Identifikátory RFID vytlačí čárové kódy

V praxi se objevují první kompletní systémy pro sledování výrobků prostřednictvím RFID. Samozřejmě, že v tuto ...


V praxi se objevují první kompletní systémy pro sledování výrobků
prostřednictvím RFID.

Samozřejmě, že v tuto chvíli je to stále jen sen. Schopnost sledovat jednotlivá
spotřebitelská balení zboží až k zákazníkovi je dosud na roky vzdálena realitě
a jejímu využití brání málo vyspělé technologie a vysoké náklady. Avšak první
kroky již byly podniknuty.
Ve společnosti Gillette se chystají zajistit podrobné sledování cesty krabic s
holicími strojky z distribučních center do skladů obchodů. Z pilotní fáze se
tak dlouhodobý projekt dostane do ostré praxe, byť v omezeném rozsahu. I přesto
ale budou podle představitelů firmy finanční přínosy enormní. Využití RFID má
mít mnohé výhody. Bude snadnější odstranit nesrovnalosti mezi fakturami a
skutečnými dodávkami přijatými obchodníky. Již nebude docházet k lidským
selháním při počítání. Palety se zbožím se nebudou nadále ztrácet v rozlehlých
skladech. A v případě, že RFID současně implementují spediční firmy, bude možné
dohledávat zboží v celém dodavatelském řetězci a minimalizovat krádeže během
přepravy.

Průhledný řetězec
"Nakonec dosáhneme nové úrovně průhlednosti celého řetězce," říká Paul Fox,
ředitel globálních vnějších vztahů v Gillette. "Neuvidíme úplně od jednoho
konce k druhému, ale uvidíme z našeho výrobního závodu do skladu maloobchodu."
Gillette postupuje opatrně. Hledá nejlepší místa pro umístění RFID značek (v
podobě různých přívěsků, štítků či etiket), maximalizuje poměr úspěšných čtení,
propojuje zařízení různých dodavatelů, aby pracovala společně, a upravuje
systémy tak, aby bylo možno efektivně využít nasbíraná data. Je to pomalý a
dost odlišný proces od toho, co si představují propagátoři RFID ti, kteří se
nažhavili zprávami, že firma Gillette v roce 2003 objednala 500 milionů štítků
od Alien Technology.
"Naše smlouva s Alien nám dává možnost objednat až půl miliardy štítků," říká
Fox. "Ale neudělali jsme to."
Mluvčí firmy Alien Tom Pounds to potvrzuje: "Můžu vám říci, že z Gillette
odebrali dodávku více než 20 tisíc štítků; zatím se nedostali tak daleko, aby
odebrali větší množství."

Postup prací
Vedení společnosti Gillette se pro používání hardwarové technologie RFID a
elektronického kódu výrobků (EPC), který je na každém tagu, rozhodlo již před
delší dobou. V roce 1999 byla společnost zakládajícím členem
autoidentifikačního centra na Massachusettském technologickém institutu (MIT),
akademického výzkumného pracoviště, které položilo technické základy pro dnešní
produkty.
Díky brzkému vstupu do této oblasti se firma Gillette stala klíčovým hráčem a
nyní spolupracuje s největšími řetězci, jako jsou Wal-Mart či Tesco, na vývoji
standardů a na dohodách, jak sdílet data a procesy. Díky tomu, že nahlíží na
svoje distribuční centrum a IT prostředky jako na sadu malých,
znovupoužitelných dílů stavebnice Lego, jsou v Gillette schopni pracovat s
celou škálou technologických partnerů, z nichž každý nabízí zkušenosti v jiné
oblasti.
"Nechcete se přece dostat do situace, kdy vám jeden dodavatel bude diktovat,"
zdůrazňuje Jamshed Dubash, ředitel pro autoidentifikační technologii v
Gillette. "Máte-li modulární architekturu, měli byste být schopni nasadit
produkt jakéhokoliv výrobce v kterémkoliv místě řetězce."
Hlavním cílem Gillette je navrhnout dlouhodobé řešení, které bude škálovatelné
pro velké úrovně objemu produkce a které bude orientováno na skupinu různých
softwarových a hardwarových rozhraní. "Jakmile toho docílíte, pak již nezáleží
na tom, kterého dodavatele si vyberete," pokračuje Dubash.
A jeho společnost přesně tohle dělá. Pro čtení RFID tagů Alien se používají
zařízení firmy Alien a divize Sensormatic firmy Tyco Fire & Security.
Middleware od Oat Systems propojuje čtečky se systémy pro filtrování a
shromažďování dat využívaných systémem pro řízení skladu od firmy Provia. Cílem
je vytvořit systém kombinující základní elektromechanické prvky (dopravníky,
balicí stroje) a RFID prvky (čtečky a software), který může být rychle nasazen
a podporován jedním dodavatelem.

