Jak budeme psát v roce 2010?

Na otázku z nadpisu lze provokativně odpovědět další otázkou: A budeme v roce 2010 ještě vůbec psát? Co když techn...


Na otázku z nadpisu lze provokativně odpovědět další otázkou: A budeme v roce
2010 ještě vůbec psát? Co když technologie rozpoznávání hlasu pokročí natolik,
že za nějakých 10 let už budeme svoje texty do počítače pouze diktovat?
Tou dobou budou už určitě existovat textové editory, které budou sloužit právě
jen pro úpravu nadiktovaného textu. Na druhou stranu řadu věcí bude jednodušší
i za oněch 10 let vysvětlit počítači "ručně", tedy pomocí klávesnice. Abychom
si to uvědomili, stačí si jen vzpomenout, jak rádi se uchylujeme k tužce,
potřebujeme-li někomu něco objasnit. Obecně lze říci, že psaní textu znamená
především poněkud jiný způsob myšlení. Nedovedeme si představit, že bychom
(přinejmenším bez časově náročného "přeškolení") dokázali formulační a
stylistické nuance plně realizovat diktováním textu.
Od revoluce k evoluci
Doba, kdy se vývoj softwaru odehrával převážně na poli kancelářských aplikací,
se ve 2. polovině 90. let uzavírá. Pravda, vždy je co zlepšovat. Ale ruku na
srdce kdo z nás dnes potřebuje více než polovinu vlastností, které nabízí
současný Microsoft Word? Jistě, najdou se lidé, kteří tvrdí, že byť by danou
funkci potřebovali pouze jednou za život, chtějí ji ve svém texťáku pro tento
případ mít. Jsme však ochotni za takovýto luxus neustále platit? Vždyť morální
životnost právě používané verze nadupaného textového procesoru není (naštěstí)
zdaleka srovnatelná s délkou našeho života.
Nejde však jen o postupující nasycenost dnešních kancelářských aplikací
funkcemi. Již dnes je hlavním motorem růstu na poli IT spíše Internet než sféra
PC (kam kancelářský software stále ještě patří). V budoucnosti to klidně mohou
být specializované manažerské aplikace, GISy nebo počítačové hry v roce 2010 se
však těžko vrátí éra vizionářského kancelářského softwaru.
Je pravděpodobné, že pokročilý hardware a operační systémy umožní zkonstruovat
textový editor, v němž budou vložené obrázky automaticky animovat a ve chvíli,
kdy napíšete slovo "akcie", vám bude z Internetu nabídnuto načtení
nejaktuálnějších cen, jejich vložení do přehledné tabulky a poznámka, že
internetová aplikace každý den zkontroluje data a váš soubor zaktualizuje.
Pokud si budete přát, příslušná tabulka se rovněž objeví na domovské stránce
vaší kočky.
Pokud však budete pouze chtít napsat větu "Akcie a jejich problematika mě vůbec
nezajímají", asi vám šíře možností vašeho programu neudělá žádnou zvláštní
radost. Otázka tedy je, co bude takový textový editor v roce 2010 stát a zda se
(v závislosti na ceně) najde ještě někdo, kdo si onu aplikaci koupí.
Inteligence
nebo neposednost?
Některé textové editory jsou již dnes velice živé a aby usnadnily uživateli
práci, provádějí některé činnosti bez jeho vědomí. V menu to lze zakázat,
nicméně fakt, že je třeba měnit základní nastavení, málokoho potěší.
V budoucnu se tento rozpor může ještě prohloubit: na jedné straně neměnné
nastavení na NC, na druhé straně bohatě personifikovatelné prostředí, kde
základní nastavení je téměř k ničemu. Inteligence editoru tedy musí jít ruku v
ruce s inteligencí uživatele ne snad proto, aby ji uživatel dokázal využít, ale
spíše proto, aby zabránil jejím nechtěným projevům. Můžeme se dočkat systému
skutečně založeného na principech umělé inteligence, který bude zkoumat návyky
svého uživatele a bude se učit vycházet mu vstříc. Běda však, když si pak k
takovému textovému editoru sedne někdo jiný! Prezentace kontra obsah
Vývoj textových editorů se od okamžiku, kdy z nich Microsoft udělal povinnou
součást kancelářských balíků, ubírá především směrem k zdokonalování
uživatelského rozhraní, k dokonalejší spolupráci s dalšími aplikacemi,
možnostem personifikace a ovlivnění grafické podoby dokumentů. S tím, jak se v
dokumentech objevují obrázky a tabulky, se vlastně poněkud stírá rozdíl mezi
texťákem, grafických editorem, tabulkovým procesorem...
