Informační systém jako základ údržby výrobních zařízení

Problematika efektivity plánování a realizace údržbářských činností nebývala prioritním bodem programu porady vrch...


Problematika efektivity plánování a realizace údržbářských činností nebývala
prioritním bodem programu porady vrcholového vedení. Je to vlastně pozoruhodný
fakt když uvážíme, že výdaje na údržbu výrobních zařízení však stále patří mezi
největší provozní náklady průmyslových podniků a právem si zaslouží pozornost
vedoucích pracovníků. Předpokladem výkonné a efektivně prováděné údržby je
existence komplexních a aktuálních informací o stavu sledovaných zařízení v
podniku, neboli kvalitní informační systém.
Podle klasické definice je hlavním posláním údržby uvést zařízení do původního
stavu před poruchou. Dnes je však již v obecném povědomí skutečnost, že náklady
na odstranění poruchy zařízení a škod, které porucha způsobila, bývají
mnohonásobně vyšší, než ty, které jsou vynaloženy na to, aby se poruše předešlo.
Z průzkumů, provedených v cca 1 000 průmyslových podnicích, vyplývá, že
vlastnímu údržbářskému zásahu (tedy přípravě pracoviště, demontáži, opravě nebo
výměně vadného dílu, zpětnému uvedení zařízení do provozu a
technicko-ekonomickému vyhodnocení zásahu) věnuje technik méně než polovinu
svého fondu pracovní doby. Pouze 30 % výrobních podniků využívá funkce
plánovače (koordinátora) údržby a drtivá většina podniků buď nemá informační
systém řízení údržby, nebo s ním není spokojena. Pozoruhodné je, že zavedení
informačního systému pro plánování, řízení a vyhodnocování údržby naráží na
největší odpor u zaměstnanců, a to zejména pracovníků provozu a údržby.
Z těch podniků, které mají informační systém pro řízení údržby, pouze 30 %
sleduje, vyhodnocuje a přijímá opatření ke snížení údržbářských restů
(nevyřízených požadavků), jen asi 25 % provádí analýzu poruch a jejich příčin
za účelem zajištění jejich předcházení. Vykazované přesčasy pracovníků údržby
převyšují přibližně trojnásobně průměr ostatních zaměstnanců podniku a náklady
na materiály a náhradní díly tvoří až 70 % celkových nákladů na údržbu. Pouze
asi v 50 % případů vedení údržby určuje hladinu zásob náhradních dílů, u
ostatních podniků je tato důležitá položka řízena zásobovači. Zároveň ve všech
sledovaných společnostech jsou náklady na údržbu považovány za příliš vysoké a
nekontrolovatelné.

Údržba zařízení poskytuje hodnotu: výrobní kapacitu
Na údržbu už řada podniků nehledí jako na pouhou režii. Vedení ví, že je třeba
jí věnovat pozornost stejně jako odbytu, investicím, účetnictví a nebo třeba
personalistice. Dnešní vedoucí pracovníci si již začínají pomalu uvědomovat, že
nesprávně plánovaná, nedbale vykonávaná a nesprávně vykazovaná údržba zařízení
může výrazně negativně ovlivnit schopnost podniku vyhovět zvyšujícím se
požadavkům trhu a na něj reagující výroby, tím snížit konkurenceschopnost
podniku a v důsledku i kapitálový výnos investorů. Velmi záleží na konfiguraci
výrobního zařízení. Nicméně, v oblasti údržby zařízení existuje několik, dnes
již obecně platných klíčových kontrolních mechanismů, které se s úspěchem
uplatňují v řadě podniků bez ohledu na odvětví.
Je třeba začít již u projektu výstavby
V běžném výrobním podniku by bývalo bylo možno snížit prostoje (a s nimi
spojené náklady na opravy) výrobních zařízení mj. již ve fázi projektové
přípravy výstavby závodu, a to důsledným respektováním poznatků o budoucích
provozních podmínkách. Po dobu provozování výrobního zařízení lze předejít
těmto problémům, zejména důsledným dodržováním provozních předpisů, pečlivým
sledováním a vyhodnocováním skutečného stavu zařízení. V minulosti jen v
některých podnicích bývali provozovatelé a údržbáři přizváni k důležitým
rozhodovacím jednáním ve fázích přípravy, projektování a realizace výrobního
zařízení. Dnes je však zainteresovanost "uživatelů" výrobního zařízení ve všech
fázích jeho životního cyklu nezbytná. Kdybychom měli graficky vyjádřit, jak
vypadá životní cyklus investice, mohlo by zjednodušené schéma vypadat asi jako
na obrázku 1.
