Implantáty rozšíří lidský mozek

Svět podle Kevina Warwicka O pražské návštěvě světoznámého britského robotika Kevina Warwicka jsme již stručně ...


Svět podle Kevina Warwicka
O pražské návštěvě světoznámého britského robotika Kevina Warwicka jsme již
stručně informovali v CW 3/2004. Warwick zde spíše opakoval své již známé
koncepce, než že by přišel s radikálně novými vizemi. I tak je zde však
zajímavostí a kontroverzí víc než dost. Pojďme se nyní podívat, jak si Warwick
představuje budoucnost umělé inteligence a kyborgizaci současného člověka.
Kevin Warwick je přesvědčen, že nejdůležitější nejsou umělá vylepšení lidského
těla, ale přímo úpravy našeho mozku. Větší síla v rukou či schopnost dýchat pod
vodou nepředstavují zdaleka tak fascinující vylepšení, jako nabízí např.
možnost přímé komunikace lidského mozku s počítačovými systémy. V současnosti
mohou tyto technologie pomoci především lidem postiženým nějakou pohybovou
dysfunkcí, budoucí využití by mohlo být mnohem širší.

Kalkulačka v hlavě
Warwick během pražské přednášky demonstroval své vize myšlenkovým příkladem
kalkulačky situované přímo v lidské hlavě: Počítače nám už teď značně ulehčují
provádění matematických operací, zatím ale musíme zbytečně ztrácet čas
komunikací přes nějaké rozhraní. Potřebujete-li provést složitý výpočet, musíte
dnes najít kalkulačku a stiskem kláves do ní zadat vstupní hodnoty. Pokud byste
však byli vybaveni nějakou obdobou příslušného "výpočetního" čipu v mozku,
mohli byste matematickou operaci provést podle svého přání okamžitě.
Obrovské možnosti podle Warwicka nabízejí umělé implantáty také při rozšíření
lidské paměti. Vzpomínky se pak stanou odolnými vůči výpadkům i zkreslování a
naše paměť dosáhne náhle téměř neomezené kapacity. Také možnost přímého
připojení lidského mozku k internetu by mohla značně ulehčit přenos informací
výsledkem by mohla být např. nějaká forma zobrazování webových stránek "přímo
před očima".
"Pro různé věci se mohou použít různé čipy jeden pro paměť, druhý pro
zpracování dat a další třeba pro provozování hudby. Snad by se na příjemcově
hlavě mohly umístit různé zásuvky a do nich zapojovat příslušné čipy podle
toho, co si člověk žádá. Nemusel by například koukat na film stačilo by zapojit
příslušný čip a už by se mu film v mozku promítal," uvedl už před lety Warwick
ve své knize Úsvit robotů, soumrak lidstva (viz vložený text).

Lepší smysly
Hlavní rozdíly mezi lidským a umělým světem spočívají podle Warwicka však
nikoliv v našich nedokonalých matematických schopnostech, ale v omezeních
daných smyslovými orgány. Omezený "výhled" do okolního prostředí představuje
zbytečnou biologickou determinaci. Strojově rozšířené smysly by nám mohly
přinést nové schopnosti; v tomto případě nejde jen o teorie a vědecké záměry,
ale i o zásadní zkvalitnění lidského života.
Kevin Warwick se v Praze vyjadřoval i ke své vlastní specializaci, tedy k
robotice. Nezajímají ho primitivní stroje, používané v současnosti v sériových
montážních linkách, ale inteligentní systémy takové, které dokážou reagovat či
interagovat s prostředím a disponují nějakou schopností se z nabytých
zkušeností učit (roboti překonávající překážky apod.). Ovšem už dnešní roboti
jsou podle Warwicka na dostatečně vysoké úrovni, aby byli schopni brzy
autoreplikace.

Nedokonalost jazyka
Warwick už několikrát zopakoval své přesvědčení, že na obzoru je doba, kdy
umělé systémy budou inteligentnější než lidé. Pokud se zmiňuje o rozdílech mezi
počítači a námi, soustředí se mj. na lidský jazyk. Pohled je to ovšem rovněž
značně netradiční. Lidé si podle Warwicka museli vyvinout složitý systém výměny
symbolů prostřednictvím řeči z důvodu fyzických omezení, zatímco počítače žádné
takovéto problémy netíží.
Jazyk tak pro Warwicka není žádnou esencí inteligence a počítače se bez něj
budou moci dobře obejít. Nemusíme je nijak učit rozumět přirozenému jazyku
spíše naopak. Možnost odlišné interpretace symbolů na obou komunikujících
stranách představuje zbytečnou komplikaci. Proč, ptá se Warwick, jsou-li dva
mozky nakonec také jen elektrochemická zařízení, je nepropojit nějakým "drátem"
přímo, aby byl přenos informace okamžitý, bezchybný a nezatížený
mnohoznačnostmi?

