujete
jeho reakci půl hodiny po odeslání mailu. Někteří lidé mají i jiné věci na
práci, než odpovídat na vaše příspěvky. Dalším rozšířeným nešvarem na Internetu
je rozesílání obrovského množství kopií i lidem, které daná záležitost vůbec
nezajímá a je pro ně naprosto irelevantní. V kamenné době psacích strojů a
kopíráků bylo možné z jednoho průklepu získat maximálně 5 čitelných kopií a
každý si tedy dobře rozmyslel, komu případnou kopii zašle. Bylo by dobré něco z
těchto starých zvyklostí přenést i do současnosti.
Následující věc by měla být samozřejmostí, ale není tomu tak. Většina lidí
neprohlíží kolegům v kanceláři zásuvky a nečte jejich soukromé dopisy, přesto
si mnozí z těchto lidí klidně prohlížejí elektronickou poštu určenou
spolupracovníkům. Nedělá se to. Svého postavení by pak rozhodně neměli
zneužívat správci podnikové sítě, kteří mohou cizí maily číst ještě snáze než
ostatní.
Barevný svět Teď jsme mluvili spíše o tom negativním, co Web umožňuje. Je tedy
čas obrátit list a věnovat pozornost příjemnějším věcem. Jaké jsou tedy hlavní
přednosti Internetu? Mluvili jsme tady o negativních důsledcích anonymity Webu.
Ale anonymita má i své kladné stránky. Nezáleží na tom, jak vypadáte, jak jste
oblečený, jak jste starý, jak jste situovaný. Záleží jen na vaší schopnosti
formulovat a logicky myslet.
Web je synonymem pro rozmanitost. Snad každý může na Internetu najít spřízněné
duše, lidi, kteří se zajímají o stejné věci jako on, kteří uvažují podobným
způsobem jako on, kteří mají stejný smysl pro humor. Web je také obrovská
studnice vědomostí a informací. Ať se zeptáte na cokoliv, dočkáte se spousty
zasvěcených odpovědí ze všech koutů světa. Mimochodem, je zdvořilé podělit se o
výsledky svého dotazu s ostatními. Bývá zvykem napsat shrnutí a rozeslat ho
ostatním členům diskusní skupiny. A ještě jedna rada, dříve než se na něco
zeptáte, podívejte se, jestli odpověď nenajdete na FAQ stránkách. Je hloupé
ptát se na něco, na co se ptaly už stovky lidí před vámi a existují místa, kde
najdete odpověď bez toho, aniž byste otravoval ostatní zbytečnými otázkami. Z
druhé strany i vy můžete využít všechno, co víte a umíte a pomoci někomu, kdo
vaše znalosti ocení a využije. Pokud jste v něčem opravdu odborník, zvažte
možnost vytvoření vlastní stránky, která by byla trvalým zdrojem informací pro
všechny, kdo je potřebují. Koneckonců Internet přece vznikl z potřeby sdílet
informace s ostatními.
Elektronická pošta Jednou z nejvýraznějších složek Interentu je elektronická
pošta, e-mail. Oproti klasické poště či telefonu má řadu výhod. Nemusíte se
trmácet s dopisem do schránky, nemusíte čekat, až ten, komu nutně potřebujete
zavolat, konečně přijde domů z večírku, nebo zapne mobil. Maily můžete
kopírovat, přeposílat, můžete si naplánovat jejich odeslání dopředu, můžete je
označit jako urgentní, takže se okamžitě objeví na obrazovce příjemce. V
některých systémech můžete odfiltrovat maily z těch adres, o kterých víte, že
vás tam nic dobrého nečeká. O tom, že nemáme zneužívat možnosti posílat velké
množství kopií jsme už mluvili. Dalším nešvarem je posílání zbytečných souborů.
Soubory připojujeme jen tehdy, nestačí-li pouhý mail, především v případě, že
se jedná o netextovou informaci. Rozhodně se však musíme ujistit o tom, že
příjemce bude schopen soubor otevřít.
Zvláště v anglosaských zemích s bohatou tradicí vášnivých diskusí se
elektronická pošta
často stává prostředkem k ostrým výměnám názorů. Pokud vám někdo pošle
arogantní mail, opět platí staré zlaté pravidlo o počítání do deseti (lépe do
dvaceti). Nemusíte hned klesat na suterénní úroveň toho druhého, nicméně není
od věci dát noblesní (neboť jiná vám ani není vlastní) formou najevo, že nejste
zvyklí, aby s vámi někdo mluvil takovýmto tónem. Jsou samozřejmě případy, kdy
se nedá dělat nic jiného, než odpovědět stejně. Koneckonců jste taky jenom
člověk.
Odpůrci elektronické pošty o ní často hovoří jako o náhražce živých kontaktů.
