Jak jsem nakupoval...

Nejsem žádný internetový nadšenec. Vůbec si nemyslím, že by Internet byl ta nejskvělejší věc na světě a k nakupo...


Nejsem žádný internetový nadšenec. Vůbec si nemyslím, že by Internet byl ta
nejskvělejší věc na světě a k nakupování jeho prostřednictvím mě dohnala pouze
lenost obíhat kamenné obchody a nepřekonatelná touha ušetřit nějaké peníze. K
napsání tohoto textu pak přesvědčení, že nákupy po Internetu jsou čímsi, o čem
(skoro) každý mluví, ale málokdo to dělá.
Všechno začalo tím, že se přede mnou vynořil problém koupě videa. Protože
nechci zbyteč-ně zvyšovat množství stresu, kterého je už tak mezi námi
dostatek, přistoupím k metodě Douglase Adamse (Stopařův průvodce po Galaxii) a
hned v úvodu prozradím výsledek celého mého snažení: koupě se zdařila. Teď se
pojďme podívat, co tomu předcházelo.
První, co mě napadlo, bylo najít relevantní webové stránky prostřednictvím
fulltextového vyhledávače. Výsledek byl uspokojující jen díky tomu, že jsem na
jednom z předních míst objevil firmu, jejíž ceny byly o 20 % nižší, než jsem
předtím pozoroval v kamenných obchodech (těch levnějších) při srovnatelné šířce
sortimentu s těmi lepšími z nich. Další výhodou byl podrobný popis, odkazy na
další značky videí a poměrně kvalitní fotografie. Většina ostatních stránek
nenabízela videa a nebo na nich byly nápisy typu "V rekonstrukci", nebo
"Dočasně mimo provoz". Nechápu, proč má někdo potřebu umisťovat takové stránky
na Internet.
Výtěžnost mého dosavadního úsilí mě neuspokojila nebylo s čím porovnávat. A tak
jsem se vydal na výzvědy do internetových obchodních domů. To, co jsem tam
viděl, mě nepotěšilo. Opravdu nevidím důvod, proč bych měl kupovat zboží po
Internetu za cenu stejnou, jako je v obchodě, nebo jen o pár stokorun nižší (a
nebo také vyšší). Navíc mě majitelé těchto obchodů nutili, abych si prostudoval
nějaké návody, jak si jejich zboží mohu objednat.
A tak jsem se vrátil k oné nejdříve nalezené firmě. Už při první návštěvě na
jejích stránkách jsem se hned na první stránce dočetl, že si mohu zažádat o
bližší informace prostřednictvím e-mailu, nebo zavolat na mobil. Stejným
způsobem je možné si i objednat zboží. A dodání? Zdarma až do domu. Tak jsem to
zkusil.
Vyžádal jsem si e-mailem doplňující informace a nedočkavě zavolal na uvedený
mobilní telefon, zda nabídka na webových stránkách opravdu platí. Platila.
Volal jsem v úterý bylo by možné přivést mi video už ve čtvrtek? Bylo. Moc jsem
tomu ještě stále nevěřil.
Co když je to všechno jenom podvod? Nedalo mi to a nechal jsem si (samozřejmě
prostřednictvím Internetu) zobrazit výpis z obchodního rejstříku prodávající
společnosti. Existuje. Je vlastněna jediným člověkem, později jsem se dozvěděl,
že právě s ním jsem mluvil po telefonu. Zjištěné informace mě uspokojily jen
částečně, přesto jsem si ve středu video na čtvrtek objednal. Sdělil jsem
adresu, ověřil si ještě dodatečně některé vlastnosti nabízených přístrojů a pak
potvrdil požadovaný typ. A to bylo vše. Žádné zpětné potvrzování, žádné
papíry...
Pana majitele jsem trochu vyzpovídal reakce na reklamu na Internetu a v
časopisech jsou prý co do počtu tak půl na půl. Reklama na
http://www.geocities.com je ale samozřejmě zadarmo. V bytě mi video zapojil,
předvedl, vyplnil záruční list a paragon, já jsem zaplatil... A to bylo vše.
Skoro.
Podle razítka na paragonu jsem posléze zjistil, že název firmy neodpovídá tomu,
který jsem objevil na Webu. Trochu jsem znervózněl. A byl jsem nervózní ještě
10 minut, než jsem si na Internetu ověřil, že majitel první zmiňované firmy je
současně spolumajitelem i firmy druhé.
Ne, opravdu nejsem internetový nadšenec. Mám rád standardní řešení. Na
Internetu si rád najdu zboží lacinější než v obchodě, ale raději si ho objednám
telefonicky, než bych se spoléhal na nějaké klikání. A poslat poštou bych si ho
nenechal. Pokud by nešlo o nějakou maličkost, jako např. o kompaktní disky nebo
knihy.
8 1086 / pah









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.