Muž s čipem
Už v roce 1998 Warwick pronikl na stránky odborných i všeobecných médií, když
si nechal do levé ruky implantovat čip s vývody jako rozhraním k připojení k
počítači. Už samotná operace byla podle Warwicka součástí výzkumu, protože na
chirurgický i technický tým kladla bezprecedentní nároky v preciznosti
provedení. Čip měl sto pinů (vývodů), které bylo nutné napojit na nervová
zakončení ve Warwickově zápěstí tak, aby spolehlivě snímaly impulzy
přicházející nervové soustavy. Kvůli vývodům v oblasti pod loketní jamkou pak
ruka např. nesměla přijít do styku s vodou.
Výsledky experimentu byly podle Warwicka ohromující. Podle vlastních slov se mu
podařilo vyvrátit názor profesora Petera Fromherze z Max-Planckova institutu o
tom, že "spojení lidí a počítačů je sci-fi, nikoliv věda". Warwickův tým
vybavil robotikův dům a laboratoř na univerzitě v britském Readingu snímači
identifikačního kódu, který vysílal implementovaný čip; tyto snímače pak
propojili s počítači. Warwickovi se tak doma otevíraly dveře bez klíčů,
rozsvěcovalo se světlo a spouštěly elektrické spotřebiče. V laboratoři jej
počítače vítaly lidským hlasem, kdykoliv kolem nich prošel, do chráněných
oblastí mohl vstupovat bez použití magnetické karty.
Hlavní přínos svého experimentu vidí Warwick v propojení čipu s robotickými
zařízeními. Nejznámější je asi robotická ruka, rozevírající a svírající dlaň
podle toho, zda sevřel svoji ruku Warwick. Taková konstrukce je pro Warwicka
výchozím bodem pro další výzkumy v oblasti propojování lidského těla s umělými
systémy. Výsledkem by mohla být větší samostatnost a navrácené schopnosti
pohybově postižených lidí. Warwick v Praze pustil během své přednášky např.
videoukázku ovládání elektrického invalidního vozíku pohybem ruky s
implantovaným čipem. Již brzy prý takto budeme ovládat myšlenkami i automobily.

Vědec, nebo showman?
Mediálnost až spektakulárnost celého experimentu přispěly na druhé straně k
tomu, že řada vědců a publicistů se na Kevina Warwicka začala dívat s despektem
jako na showmana až šarlatána. Jiří Brossmann na serveru Amberzine např.
ironicky uvedl: "Podle toho, jak jej [=čip] v úvodu Warwick popisuje, jde o
běžný transpondér, jaký vyrábí například Texas Instruments nebo Temic (cena se
pohybuje od cca 50 do 500 Kč). Tyto transpondéry se používají k označování
všeho možného, ale jejich původ sahá do 70. let, kdy se začaly nastřelovat jako
značka koním, čímž se mělo předejít sporům o vlastníka v případě krádeže."
Warwick oponuje těmto odsudkům tvrzením, že jeho články jsou publikovány i ve
vědeckých časopisech. Na mediální popularitě není podle něj nic špatného;
dalším zdrojem závisti je podle Warwicka to, že si umí na své výzkumy opatřovat
i prostředky ze soukromých firem (finance dodává např. Alcatel a Lego).
V rozhovoru pro Hospodářské noviny vzkázal Warwick něco podobného i českých
vědcům, kteří si stěžují na nedostatek peněz a rozpočtové škrty. Měli by ve
větší míře prezentovat na veřejnosti výsledky své práce jen pak mají větší
šanci získat potřebné prostředky.

