Jak funguje dnešní internet

Princip periferní inteligence Funkce síťové infrastruktury internetu se mohou v porovnání s jinými komunikačními tec...


Princip periferní inteligence
Funkce síťové infrastruktury internetu se mohou v porovnání s jinými
komunikačními technologiemi jevit jako omezené, ba triviální. Skutečně, od
takového běžného směrovače (routeru) nikdo nečeká nic jiného, než že bude co
nejrychleji přehazovat IP pakety z jednoho rozhraní na jiné. Ani to není
samozřejmě tak snadné, ale přiznejme si, že internet je relativně hloupá síť.
Není to však způsobeno nedostatkem vzdělání u jeho návrhářů, ale záměrnou
aplikací principu periferní inteligence, který říká, že většinu komunikačních
funkcí lze lépe a efektivněji implementovat na samotných koncích spojení než v
rámci celé komunikační infrastruktury.
Ukažme si na příkladu obyčejného telefonního hovoru, co to znamená: Síť, která
hovor přenáší, se jistě musí snažit o zamezení výpadkům a potlačení šumu na
lince. Stoprocentní odolnost proti těmto závadám ale není nutná, protože s
jejich občasným výskytem si účastník hovoru snadno poradí tím, že řekne
"Prosím?" a nechá si předchozí větu zopakovat. Tento opravný mechanismus má
navíc tu výhodu, že funguje i v případě, když někdo v sousedství zapne
cirkulárku a na to je sebedokonalejší síť krátká. Zrovna tak třeba aplikace pro
přenos souborů musí sama kontrolovat integritu dat, i kdyby byla síť zaručeně
bezchybná, protože data se mohou poškodit také chybným čtením z disku, chybou v
aplikaci a podobně. Souhrnně řečeno: Síť musí zajistit solidní přenos, zdaleka
ale nemusí být stoprocentní, protože s ojedinělými chybami si koncová aplikace
poradí a navíc se proti nim musí bránit tak jako tak.
Takový přístup je ovšem klasickému inženýru proti srsti. Technická tradice
sahající až do dob průmyslové revoluce si totiž zakládá na jiném imperativu
principu modularity. Podle něho by se měla síť chovat jako perfektní černá
skříňka, která svůj úkol přenést neporušená data z bodu A do bodu B plní co
nejlépe. Není proto divu, že klasická telefonie a řada jiných komunikačních
technologií o navázaná spojení ve srovnání s internetem daleko více pečují.
Chytré sítě v sobě ale skrývají ještě jeden, daleko závažnější problém: jsou
méně pružné i robustní a dostávají se do potíží, chceme-li je používat velmi
různorodým způsobem. Jak už to bývá, sofistikované věci jsou více
specializované a nesnášejí hrubé zacházení. Funkce, které jsou užitečné pro
jednu třídu aplikací, mohou být pro jinou třídu nejen zbytečné, ale dokonce
kontraproduktivní. Autoři aplikací pro přenos velkých datových souborů zajisté
nebudou protestovat, pokud jim síť sama zajistí, že se po cestě žádná data
neztratí, pro přenos hlasu je ale taková vymoženost k ničemu a navíc může
zvýšit přenosové zpoždění a zhoršit tak kvalitu hovoru.
Internet se proto k různorodým požadavkům aplikací staví pragmaticky nechává
(téměř) vše na nich. Pro autory aplikací to sice může znamenat nějakou práci
navíc, ale zase se nemusí vtěsnávat do kazajky, která je ušita na někoho
jiného. Díky tomu se pod křídly internetu dobře daří tak ohromnému množství
všemožných aplikací. Poopravme tedy předchozí provokativní výrok: Internet jako
celek je ve skutečnosti velmi chytrá síť, ale většina její inteligence je
soustředěna do koncových počítačů a aplikací.
Spravedlivě je ale třeba přiznat, že v současném internetu není princip
periferní inteligence dodržován zcela důsledně a absolutně. Z různých více či
méně bohulibých důvodů o nichž si něco řekneme i v dalších pokračováních
seriálu je v některých směrovačích jejich základní funkce předávání paketů
doplňována o další věci. Také je třeba říci, že v určitých případech musí
síťová infrastruktura spolupracovat s aplikacemi. Chceme-li třeba pro telefonní
hovory přes IP zajistit přijatelné zpoždění, nesmějí tyto pakety v žádném ze
směrovačů na trase čekat příliš dlouho ve frontě.
Otevřené standardy
Nemůže být pochyb o tom, že na úspěchu internetu se kromě samotných technologií
významně podílí i způsob jejich vývoje. V tomto ohledu hrála od samých začátků
nejvýznamnější roli IETF. To je svým způsobem fascinující organizace, která
vlastně ani organizací není, protože nemá žádný právní statut. Na rozdíl od
jiných standardizačních institucí, jako je ISO či IEEE, jsou standardy IETF
dokumenty RFC bezplatně dostupné komukoli. A nejen to: IETF zcela a do všech
mučivých detailů odkrývá proces vzniku těchto standardů. Mítinků IETF, které se
konají třikrát do roka, se může zúčastnit každý pokud tedy sežene 500 dolarů na
vložné. Stejně tak se kdokoli může zúčastnit diskuse v poštovních konferencích,
čímž se vlastně stává členem IETF, protože žádné formalizované členství
neexistuje.
Mimořádně zajímavý je i způsob přijímání standardů. Známé motto IETF
pocházející od Davida Clarka zní: "We reject kings, presidents and voting. We
believe in rough consensus and running code." (Odmítáme krále, prezidenty a
hlasování. Věříme v hrubý konsenzus a fungující programy.) Standardy a vlastně
veškerá činnost pracovních skupin vzniká zezdola, iniciativou dobrovolníků,
kteří navrhovaný standard připraví, sepíší a dále o něj pečují. Žádná
rozhodnutí nejsou vázána na jednomyslný souhlas. Na mítincích se sice občas
hlasuje, ale nikdy se hlasy nesčítají jde právě jen o ověření onoho hrubého
konsenzu. Podstatné je ale to, že navrhovaný standard může postoupit do další
fáze schvalování (formálně do stavu Draft Standard, tedy standardu nanečisto)
jen tehdy, jsou-li hotové a ozkoušené minimálně dvě nezávislé implementace,
které musejí pokrývat vše, co je ve standardu napsáno.(pat) 6 1116
Internet Engineering Task Force
V rámci standardizační instituce IETF vystupují výhradně jednotlivci, nikoli
firmy nebo organizace. Činnost je organizována v rámci pracovních skupin,
kterých je momentálně 125 a jsou rozděleny do 8 oblastí: Aplikace, Bezpečnost,
Internet, Obecné, Provoz a správa, Real-time aplikace a infrastruktura,
Směrování a Transport. Každá oblast má jednoho nebo dva ředitele, kteří
dohromady tvoří Internet Engineering Steering Group (IESG). Úkolem této skupiny
je především schvalování standardů IETF. Dalším orgánem je pak dvanáctičlenný
Internet Architecture Board (IAB), jehož úkolem je dohlížet na celkovou
architekturu internetu, kterou zezdola vytvářejí pracovní skupiny, a podle toho
upravovat zaměření IESG, navrhovat vytvoření nových pracovních skupin apod.
Standardy IETF jsou dokumenty známé jako RFC. Původně šlo o zkratku anglického
Request for Comments (žádost o připomínky), což však dnes už neodpovídá jejich
obsahu a úloze jsou to prostě "erefcéčka". Domácí stránku IETF najdete na
www.ietf.org.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.