Jak dál s elektronickou veřejnou správou

Koncem května se z iniciativy Úřadu pro veřejné informační systémy a Sdružení pro informační společnost sešli z


Koncem května se z iniciativy Úřadu pro veřejné informační systémy a Sdružení
pro informační společnost sešli zástupci ministerstev financí, práce a
sociálních věcí, průmyslu a obchodu, dále Policie ČR, VZP, České správy
sociálního zabezpečení, Úřadu vlády, ÚVIS, Úřadu pro ochranu osobních údajů a
komerční sféry, aby prodiskutovali problémy související se zaváděním
elektronického podpisu ve veřejné správě a v komerční sféře. Cílem jednání bylo
definovat základní problémové okruhy, které je nezbytné dořešit v zájmu brzké
úspěšné implementace elektronického podpisu. Prvním z nich je otázka
elektronického podpisu uvnitř veřejné správy. Vzhledem k tomu, že zákon hovoří
o tom, že "v oblasti orgánů veřejné moci je možné používat pouze zaručené
elektronické podpisy a kvalifikované certifikáty vydávané akreditovanými
poskytovateli certifikačních služeb", je třeba mít za to, že zaručený
elektronický podpis je nutno používat i tam, kde s takovýmto orgánem komunikuje
soukromý subjekt. Vnitřní předpisy jednotlivých organizací musejí vymezit právo
podpisovat elektronicky za organizace při výkonu veřejné moci stejně jako dnes
vymezují právo podepisovat dokumenty za organizaci na papíře.

Koordinace je nutná
Ke konsensu se nedospělo v diskusi o tom, zda je pro stát účelné zřídit vlastní
certifikační autoritu pro poskytování certifikačních služeb veřejné správě.
Zřízení státní certifikační autority by totiž vyžadovalo novelizaci zákona.
Účastníci setkání se shodli na vhodnosti koordinovaného postupu při zajišťování
certifikačních služeb pro veřejnou správu, kterou by měl zajišťovat ÚVIS pomocí
standardů pro Informační systémy veřejné správy.
Podle diskutujících je zřejmé, že v zákoně zakotvená povinnost akreditovaného
poskytovatele certifikačních služeb provádět ověření totožnosti při vydávání
certifikátu umožňuje neprovádět další prokazování totožnosti při přijímání
elektronického dokumentu. Jakékoliv další identifikátory, které vyžadují
jednotlivé resorty a jež nejsou součástí certifikátu, musejí být uvedeny jako
součást obsahu podepsané datové zprávy. O zavedení jednotného nevypovídajícího
identifikátoru jako součásti certifikátu (např. číslo sociálního pojištění, IČO
atd.) je možné uvažovat až po zavedení takovéhoto identifikátoru v rámci celé
veřejné správy.
V současnosti lze rovněž zakotvit ověření dalších identifikátorů jako součást
ověření totožnosti do smlouvy mezi akreditovanými poskytovateli certifikačních
služeb a orgány veřejné moci. Uživatelé elektronického podpisu pak mohou
zplnomocnit svého poskytovatele certifikačních služeb k předávání těchto
dalších identifikátorů příslušným orgánům veřejné moci např. při ověřování
platnosti certifikátu.

Nic nestojí v cestě
Pokud jde o proces zpracování elektronických dokumentů, nařízení vlády, které
upravuje postup orgánů veřejné správy při přijímání a zpracování elektronických
dokumentů, by dle názoru přítomných zástupců resortů mělo pouze jasně stanovit
jako minimální standard přijímání elektronických dokumentů elektronickou
poštou. Nesmí bránit jednotlivým resortům ve vytvoření vyšších forem
elektronické komunikace. Současně je nutné analyzovat procesní schémata výměny
elektronických dokumentů a na jejím základě prokázat, které dokumenty je vhodné
či nutné opatřovat elektronickým podpisem.
Podle názoru všech zúčastněných nebrání v současnosti žádná legislativní
překážka uznání průkaznosti uložených elektronických dokumentů podepsaných
podle zákona o elektronickém podpisu. Vzhledem k tomu, že klíčovým problémem
zejména komerční sféry je uznatelnost daňových a účetních dokladů při kontrole
finančními úřady, dohodli se účastníci jednání na nezbytnosti vyžádat si
závazné stanovisko ministerstva financí k této problematice.
1 1230 / jaf









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.