IT je kolektivní záležitost

I mezi těmi, kteří se pohybují zcela mimo hranice světa IT, bychom těžko hledali někoho, kdo v životě neslyšel slov...


I mezi těmi, kteří se pohybují zcela mimo hranice světa IT, bychom těžko
hledali někoho, kdo v životě neslyšel slova Hewlett a Packard. V kruzích těch,
kteří se IT živí, pak znamená Hewlett-Packard symbol pro slušnost a korektnost.
I největší konkurenti této firmy uznávají, že tento soupeř hraje vždycky fér.
Už pět let stojí v čele české pobočky HP muž, který považuje právě tyto kvality
za klíčovou podmínku úspěšného podnikání. Pavel Kalášek přišel do
Hewlett-Packard v roce 1993 a je přesvědčen, že ti, kdo budou chtít uspět v
nové ekonomice, musí spolupracovat právě s jeho firmou.

Jak jste začínal?
Vystudoval jsem matematiku na Matematicko-fyzikální fakultě UK, byl jsem
dokonce jedním z prvních žáků na katedře teoretické kybernetiky. Tenkrát ji
ještě vedl Petr Vopěnka, než mu to okolnosti znemožnily. Nějakou dobu jsem
působil v Matematickém ústavu AV a pak jsem stál u zrodu a realizace řídících
systémů v reálném čase, především se zaměřením na válcovací tratě. Kolem tohoto
programu se sdružila spousta vzdělaných a chytrých lidí a já jsem měl díky němu
možnost získat zkušenost s řízením velkých projektů.

Takže vy jste byl vlastně u počítačů od začátku své kariéry...
To byla moje velká výhoda, že jsem vstoupil do světa IT dobře teoreticky
vybaven. Od matematiky k tomu, co se stále ještě nazývá oním těžko
přeložitelným výrazem computer science, je velice blízko, prakticky se nedají
oddělit. Mají stejné kořeny, mají svá pravidla. Mají obrovské kouzlo v tom, že
jsou prakticky bez hranic. Vždycky se objeví nová myšlenka, nový prostor.
Když si třeba vzpomenu, kolik úsilí bylo věnováno tomu, jak ukládat data na
magnetický buben, a když byl problém téměř vyřešen, objevil se disk a všechna
invence byla zdánlivě k ničemu. Nebyla to však zbytečná práce, vymyslely se
fantastické věci, které našly využití jinde.
Na druhé straně bych chtěl zdůraznit, že výpočetní technika není
samospasitelná. Je třeba ji vnímat v určitém kontextu a vyvažovat ji něčím
jiným. Je to fantastická příležitost pro lidi, jako jsem já, kteří nesnášejí
rutinní práci, ale nesmíte se stát fachidiotem. To v této branži vždycky trochu
hrozí.
A jak jste se ocitl u Hewlett-Packard?
Našel jste si vy je, nebo oni vás?
Asi jsme se našli vzájemně. Před tím, než jsem přišel k HP, stál jsem u zrodu
jedné softwarové firmy, která dodnes úspěšně funguje. V roce 1992 jsme společně
s HP realizovali dodávku informačního systému pro Všeobecnou zdravotní
pojišťovnu a o rok později jsem od HP dostal nabídku, abych pomohl vybudovat
oblast profesionálních služeb.

Čím vás ta nabídka oslovila?
Firemní kulturou. Najednou jsem narazil na úplně jiný svět a ten mě začal
zajímat. Zaujalo mě, že společnost je postavena vlastně na jednoduchých
principech. Že je hodně "flat", tedy že si nehraje na žádnou velkou hierarchii.
Když jsem poznal management firmy, zapůsobilo na mě, že to jsou odborníci, že
se do svých postů určitě nedostali délkou služebních let. Že jsou to schopní,
chytří lidé, kteří umějí naslouchat, kteří respektují individualitu a kteří
chtějí dělat byznys čistě.

