Internet do škol: Pozdě, ale přece

Tak se konečně vláda rozhodla, že zpřístupní kouzlo globální komunikace studentům základních a středních škol. ...


Tak se konečně vláda rozhodla, že zpřístupní kouzlo globální komunikace
studentům základních a středních škol. Zní to perfektně, ale otazníků okolo
celé akce je více než hodně. Jako vždy, když jde o velké státní peníze.
školství dokonce i v českých podmínkách nebyla existence internetu a
technologií s ním souvisejících žádným tajemstvím už od počátku devadesátých
let, střední a základní školy na tom byly jinak. Dokonce ještě v roce 1998,
tedy v době, kdy informační věk již dávno definitivně začal, se jistý ředitel
základní školy, pedagog s přibližně dvacetiletou praxí v oboru, nechal slyšet,
že "by to zakázal, jenom to kazí lidi". Dnes se zdá, že sen připojení i jiných
škol než univerzit do celosvětové informační dálnice se přece jen přiblížil
naplnění. Pojďme se podívat, co všechno k tomu vedlo.
První počítače připojené ke globální informační dálnici se začaly objevovat
kolem roku 1996-97. Nejdříve na středních školách, pak pomalu na základních.
Připojení bylo většinou (téměř vždy) realizováno telefonními linkami pomocí
modemu a mnohdy analogových spojů Českého (tehdy SPT) Telecomu. Internet byl,
avšak o kvalitě se hovořit v žádném případě nedalo. Další velmi podstatnou
vadou byla i skutečnost, že k takto instalovaným spojům prakticky vůbec neměli
přístup žáci. Chyběla koncepce, chyběl jakýkoliv názor na použití sítě ve
výuce, který by přicházel tak říkajíc "shora". A tak se improvizovalo. Množství
připojených škol bylo malé, v případě těch základních se dá dokonce říct, že
minimální. Na druhé straně to dlouho nikomu příliš nevadilo. Konec konců, proč
by mělo.
K radikálnějšímu posunu došlo v letech 1998-99. Přestože situace s připojením
na základních školách byla stále stejná (tzn. katastrofální), u středních škol
došlo k podstatné a hlavně pozitivní změně. Na kvalitnější a stálé připojení se
totiž začaly nacházet peníze. Jen málokdy přímo v rozpočtu školy, častěji z
různých grantů a dokonce sponzorských darů bohatších rodičů. Byly stavěny
přípojky, obvykle mikrovlnným pojítkem k soukromým ISP, a někteří z
provozovatelů těchto služeb si dokonce na školách víceméně postavili svou
živnost (například www.netron.cz, www.poda.cz a další). Mnoho ze škol si však
na kvalitu, rychlost a především propustnost rádiových spojů spíše stěžovalo,
než aby ji chválili. Sdílené linky byly prakticky nepoužitelné. Situace, kdy se
o přenosový kanál o rychlosti cca 16 Kb/s a jednu IP adresu dělilo osmnáct
zároveň používaných počítačů, nebyla výjimkou. Načítání statických www stránek,
pokud zrovna nebyly v lokální mezipaměti, trvalo nesnesitelně dlouho, a tak,
přestože mnoho škol "na internetu" bylo, praktická použitelnost byla stále
velmi omezená. Skutečný internet však přestal být sprostým slovem a stal se pro
mnoho žáků, učitelů i vedení škol spíše zbožným, avšak momentálně neřešitelným
přáním.

