Hraní po síti

Počítačové hry vznikly vlastně proto, že někoho napadlo využít možností počítače k zabavení jeho obsluhy (hodn


Počítačové hry vznikly vlastně proto, že někoho napadlo využít možností
počítače k zabavení jeho obsluhy (hodně zjednodušeně řečeno). Jenže časem si
programátoři uvědomili, že chudáku počítači to "zas až tak nemyslí" a tak
vznikly první hry pro více hráčů.
Multiplayer (jak se této vlastnosti u her říká) prošel do dnešního dne značným
vývojem. Původně se hráči tísnili u jediného počítače, mačkali stejnou
klávesnici a zírali na stejný monitor, postupně se vyvinul fenomén hraní po
síti a vzniklo tak nové herní odvětví.
Jak již bylo řečeno, původně se multiplayer realizoval na jednom počítači.
Praktikovalo se to buď tak, že se dění odehrávalo na jedné společné obrazovce
pro všechny hráče (třeba u bojových her ovládal jeden hráč panáčka levého a
druhý pravého), nebo se obrazovka rozdělila na více částí (tzv.
"split-screen"), z nichž každá "patřila" jednomu hráči. Split--screen se
nejvíce využíval (a stále ještě využívá) u automobilových simulátorů, ale
objevily se i jiné hry s tímto systémem třeba strategie The Settlers. Každému
je asi jasné, že hraní tímhle způsobem přináší řadu nevýhod. Je-li obrazovka
rozdělená na dvě nebo i čtyři části, musí toho být nutně méně vidět,
nezanedbatelným problémem je také nárok na výkon počítače.
Jednou z prvních moderních her, která přišla se systémem "jeden hráč = jeden
počítač" byl Retaliator, simulátor (tehdy) futuristických letadel F-22 a F-29.
Zde bylo možné propojit dva počítače kabelem nebo přes modem telefonní linkou a
vyzkoušet si vzdušný souboj se živým protihráčem. Skutečný boom multiplayeru
přišel s legendární hrou Doom, kterou mnozí hrají dodnes. Hrát mohli až čtyři
hráči (po síti; po kabelu jen dva), a to jak proti sobě (deathmatch), tak spolu
v kooperativním módu. Multiplayerová část Doomu byla natolik úspěšná, že se mód
pro více hráčů stal součástí drtivé většiny lepších her. A je tomu tak dodnes.
Někdo by se mohl zeptat, co je vlastně na hraní více hráčů tak zajímavého.
Odpověď je jednoduchá je to osobnost. Nehraje proti vám anonymní zrůda, ale
někdo skutečný. Někdo, kdo myslí jako vy, kdo cítí jako vy, kdo se vás snaží
zničit stejně, jako vy jeho. Navíc je pořád ještě lidský protivník o dost
inteligentnější než hloupý počítač, který sice myslí rychle, ale chybí mu
intuice a představivost boj po síti je tedy větší výzvou.
V současné době se objevují první velké hry určené VÝHRADNĚ k multiplayeru je
tu Unreal Tournament, s napětím se očekává Quake III: Arena. I tady budou mít
osamělí hráči šanci, neboť jsou tu pro ně připraveni "boti" počítačem řízení
"živí" protivníci. Tím se vlastně multiplayer obrací naruby a vrací se zpátky k
počátku ke hře pro jednoho hráče.
Hraní po síti má své nezaměnitelné kouzlo a s rozvojem monstrózních sítí, jako
je Internet, dostalo úplně nový rozměr. Ale o tom zase někdy příště.
9 1730 / orn









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.