Tenkrát jste byl v roli nastupujícího vy. Dnes naopak rozhodujete o tom, koho
přijmete do řad zaměstnanců HP. Jaké lidi chcete k sobě do firmy?
Začnu trochu oklikou. Kdykoliv jsem sledoval firmy nebo oddělení, které měly
potíže, jejichž příčinou byl šéf, vznikaly problémy ze dvou důvodů. Buď onen
šéf při přijímání nových lidí starostlivě dbal o to, aby nikdy nepřijal nikoho,
kdo je lepší než on, anebo se nedokázal rozejít s lidmi, kteří neměli
dostatečnou výkonnost či si nevybrali správnou práci.
Z HP mohou někteří mladí lidé odejít do celého světa. Odcházejí ti
nejšikovnější a já jsem rád, že jim můžeme tento prostor poskytnout.
Pokud jde o tu druhou věc - je třeba si uvědomit, že pokud někdo není na svém
místě, je třeba jednat rázně. Vždycky ale s vědomím, že tento fakt je minimálně
z 50 % vina moje, jako šéfa, který nepoznal, že člověk, který se na danou
pozici hlásí, na ni nepasuje. S každým člověkem je třeba se rozejít důstojně.
Tak, jakoby se měl za rok stát vaším nadřízeným. Já jsem pyšný na to, že lidé,
se kterými jsem se musel rozloučit, mi posílají k Vánocům lístky.

Takže - jednat vždy přímo?
Přímo a rychle. To rychle je v okamžiku, kdy je problém identifikován, velmi
důležité. Vím, že je to někdy těžké. U nás ještě dost dobře neumíme oddělit
profesionální a osobní vztahy. Každý by ovšem měl dostat šanci. Ta může být
dvojí. První je případná alternativa - zjistit, zda by se dotyčný pracovník
nehodil na nějakou jinou pozici. A druhá věc, která se stává i zkušeným
manažerům: žijí v představě, že jejich podřízený ví, co má dělat. Často
naprosto chybí komunikace a problémy jsou jen výsledkem velkého nedorozumění.

Jak vypadá váš pracovní den?
Vstávám brzo, čímž jdu svému okolí na nervy. V práci jsem většinou v půl osmé,
kdy tu bývá klid a mír. Nestane se mi, že můj pracovní den není minimálně z 90
% naplánovaný. Převládají schůzky -buď se zákazníky, nebo s mými lidmi.
Samozřejmě, že část dne řeším elektronickou poštu, kterou si, přiznám se,
nechávám vytisknout. To když slyší někteří z mých kolegů, vidí rudě...
Další významnou věcí, která se prolíná mými pracovními dny, týdny a měsíci, je
plánování. U toho bych se zastavil. V posledním roce jsme naprosto změnili
přístup k plánování. Pořád jsem totiž nevěděl, jak vtáhnout lidi do plánovacího
procesu, až jsem zjistil, že je nesmírně škodlivé dát managementu příležitost
myslet si, že plánování skončilo. Že v určitém bodě je plán hotov. Dnes je náš
plán útlá knížečka, nad kterou se se svými klíčovými lidmi jednou za 6-7 týdnů
sejdeme a smějeme se, jak jsme byli hloupí. A začneme plánovat znovu. Nikdy si
nemyslíme, že teď je plán definitivní.
K tomu, abych mohl plánovat, ovšem musím mít nějakou vizi, představu o tom, kam
se bude HP ubírat. Snažím se co nejvíc číst, surfovat po Webu, především se ale
snažím chodit mezi lidi. Díky své skvělé sekretářce mám poměrně dokonalý
přehled o pracovních schůzkách svých lidí. Takže je navštěvuji. Někdy celou,
někdy jen část a poslouchám chytré lidi kolem sebe.
A kam tedy bude v nejbližší době HP směřovat?
My jsme se historicky profilovali jako firma, která je technologicky dokonalá,
takovou tou inženýrskou dokonalostí. Profilovali jsme se jako firma, která
definovala základy obchodní etiky. Některé věci jsme však prodat nedokázali.
Pro mnoho lidí platí, že HP rovná se tiskárna. Ovšem my už dnes obrovskou část
našeho obratu generujeme ve službách. A o tom se neví. My proto chceme za 3
roky být firmou, kterou budou všichni vnímat jako partnera na cestě k nové
ekonomii. A řeknu to ještě jinak: kdo bude chtít uspět v nové ekonomii, bude
muset pracovat s námi. Ať chce, nebo nechce...