Tatíček Zeman
Nápad zavést moderní informační, respektive komunikační technologie (rozuměj
smysluplně fungující počítače a internetové přípojky) do základních a středních
škol paušálně není nejnovější. V kuloárech se, z iniciativy části osazenstva
ministerstva školství (www.msmt.cz) a několika menších lobbyistických skupin, o
něm začalo hovořit někdy na přelomu let 1997-98. Skutečná naděje na realizaci
projektu nebo jen na to, aby dostal konkrétnější podobu, však byla kvůli
rozpočtu a dalším, mimo jiné politickým okolnostem mizivá. A tak se pouze
spekulovalo. Už od počátku totiž bylo jasné, že náklady na zavedení fungující
IT infrastruktury do více než šesti tisíc českých škol (je jich dnes celkem 6
125) a její následná údržba v žádném případě nebudou lacinou legrací. Svět se
ale mění, a tak projekt, hezky nazvaný Internet do škol, dostal z iniciativy
současného ministerstva školství, pravděpodobně opět za mohutné podpory a
tlačení lobbistů, zelenou. První vládní záměr vznikl v roce 1999. Počítalo se s
jedním multimediálním počítačem pro každou školu. Záměr byl několikrát pozměněn
a nakonec začala realizace. Následovalo loňské docela kontroverzní zadávání
veřejné zakázky, vládní výjimka (a nelibost nejen odvržených dodavatelů, ale
také EU), vítězství konsorcia AutoCont Český Telecom (AutoCont On Line nebo
také AcOL) a podepsání smluv o připojení škol mezi státem a konsorciem loni,
24. října. Projekt byl slavnostně odstartován na Invexu. Sláva! řeklo by se.

Mechanismus připojování
Konsorcium AcOL (www.acol.cz) vymyslelo pojem Informační a komunikační
infrastruktura (IKI) pro školy. Smyslem konsorcia je ji vytvořit a nadále
udržovat. Jde zde samozřejmě o mnohem více než jen o vybavení škol počítači a
sítěmi, připojení k internetu a následnou údržbu všeho. Generální dodavatelé se
postarají o hardware (AutoCont) a komunikaci (Český Telecom), přičemž budou,
jak AcOL sám prezentuje, využívat služeb regionálních dodavatelů. To znamená,
že část celého projektu bude outsourcována u firem, které by školám měly být
přece jen blíže a znát takové věci, jako jsou třeba specifika regionů. Aby to
všechno fungovalo, má AcOL systém oblastních manažerů. Pod každého spadá
přibližně 30 škol a každý je zodpovědný za realizaci IKI v rámci oblasti jeho
působení. V současné době většina škol dychtivě očekává první kontakt se "svým"
oblastním manažerem. První školy by měly být kontaktovány již v druhém únorovém
týdnu.
Na první schůzce proběhne obhlídka stávajícího stavu počítačového vybavení na
jejímž základě bude rozhodnuto, kam v žebříčku prací školu zařadit mezi
ostatní. Této schůzky by se měl účastnit jednak zmíněný oblastní manažer a
jednak ředitel školy nebo koordinátor ICT (člověk ze školy určený k jednání v
rámci projektu). Následuje další schůzka, které se bude už účastnit lokální
dodavatel sítě LAN i lokální dodavatel počítačů a aktivních prvků.
Počítá se také s tím, že škola může vyžadovat služby, které nejsou v rámci
projektu běžně nabízeny (nadstandardní). Jedná se například o vyšší rychlosti
připojení, dodávku dalších počítačů, upgrade těch stávajících atd. Tyto
náležitosti je třeba oznámit již při tomto jednání.
Všechna tato jednání a požadavky budou průběžně zaznamenávány do tzv. CISu
(Centrálního internetového serveru). Na tomto místě budou i kontrolovány
ostatními stranami. Server bude mít dvě části prezentační, pro komunikaci mezi
uživatelem a samotným systémem, a druhou, aplikační a datovou, která bude
ukládat a zpracovávat data z jednotlivých částí systému. CIS by měl navazovat
na stránky www.acol.cz, které jsou v současnosti asi jediným a bohatším
oficiálním zdrojem informací o celém projektu. Server by měl mít i veřejnou
část, kde může kdokoli nahlédnout například na aktuální pořadník škol. Jak už
bylo zmíněno, pořadí bude ovlivňovat oblastní manažer podle zjištěného stavu.
Mezi prvními budou školy, které jsou na tom s IT nejhůře. Často se jedná o
církevní školy nebo takové, jejichž zaměření nemá s informačními technologiemi
příliš společného.

