Informační válečnictví

S příchodem mnohoznačně definované informační společnosti se změní nejen podmínky pro bankovnictví, vzdělávání...


S příchodem mnohoznačně definované informační společnosti se změní nejen
podmínky pro bankovnictví, vzdělávání, obchodování či nakladatelskou činnost,
ale také pro armádu a národní bezpečnost. Využití počítačů přináší nesčetné
výhody, ale i nová rizika ve všech oblastech, kam jsou informač-ní technologie
zaváděny. Dnes se podíváme na oblast, která
je obestřena nezvykle mnoha "kdyby", "když" a "až" informační válečnictví.
Jedná se sice o téma technicky "lehčí", při důkladném zamyšlení ale asi hlavu
lehkou mít nebudete.
Obrana každého pořádného státu závisí nejen na armádě, ale i na tajných
službách. Koneckonců i armáda jako taková má své výzvědné služby. Vždy se
pracuje na základě dvou nosných principů:
1.Dosáhnout vlastní informační dominance, tzn. mít správné informace na
správném místě ve správný čas.
2.Zamezit nepřátelské straně v dosažení informační dominance.
Vzpomeňte jen lekcí z historie. Dávným bitvám snad vždy předcházelo chytání
"jazyků", jejichž mučení bylo kruté i na tehdejší poměry. Není snad potřeba
příliš rozvádět úspěšnou kryptoanalý-zu německých šifrovacích strojů Enigma
polskými a britskými kryptografy během 2. světové války, která tak podle
některých odhadů byla zkrácena o 1-2 roky. A s příchodem radaru se posunulo
získávání informací o nepříteli za hranici dohledu oka. Netrvalo ale dlouho a
přišlo se na to, že lze vysílat klamavý zpětný signál "od neexistujících
letadel". Střely dnes také nejsou řízeny jen množstvím prachu a orientací
hlavně při výstřelu. Moderní války se nevyhrávají zničením co největšího počtu
bojových prostředků nebo vojáků v primární fázi. Na to je dost času ve fázi
sekundární, kdy vojáci a bojové prostředky nepřítele ve zmatku nevědí co dělat
nebo přímo útočí na sebe navzájem. V primární fázi je důležité právě způsobit
onen zmatek a přitom si udržet zdroje informací o činnosti a vybavení nepřítele
i schopnost dodat informace včas svým jednotkám. Tohoto principu se držela
izraelská armáda během svého obdivuhodného výkonu v tzv. Šestidenní válce i
spojenecká vojska během války v Perském zálivu. K druhému zmíněnému konfliktu
se vztahuje také množství informací nejen o bombardování důležitých
komunikačních center irácké armády a nasazení monitorovacích programů, ale také
o použití počítačových virů, trojských koní i o holandských hackerech
nabízejících data z Pentagonu za úplatu Saddámovi. Ten je údajně nekoupil jen
proto, že měl celou věc za léčku nastraženou CIA.
Moderní konflikty bývají děleny na symetrické, kdy nepřátelské strany disponují
obdobnými technologiemi a podléhají podobným omezením (mezinárodní konvence o
nepoužívání chemických či biologických zbraní), a asymetrické, kdy mají strany
k dispozici rozdílné technologie a podléhají rozdílným omezením. Zvažme
možnost, že se hacker dostane do počítačového systému, který řídí zpracování a
vypouštění chemikálií třeba v jednom z indických závodů amerických firem a
způsobí katastrofu nejen na indické, ale především na pakistánské straně.
Kryptografie je zbraní(?)
Export šifrovacích produktů je v mnoha zemích hodnocen vládními úřady stejně
jako export zbraní. Je pravda, že silná kryptografie představuje významnou
"zbraň" schopnost utajit (zašifrovat) nebo naopak dešifrovat komunikaci může
rozhodnout výsledek konfliktu. Uvádí se, že např. vládě USA se takto daří v