Nemluvíme teď o zoufalcích, kteří tráví před monitorem 12 a více hodin denně a
jinak než virtuálně už komunikovat neumějí. V takovém případě je skutečně na
místě odborná pomoc. Jinak ovšem náhražky kontaktů existují už od časů
kouřových signálů. A proto není důvod, proč nevyužívat to pozitivní, co nám
e-mail nabízí.
Je fakt, že prozatím je elektronická pošta používána především k řešení
pracovních záležitostí. Zajímavou zkušenost zaznamenali američtí odborníci na
internetovou etiku: jistá skupina manažerů se po čase rozhodla omezit používání
e-mailu, protože zjistili, že od té doby, co využívají služeb elektronické
pošty, se osobně scházejí pouze v případě velkého průšvihu. To podvědomě
ovlivňuje jejich vzájemné vztahy osobní setkání se pro ně stává synonymem
maléru.
Samozřejmě, že e-mail má oproti svým starším sourozencům také nevýhody. Jak už
bylo řečeno, slova představují jen menší část komunikace, která se mezi lidmi
při klasickém rozhovoru odehrává. A tak zatímco v telefonu odhadneme leccos o
náladě našeho partnera z tónu hlasu a v dopise nám mnohé napoví písmo, papír i
obálka, musíme si v mailu pomoci jinak. Pomocí tzv. smileys můžeme naznačit, že
mail není míněn zas až tak smrtelně vážně, případně další jemné nuance. V
angličtině existuje i řada zkratek, které charakterizují náladu odesilatele.
Další věcí, kterou o sobě vypovídáte, je podpis. Někteří mají ve zvyku
připojovat na závěr mailu obsáhlou adresu, včetně telefonu, faxu, mobilu, ještě
jednou zopakovaného e-mailu a někdy také různých žertovných značek. V zásadě to
nevadí, pokud někoho tyto údaje nezajímají, nemusí jim věnovat pozornost a
někdy je dobré např. e-mailovou adresu zopakovat pro případ, že se ta v
hlavičce v průběhu přenosu nějak pozmění. Jediné upozornění se týká přezdívek a
různých legrácek. Pokud posíláte seriozní obchodní mail, prosím vás, odstraňte
je.
E-mail v práci
Používání mailu v pracovní sféře má vůbec svá specifická pravidla a my si teď o
nich něco řekneme.
I pracovní maily mohou být neformální a nemusí být nutně bez humoru, přesto se
v nich asi nebudeme "odvazovat" tolik jako při debatě v hodně rozverné diskusní
skupině.
Svou mailovou schránku v práci bychom měli kontrolovat minimálně dvakrát denně,
nejlépe ráno a později odpoledne. Jste-li zaměstnán na exponovaném místě a
odjíždíte na delší dobu, je dobré, pověříte-li nějakého spolupracovníka
kontrolou vašich mailů. Nedoporučuje se komukoliv sdělovat vaše heslo, ale
můžete pro dobu své nepřítomnosti zvolit dočasné heslo, které po návratu zase
změníte na své obvyklé. Řada systémů umožňuje i tzv. "vacation", vzkaz, který v
době vaší absence na pracovišti dostávají všichni, kdo vám pošlou mail, a který
je informuje, jak dlouho budete pryč, případně kdo vás v práci zastupuje.
V mailu je velice jednoduché dělat opravy. To často svádí k tomu, nedat si moc
práce s přemýšlením a spoléhat na to, že když udělám chybu, není problém poslat
další mail. Těmto svodům nepodléhejte a snažte se, abyste už v prvním mailu
řekli vše podstatné a takovým způsobem, který nebude vyžadovat další korekce.
Problém bývá s lidmi, kteří neodpovídají na sebeurgentnější maily. Těmto osobám
je dobré posílat mail se zprávou o převzetí. Pokud vidíte, že dotyčný v rozumné
době váš vzkaz neotevřel, zavolejte mu. S největší pravděpodobností ho
nezastihnete, protože tito lidé většinou ani neberou telefony. V takovém
případě někteří odborníci doporučují poslat ještě jeden mail a jeho kopii
odeslat vašemu šéfovi (nebudete mít problémy), případně šéfovi dotyčného (on
bude mít problémy). Vaše maily pak budou zpravidla vyřizovány obratem. A
všichni vás budou nesnášet. Pozor si dávejte na mazání
mailů. Rozhodně to nedělejte, když máte migrénu, pohádal jste se s manželkou,
nebo po skončení podnikového večírku. Některých mailů opravdu není škoda, ale
jsou takové, které byste mohl zoufale postrádat. Z těchto mailů je ostatně
dobré si hned vytisknout papírovou kopii. A ještě jedna věc. Většina lidí má
zatím přístup na Internet ze
svého zaměstnání a používá podnikovou elektronickou poštu i k soukromým účelům.