V HP už jste sedm let, u počítačů ještě mnohem déle. Jak se změnilo české IT
prostředí za uplynulých deset let?
Teď jste mi nahrála. Já strašně nemám rád termíny "české IT prostředí" nebo
"český Internet". Myslím si, že rozvoji našeho Internetu a e-businessu nesmírně
prospěje, až se na ně přestaneme dívat jako na český fenomén. Samozřejmě, že se
IT nějakým způsobem profilovalo v rámci jednotlivých geografických regionů.
Budeme-li tedy na okamžik hovořit o "českém IT", o tom, jak se změnilo, musím
odpovědět, že ne dostatečně. Ne dostatečně na to, jaký obrovský intelektuální
kapitál v této zemi je. Myslím si, že jsme nevyužili příležitost, která se tady
nabízela. Možná je to i tím, že jsme měli vynikající individualisty, ale
chyběli nám lídři. Lidé, kteří by kolem sebe dokázali stmelit právě tyto
individuality v integrální týmy. Protože IT je kolektivní záležitost.
Nic ovšem není ztraceno, ovšem jako ve všem ostatním - záleží na odvaze. Věřím
že budoucí lídři nové ekonomiky se narodí na půdě právě takových firem, jako je
HP. Krásným příkladem je třeba Roman Staněk, donedávna ředitel Sybase. Dnes
Staněk rovná se IPO Enterpreneur.

Vidíte nějaké bariéry rozvoje IT u nás?
Budete se divit, ale třeba kulturní bariéra. Dokonce i mladá generace si
podvědomě nese z minulosti řadu zlozvyků. Klasický příklad: v minulosti nebylo
problémem prodat, ale koupit. Mezi tím je obrovský rozdíl. Sice se to
"podnikatelské nastavení" pomalu obrací, ale přesto si nemyslím, že dnešní
podnikatelé mají odpovídající kulturu podnikání. Mladí lidé, kteří dnes
vyrůstají, musejí mít zákonitě pocit, že vše je dovoleno. To je strašné a může
se to na nich podepsat neuvěřitelným způsobem. Je-li někdo úspěšný, musíme se
ptát, je-li úspěšný v souladu s našimi představami o tom, jak by měl vypadat
byznys, vztahy mezi lidmi či žebříček hodnot.
Jazyková bariéra také ještě není úplně zanedbatelná. Jazykem globálního světa
je angličtina a byly to právě informační technologie, které z ní ono světové
esperanto udělaly. Komu budeme konkurovat ve vývoji softwaru? Může to být třeba
Indie. A proč je dnes Indie lepší než my? I proto, že angličtina je tam
prakticky mateřským jazykem.
Na druhou stranu, i když jsme malá země, měli bychom být na sebe pyšní. To
neznamená brát se moc vážně, ale svou hrdost bychom měli mít.