Český Indoš
INternet DO Škol (hezky řečeno Indoš) je projektem monumentálních rozměrů a
potenciálně také nemenších problémů. V polovině prosince 2001 byla uzavřena
první dílčí smlouva mezi dodavateli a MŠMT, která počítá s instalací cca 25 000
počítačů do 3 500 škol. To by odpovídalo v průměru asi sedmi počítačům, což
samozřejmě školám stačit nebude. Přestože projekt počítá s pětatřiceti tisíci
pasivních portů (zde je zřejmé, že školy se dovybaví z vlastních zdrojů), jeho
hlavní vada nebo přesněji řečeno vada současné fáze je jinde. A sice v počtu
připojených škol.
Jak již bylo řečeno, škol, kterých by se měl projekt týkat, je u nás něco přes
šest tisíc. Současná fáze počítá, řečeno s trochou nadsázky, s větší polovinou.
AcOL hodlá ale realizovat IKI v každé základní a střední škole, pokud s tím
bude souhlasit její zřizovatel, a zde je kámen úrazu. Zdá se, jakoby se totiž
počítalo s tím, že některé školy o připojení a infrastrukturu jednoduše nebudou
mít zájem. V loňském roce již proběhl průzkum, který to měl ověřit. Nezapojilo
se asi 300 škol, u kterých se nyní předpokládá, že internet nechtějí (nebo ho
mají v již dostatečně kvalitním stavu ale neberte to, když vám to někdo dává).
Další kvantum škol vypadne z Indoše, jelikož se předpokládá jejich brzké
zrušení (to bude bolet). I tak se ale odhady počtu škol, které bude třeba
připojit, blíží dle AcOL číslu 4 000 a podle některých dalších názorů i
většímu. Jinak řečeno, projekt bude třeba buďto natáhnout (více PC, více portů,
více škol), nebo rozředit (více portů, méně PC, více škol). Zde končí problémy
teoretické a neúprosně začínají problémy finanční.