Počítačová telepatie
Další experiment s implantovaným čipem podnikl Warwick v roce 2002. Jedním z
rozšíření implantátu se tehdy stalo i rozhraní pro připojení čipu přímo k
internetu (přes notebook). Implantát dostal na síti svoji vlastní IP adresu a
mohl komunikovat s ostatními počítači.
Výsledkem bylo úspěšné ovládání robotické ruky na vzdálenost více než 500 mil.
Warwick také vtipně poznamenal, že si mohl vyzkoušet, jaké to je, když jej
osahávaly "prsty" hackerů (v terminologii počítačových sítí je slovo finger
prst použito jako název jednoho z nástrojů pro identifikaci uživatele v síti).
Ještě zajímavějším experimentem pak bylo provedení zpětného přenosu
prostřednictvím stimulace nervů v ruce. Výsledkem určitých impulzů byl vznik
intenzivního dojmu dotyku.
Na pražské prezentaci se objevily i záznamy z obdobného pokusu, kdy si čipový
implantát nechala voperovat do ruky Warwickova kolegyně. Prostřednictvím
počítače jako mezičlánku si potom oba byli schopní posílat impulzy navzájem v
této fázi jen jako podněty v rukou. Kdyby se jim však podařilo čipy napojit na
příslušná místa v mozku, mohli by snad komunikovat i nějak přímo na úrovni
myšlenek.
Warwick se domnívá, že ani taková aplikace není zdaleka tak daleko, jak se jeho
oponentům zdá. V horizontu deseti let prý bude realitou takováto komunikace
formou "telegrafu" tedy ne přímo sdílení myšlenek, ale spíše jakési zasílání
zpráv.
Podle Warwicka bude pro všechny podobné aplikace velmi důležitá fáze učení
systému. Mozek se bude muset učit vysílat určité signály k ovládání konkrétního
přístroje. Také dva přímo komunikující mozky si na sebe budou muset zvyknout ve
smyslu naučit se poznávat, kdy ten druhý něco signalizuje a co přesně to je. V
praxi pak bude učební proces spočívat především ve výměně informací klasickou
řečí "myslím na toto", kterou doprovodí příslušné signály.
Nutnost učící fáze, ve které se dohodnou a postupně upřesní významy
jednotlivých signálů, představuje podle Warwicka důvod, proč zřejmě nikdy
nedojde k úspěšnému propojení mozků lidí a zvířat ta nám nemohou "paralelně"
říci, co právě signalizují, a proto může jen těžko dojít k ustavení nějaké
převodní tabulky mezi signály vysílanými mozkem a jejich významy.

Kevin Warwick se narodil v roce 1954. Doktorát z oblasti kybernetiky obdržel na
londýnské Imperial College. V současnosti působí jako profesor na univerzitě v
britském Readingu. Mediální hvězdou se Warwick stal roku 1998 díky známému
experimentu s implantovaným čipem. Jeho žena Irena je Češka a Warwicka spojuje
s naší zemí i to, že získal čestný doktorát od Akademie věd ČR.

Světoznámý astrofyzik Stephen Hawking si myslí něco podobného jako Kevin
Warwick. "Pokud bude chtít lidstvo obstát v soutěži s fenoménem umělé
inteligence, nezbude mu nic jiného, než přikročit k rozsáhlým genetickým
úpravám člověka," řekl například asi před dvěma roky Hawking pro časopis Focus.
Rozdíl mezi oběma pohledy je tedy pouze ve způsobu dalšího zdokonalování
člověka buď genetické úpravy, nebo kyborgizace. Jestliže lidé nenaleznou odvahu
k takovým úpravám sebe sama, umělá inteligence podle Hawkinga i Warwicka
převezme řízení světa do své režie.

Úsvit robotů, soumrak lidstva
Čeští čtenáři se mohou s Warwickovými názory seznámit např. v knize March of
the Machines, která u nás vyšla pod názvem "Úsvit robotů, soumrak lidstva"
(Vesmír, 1999). Pro české vydání napsal autor speciální předmluvu a text
doplnil doslovem profesor informatiky na Slezské univerzitě v Opavě Jozef
Kelemen.
"V knize Úsvit robotů, soumrak lidstva jsem budoucnost vyložil jasně. Lidé jsou
dosud inteligentnější než jiná stvoření, a proto mají sklon ostatní bytosti
ovládat. Zanedlouho, možná již za dvacet nebo třicet let, však budou stroje
inteligentnější než lidé, a my pro ně budeme tím, čím jsou dnes zvířata pro
nás, tedy téměř bez významu," shrnul Kevin Warwick obsah své knihy pro časopis
Vesmír. Stejně jako my si nenecháme do své činnosti a preferencí mluvit od
krav, budou umělé systémy přistupovat i k člověku. "To je," dodává Warwick,
"jediný možný závěr. Stroje ovládnou zemi. A to již brzy!"
"Inteligentní síť bude rozhodující silou a lidé ať již připojeni nebo ne budou
jejími hračkami," končí autorova předmluva k českému vydání knihy.
"Při vší dokonalosti techniky, jak ji Warwick předpokládá, se může budoucí
kultura strojů jevit jako mimoběžná s tou naší, lidskou," lehce s Warwickem
polemizuje v doslovu ke knize profesor Jozef Kelemen. "Leckdo patrně dojde k
jiným závěrům než Kevin Warwick. Možná k tomu, že místo jedné, lidské
civilizace tu v daleké budoucnosti budou dvě: lidská a strojová."









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.