Informační systémy pro podporu a řízení údržby
Počátky použití informačních systémů pro podporu plánování a řízení údržby se u
nás datují od 70. let, ale nikdy nedošlo k jejich úplnému rozvinutí. Dnes jsou
však již takřka nezbytností pomáhají podnikům efektivněji zvládat narůstající
objem údržbářských činností hlavně zlepšenou podporou zásobování materiálem a
náhradními díly, koordinací práce a v neposlední řadě i podporou optimálního
stanovení priorit údržby tedy diferenciací činností.
Když řeknete informační systém, 90 % lidí si představí účetnictví, mnozí ještě
třeba skladovou evidenci, ti informovanější např. evidenci investičního
majetku, nebo některé z aplikací pro podporu kancelářských prací. Tyto systémy
jsou již dnes tradiční a patří obvykle k těm prvním v pořadí, které se v
průmyslových podnicích realizují.
Když řeknete informační systém údržby, tak si pod ním budou možná někteří
techničtěji erudovaní lidé představovat specializované systémy pro
vyhodnocování provozně technických údajů, nebo v lepším případě geografické
informační systémy pro správu inženýrských sítí.
Informační systém pro řízení údržby by měl splňovat následující základní
požadavky. V první řadě by měl být podpůrným nástrojem pro soustavné zvyšování
úrovně plánování modernizace, pro evidenci provozních stavů, analýzu poruch a
nákladů na jejich odstranění. Zároveň by měl zabezpečit minimalizaci
administrativních činností pracovníků údržby a podpořit týmovou práci.
Ve svých výstupech by měl poskytovat konzistentní podklady pro analýzu
výkonnosti výroby a efektivnosti údržby a navíc umožňovat uživatelům prostor
pro vlastní tvorbu výkazů a sestav. V neposlední řadě by měl zabezpečit
provázanost s ostatními částmi podnikového informačního systému, jako jsou
sklady, personalistika, nákladové účetnictví a investiční majetek. Hlavní
datové prvky systému pro řízení údržby jsou zřejmé z obrázku č. 2.
Ze schématu jsou patrné poměrně silné integrační vazby mezi informačními
entitami řízení údržby, materiálového hospodářství a ekonomického systému.
Vyplývá to z logiky věci dnešní údržba je víceméně z 50 % logistika (nákup a
skladování materiálu, náhradních dílů, služeb, plánování, řízení a
vyhodnocování kapacitních zdrojů, časové plánování), a z 30 % ekonomika
(plánování a sledování nákladů, řízení toku hotovosti). Zbývajících 20 %
spočívá v analytické práci údržbáře, provádění rozborů, hodnocení a provozních
simulací. K těmto činnostem obvykle bývají používány specializované informační
systémy např. pro podporu diagnostiky, správy prostorových dat apod.
Nejdůležitější prvky informačního systému
Databáze zařízení: jednotlivé komponenty investičního celku, na kterých se
realizuje samostatný údržbářský zásah. Kvalitní informační systémy vytvářejí
struktury zařízení hierarchické schéma, sloužící nejen k přesné lokalizaci
technického objektu, ale zejména k agregaci technických a
ekonomicko-organizačních údajů.
Pracovní příkaz: elektronický dokument, ve kterém se shromažďují všechny
potřebné technicko ekonomické údaje nezbytné pro plánování, rozvrhování a
zúčtování údržbářského zásahu. Pracovní příkaz obsahuje informace o tom, na
kterém zařízení je třeba vykonat údržbářský zásah, kdo jej požaduje, v jakém
termínu, s jakou prioritou, popis poruchy a její příčiny (pokud je známa), kdo
má zásah vykonat, jaký je požadovaný pracovní postup, které náhradní díly,
resp. materiály jsou k zásahu zapotřebí atd.