Spolupráce s dalšími aplikacemi je věc jistě užitečná, pro práci s textem má
však pouze menší význam. Totéž platí pro uživatelské rozhraní (samozřejmě až od
určité úrovně je zřejmé, že v MS Wordu se pracuje příjemněji než v prostředí
legendárně nepřívětivého unixového editoru vi). Lze říci, že textový editor se
vyvíjí především směrem k dokonalejší prezentaci dokumentů. Mizí tak hranice
textového editoru vzhledem k další rozsáhlé skupině aplikací k počítačové
typografii.
V tomto směru přinesly graficky orientované operační systémy typu Windows
skvělou věc v podobě konceptu WYSIWYG (What You See Is What You Get, tedy: To,
co vidíš na obrazovce, skutečně dostaneš z tiskárny.). I když se tento systém
dosud nepodařilo dotáhnout k dokonalosti, kvalitnější hardware zejména větší
monitory s vysokým rozlišením brzy umožní dovést tuto myšlenku do konce. Je
však dobré si uvědomit, že toto vše představuje pouze pokrok v "prezentační"
rovině.
Naproti tomu nástroje pro skutečnou práci s textem (kontroléry pravopisu či
syntaktické správnosti) za celou dobu vývoje textových editorů udělaly pouze
malý krok kupředu. Je to obtížný úkol, se kterým si zatím počítačová věda neví
příliš rady. Navíc pokud už alespoň nějaké nástroje existují nelze hovořit o
jejich lokalizaci, ale spíše o jejich znovuvytvoření pro každý nový jazyk.
Určitá stagnace textových editorů na tomto poli je dobře patrná, pokud si
uvědomíme, jaká kouzla dnes umí s daty Excel a kolik např. ekonomických funkcí
je do něj implementováno. Můžete tedy napsat a vytisknout text, který bude plný
barev, obrázků, sestavený z několika typů písma a současně plný elementárních
stylistických či gramatických prohřešků. Vzhledem k profesionálnímu vzhledu
dokumentu pak přímo bije do očí jistá nesouměrnost; pravopisné chyby na papíře
zmačkaném na psacím stole tak nějak nevadí (nebo přinejmenším nejsou zdaleka
tak nápadné).
Co by se stát nemělo...
Každý výrobce se rád chlubí možnostmi, které jeho textový editor nabízí.
Vzhledem k tomu, jakým trendem prošly textové editory v poslední době, lze
předpokládat, že pokud by se tímto směrem pokračovalo, texťák roku 2010 by měl
v základní verzi tolik ikon na pracovní ploše, že by nebylo kam psát.
Tím je tedy další bobtnání nabídky omezeno (I když Windows 98 podporují na
jednom počítači práci s více monitory. Že by toto byl způsob, jak celý problém
obejít?). Totéž se bude týkat menu. V něm bude tolik úrovní, že se zde uživatel
zcela ztratí. Inteligentní postavičky nápověd jen tak tak zajistí použitelnost
alespoň těch základních funkcí.
K nočním můrám patří i další, bohužel však realitě velice blízká skutečnost:
ačkoliv mezi produkty na trhu budou roku 2010 samozřejmě existovat převodní
programy, importy a exporty nebudou zachovávat řadu speciálních vlastností
jednotlivých formátů. Nedá se tedy říci, že by dokumenty byly tak docela
přenositelné, třebaže všichni výrobci budou přirozeně tvrdit opak.
Jakýmsi nepsaným standardem, k němuž se dnes musí výrobci textových editorů (a
to i těch pracujících mimo platformu Windows) vztahovat, je dnes Microsoft
Word. Paradoxně zřejmě jedinou firmou, jež může hegemonii Wordu narušit, je
opět Microsoft zejména nedostatečnou kompatibilitou formátů mezi jednotlivými
verzemi.
...a co by bylo žádoucí
Neradi bychom vzbudili dojem, že nějak nostalgicky vzpomínáme na dobu MS-DOSu a
tehdejších textových editorů. Nechceme ani předkládat samé chmurné vize.
Existuje řada vlastností, které nepochybně jednou textové editory obohatí i
když se toho do roku 2010 nejspíš ještě nedočkáme.
