Jak pracoval muž, který postavil Golden Gate

"Byl vždy tak vpředu před svými vlastními lidmi, že někdy bylo obtížné pochopit, co má vlastně na mysli." Tak se s...


"Byl vždy tak vpředu před svými vlastními lidmi, že někdy bylo obtížné
pochopit, co má vlastně na mysli." Tak se svého času vyslovil Bill Waste o
Stephenovi Bechtelovi. Výrok má svoji aktuální platnost do dnešních a zřejmě i
budoucích dnů.
Stephen Bechtel byl jeden z největších amerických architektů, stavitelů,
podnikatelů a manažerů v jedné osobě. Bill Waste působil v roli jeho asistenta,
jenž nám připomíná skutečnost, že Bechtelův podnik, mimochodem stále rodinný,
žije a stále úspěšně funguje pod vedením Bechtelova 48letého vnuka Rileye.
Společnost se dnes může vykázat skvělou bilancí její brovské stavební projekty
mají vskutku globální rozptyl od tranzitního systému v Athénách přes
transarabský ropovod až po závody na výrobu polovodičů v Číně.
Kdo byl Stephen Bechtel? Pocházel z města Aurora ve státě Indiana, kde se
narodil 24. září 1900. Jeho otec Warren vedl stavební firmu, která prorážela
cestu železniční a silniční komunikaci kalifornskou divočinou. Stephenovi
nebylo ještě ani osmnáct let, když v řadách amerických ženistů prožíval otřesné
okamžiky na bojištích západní fronty první světové války ve Francii. Po návratu
z války se zapojil do stavebních aktivit otcovy firmy, které dík svému
originálnímu způsobu řízení pomohl k velkému vzestupu. Svědčí o tom především
skutečnost, že se po smrti otce v roce 1933 odvážně ujal jednoho z největších
protikrizových projektů Rooseveltova programu New Deal na počátku 30. let,
který byl zaměřen na výstavbu velkých veřejných staveb, včetně vodních děl, což
jednak přineslo práci tisícům nezaměstnaným a zemi energii.
Nejen vodní přehrada
V tomto případě se jednalo o výstavbu Hooverovy vodní přehrady na řece Colorado
v Black Canyonu. Na svou dobu jistě velkolepé dílo. Výška hráze činí 221 metrů,
hydroelektrárna přináší 1 000 megawattů a vzniklá vodní nádrž nazvaná Lake Mead
o ploše 588 čtverečních kilometrů zavodňuje suché oblasti Arizony a Nevady.
Současně jako jeden z prvních vycítil pach ropy a začal počítat s výstavbou
závodů na výrobu čerpacích stanic a vysokoprofilového potrubí na ropovody.
Jakmile byla přehrada v roce 1936 dokončena, Bechtel se ihned pustil do dalšího
díla. Začal stavět slavný most Golden Gate, který se rozpíná nad Sanfranciským
zálivem. Za války německé ponorky začaly potápět spojenecké lodě a to ve vyšším
tempu, než byly loděnice schopny postavit nová plavidla. Americká vláda se
tehdy obrátila i na Bechtela, zda by se nechtěl zúčastnit výběrového řízení na
výstavbu 60 nákladních lodí určených pro Velkou Británii a další spojenecké
země.
Ačkoliv Bechtel neměl vůbec žádné zkušenosti se stavbou plavidel, jeho vysoce
vyvinutý cit pro výhodný obchod a hlavně sebedůvěra ve své manažerské umění a
vlastní síly ho přiměly k tomu, že poslal svoji nabídku. Z Washingtonu přišla
pozitivní odpověď, ovšem s podmínkou, že Bechtelova firma dostane vládní
zakázku pouze na polovinu z plánovaných plavidel. Bechtela to však
neuspokojilo. Podstoupil velké riziko a sdělil vládnímu zadavateli, že buď
dostane všechno s tím, že úkol splní v mimořádně vysoké kvalitě a
bezkonkurenční rychlosti anebo nic. Byla válka. Čas nečekal a nepřítel byl na
moři stále neodbytnější. A tak Washington nakonec řekl Bechtelovi své ano.
"Velká zakázka vždy pracuje ve tvůj prospěch, jestliže dokážeš myslet ve velkém
stylu," říkával Stephen Bechtel a dodával: "Stačí, když ji prozkoumáš a posuneš
desetinnou čárku na správné místo."
Splněné sliby
A tak vynikající organizátor Stephen Bechtel začal přesně v duchu tohoto svého
předsevzetí stavět nákladní plavidla. Slib danný vládě zdaleka překročil. Jeho
loděnice dokázaly postavit až 20 lodí měsíčně. Za válečná léta 1941 až 1945 zde
