High-tech po česku

Setkání Tuesday Business Network (nástupce známých akcí First Tuesday) konané na počátku června se věnovalo problé...


Setkání Tuesday Business Network (nástupce známých akcí First Tuesday) konané
na počátku června se věnovalo problémům, na které narážejí domácí
biotechnologické firmy. Popsaný stav lze přitom zobecnit na situaci českého
high-tech sektoru jako takového.
Během setkání vystoupili Leoš Raibr (divize Health Care + Life Sciences u IBM),
Kateřina Mališová (agentura CzechInvest) a Vladimír Viklický (Rada vlády ČR pro
vědu a výzkum). Z jejich příspěvků i následné diskuse vykrystalizovalo několik
postřehů, které snad pomohou identifikovat brzdy rychlejšího technologického
rozvoje.
První z brzd není zdaleka záležitostí výlučně českou. Opakující se scénář:
Menší (např. biotechnologické) firmy vznikají jako reakce na nepružnost větších
hráčů (např. farmaceutických koncernů). Mladé dravé firmy vyvíjejí perspektivní
technologie; často se stává, že za nejjednodušší cestu k těmto technologiím je
pokládána akvizice. Takový postup je však mnohdy kontraproduktivní, při
začleňování do infrastruktury většího podniku dochází ke ztrátě dynamiky,
obvykle následují i personální zemětřesení. Obě firemní kultury se ukáží být
jen obtížně kompatibilní. Celý proces, tedy vznik dynamických technologických
firem, pak startuje nanovo.
Další problém je už speciálně český. Prakticky chybí koncepce hospodářské
politiky s jasnými prioritami. V několikastupňovém procesu schvalování se i
původně chytré myšlenky zpravidla beznadějně rozmělní. Řada nedostatků existuje
v oblasti vysokého školství. Na technických a přírodovědných VŠ se zanedbávají
ekonomické předměty, často zde zcela chybí např. účetnictví, základy
marketingu, managementu a práva. Státní prostředky na vědu a vysoké školství se
vynakládají plošně, namísto budování několika špičkových institucí se podporuje
průměrnost. Kolem univerzit pak nevznikají technologické parky, protože jim
současné VŠ vesměs nemají co nabídnout což je obrovský rozdíl oproti zemím na
západ od nás, ale i oproti některým zemím "rozvojovým". Podnikatelská
iniciativa je dušena záplavou byrokratických omezení.
Poslední poznámka je však tak trochu kritikou do vlastních řad. Máme tendenci
uvažovat, že high-tech sektor se v ČR nerozvíjí tak, jak by mohl, v důsledku
špatně nastavených vnějších podmínek. To je však jenom polovina pravdy.
Podnikatelské prostředí jistě není ideální, nicméně podnikatelé přesto nemusejí
čekat, až takové bude (bude-li kdy). Ochota vzít na sebe kus rizika a vložit do
rozjezdu firmy vlastní peníze je problémem řady z nás. K tomu se pak
připočítává i struktura rizikového kapitálu. V ČR není v absolutních číslech
nedostatek investorů, co ale chybí, jsou inkubátory a ochota investorů
financovat skutečně začínající projekty a to opět zdaleka nejen v oblasti
biotechnologií.
Důsledkem všech těchto okolností je, že zatímco nová business centra rostou
jako houby po dešti, pro technologické parky toto zdaleka neplatí. Zahraniční
investoři uvažující o vstupu na český trh pak navíc narážejí na nedostatečnou
infrastrukturu čímž není míněna ani tak dálniční síť či telekomunikace, ale
existence dalších firem z oboru, které by zajistily funkční subdodavatelské
řetězce.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.