U některých informačních systémů tvoří pracovní příkaz ve skutečnosti dva
vzájemně provázané dokumenty požadavek na práci (hlášení), obsahující
zejména technické informace a vlastní rozpis práce (zakázka), obsahující
materiálově-ekonomické údaje. Pomocí pracovního příkazu se rozlišují jednotlivé
druhy údržbářských zásahů např. plánovaný, neplánovaný, či preventivní. Kromě
toho je možno pomocí propojených pracovních příkazů (sítě, projektové
struktury) řídit rozsáhlejší zásahy, jako např. generální opravy.
Přínosy zlepšování kvality údržby
V první řadě to znamená snížení výskytu poruch a celkové doby potřebné k jejich
odstraňování. V důsledku to znamená zvýšení provozuschopnosti výrobních
zařízení. U podniků, které zavedly účinný program údržby a ve kterém uváženě
použily výše uvedené metody, není výjimkou až 50% snížení ztrát způsobených
poruchami výrobních zařízení. Dalším přínosem je mnohem menší výskyt urgentních
údržbářských zásahů. To znamená, že je údržbářská práce více plánovaná a tudíž
i lépe organizovaná. V důsledku může znamenat snížení neproduktivního času
údržby až o 50 %. Zároveň je potvrzeno, že dobře připravený vlastní údržbářský
zásah je cca o 10-15 % méně nákladný než improvizovaný. Důležité je i
prodloužení technické životnosti zařízení. Pokud je zařízení dobře udržováno a
pracuje-li v optimální provozní zátěži, aktivní doba jeho používání může
mnohonásobně překročit ekonomickou životnost, tedy dobou, po kterou se zařízení
účetně odepisuje. Zároveň je prokázáno i zvýšení provozní bezpečnosti a
spolehlivosti. Na tento přínos má zejména vliv riziková inspekce.
Jak poznáme, že je údržba efektivní?
Poznáme to jednoduše: vykazuje dlouhodobě trend snižování nákladů při zvyšování
provozuschopnosti zařízení. Tento stav je samozřejmě ideální skutečnost bývá
mnohem složitější. Snižování rozpočtu na údržbu "shora", tedy administrativně a
bez hlubší znalosti struktury a trendu jednotlivých výdajů, totiž často vede k
jevu zcela opačnému tedy ke snížení provozuschopnosti. Problém je v tom, že ne
hned. Prodleva mezi jednorázovým snížením rozpočtu a zvyšováním poruchovosti
může být v závislosti na konfiguraci zařízení až několik let. Efektivitu údržby
je tedy třeba posuzovat strukturovaně a vyváženě. Mezi hlavní výkonnostní
ukazatele dnes patří:
Využitelná provozuschopnost (měřeno v % dostupnosti zařízení v plném výkonu pro
výrobu). Nejlepší podniky dosahují až 95 % využitelné provozuschopnosti výrobní
soustavy. Zde platí logické pravidlo, že čím je vyšší využití instalované
výrobní kapacity, tím rychleji dochází k přeměně fixních nákladů na variabilní
a výroba zvyšuje rentabilitu. Vysoké provozuschopnosti zařízení je tedy třeba
dosahovat tam, kde je zajištěn odbyt a placení pohledávek.
Podíl preventivní údržby je klíčovým ukazatelem pro posouzení strategie údržby.
U nejlepších podniků činí náklady na preventivní údržbu 45 % a více z celkových
nákladů na údržbu. Statisticky vyplývá, že vyšší podíl diferencované
preventivní údržby vede dlouhodobě k zvyšování provozuschopnosti.
Kudy do toho aneb jak zefektivnit údržbu?
Nejprve identifikujte kritická zařízení. Každý průmyslový podnik má samozřejmě
jiná kritéria pro výběr kritických zařízení, ale v typickém výrobním podniku
platí, že stupnice kritičnosti zařízení je víceméně následující:
způsobuje havárii s dlouhodobými následky
negativně ovlivňuje kvalitu výroby (způsobuje vysoký podíl zmetků)
způsobuje řetězovou poruchu jiných zařízení s vysokou náročností na jejich
opravu ohrožuje bezpečnost práce

Dále rozdělte kritické zařízení
na jednotlivé subsystémy (všechny druhy komponent) a jejich provozně
údržbářskou klasifikaci. Příkladem takovéhoto subsystému je např. strojní část
(primární, technologická), pomocná strojní část, elektrotechnická zařízení,
měření a regulace, nebo stavební část.