Většina zaměstnavatelů nad tím přivírá oči, stejně jako nad soukromými
telefonáty z pracoviště, pokud nepřekračují únosnou mez. Když už ale používáte
firemního Internetu k vaší osobní korespondenci, je nehorázné používat ji k
pomlouvání vašeho zaměstnavatele, případně k šíření interních podnikových
informací.
Diskusní skupiny
Řada aktivit v kybernetickém prostoru se odehrává v rámci diskusních skupin.
Účast v diskusní skupině vypadá tak, že si přečtete příspěvky za několik
posledních dnů a pak napíšete vlastní názor. Druhý den se pak podíváte na to,
jaké reakce vzbudil.
Pro diskusní příspěvky platí stejná pravidla jako pro jakoukoli jinou
mezilidskou komunikaci. Tedy: pokud se nejedná o speciální skupinu určenou pro
milovníky vzájemných urážek, buďte zdvořilí. I když chcete vyjádřit ostrý
nesouhlas, čiňte tak výrazy použitelnými i v dámské společnosti.
Zvláště v případě seriózních diskusních skupin dbejte na to, aby vaše informace
byly ověřené a podložené. Nešiřte dále informace ze zdrojů, které ve vás
nevzbuzují důvěru.
K nováčkům v diskusní skupině buďte shovívaví a tolerantní a neposílejte vzkazy
v angličtině označované jako RTFM (Read the Fuc... Manual), je to laciné. Každý
někdy začínal a nikdo učený z nebe nespadl. Pokud jste ovšem vy sami nováčky,
opravdu si ten manuál přečtěte a snažte se toleranci ostatních příliš
nezneužívat. Jako všude jinde platí myslete především vlastní hlavou, snažte se
najít správnou odpověď sami a pak teprve se obracejte o radu k ostatním.
Pokud se váš dotaz týká pouze určité lokality, omezte jeho distribuci pouze na
prostor, kde má nějaký smysl. Obyvatele Toronta opravdu nezajímá, že se
potřebujete přestěhovat z Vršovic do Nuslí.
Vyplňujte kolonku "subject". Hodně tím ostatním ušetříte čas i práci. A zdržte
se komentářů, které jsou jen souhlasnými či nesouhlasnými výkřiky. Pokud se
nutně musíte realizovat tímto způsobem, řada diskusních skupin nabízí možnosti
hlasování o určitých otázkách a tam se můžete vyžívat podle libosti.
Ctěte téma diskusní skupiny. Může to znít jako samozřejmost, ale není tomu tak.
Do diskuse o chovu pekingských palácových psíků proto nepřispívejte svým
názorem na vstup České republiky do NATO.
V každé diskusní skupině hrozí, že někdo si vyloží něčí příspěvek tím nejhorším
možným způsobem, ohradí se o něco ostřeji, než je vhodné a začne "válka na
síti". Někdy je to docela legrační a nepostrádá to své kouzlo. Pokud oběma
stranám razance sporu vyhovuje a pokud invektivy neklesnou pod určitou úroveň,
je to ještě v pořádku. Špatné je, když dva znesváření sokové strhnou celou
diskusní skupinu do verbální žumpy a posléze ji tím zlikvidují.
Existuji i jedinci, kteří například do kroužku láskyplně debatujícímu o
maceškách zašlou mail v tom smyslu, že všechny macešky světa by se měly polít
petrolejem, zapálit a na spáleništi zazpívat kuplet. To jsou lidé, kterým dělá
dobře ubližovat ostatním a kteří zoufale touží po pozornosti. Nedopřejte jim
ani špetku zájmu a na jejich maily nereagujte. Pokud jsou neodbytní,
suše je upozorněte, že jejich
příspěvky jsou pro vaši skupinu nevhodné. V případě, že ani to nepomůže,
nezbývá než obrátit se na systémového administrátora odesilatele těchto mailů s
žádostí, aby dotyčného poučil o slušném chování na síti.
Vcelku neškodní, ale značně otravní jsou opravovatelé gramatických chyb. Mnozí
znalci Internetu tvrdí, že někdy to vypadá, jako by byl Web plný
středoškolských profesorů. Jestliže vás něčí pravopis dráždí tak, že už prostě
nemůžete dál, upozorněte
dotyčného na jeho gramatické poklesky soukromým e-mailem a nedělte se o své
zoufalství s celou diskusní skupinou. Uvědomte si navíc, že pokud budete chtít
vyjít z dvorku českého Internetu do světa, budete se pohybovat především v
anglicky mluvícím prostoru a tam vám bude každá špetka tolerance vůči vašim
vlastním jazykovým nedostatkům dobrá. Jinak ještě na okraj: překvapivé množství
těchto "opravných mailů" je plné pravopisných chyb.
Kapitola sama pro sebe je nevyžádaný komerční mailing. Je to nešvar, který se
stále více rozmáhá a stejně jako poštovní schránky přetékají reklamními
prospekty, začínají komerčním mailingem přetékat i schránky pošty elektronické.
