Jak je to s elektronickým soukromím

Když posíláte kamarádovi mail, nejspíš počítáte s tím, že ho nikdo cizí číst nebude. A nejspíš máte pravdu. S...


Když posíláte kamarádovi mail, nejspíš počítáte s tím, že ho nikdo cizí číst
nebude. A nejspíš máte pravdu. Stoprocentně spoléhat se však na to nemůžete.
Proč ne? V první řadě proto, že většina mailů se posílá v nezašifrované podobě,
a to znamená, že si je může přečíst každý, kdo je otevře.
Za druhé proto, že prakticky každý e-mailový systém má administrátora, a ten má
neomezený přístup ke všem mailům, posílaným prostřednictvím tohoto systému.
Když tedy váš
mail putuje k adresátovi, přeskakuje ze serveru na server a vlastně na každém z
nich si ho může jeho administrátor přečíst.
To nemusí nutně znamenat nic špatného, je-li např. mail špatně adresován, může
ho administrátor otevřít a doručit do správných rukou. Administrátoři jsou ve
většině případů slušní lidé, a navíc natolik vytížení, že nemají čas ani
potřebu tyto maily číst. Stoprocentní záruku však nemáte.
Administrátoři však představují jen zlomek rizik vašemu elektronickému
listovnímu tajemství. Produkty, které umožňují automatické prohlížení e-mailů,
jsou již nyní zcela běžné. Řada podniků namátkově kontroluje e-maily svých
zaměstnanců a např. vládní instituce často automaticky monitorují všechny maily
a hledají v nich určitá klíčová slova.
Daleko větší nebezpečí než cílená kontrola vaší pošty, představuje selhání
lidského faktoru. Tedy vás.
Až nepříjemně často se stává, že mail, ve kterém někoho pomlouváte, pošlete
namísto svému kamarádovi, právě zmíněnému objektu vaší kritiky. Zřejmě funguje
podvědomí.
Pozor si také dávejte na "Reply". Můžete si myslet, že odpovídáte jednomu
člověku a ve skutečnosti vaše odpověď míří do celé mezinárodní diskusní skupiny.
Proto je dobré vědět, jak váš e-mailový systém funguje a samozřejmě je také
dobré zachovávat jistou míru zdrženlivosti, která je namístě všude, kde dáváte
z ruky jakýkoliv písemný dokument.
Již tady padla zmínka o tom, že někteří zaměstnavatelé kontrolují
zaměstnaneckou elektronickou poštu. Samozřejmě, že pokud jde o váš soukromý
e-mail, existují pro jeho ochranu stejná pravidla jako pro běžnou poštu.
Porušování listovního tajemství je protizákonné i v případě pošty elektronické.
Pokud ovšem používáte e-mail v práci, jsou pravidla prozatím dosti nevyjasněná
a jen málo firem má v tomto směru přesně definovanou politiku. "Zvykové prá-vo"
tady opravdu kolísá od
"Zaměstnavatel má právo číst veškerou elektronickou poštu svých zaměstnanců" po
"Nikdo nemá právo nahlížet do cizích mailů".
Jako příklad takovéto právně nevyjasněné situace může sloužit případ, který
uvádí ve své knize o Internetové etice americká autorka Virginia Shea: Borland
vs. Symantec.
Před několika lety Eugene Wang, viceprezident tehdy ještě společnosti Borland
International (dnes Inprise), odešel ke konkurenční firmě Symantec. Po jeho
odchodu kolegové otevřeli Wangovu e-mailovou schránku, kterou Wang provozoval
na náklady Borlandu, a objevili zprávy odesílané do Symantecu ještě v době, kdy
byl Wang zaměstnancem Borlandu. Tyto maily obsahovaly informace, které Borland
považoval za své obchodní tajemství. Wangova reakce byla taková, že za prvé
Borland neměl právo kontrolovat jeho soukromé maily a za druhé, že se nejednalo
o žádné tajné informace. Borland zdůvodňoval prohlížení mailů tím, že v
písemných stanovách firmy je uvedeno, že společnost má právo kontrolovat, jak
se nakládá s firemním majetkem. Mimochodem, Symantec brzy po tomto případu
zakázal zaměstnancům používat mail pro soukromé účely.
Každopádně je zřejmě vhodné, aby firma jasně a písemně stanovila pravidla
používání firemní elektronické pošty. Může vás to například zachránit před
vyhazovem z toho důvodu, že šéf při kontrole vaší elektronické pošty objeví
mail, ve kterém sdělujete kolegovi, že dotyčný nadřízený je kretén mimořádných
kvalit. I to už tady bylo.
Pokud vám hodně záleží na utajení obsahu mailu, je tady samozřejmě možnost
šifrování. Internet nabízí velice bezpečné metody šifrování. Šifrování pomocí
veřejného a soukromého klíče je ve své jednoduchosti téměř geniální. Problém je
jinde. Do věci se totiž v USA vložila vláda, která má výhrady vůči tomu, aby
američtí občané používali takové šifrovací systémy, které bezpečnostní orgány
USA nejsou schopny prolomit a je zde tudíž riziko, že mail bude používán k
závažným kriminálním a státní bezpečnost ohrožujícím aktivitám. Otázka
elektronického soukromí tak získává další závažnou dimenzi.
(jaf)
9 0645 / jafn









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.