Pro každý subsystém definujte koncepci plánování a přístup k realizaci údržby.
Jako informační zdroje pro tuto činnost slouží: podklady od výrobce, historie
zařízení (je-li k dispozici), případně dosud nezdokumentované zkušenosti a
znalosti pracovníků provozu a údržby.
Zpracujte detailní plán realizace údržby pro každý subsystém. Plán by měl
obsahovat např. požadavky na skladbu profesního zabezpečení údržby (elektrikář,
svářeč, zámečník), kvalifikaci, případně certifikaci profesí (státní zkouška),
mechanismy a pomocné technické prostředky (jeřáb, lakovna, svářecí agregát),
úpravy provozních podmínek (při plném zastavení stroje, za plného provozu),
náhradní díly, technologické postupy a normy, a termíny oprav.
Vypracujte časový rozvrh činností. Tato úloha má dva kroky. V prvním kroku
stanovte požadovanou délku výkonu jednotlivých činností. Druhým krokem je
četnost jejich vykonávání (opakování). Termíny oprav se pak sestavují podle
času, potřebného k zajištění pomocných technických prostředků, materiálů a
náhradních dílů, překonání dojezdové vzdálenosti, dostatečné přípravy
pracoviště, provedení všech požadovaných činností, úklidu pracoviště, vrácení
přebytečného materiálu a pomocných prostředků, zhotovení pracovního výkazu,
vyhodnocení spotřeby a nákladů, záznamu evidence poruchy a její příčiny, a
aktualizace plánu údržby zařízení.

Výsledkem je systém
Jak by měl vypadat stav v podniku, který uskutečnil výše uvedené kroky k
racionalizaci svojí údržby?
Problematice údržby byla v podniku přiřazena vysoká priorita a její
optimalizace se stala součástí podnikatelské strategie. Produktem údržby je
kapacita. Cíle údržby jsou v souladu se strategií výroby a investiční výstavby.
Údržba má možnost zasahovat připomínkami do projektu, resp. realizace nových
zařízení.
Byl zaveden a plně se rozvíjí systém diferencované preventivní údržby. Pro
kritická zařízení jsou prohlídky a revize plánovány podle zásad a cyklů
stanovených na základě rizikové inspekce. Větší podíl údržbářských činností je
nyní plánován s ohledem na dostupnost zdrojů, diferencované potřeby a plynulé
dodávky materiálů a náhradních dílů. Hlavní zásadou je racionální standardizace
postupů a jejich neustálé zpřesňování. Plány odstávek jsou vytvářeny v úzké
spolupráci údržby, provozu a obchodu.
V podniku byl zaveden informační systém řízení údržby, plně procesně i datově
integrovaný se systémy podpory nákupu, materiálového hospodářství, manažerského
výkaznictví, účetnictví a investičního majetku.
Výkonnost a efektivnost údržby je pravidelně měřena a vyhodnocována podle
předem definovaných a v podnikové strategii schválených výkonnostních
ukazatelů. Jsou vypsány cílové odměny za jejich zlepšování. Vytížení pracovníků
údržby jinými aktivitami (při výstavbě atd.) je plánováno a vyváženo potřebami
vlastní údržbářské činnosti. Provádí se pravidelné vyhodnocení stupně využití
údržbářských kapacit.
Byla zlepšena spolupráce s oddělením nákupu a materiálového zabezpečení
podniku. Jednotlivé požadavky oddělení údržby jsou realizovány podle předem
schváleného preferenčního klíče. Pracovníci údržby, provozu, nákupu a
materiálového zabezpečení jsou pravidelně informováni a školeni o změnách v
provozní a údržbové strategii a ve všech změnách, týkající se tohoto
komplexního logistického procesu.
8 3094 / dar









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.