Mluvili jsme už o tom, kam se chce ubírat HP. Kam se podle vás vydá v
nejbližších letech celé IT?
Žijeme podle mého názoru ve fenomenální době. Informační revoluce je ještě více
fascinující, než byla revoluce průmyslová. Znamená úplně nové způsoby
uvažování, komunikace, úplně jiný způsob, jak dělat byznys.
Ještě dnes máme kolosy, které zaměstnávají stovky IT odborníků. Není daleko
doba, kdy se odborníci v IT přesunou jinam a to, co umějí, začnou poskytovat
jako službu.
Pro firmy - výrobní, distribuční a další - to znamená, že se mohou soustředit
čistě na jádro svého podnikání. Paradoxně tento trend mnozí z IT odborníků
považují za ohrožení své pracovní existence. Ale je to přesně obráceně. Oni
dnes mají profil, který je na trhu nejžádanější. Podniky už nebudou mít svá IT
oddělení, ale budou mít svého CIO. Ten by měl být členem vedení firmy a
spolurozhodovat o její budoucnosti. Měl by to být někdo, kdo vytváří informačně-
komunikační strategii podniku, jako integrální součást jeho celkové obchodní
strategie. Měl by to být jakýsi "supersystémový integrátor", který si na IT
činnosti najme profesionály.
Dnes v mnoha institucích živíte lidi, platíte nájmy, amortizujete počítače i v
době, kdy je bezprostředně nepotřebujete. V budoucnu budete platit za IT jenom
tehdy, kde je opravdu využíváte. Dejme tomu, že poskytujete nějaké služby a je
otázka, zda musíte mít obrovskou diskovou kapacitu, abyste uspokojil ve špičce
všechny své zákazníky, nebo stačí kapacita menší a ve špičce si zbytek kapacity
pronajmu. Od někoho, jehož předmětem podnikání je pronájem diskových kapacit.
A pojďme ještě dál: dnes ještě řada podniků a institucí komunikuje v rámci
procesů silně ovládaných lidmi. Dokonce i o dodávkách just-in-time pořád ještě
někdo rozhoduje v tom smyslu, že teď se tak stane. Mě fascinuje okamžik, až
všechny tyto rozhodovací procesy začnou probíhat někde na pozadí zcela
automaticky. IT profese dostanou novou náplň - tak jak mizel systémový
programátor a objevil se administrátor sítě, vznikne zase něco dalšího. Třeba
firemní vizionář...

Překročme teď hranice světa IT. Co podle vás nejvíc chybí současné politice?
Vize. Nějaká představa o tom, kam vlastně chtějí ti politici naši zemi vést.
Dnešní politice by slušelo to, bez čeho dnes není možné slušné podnikání, tj.
dívat se dopředu. Současný přístup mi připadá, jako když řídíte auto a díváte
se jen do zpětného zrcátka. Vizionáři nám přitom nechybějí, jenom jim chybí
prostor k tomu, aby své vize nějakým způsobem prezentovali.

Mluvili jsme o tom, co by měli dělat politici. Z úst představitelů IT světa
často zaznívají stížnosti na státní správu, na nedostatečnou podporu
informatizace společnosti. Co naopak mohou udělat IT firmy, jako je HP pro to,
aby státní správu přiměly k větší aktivitě a důraznější podpoře IT?
V první řadě by neměly fňukat. Už jsem říkal, že jsme rázně změnili přístup k
plánování. Další věcí, kterou jsme učinili, byl zákaz žehrání. Když za mnou
někdo přijde s tím, že ekonomika jde s kopce atd., přeruším ho s tím, ať mi
řekne něco nového. To, že ekonomika nevzkvétá, vědí všichni. My musíme přinést
nějaký nápad, co s tím.
Co se týče vztahu byznys-veřejná správa, je třeba si uvědomit jedno. V každé
rozumně fungující společnosti tím motorem musí být byznys. Jinak budeme mít
zákony, které vymyslel někdo, kdo vůbec neví, jak byznys funguje. Dnes třeba
máme obchod po Internetu, je tu výroba softwaru přes Internet a to vše probíhá
takovým způsobem, že by se mnozí divili, jaké hodnoty se přesunují ze státu do
státu, aniž by je někdo proclíval nebo danil.
Hovoříme-li o spolupráci s veřejnou správou, nelze opomenout SPIS.
Hewlett--Packard stál u zrodu Sdružení pro informační společnost a jsem
přesvědčen, že SPIS má smysl. Rozhodnutí, že jednou z priorit SPISu bude
prosazení zákona o elektronickém podpisu, se ukázalo jako velmi dobré. Přes
všechny kontroverze, které tento zákon provázely, je zde neoddiskutovatelné
pozitivum v tom, že se o věci začalo mluvit.
Vím, že řada mých kolegů je netrpělivá a chtěli by, aby se věci hýbaly
rychleji. Já si myslím, že jsme přes všechny nářky udělali kus práce a že je
třeba být trpělivý. Je vynikající, že v době, kdy se hroutí ekonomické kolosy,
tu máme alternativu nové ekonomiky. A tuto alternativu musíme uchopit.

Děkuji vám za rozhovor.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.