bylo celkem spuštěno 560 lodí různých typů a velikostí. I odborníci hovořili o
zázraku. Ti, kdo pracovali v jeho těsné blízkosti, vyprávěli, že měli chvílemi
dojem, že jde o mimořádnou osobnost, která má nevyčerpatelné zásoby životní
energie a silnou vizi. Jeho motto, které stále připomínal, jistě hodně vypovídá
nejen o něm, ale je poučením i pro všechny podnikatele a manažery dnešní doby,
kteří klesají na mysli, když nejen jejich vlastní firma, ale i obor, ve kterém
působí, začíná ztrácet půdu pod nohama a musí vyklidit pole působnosti jinému
druhu činnosti. Toto zmiňované Bechtelovo motto zní:
"Budeme stavět cokoliv pro kohokoliv, bez ohledu na typ, velikost a místo." A
tak se odvážně pouštěl se svou firmou do výstavby potrubí s ropou a plynem přes
hrůzu nahánějící rozeklané propasti a strmé stěny Skalistých hor v Kanadě o
celkové délce přes 2 500 kilometrů, stejně jako přes vyprahlé pouště Saudské
Arábie i napříč amazonským pralesem. Otevřel mamutí důl na měď v Chile a "na
klíč" připravil vše k její vysoce rentabilní těžbě. Když nastala éra jaderných
elektráren, tak to byl opět Bechtel, jehož stavební závody hrály první housle.
S jeho firemní značkou dnes funguje kolem 60 amerických jaderných elektráren,
které Bechtel postavil nebo projektoval. Bechtel se rovněž dokázal úspěšně
prosadit i v tak důležité sféře, jakou představuje výstavba zařízení pro
obohacování uranu na jedné straně a systémy pro zajištění maximální bezpečnosti
provozu jaderných elektráren na straně druhé.
Stephen Bechtel byl i zdatný diplomat. Jako jeden z prvních ještě dávno před
druhou světovou válkou pochopil význam moderních způsobů dopravy ropy jak v
obřích plovoucích tankerech, tak v dálkových potrubích. Své úsilí zaměřil na
země arabského světa. A uspěl. Dokázal navázat vztahy osobního přátelství se
samotnými vládci Saudské Arábie. Králi Fajsalovi předložil ambiciózní plán na
levné využití přírodního plynu a jeho přepravu potrubím z pouštních ložisek
jako zdroje energie pro výrobní podniky v nově budovaném městě na místě staré
rybářské vesnice Džubajl. Bechtelovy stavební firmy vybudovaly rovněž
supermoderní letiště v Hongkongu za 20 miliard dolarů.
Bechtel již v roce 1959 vypracoval studii pro výstavbu podmořského tunelu,
který by spojil železniční a silniční sítí Evropu s britskými ostrovy. Projekt
této dnes již existující komunikace pod Lamanšským kanálem vycházel právě z
Bechtelových plánů. Bechtel sám se toho již nedožil, neboť zemřel ve svých 89
letech 14. března 1989. Celková bilance zeměpisného působení, ke kterému dával
osobní impulzy a osobně je řídil, určitě představuje nejvýmluvnější pomník jeho
díla. Jeho stavby se nacházejí ve 140 zemích na šesti kontinentech.
Pod velkým šéfem
Bechtel dbal na to, aby jeho lidé byli nejen výkonnými odborníky ve svém oboru,
nýbrž i vynalézavými diplomaty. Například Caspar Weinberger, velmi schopný
manažer s právnickým vzděláním z elitní Harvardovy univerzity, jenž působil v
centrále Bechtel Corporation of San Francisco nejdříve jako finanční poradce a
pak jako jeden z ředitelů, vzpomíná v listě Washington Post, jak šéf všechny
pracovníky nutil dělat diplomacii. "Když jsem pracoval u Bechtela, tak jsem
téměř při každé cestě do Washingtonu navštěvoval rezidenci saudskoarabského
velvyslance. Vždy jsem se tam setkal s nějakými zajímavými lidmi ze Saudské
Arábie. Ačkoliv to bývala jen neformální setkání, poskytovala hodně
příležitostí dovědět se o této zemi, o jejich myšlení a o tom, jak se dívají na
naši zemi."
Bechtelova společnost žije dál pod dnešním vedením Rileye Bechtela a stále
náleží mezi velmi dobře prosperující subjekty s globální působností. Odkaz
Stephena Bechtela zůstává příkladem originálního, houževnatého, bystrého a
zároveň velmi pragmatického podnikatele s romanticky smělým pohledem do dálky.
0 1513 / pen









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.