Osle, otřes se
IKI z pohledu majetkoprávních vztahů bude sestávat ze dvou částí. Toho, co se
po instalaci a vytvoření stane majetkem škol, tedy síťové infrastruktury, a
toho, co se bude pronajímat. Do druhé části patří mimo jiné i stanice, v
terminologii AcOLu zvané SKP standardní klientské pracoviště. AcOL na rozjezd
projektu potřebuje úvěr zhruba ve výši 1,5 miliardy Kč. V roce 2001 bylo na
projekt ze státní kasy vyhrazeno 1,8 miliardy korun. Tyto peníze nebyly
proinvestovány (nic se za ně nekoupilo). Celkové náklady budou přibližně 4,43
miliardy Kč, přičemž tato částka zůstává již od původního záměru fixní, zatímco
požadavky na IKI postupně stoupaly. Věčnou snahou každé vlády, tedy i vlády
ČSSD, je ušetřit, a tak část peněz, za které se loni nic neudělalo, byla
přesunuta jinam. Stačí trochu zdravého rozumu a politické empirie, aby bylo
jasné, že finance se zřejmě budou ořezávat i nadále. Momentálně to však vypadá
tak, že se přece jen v nejbližší době začne stavět a instalovat. Proinvestované
náklady budou fakturovány státu, respektive ministerstvu, a to je bude
proplácet. Asi. Postavení IKI, tedy technická fáze realizace Indoše, spočívá v
první řadě ve výstavbě síťové infrastruktury. Tedy vedení a pasivních prvků
přímo ve školách, tj. jejich zastavění do školních budov. Následovat by mělo
připojení na páteřní síť, osazení SKP a aktivace pracoviště. Je nelehké určit,
kolik bude AcOL stát jedno takové pracoviště. Průměr (vydělení sumy počtem SKP)
by vycházel na něco více než 170 000 Kč, což je tak trochu zavádějící. Ceny
stanic a softwaru jsou více méně jasné, stačí si jen odečíst Windows, která
věnoval Microsoft. Lokální infrastruktura není levnou záležitostí, ale také
nepatří mezi ty nejdražší. V mnoha školách, opět především středních, existuje
již postavená síť, která slouží svému účelu a kterou není problém pro účely
Indoše adaptovat. Páteřním komunikačním systémem budou linky Českého Telecomu.
Tedy infrastruktura, která již existuje nebo je právě konstruována pro veřejnou
správu (ISVS Informační systém veřejné správy, realizuje rovněž Český Telecom,
zakázka byla podepsána jen krátce před Indošem). Kritické hlasy na téma
výstavby IKI a peněz lze nalézt na internetu (např. www.ceskaskola.cz,
www.lupa.cz), ale také přímo na některých školách. Panuje přesvědčení, že Indoš
sice bude realizován za mohutného mručení dodavatelů o nevýhodnosti a tlaku ze
strany ministerstva, eventuálně škol, ale pro AcOL rozhodně nepůjde o neziskový
projekt.
Kolem celého projektu navíc vládne menší informační mlha. Zejména pokud jde o
další smluvní dodavatele a budování IKI jako takové. Základní, trochu reklamní,
informace lze nalézt na www.acol.cz, avšak již dávno (na Invexu) ohlášený
informační portál www.indos.cz dodnes (14. 1. 2002) zeje naprostou prázdnotou.

Bill, Contactel a další
Šťastný úsměv na rty nejednomu zástupci českých škol nasadila loňská návštěva
Billa Gatese a v jejím průběhu velkorysé věnování licencí Windows 2000 zdarma.
Na druhé straně nikdo vlastně ani nepomyslel na možnost, že by SKP mohly být
vystavěny na Linuxu a produktech v jeho prostředí běžících. Nejen, že by se tak
ušetřily peníze, ale také by se díky této platformě odbouralo potenciální
softwarové pirátství. Nikdo rovněž nepomyslel na argumenty méně šťastných
uchazečů o projekt, jako byl třeba Contactel. Stalo se, a teď nezbývá, než
začít stavět, investovat a snad i používat. Jak již bylo řečeno, Indoš zdaleka
není jen Internet do škol. Školám má do budoucna dát nejen možnost komunikace,
ale také lepší provázání s praxí, výměnu zkušeností a informací se soukromým
sektorem, kvalitnější výuku. Jednoduše samá pozitiva a sociální jistoty, řečeno
slovy pana Nádeníčka, nesmrtelného hrdiny filmu o básnících.


Internet do škol spočívá:
ve vybudování lokálních sítí na středních a základních školách
v jejich připojení k internetu
v instalaci pronajímaných počítačů (klientských stanic)
ve vytvoření komunikačního portálu, centra pro výuku

Momentální situace
Některé školy (ne VŠ a univerzity) jsou připojeny k internetu vlastními
prostředky a silami. Připojení se různí od modemů po pevné linky, běžné jsou
mikrovlnné spoje. Připojení je různé rychlosti a kvality.
Na některých školách existují vnitřní sítě LAN, které bude pro projekt Internet
do škol možné adaptovat. To má snížit náklady.
Na druhé straně část škol používá sítě zastaralé architektury, u kterých je
aktualizace možná jen stěží nebo vůbec. Podobně je to i s koncovými stanicemi.
Jsou střední školy, kde se používají pro běžnou výuku počítače třídy 486 i
starší.