Specializované lingvistické nástroje umožní kontrolovat syntaxi i v takových
jazycích, jako je čeština. Lidé, kteří pracují s jazykem tvůrčím způsobem,
budou moci snadno pokládat otázky typu: "Nepoužil jsem slova krásná či
zlatovlasá příliš často vedle slova princezna?", "Nemám příliš mnoho vět
negativně laděných nebo obsahujících zpochybnění?", "Mám sjednoceno psaní
určitých typů slov nepíšu někde filosofie a jinde filozofie?".
Velmi reálné jsou naopak funkce přispívající k provázání textového dokumentu s
Internetem. Textový editor v roce 2000 bude totiž obsahovat výraznou podporu
zejména pro elektronické publikování. Nikdo se nebude muset bát, že se při
exportu cosi nepěkného stane. Nástup XML a podobných technologií výrazně zlepší
zařazení dokumentu do jakési celosvětově prorostlé struktury (zjednodušeně
řečeno: ke každému odstavci budou k dispozici metadata blíže ho specifikující a
zařazující do jakéhosi širšího rámce).
Textový editor na míru
Personalizace nabízí dnes řadu možností, jak si prostředí přizpůsobit vlastním
potřebám od nastavení pracovní plochy přes volbu typu instalace. Tento trend
bude ještě sílit: jako je dnes určitá nadstavba Excelu určená burzovním
analytikům, bude textový editor v roce 2010 dodáván v řadě variant určený
spisovate-lům, žurnalistům, sekretářkám, manažerům, bankovním úředníkům,
chemikům (s podporou chemických vzorců)...
Jednotlivé typy editorů budou samozřejmě různě hardwarově náročné, i když tyto
rozdíly nebudou hrát mimořádně významnou roli. Odlišnosti budou realizovány
především různými nadstavbami nad společným jádrem, které některé vlastnosti
rozšíří a jiné naopak zamaskují.
Protože každý bude od textového editoru vyžadovat něco trochu jiného, bude
žádat funkce z hlediska autorů programu poměrně extravagantní, možná se objeví
i nový, zcela speciální typ vývojových prostředí: vývojová prostředí pro
makrojazyky.
Vývoj textových editorů bude samozřejmě záviset na osudu platformy PC. Balíky,
fungující na štíhlých klientech/grafických terminálech, budou nepochybně
omezeny přenosovými schopnostmi tehdejších sítí. Konkrétní podoba různě
odlehčených aplikací závisí také na cenových modelech tj. na tom, zda se platí
za "krabici", nebo (řekněme) mikročástkou za každé jednotlivé použití softwaru.
Cena
Kancelářské aplikace dnes obvykle nebývají k mání zadarmo. Jedna věc je, zda se
uplatní cenový model "zboží" nebo "služba". Jinou otázkou však je možnost, že
celý balík kancelářských aplikací může být zdarma.
Již dnes existuje takový software a nejen pro Linux. Pokud vám např. pouze
Poznámkový blok ve Windows příliš nevyhovuje, můžete si na Internetu stáhnout
jeho modifikace: EasyPad, NotePad+ a NotesPad. Ty všechny nabízejí poněkud
pokročilejší funkce (editace více souborů najednou, není shora omezena velikost
souboru, klávesové zkratky, podpora HTML tagů atd.).
EasyPad je český produkt a freeware, NotePad+ je rovněž freeware původem z
Nizozemí, NotesPad je ke stažení také zdarma; na rozdíl od svých 2 výše
zmíněných kolegů, běžících nad Windows 95, je NotesPad k dispozici pro Windows
3.x. Zdarma jsou i programy Empire Word Processor a NoteTab Light.
K poslednímu bodu snad několik poznámek: Univerzální, přenositelné a všeobecně
podporované prohlížeče mají význam nejen na Webu. Pokud příslušný editor
nemáte, nebo vám v něm soubor nejde otevřít, potřebujete nějaký nástroj, který
vás alespoň rámcově seznámí s obsahem dokumentu (není nutná podpora všech
atributů). Bohužel, formáty novějších editorů pro Windows již nejsou prakticky
čitelné funkcí View (F3) pod Northon nebo Volkov Commanderem z dosovské
příkazové řádky ani z příslušných souborových manažerů pro Windows.
8 2800 / pah









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.