Internet není jen další z rozvodných sítí

Již dříve jsem tvrdila, že dva nejužívanější modely pro popis internetu mají významné trhliny, což by ve výsl...



Již dříve jsem tvrdila, že dva nejužívanější modely pro popis internetu mají
významné trhliny, což by ve výsledku mohlo vést ke špatným firemním
rozhodnutím. Dnes se podíváme na to, proč se domnívám, že je chybné internet
přirovnávat k užitkovým sítím (elektřina, voda). K mým předchozím článkům
přišla spousta reakcí, které většinou spadaly do jedné z následujících
kategorií:
Širokopásmový internet dnes je přesně takový, jako byly telefonní služby ve
třicátých letech, kdy byla telefonie považována jen za jednu z užitkových
položek, stejně jako voda či elektřina.
Argument zní zajímavě, ale má několik vážných nedostatků. Předně jsou
elektrické a vodní rozvodné sítě na rozdíl od internetu spravovány regionálně.
Za druhé (což je důležitější), infrastruktura potřebná pro možnost využívání
výhod internetového připojení je mnohem komplexnější, než ta nutná u užitkových
sítí. Pro pití vody stačí mít v ruce sklenici, do níž si ji nalijete. Elektřina
zase nevyžaduje víc než světlo a žárovku. Přístup k internetu je však podmíněn
potřebou softwaru, počítače a kabelového či DSL modemu (to berte jen jako
příklad, samozřejmě je toho potřeba daleko více). Širokopásmový internet bez
jakékoli z těchto věcí je jako auto bez motoru vypadá skvěle, je vám však k
ničemu.
Za třetí (což je úplně nejdůležitější), internet není prostě něco, kam se
napojíte (jako klasické rozvodné sítě). Opravdová síla internetu tkví právě v
tom, že lidé vytvářejí a vkládají na něj obsah (ať už e-mailem, přes webové
stránky, blogy či nové aplikace). Jakákoli společnost, která by chtěla
poskytovat jednotný, vysoce kvalitní přístup k internetu, by musela obsahovat
vše z výše zmíněného. Znovu opakuji, poskytnout za pomoci kabeláže pouhou
rozvodnou síť nestačí. Je zde určitá hranice mezi privilegovanými a
neprivilegovanými občany. Potřebujeme pomoc státu k tomu, abychom se ji mohli
pokusit přemostit.
Mohla bych nad situací lamentovat stejně jako dotyčný respondent, nebýt faktu,
že se tato hranice postupně maže. Výzkumy prokázaly, že skupiny, které byly na
internetu historicky zastoupeny jen velice málo (zde mám na mysli hlavně
afroameričany, ale v podstatě jde o všechny národnostní menšiny), se k
internetu připojují rychlejším tempem než kdokoli jiný. Podle Pippy Norrisové,
jedné z nejuznávanějších výzkumnic "digitální propasti", využívají
afroameričané internet při hledání zaměstnání či vzdělávacích možností ve stále
větší míře. Co z toho plyne? "Neprivilegovaní" mohou přesto přese všechno přece
jen být docela dobří v tom postarat se sami o sebe. Tvrzení: Širokopásmový
internet není všeobecně dostupný.
Do určité míry to je pravda. Mnohé oblasti jsou mimo dosah kabelového připojení
i DSL. Satelity se zase mohou dostat kamkoli, je zde však problém vysokých dob
odezvy. Lidé si však mohou zvolit, kde chtějí žít. Pokud není poskytování
širokopásmového připojení pro místní rentabilní, proč by daňoví poplatníci
daného regionu měli tyto služby vydržovat? Závěrem? Internet není užitková
komodita a my nepotřebujeme státní pomoc, abychom se na něj mohli připojit.


Mnohé oblasti jsou mimo dosah kabelového připojení i DSL. Satelity se zase
mohou dostat kamkoli, je zde však problém dlouhých dob odezvy. Lidé si však
mohou zvolit, kde chtějí žít.








Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.