Hypertextový odkaz před soudem

Soudce newyorského federálního soudu Lewis Kaplan rozhodl o tom, že zveřejnění zdrojového kódu programu DeCSS na inte...


Soudce newyorského federálního soudu Lewis Kaplan rozhodl o tom, že zveřejnění
zdrojového kódu programu DeCSS na internetovém serveru je protiprávní. Stejně
tak je za určitých okolností protiprávní i hypertextový odkaz na stránku s
nelegálním obsahem.Titulek tohoto článku je částečným překladem hlavní zprávy
sítě IDG.Net, který doslova zní "Judge rules links illegal, code not free
speech". Jedna část zprávy říká, že právo na svobodu slova nezaručuje
automaticky beztrestnost tvorby libovolných programů. Počítačový kód není v
tomto smyslu chápán jako lidská řeč (programovací jazyk není zkrátka stavěn na
roveň přirozenému jazyku :-)). To není samo o sobě nic překvapivého, např. v
případě počítačových virů či načerno přepálené hudby. Nově však nemusí být v
souladu se zákonem ani HTML kód obsahující odkazy na stránky s takovým obsahem.
Případ DeCSS pokračuje
Celá kauza probíhala následujícím způsobem. Eric C. Corley, redaktor webzinu
2600: The Hacker Quarterly, se rozhodl zveřejnit zdrojový kód programu DeCSS
(zhruba řečeno lamač šifry, která chrání DVD disky proti nelegálnímu
kopírování). To mu bylo soudně zakázáno. Corley tedy program ze serveru
odstranil, přidal ovšem odkaz na jiné stránky, kde lze tento program nalézt.
Federální soud státu New York však rozhodl, že i tato forma je porušením zákona
zvaného Digital Millenium Copyright Act. DMCA byl přijat americkým Kongresem v
roce 1998, aby zajistil ochranu duševního vlastnictví ve světě digitálních
médií.
Fakticky neznamená rozsudek pro Corley ani žalující asociaci amerických
vydavatelů a distributorů filmů (MPPA) žádnou pohromu ani důvod k radosti:
Corley byl odsouzen pouze k tomu, aby odstranil odkaz a uhradil MPPA poplatky
související s probíhajícím soudním řízením. Nicméně se odvolá a bude se snažit
dovést celou při až k americkému Ústavnímu soudu, neboť zákaz hypertextového
odkazu bere jako porušení prvního dodatku americké ústavy (First Amendment),
který zajišťuje právo na svobodu slova.
Pohled z obou stran
Je jasné, že proti podobnému rozhodnutí se ihned zvedla celá řada protestů (a
rovněž tak přibude hackerských útoků na servery amerických státních a
vojenských institucí), která soudcův pohled na věc odsoudí. Argumentovalo se
zhruba následujícím způsobem:
Podobný přístup by prakticky zlikvidoval řadu internetových služeb: Jak např. s
takovým omezením sestavit webový katalogový vyhledávač, u něhož je pro
konkurenceschopnost na trhu klíčová šíře nabídky? A jak to zařídit v takovém
katalogu, kam si odkazy na své stránky zadávají sami uživatelé? A jak tam, kde
je shromažďuje nějaký automatický robot (jako tomu je u fulltextových
vyhledávačů)?
Navíc si lze celý případ představit do následujících důsledků: Nějaká stránka
je "ilegální". Odkaz na ni je tudíž také právně závadný. Stránka, z níž se
odkazuje, je ilegální rovněž. A stránka odkazující se na tuto stránku...
Vzato do důsledků, právně závadný by byl celý Internet, nebo by uživatelé
přinejmenším museli neustále kontrolovat stránky, na něž se odkazují, aby
zjistili, zda se zde neobjevil nějaký závadný obsah.
Tato kritika ovšem soudcově pohledu značně křivdí. Lewis Kaplan podává
následující výklad svého rozhodnutí:
Pokud provedete odkaz na stránku, ze které se ihned začíná nahrávat určitý
ilegální program aniž se otevře stránka jako taková, tedy neodkazujete se na
HTML dokument, ale soubor jiného typu, který se nezobrazí ve webovém prohlížeči
porušili jste zákon a jste ve stejné situaci, jako byste tento program dali na
svoji stránku sami. Pokud se odkazujete na stránku, kde není "nic jiného" než
obsah porušující zákon, dopustili jste se rovněž ilegálního chování.
Jak uvedl soudce Kaplan: "Pokud se ukáže, že na nějaké stránce serveru Los
Angeles Times se skrývá DeCSS, těžko kvůli tomu můžete tvrdit, že všichni
odkazující se na tento server se nějak provinili."
Analytici firmy Zona Research k tomu dodávají, že tím hlavním, co rozhoduje o
vině či nevině, je vůle porušit zákon a propagovat nelegální obsah. Jinak
řečeno, pokud např. uděláte odkaz na nějakou stránku, aniž jste si vědomi, že
jsou zde porušována autorská práva, žádného přečinu jste se tím nedopustili.
Co dál?
Případ se nyní přesune k americkému ústavnímu soudu. Ten na jednu stranu již
zrušil řadu rozhodnutí, snažících se Internet nějak "cenzurovat". V tomto
případě je však situace poněkud odlišná. Míra porušování autorských práv
dosáhla s nástupem Internetu takové úrovně, že nutnost nějakých (ale jakých?)
represivních opatření proti porušovatelům copyrightu je těžko zpochybnitelná.
To však celé kauze zdaleka neubírá na kontroverznosti.
Z hlediska Evropy i ČR bude mít samozřejmě finální americký pohled na věc
prvořadý význam. Zdejší situace i právní úpravy Internetu s určitým zpožděním
vlastně kopírují americký stav vývoje. Celému problému se věnujeme i v
komentáři Týden na Internetu na str. 6.
0 2311 / pahn









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.