Internet v pracovní době: Kdo má na co právo?

K dnešnímu zamyšlení mě přiměla "vzorová" pravidla pro využívání počítačové sítě zaměstnanci, která se ned...


K dnešnímu zamyšlení mě přiměla "vzorová" pravidla pro využívání počítačové
sítě zaměstnanci, která se nedávno objevila na webových stránkách firmy Infima
(http:// produkty.infima.cz/websense/body_pravidla_html.html).
Mantinely, jež jsou zde vymezeny, nedovolují zaměstnanci dělat s počítačem
téměř nic. Zaměstnanci nesmějí užívat síť k soukromým účelům, zaměstnavatel
může veškerou jejich aktivitu monitorovat včetně čtení jejich elektronické
pošty. Je natolik regulující forma ideální?
Mít eso v rukávu
Zdá se mi, že zmíněné zásady jsou koncipovány tak, aby je zaměstnanci nutně
porušovali a zaměstnavatel díky tomu měl připravené jakési eso v rukávu v
okamžiku, kdy mu na nich bude vadit třeba něco úplně jiného. Taková strategie
je z hlediska zaměstnavatele poměrně logická vzhledem k situaci, kdy je jinak
dosti komplikované a zdlouhavé někoho propustit ze zaměstnání.
Řešit vše přes stanovení takových pravidel pro využívání Internetu, která
stejně nebude nikdo dodržovat, je sice poměrně chytré, minimálně však
nesystémové.
Osobně musím říct, že na jedné straně sice uznávám právo zaměstnavatele číst
zaměstnancům jejich elektronickou poštu, ale přijde mi zcela nesmyslné
vyžadovat po lidech, aby nepoužívali Internet pro svoji osobní potřebu
(kdybychom totéž použili pro telefon, chodili by pak lidé v pracovní době volat
do telefonních budek to by jistě velmi prospělo produktivitě práce).
Zabráníte-li zaměstnancům využívat přes firemní přístup na Internet třeba
služeb elektronického bankovnictví, budou tyto úkony nuceni vykonávat klasickým
způsobem. Díky tomu zřejmě odejdou dříve z práce.
Legislativa a technologie
V zemích Evropské unie i v USA se dnes objevují snahy vymezit práva
zaměstnavatele vůči zaměstnanci v oblasti elektronické pošty legislativně.
Zatímco Američané právo zaměstnavatele uznávají, v EU se přiklánějí dokonce k
názoru, že čtení cizí pošty je trestným činem. Oba přístupy jsou podle mého
názoru velmi nešťastné. Maximum věcí by přece mělo být ponecháno svobodné
dohodě obou stran.
Z hlediska firmy mi přijde zcela logické, pokud bude ve své části sítě blokovat
operace s určitými formáty souborů (MP3, RealAudio), operace se soubory určité
velikosti nebo nějaké servery a programy vůbec (Napster, ICQ, IRC, erotické
stránky). Takové řešení je však jednodušší provést prostředky technologickými.
Navíc můžete jednotlivým počítačům (tedy lidem) lehce nastavit individuální
profil povolených a závadných operací.
Nadřízený by měl mít především přehled o objemu práce, kterou vykonali
jednotliví zaměstnanci. Je naivní si myslet, že pokud někdo nemá co dělat či
pracovat prostě nechce a vy mu zabráníte číst si na Internetu denní tisk,
vzroste nějak nutně jeho výkonnost.
S tím, jak nastoupí éra homeworkingu, ztratí, alespoň doufám, do značné míry
smysl vzájemné sledování ("vidím tě, pracuješ?") a předstírání ("samozřejmě,
pracuji."). Posuzování produktivity bude nutné posunout do exaktnější roviny.
Konec konců, pokud dnes lenoch stráví pracovní dobu chytáním lelků na
Internetu, nebude při tom alespoň nijak rušit své pracovitější kolegy. Jestliže
mu v tom zaměstnavatel zabrání (a neudělá nic jiného), mohou být důsledky
dokonce zcela kontraproduktivní.
0 0930 / pah









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.