Hranice knowledge managementu

Všechna ta kázání o sdílení informací v celopodnikovém měřítku znějí tak přesvědčivě a slibně, že? Jejich t...


Všechna ta kázání o sdílení informací v celopodnikovém měřítku znějí tak
přesvědčivě a slibně, že? Jejich teologickým východiskem je knowledge
management (řízení znalostí nebo management znalostí), jedna z nejnovějších
kybernetických ctností. Cílem je sdílení intelektuálního kapitálu organizace.
To v obecném pojetí znamená zařídit, aby se správná informace ve správném čase
a ve správné podobně dostala ke správnému člověku.
Úmysl je to jistě chvályhodný, ale zůstává otázkou, zda někdo již dokázal, aby
se to dařilo provozovat systematicky, den za dnem? Úspěšné využití znalostí v
podniku musí počítat nejen s možnostmi knowledge managementu, ale také s jeho
hranicemi. Někteří propagátoři knowledge managementu tím, co hlásají,
připomínají trochu Borgy, ten obzvláště ohavný druh vetřelců z populárního
televizního programu Star Trek: Voyager. Borgové jsou neustále, okamžitě a
univerzálně propojeni. A nechtějí nic jiného, než aby i všichni ostatní byli
propojeni on-line díky trošce té technologické asimilace. Jistěže to bude
znamenat určitou ztrátu individuality. Dobývání galaxií ale není o
individualitě, že ano. Je o organizovaném chování ve vztahu ke společnému cíli.
Stejně tak byznys.
Problém knowledge managementu nespočívá v té jeho části, která se týká
znalostí. Spočívá v managementu. Když se podíváte na kterýkoliv systém
knowledge managementu, který vyžaduje od zaměstnanců firmy, aby kolektivně a
nepřetržitě sdíleli zodpovědnost za to, aby se zkoordinovalo, kdo, co, kdy a
kde dostane, skoro se vám zdá, že slyšíte šepot Borgů.
Snažit se o vybudování systému řízení firemních znalostí na základě takovéto
nerealistické představy o lidském chování je horší než jen zbytečné, může to
znamenat gigantickou ztrátu zdrojů. Jádrem efektivního knowledge managementu je
jedna prostá skutečnost. Hodnota znalostí (a tedy i každého systému knowledge
managementu) se realizuje jedině tehdy, jestliže jsou tyto znalosti využity.
Náklady na sběr, organizaci, ukládání a sdílení znalostí přicházejí vniveč,
jestliže tyto znalosti využity nejsou. Využívání znalostí však vyžaduje
(promiňte mi ten výraz) složitý soubor lidského chování. Člověk informaci musí
najít, vyhodnotit její relevanci v dané souvislosti, zařadit ji do čehosi, co
pravděpodobně bude mít podobu složitého informačního scénáře, a pak jednat.
Jestliže nevyužíváte znalosti, které získáváte z jakéhokoliv systému knowledge
managementu, který jste zavedli, pak vám buď jde o drby, nebo jste v jednom
spolku s Borgy a jejich snahami o vševědoucnost.
Jaké jsou tedy hranice efektivního systému knowledge managementu? Domnívám se,
že jsou dvě. První z nich je tradice. Znalosti jsou tradičně organizovány jako
určitá sila. Existuje jakýsi "velký hrnec", silo, které obsahuje ty věci, které
potřebuje znát každý - jde například o bezpečnostní politiku, denní výstřižky z
médií, které se týkají firmy, jejích klientů, trhů atd. Pak je tady obvykle
silo pro vedení, systém MIS nebo EIS, který poskytuje sdílené informace o
obratu a provozu pro nejrůznější úrovně managementu. A hned vedle lze očekávat
sila jednotlivých složek firmy.
I když cesta z tohoto uspořádání v silech není zase tak náročná, leda finančně
- zavolají se experti na data warehouse - problém knowledge managementu se nedá
zvládnout pouze technickým řešením. Házení dat do datového skladu je počátek
řešení, nikoliv řešení samo.
A tím se dostáváme k tomu nejvíce limitujícímu faktoru knowledge managementu.
Je to lidský faktor. Ve firmách s nízkou morálkou, nekvalifikovaným personálem
nebo nedostatkem motivace k tomu, aby se pracovalo chytřeji, nebude žádný
systém knowledge managementu fungovat, protože lidé na to prostě budou kašlat.
Můžete vynaložit majlant na to, abyste do serverů cpali aktuální a relevantní
informace. Můžete zaměstnat spousty bystrých podnikových analytiků, aby
informace shromažďovali a krájeli je na plátky a na kostičky tisíci
propracovaných způsobů. Můžete nakoupit velice nákladné balíky softwaru a s
jejich pomocí provádět ještě náročnější vyhledávání ve strašně drahých datových
skladech. Ale každý manažer nebo zaměstnanec se musí sám rozhodnout, jestli
bude informace, které jste shromáždili, analyzovali a uložili, vyhledávat a
využívat. A záleží na lidech a na očekáváních, s jakými se bude přistupovat k
jejich práci, ne na systémech, které jim poskytnete.
Chcete pracovat chytře? Vytvořte prostředí, ve kterém hloupost není tolerována.
Kde neexistují výmluvy pro odbytou práci. Najímejte a školte pracovníky, kteří
mají dost sebeúcty a ambicí k tomu, aby převzali osobní zodpovědnost za dobrou
práci a, co je podstatné, za trvale dobrou práci, a těm poskytujte špičkovou
techniku. Veďte lidi, týmy a podnikové jednotky ke zodpovědnosti za kvalitu
odváděné práce. Vytvořte kulturu, která bude oceňovat a odměňovat obchodní
úspěch. Nikdy nedosáhnete vševědoucnosti, ale zaručuji vám slušnou úroveň
knowledge managementu.
9 3633 / jaf









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.