Jak odhadnout dobu výstavby informačního systému

Prohlášení politiků a různých tzv. odborníků, která přednášejí ohledně možných termínů realizace velkých in...


Prohlášení politiků a různých tzv. odborníků, která přednášejí ohledně možných
termínů realizace velkých informačních systémů, jako jsou např. Státní
informační systém (SIS) nebo Štábní informační systém AČR, mohou působit na
člověka znalého problematiky výstavby informačních systémů trochu úsměvně.
Např. začátkem roku 1996 někteří politici prohlašovali, že SIS bude hotov do
konce roku 1997. Následující článek se pokusí objasnit problematiku odhadu doby
trvání výstavby informačních
systémů z obecného hlediska a možná poskytne kompetentním osobám podklady pro
jejich vyjádření.
Projektem informačního systému (IS) budeme rozumět návrh organizačních,
personálních, finančních, technologických, programových, bezpečnostních,
provozních a dalších opatření a činností, vytvářejících předpoklady k
automatizaci procesů v rámci jakéhokoli systému. Tento návrh je vyjádřen
nejčastěji formou dokumentace. U velkých projektů často mluvíme o životním
cyklu výstavby IS. Jednotlivé ucelené
úseky životního cyklu, vyjadřující specifickou činnost, nazýváme etapami
životního cyklu. Když k tomuto cyklu přidáme ještě etapu provozu a údržby a
etapu ukončení provozu IS, pak obvykle mluvíme o životním cyklu IS.
Existují různé typy životních cyklů IS, pro naše potřeby použijeme model s
těmito etapami:
předprojektová příprava,
analýza,
globální návrh,
detailní návrh,
implementace (včetně testování a zkušebního provozu),
zavádění,
provoz a údržba,
ukončení provozu.
Není odhad jako odhad
Odhadem doby výstavby IS se nejčastěji rozumí předpověď délky trvání životního
cyklu IS bez etap provozu a údržby a ukončení provozu, vyjádřená obvykle v
člověkoměsících (1 člověkoměsíc asi 110 až 130 projektových hodin) nebo
člověkorocích (1 člověkorok asi 1300 až 1500 projektových hodin) za
předpokladu, že práci vykonává jeden průměrně zkušený pracovník. Potom se na
základě posouzení povahy řešeného problému odhadne, kolik pracovníků může
současně na řešení pracovat. Vlastní časová náročnost výstavby IS se zjistí
jako podíl časové obtížnosti výstavby IS a počtu těchto pracovníků. Odhad doby
výstavby IS je dobrý, pokud se liší od skutečné doby výstavby IS v rozumné
míře. Jako názorný příklad překročení rozumné míry nám může posloužit odhad
doby výstavby atomové elektrárny v Temelíně.
Není projekt jako projekt
Často se v praxi mluví o velikostech různých projektů IS v intuitivních
termínech, jako projekt malý, střední, velký apod. Pro větší názornost si
projekty IS rozdělíme podle časové obtížnosti:
malé do 5 člověkoroků,
střední od 5 do 20 člověkoroků,
velké od 20 do 100 člověkoroků,
rozsáhlé nad 100 člověkoroků.
Z výkladu je zřejmé, že neuvažujeme kalendářní běh času, ale jenom skutečně
odpracované hodiny na projektu. V některých projektech je logická specifikace
jejich realizace víceméně jasná a většinu prací představuje programování; potom
se velikost projektu posuzuje zjednodušeně podle počtu řádků výsledného
zdrojového kódu:
malé do 25 000 řádků,
střední od 25 000 do 100 000 řádků,
velké nad 100 000 řádků.
Projekty je samozřejmě možné dále dělit podle dalších kritérií,
jako jsou např. obtížnost projektu, původnost řešení, převládající charakter
řešené problematiky atd.
Není metoda jako metoda
Na odhad doby trvání výstavby IS lze aplikovat většinu metod používaných v
organizačním a systémovém inženýrství pro odhad doby trvání délky obecných
projektů. Nejčastěji používanými jsou:
metody analogie,
metody kvalifikovaného odhadu,
metody vycházející z různých modelů projektové činnosti,
metody založené na přesném kvantitativním a kvalitativním posouzení pracnosti
projektu na základě provedené analýzy.
Metoda analogie
Je asi nejčastěji používanou metodou. Ovšem můžeme ji aplikovat pouze v
případě, když řešitel v minulosti obdobné projekty již řešil a má je podrobně
zmapované z hlediska pracnosti a časové náročnosti. Metoda je založena na
objektivním posouzení
podobnosti a rozsahu již řešené
problematiky s právě řešenou problematikou. Pro jednoduchost postačí koeficient
podobnosti a rozsahu vyjádřit v procentech. V praxi se při aplikaci této metody
podceňuje rozsah řešené problematiky, neboť řešitel často argumentuje tím, že
obdobnou problematiku již řešil i když např. databáze byla podstatně menší, s
jinou strukturou dat apod. Asi by bylo vhodnější používat 2 koeficienty jeden
pro podobnost a druhý pro rozsah řešení.
Metoda kvalifikovaného odhadu
Je založená na myšlence, že požádáme o vyjádření několik odborníků z praxe,
kteří mají dobrý přehled o řešené problematice a již něco obdobného sami
řešili. Jsou-li v jejich vyjádřeních významné rozdíly, měla by proběhnout
diskuse a provedení korekcí. Výsledný odhad je pak obvykle dán aritmetickým