oblasti kryptografických a hlavně kryptoanalytických objevů udržovat náskok
přibližně 10-15 let před civilním světem (a dalšími zeměmi).
Americká NSA (National Security Agency), má dvě zásadní poslání (srovnejte s
principy uvedenými v úvodu článku): Získávat vládě USA přístup k informacím
komunikovaným mimo území USA a také pomáhat v tom, aby nebylo možno získat
přístup k informacím vlády USA. NSA je snad nejméně známou, ale velmi důležitou
tajnou službou USA. NSA disponuje nejvýkonnějšími počítači, jaké jsou na
povrchu této planety nasazeny a toto platí po celou dobu její existence. Má
analytické pracovníky snad všude, kde jen lze získávat nějaké informace
důležité pro USA. Prvním Američanem zabitým ve válce ve Vietnamu byl právě
pracovník NSA: Pro ilustraci o práci NSA stojí za přečtení rozhovor s jejím
bývalým pracovníkem Perry Fellwockem na <jya.com/nsa-elint. htm>, bezpečnostní
manuál pro pracovníky NSA na <www.cl. cam.ac.uk/ftp/users/rja14/nsaman.tex.gz>
nebo rozhovor s Jimem Bidzosem, šéfem RSA Data Security Inc., na <pathfinder.
com/fortune/1996/961111/rsa.html>.
Armageddon?
Boj přes informační "zákopy" je zatím velkou neznámou, stejně jako jeho
pravidla. Možná je to jen téma vhodné pro sci-fi, možná reálná hrozba umocněná
problémy očekávanými u informačních technologií v souvislosti s rokem 2000.
Zvažme několik zásadních faktorů:
Rozsah "elektronické hranice" je i pro armádní komunikace stále více významný v
porovnání s rozsahem geografické hranice. Činnost mnohých organizací včetně
armády, je dnes životně závislá na informačních technologiích a vzájemným
propojováním sítí se závislost vztahuje nejen na vlastní prostředky, ale i na
prostředky mimo dosah daných organizací.
Koalice se v informačním válečnictví budují a udržují stále obtížněji a často
nerespektují existující vojenské a politické koalice. Stabilita státu nezávisí
jen na dobrém fungování armády a vládních úřadů. Vzájemné propojení má v běžném
životě mnohé výhody, ale nese s sebou problémy, kterým možná budeme na přelomu
tisíciletí čelit. Problémy s výpadkem elektřiny a telefonního spojení si
dovedeme představit lehce. Zatím jsme je ale nezažili v širokém dopadu po dobu
několika dnů či týdnů. Nepůjde regulovat přehrady? Nebudou zasílány sociální
dávky a lůza vytáhne do ulic vybíjet výkladní skříně? Vedení útoků je v
informační válce velmi levné a tak již útok nemusejí provádět jen státy nebo
omezené teroristické skupiny. Stojí za povšimnutí, že i např. Hizballáh má
(podle informací CIA) odborníky školené na útoky na kritické komunikační
prostředky států.
Obtížné je nejen zjištění prvotního útoku, ale i místa, odkud útok pocházel a
kdo jej vlastně způsobil. A způsobil jej vlastně někdo nebo se jednalo o špatný
systém? Navíc se může jednat o koordinovanou ofenzivu mnoha aktérů a desítky či
stovky jednotlivých útoků.
Přežili jsme internetového červa Roberta Morrise Jr., bombardování mnoha
serverů SYN pakety a různé další počítačové "hrátky". Ze zkušeností víme, že
žádný počítačový systém není dokonalý. Také jsme se poučili, že hrátky s ohněm
začínají u jednotlivců a malých skupin "bláznů", ale ve velkém rozsahu
přestávají být hrátkami. Co se bude dít, až se v informačním válečnictví přejde
v praxi od špionáže a malých výpadků k frontální ofenzivě? Využije někdo zmatku
v prosinci 1999 a hlavně pak lednu 2000?
8 1982 / ram









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.