Informační průmysl, internet a volný trh

Na jedné straně stojí ti, kteří tvrdí, že by se na telekomunikační páteř internetu mělo pohlížet jako na veřejn...


Na jedné straně stojí ti, kteří tvrdí, že by se na telekomunikační páteř
internetu mělo pohlížet jako na veřejný statek, který by se měl spravovat více
méně jako cesta, jež je také veřejně přístupná pro všechny. Na straně druhé
jsou telekomunikační společnosti, které si myslí, že by měly mít možnost
využívat vlastní majetek tak, jak uznají za vhodné.
Informační průmysl miluje "kšeftaření" s významem volných trhů, avšak v tomto
případě se svobodné používání obsahově neutrálního internetu a svoboda
společností při sledování vlastních zájmů dostávají do konfliktu. To je spíše
otázka pragmatismu než principu. A zde historie informačního průmyslu hovoří
pro ponechání stávajícího fungování trhu, avšak pod pečlivým dozorem státní
správy.
Pod silným a občas nemilosrdným vedením Thomase Watsona staršího ve dvacátých a
třicátých letech IBM zlikvidovala mnohé své rivaly na poli tabelačních zařízení
a získala téměř monopolní postavení. Úspěch rodiny IBM S/360 mainframů Toma
Watsona mladšího se zase postaral o to, že tato nadvláda byla zachována i na
počátku dekády počítačového věku (který se datuje do roku 1946). Během tohoto
období se pravidelně ozývaly hlasy antimonopolistů, až se nakonec pozice IBM
oslabila a problém zmizel.
Poté v roce 1981 IBM bezděčně předala své takřka monopolní postavení Intelu a
Microsoftu tím, že jejich produkty použila ve svých počítačích. Monopol
"Wintelu" pevně svázal informační průmysl do svých osidel a opět zesílily hlasy
protimonopolistů. Na začátku devadesátých let nicméně došlo k něčemu zcela
neočekávanému. Nebylo nijak překvapující, že se vytváření sítí stalo novým
těžištěm informačního průmyslu, ale kvůli kořenům internetu v akademickém a
veřejném sektoru tyto sítě žádný z dodavatelů nevlastnil a nevedl. Náhle a
nepředvídaně došlo k rozpadu 75leté téměř monopolní nadvlády informačního
průmyslu. Microsoft a Intel se dostaly do pozice subjektů nahlížejících zvenku.
Zatímco se zákazníci radovali, tato nepředvídatelná emancipace nikdy dobře
nesedla hlavním telekomunikačním podnikům, které se považovaly za právoplatné
dědice monopolní tradice informačního průmyslu. Rozhodně jen nerady snášely, že
jejich vlastní plány na vysoce výkonné pevně navržené datové sítě byly tak
efektivně rozdrceny volnou a nedostatečně financovanou konfederací vědců,
univerzit a skupin uživatelů. Donedávna s trpkým mlčením svůj úděl snášely,
nyní se však zdá, že se tím chystají něco udělat.
Dnes stojíme před dvěmi zásadními otázkami: Mají telekomunikační společnosti
dostatek energie změnit způsob fungování internetu? Pokud ano, byla by jejich
nekoncesovaná honba za vlastními zisky natolik škodlivá pro rozvoj sítě jakožto
celku? Třebaže tyto výhružky nelze brát na lehkou váhu, existuje dostatek
pochybností na to, aby se nejlepší taktikou stalo vyčkávání. Hlavní
telekomunikační podniky totiž nikdy nedokázaly, že se mohou pohybovat
dostatečně rychle a hbitě, aby využily síť ve vlastní prospěch, a do doby, než
se něco opravdu stane, nemají vládní intervence žádný význam.
Je informační průmysl dostatečně připravený na zcela volnou konkurenci bez
nepřiměřené monopolní moci? To je rozhodně zajímavá otázka.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.