průměrem dílčích odhadů. Důležitou podmínkou metody je nepodjatost odborníků! U
větších IS je nutno ji používat velice obezřetně, neboť nemusí být zrovna
nejvhodnější.
Metody vycházející z modelů založených na studiu realizovaných projektů
Model je pak obvykle vyjádřen soustavou vztahů pro získání požadovaných
veličin, v nichž figuruje řada parametrů popisujících např. velikost programu v
řádcích zdrojového textu, obtížnost programu, původnost řešení apod. Tyto
modely zatím uvažují jenom tvorbu aplikací pomocí typických programovacích
jazyků třetí generace, jako jsou Fortran, Cobol, Pascal, C apod. Lze očekávat,
že v blízké době budou vytvoře-ny modely akceptující používání komplexnějších
vývojových nástrojů. Pro názornost uveďme, že např. ve starším modelu COCOMO
pro projekt o rozsahu 10 000 řádků zdrojového textu, jenž řeší známou
problematiku s novými prvky, vychází jeho časová obtížnost asi 40 člověkoměsíců.
Metody založené na přesném posouzení pracnosti projektu
Jsou nejpřesnější, ale patří mezi dost přísně chráněné know-how firem
projektujících IS. Základním výchozím materiálem těchto metod je logická
specifikace systému, na jejímž základě se zjistí počty důležitých prvků pro
výpočet časové obtížnosti projektu
(např. vstupy, výstupy, logické sobory). V dalším se podle přesně definovaných
pravidel ohodnotí složitost těchto prvků a takto získané hodnoty se sečtou.
Výsledný součet se pak podle definovaných koeficientů, jež zohledňují použité
programové prostředky, přepočte např. na člověkoměsíce. V každém případě jsou
právě tyto metody velmi vhodné pro odhad velkých komplexních a integrovaných IS.
Každý odhad však zůstává jenom odhadem a skutečná doba výstavby bude ovlivněna
řadou dalších činitelů, jako jsou např.:
schopnost a zkušenost řešitelského týmu,
míra znalosti použitých programových prostředků,
požadavky na provoz IS (bezpečnost dat, spolehlivost, jednoduchost a pod.),
skladba a zkušenosti uživatelů,
složitost zpracování,
rozsah a způsob využívání databází,
rozsah a složitost konverze ze starého systému na nový apod.
Jejich vliv se vyjadřuje ve formě různých koeficientů. Např. hodnota
koeficientu pro ohodnocení schopností a zkušeností řešitelského týmu se
pohybuje podle různých autorů v rozmezí od 0,7 do 1,8. Po vzájemném vynásobení
těchto dílčích koeficientů dostaneme tzv. koeficient celkového vlivu, jímž pak
vynásobíme prvotní odhad a dostaneme výsledný odhad.
Dvě malé úvahy a jeden odhad
V čem spočívala ona neodpovědnost při stanovení doby odhadu výstavby SISu
počátkem roku 1996? Stručně řečeno: odpovědné orgány státní správy v oné době
nebyly schopny dodat nezbytné podklady a materiály s kompetencemi jednotlivých
prvků systému, vztahy a vazbami mezi nimi a vazbami celého systému na okolí.
Při nedotažení některých základních legislativních otázek, neexistenci
informační politiky ČR a sporů kolem investic do informačních technologií
vlastně nebylo ani co projektovat. Žádná analytická firma, byť sebezkušenější,
by nedokázala v této době provést analýzu budoucího IS.
Ukážeme si jedno možné řešení, založené na tzv. přírůstkové metodě výstavby IS,
kdy se nejdříve realizuje jádro IS a na něj se postupně nabalují další
přírůstky tak, aby vytvářený IS byl neustále provozuschopný. V případě SIS je
vhodné celou výstavbu rozložit do 2 zcela samostatných fází. V první by externí
firma provedla důkladnou analýzu, jejímž hlavním výsledkem by byla logická
specifikace SISu. Ve druhé fázi by se realizovaly etapy 3 až 6 životního cyklu
(viz obr.).
Na samotném závěru se pokusíme alespoň o hrubý odhad doby výstavby SISu. Budeme
vycházet z toho, že jsou již vytvořeny všechny předpoklady k tomu, aby mohla
být provedená přesná analýza SISu. Dále předpokládejme, že v rámci SIS bude
provozováno asi 15 dílčích systémů (viz údaje uvedené v tisku začátkem
letošního roku), z nichž většina distribuovaně, že se bude jednat ze 3/4 o
klasické databázové aplikace (několik desítek milionů záznamů) a z jedné
čtvrtiny o grafické aplikace (opět několik desítek milionů záznamů). Na základě
dostupných informací lze přibližně odhadnout:
předprojektová příprava 5,
analýza 30,
globální návrh 15,
detailní návrh 30,
implementace 400,
zavádění 300.
Celkem vychází odhad časové obtížnosti výstavby SISu na 780 člověkoroků. Při
předpokladu, že by na řešení pracovalo paralelně v průměru asi 150 lidí,
vychází doba výstavby SISu kolem 5 až 6 let.
Ukázali jsme si, že odhad doby výstavby konkrétního IS není jednoduchou
činností. U každého odhadu je nutno přesně definovat, čeho a jakých etap se
týká a za jakých podmínek byl stanoven. Nedávno se objevil v tisku článek
"Státní informační systém je stále jen mlhavou vidinou budoucnosti". Takže opět
nový odhad, ale jaký?!
8 1595 / ram









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.