Plán realizace ve škole v bodech
zahájení realizace (oblastní manažer kontaktuje ředitele školy)
obhlídka školy, souhlas zřizovatele (zjištění stavu IT a představa o zasíťování)
možnosti integrace (stávajícího a nového vybavení)
příprava projektu (oblastní manažer a lokální dodavatel stanoví přesný
harmonogram a rozsah prací)
souhlas ředitele školy, zřizovatele, Generálního auditora s projektem
samotná implementace
kontrola funkčnosti (generální auditor)
potvrzení správnosti dodávky od ředitele školy, zřizovatele, generálního
auditora
Celý proces trvá asi 45-60 dnů. Samotná práce na škole by měla trvat jenom
několik dnů.
Zdroj: www.acol.cz


Fakta o projektu
Plošné zahájení: únor 2002
Konec první etapy: prosinec 2002
Cena projektu: 4,43 miliardy korun
Počet instalovaných stanic: minimálně 24 000
Počet instalovaných portů: 35 000
Počet připojených škol: minimálně 3 500
Celkový počet škol: 6 125
Zdroj: www.acol.cz

Stávající IT chceme integrovat
Na méně jasné otázky okolo projektu se ptáme Jiřího Chvojky, tiskového mluvčího
AutoCont On Line. Jaké školy budou zahrnuty do projektu? Budou v něm všechny
základní a střední, nebo jen některé?
Do projektu jsou zahrnuty všechny základní a střední školy všech typů, které
získají souhlas svého zřizovatele. V první etapě, na níž se nám zatím podařilo
uzavřít smlouvu s MŠMT a na níž jsou nyní vyčleněny prostředky ve státním
rozpočtu, budou nejdříve zapojeny nejméně vybavené školy. Celkem jich do konce
roku 2002 musí generální dodavatel připojit nejméně 3 500 a vybavit je nejméně
24 000 počítači. Nicméně v tuto chvíli jsou před uzavřením dohody, které umožní
spolupráci s dalšími podobnými projekty české vlády. Tím pádem úsporu
prostředků a navýšení počtu provozovaných klientských pracovišť v řádech tisíců
i počtu zapojených škol v řádech nejméně stovek. Cílem projektu je zapojit
všechny základní a střední školy do jednotné sítě a v roce 2005 provozovat více
než 50 000 klientských pracovišť. Provozem se rozumí nejenom jejich pořízení,
ale i následný servis a údržba, případná modernizace podle potřeb
technologického rozvoje, veškeré náklady na připojení k internetu apod. Podle
čeho se budou dělit školy na kategorie?
Členění škol do kategorií proběhne podle počtu žáků (viz tabulka). Primárně se
budou zapojovat podle přání MŠMT školy nejméně vybavené tak, aby se u všech
školských zařízení dosáhlo co nejdříve minimálního standardu vybavenosti.
Dalším kritériem potom bude připravenost školy na realizaci plánované
rekonstrukce, připravená a vyčleněná učebna, složitosti se stavebním povolením
atd.
Jak to bude se školským intranetem? Budou školy nejdříve připojeny k němu a pak
k internetu?
Oba přístupy budou nezávislé. Ze školy ovšem povede pouze jedna linka.
Technicky to bude tak, že chráněná linka povede do uzlu, odkud bude buď
chráněný přístup do školské sítě nebo na internet. Nejde o čistý intranet, ale
o jakousi syntézu intranetu a VPN.
Jak bude využita stávající síťová infrastruktura na školách?
Pokud bude strukturovaná kabeláž dostatečně kvalitní a bude vyhovovat, bude
záviset především na dohodě školy s naším oblastním manažerem, jak stávající
vybavení využít a jak integrovat řešení, které už škola má. Obecně jsme vázáni
vybudováním nové sítě, ale naše řešení umožňuje velmi širokou integraci
stávajícího vybavení a půjde opravdu o dohodu se školou, jak chce své
zasíťování pro projekt využít. Podobně se budeme dohadovat s lokálními
poskytovateli na využití stávajícího připojení k internetu atp.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.