Řešení obtíží
Vytvoření funkčního systému nebylo vůbec jednoduché. Ačkoliv v Gillette od
počátku počítali s externími dodavateli, brzy se ukázalo, že hotová řešení
neexistují. Proto jsou realizovány úpravy jednotlivých dostupných subsystémů.
"Provia implementovala vylepšení a změny svého vlastního produktu, podobně
postupují i další partneři," sděluje Dubash. Ve svém rozlehlém areálu v
Massachusetts, kde Gillette provádí kompletaci a distribuci jedné ze svých
produktových řad, se připevňují RFID tagy na balíky a palety s výměnnými částmi
do dámských holicích strojků Venus. Tento výrobek je dodáván v sedmi různých
baleních. Dubash vysvětluje, že cílem je sledovat palety s jednotným i smíšeným
obsahem od chvíle, kdy opustí areál. "Nyní řešíme základní aspekty, například
jak používat tagy a jak je číst v hustě zalidněných místech."
Jde o výrazný pokrok, říká Jack Grasso z mezinárodní komerční standardizační
skupiny EPCglobal. "Tyto tagy mají jedno přirozené fyzikální omezení nelze je
číst přes kovový obal nebo na velké vzdálenosti. Společnosti, které se v
předstihu pustí do řešení těchto problémů, dosáhnou vyšších procent čitelnosti
a tím i větší návratnosti."
Dubash souhlasí. Čekat, že všechny krabice na paletě půjdou vždy přečíst, by
podle něj bylo zavádějící. Předpokládá naopak, že pravděpodobnost přečtení
každé krabice na paletě bude extrémně nízká. "Můžete si na to stěžovat, nebo to
prostě přijmout," dodává.

Postupný úspěch
Kořeny technologie RFID sahají až k vědeckému článku z roku 1948 nazvanému
"Komunikace prostřednictvím odražené energie", který pro IRE (Institute of
Radio Engineers, v roce 1963 přejmenovaný na IEEE) napsal vizionář Harry
Stockman. Jeho myšlenka byla poprvé použita v prvním systému identifikace
letadel s rozlišováním na spolubojovníky a nepřátele z 50. let minulého
století. V 70. letech byla technologie RFID použita pro sledování železničních
nákladních vagonů. Na něco takového nešly použít velké čárové kódy namalované
na každém vagonu. V současné době lze technologii RFID nejčastěji vidět v
transpondérech, které používají řidiči na silnicích s mýtným. Během uplynulých
desetiletí se rozměry této technologie zmenšily a spolehlivost vzrostla.
Překážkou jsou ovšem náklady. Tagy jsou stále relativně drahé (i když jejich
cena nedávno prolomila hranici 20 centů), pořád vysoké jsou ale i náklady na
jejich připevnění ke krabicím se zbožím.
To není překvapením pro Christine Overbyovou, analytičku ve Forrester Research.
Ta tvrdí, že hypotetický výrobce, který ručně označí 15 milionů krabic ročně,
by za tuto činnost utratil více než 5 milionů dolarů za první rok nasazení
RFID. Tato částka zahrnuje 3 miliony dolarů za tagy při ceně 20 centů za kus a
více než 2 miliony nákladů na vývoj. Ruční připevňování tagů navíc přidává 469
tisíc dolarů mzdových nákladů.
Jack Grasso z EPCglobal souhlasí, že náklady na tagy a čtečky zůstávají
překážkou pro široké zavedení. "Časem se to ale změní, až se objeví další velké
firmy," prohlašuje.
Již v srpnu 2003 začala firma Alien vyrábět čipy pomocí nové technologie FSA
(Fluidic Self-Assembly), která integruje všechny kroky výroby tagu do jednoho
automatizovaného výrobního procesu. "To zvyšuje výrobní kapacitu Alienu na 2
miliardy tagů ročně a nakonec by to mělo vést k mnohem nižším cenám," říká
výkonný ředitel Alienu Stav Prodromou. Pouze pak bude mít smysl označovat tagy
i jednotlivé kusy zboží. Je to už dávno, 6 let, co stál jeden tag 2 dolary.
"Důvěrně známý čárový kód UPC zde bude ještě řadu let a s EPC bude dlouho
koexistovat," tvrdí Grasso. "UPC je totiž zatím stále nejlepším řešením pro
běžnou pokladnu v supermarketu či pro balíček žvýkaček." Dubash souhlasí.
"Jakmile se ale technologie EPC stane všudypřítomnou a k tomu za 10 či 15 let
dojde pak bude čárový kód zbytečný," dodává.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.