Pokud máte čas a náladu, není od věci poslat odesilateli takovýchto mailů
slušnou odpověď, ve které ho upozorníte, že o podobné zásilky nestojíte. Kdyby
to udělalo všech 98 % respondentů, které komerční mailing obtěžuje, přetékaly
by brzy stejným způsobem e-mailové schránky příslušných firem.
Poklesky vskutku závažné
Zatím jsme mluvili o řekněme "běžných" porušeních pravidel slušného chování na
síti, kterých se může z nevědomosti, roztržitosti či lehkomyslnosti dopustit
skoro každý. Jsou ovšem i závažnější a záměrnější způsoby narušování
"občanského soužití" na Webu.
Asi nejhorší jsou lidé, kteří využívají anonymity Internetu a vydávají se za
někoho jiného s podvodnými či přímo zločinnými úmysly. I když pomineme
nejdrastičtější případy, kdy někdo zneužije důvěry dětí, které (a na to se
někdy zapomíná) jsou také na Webu častými hosty, existuje pro podivné existence
pořád ještě spousta možností. To samozřejmě neznamená, že byste neměli nikomu,
koho poznáte přes Internet důvěřovat. Na místě je prostě stejná míra
ostražitosti, jako při kterémkoliv jiném setkání s neznámým člověkem. Možná
nepatrně větší, protože anonymita Webu je přece jen svůdná. A máte-li děti,
důrazně je upozorněte, ať nikdy přes Internet nikomu nesdělují osobní informace
a neříkají, kdy jsou samy doma.
Mnozí z těch, kteří se na Webu vydávají za někoho jiného, nejsou vedeni
kriminálními pohnutkami, prostě se jen tak baví. V některých speciálních
oblastech kybernetického prostoru je to v pořádku. Tyto prostory existují
přesně pro takovéto účely vytváření fantaskních světů a fantaskních identit,
všichni účastníci diskusní skupiny to vědí a počítají s tím. Můžete tu
vystupovat jako příslušník opačného pohlaví, jiné rasy, národnosti, povolání.
Jinde je už takové jednání více na pováženou a rozhodně není v pořádku např. v
případě, kdy se zapojíte do internetové "Seznamky".
Zatímco teď jsme mluvili o vymyšlených identitách, existují i případy, že se
někdo vydává za konkrétního člověka a mailuje jeho jménem, pod jeho adresou. Je
to asi tak stejně vtipné, jako posílat dopisy podepsané někým jiným.
Dalším nevítaným jevem na Internetu jsou populární řetězové dopisy. Znáte to:
"Pošli stovku na první adresu, dopis přepiš a odešli dalším 6 lidem, když to
uděláš, získáš 100 000 Kč, když ne, tvůj strýček dostane zarděnky, zatknou ti
švagrovou a dědeček znemožní vaši rodinu v okruhu 50 kilometrů." Podobné dopisy
nyní chodí i po Internetu a vy je samozřejmě ignorujete.
Do kategorie aktivit, které mohou hodně uškodit, patří i klepy a drby. Někdy
jde o celkem nevinné záležitosti, někdy to zdaleka tak nevinné není.
Pro milovníky pikantérií nesmíme pochopitelně opomenout otázku elektronického
sexuálního harassmentu. V zemích s bohatší tradicí v tomto směru než je ta
naše, mají pro dámy tuto radu: schovávejte si všechny maily od dotyčného
ometáka a až jich budete mít dostatečně průkazné množství, jděte ho udat. Pro
pány z toho logicky vyplývá nemá to cenu. Mimochodem, je-li objektem vašeho
zájmu kolegyně v práci, staly se případy, kdy rozdychtěný muž poslal vášnivý
mail podnikovým intranetem omylem někomu jinému. Pak bývají následky ještě
zajímavější.
Stejně mizerný nápad jako posílat vilné vzkazy, je posílat přes Internet viry.
V některých státech již na to existují paragrafy a doufejme, že v dohlednu
budou i u nás.
Závěrem Cílem předchozích řádků rozhodně nebylo odradit vás od pestrého světa
Internetu. Web může znamenat velké obohacení a rozšíření možností, které život
nabízí. S druhé strany nikdy nemůže nahradit přímou mezilidskou komunikaci a
není to ani jeho účelem. Ti, kteří tráví hodiny surfováním na Internetu, by tak
neměli činit na úkor svých blízkých. Pomineme-li případy, kdy to pro blízké
znamená vysvobození, je místo každého z nás především ve své vlastní
mikrostruktuře, do které patří, kterou spoluvytváří, za kterou je zodpovědný. A
ve které se také nejlépe naučí všem pravidlům chování, která využije i při
plavbě na vlnách Webu.
9 0566 / jafn









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.