Jak se pokládá kabel na dno oceánu

Orozsáhlé počítačové síti Viking Network švédského operátora Telia (nyní TeliaSonera) jsme již Computerworldu psa...


Orozsáhlé počítačové síti Viking Network švédského operátora Telia (nyní
TeliaSonera) jsme již Computerworldu psali. Tento operátor, ještě spolu s
dalšími investory sdruženými v konsorciu, provozuje transatlantický systém
TAT-14 určený pro hlasovou i datovou komunikaci. Zkusme se trochu netradičně,
vedle přenosových rychlostí a dalších technických hodnot, podívat i na to, jak
se vlastně takový optický kabel pokládá do hloubky tisíců metrů pod hladinu
oceánu a na vzdálenost stovek kilometrů.
Celková přenosová kapacita systému TAT-14 je přibližně 1,3 Tb/s v nechráněném
režimu nebo 640 Mb/s, které lze použít na chráněné přenosy, tj. přenosy, které
jsou zálohovány ještě jinou trasou, a nebudou tím pádem v případě poškození
kabelu přerušeny. Kabelový systém TAT-14 má kruhovou topologii. Přes Atlantik
spojuje pět různých kabelových stanic v Evropě a dvě ve Spojených státech,
přičemž TeliaSonera vlastní jednu z evropských kabelových stanic. Ta se nachází
na Jutském poloostrově v Dánsku.
Pro tento projekt byla použita nově vyvinutá technologie, která využívá nových
typů optických kabelů na bázi vláken, širokopásmových přenosů a zesilovačů s
nízkou hladinou šumu. Na každém optickém páru se přenáší data na 16 různých
vlnových délkách. Přenosová rychlost u každé vlnové délky je 10 Gb/s a kabelový
systém se skládá z osmi vláken v každé trase.
Světelné signály při přenosu pomocí vlákna slábnou (mají útlum) a je tedy nutno
je každých 50 až 80 kilometrů zesilovat. Celkem systém TAT-14 na své 15 400 km
dlouhé trase využívá celkem 278 zesilovačů.
Pro vlastní přenos se používá mnoho různých typů kabelů v průměrech od 23 do 60
mm. Na určitou část trasy lze použít poměrně jednoduché typy, neboť kabely jsou
relativně v klidu. Na evropské straně se však pohybuje množství rybářských
lodí, a proto bylo nutné vybavit kabely ocelovou chráničkou a uložit je do
hloubky 60 cm pod mořské dno.

Co se stane když...
Co se stane s kladeným kabelem, když loď musí například kvůli nepříznivému
počasí zastavit? Kabel se uřízne a buď se jeho konec spustí na dno oceánu, nebo
přiváže k bójce. Když loď může pokračovat, je konec kabelu opět vytažen na
palubu a speciálními nástroji na spojování opět napojen. Není to však tak
jednoduché, jak se zdá, protože v některých místech oceánu je kladen až do
hloubky pěti kilometrů.
Naopak jeho spojování je běžnou záležitostí i při provozu, neboť tanky, ze
kterých se kabel odvíjí, mají omezenou velikost. Pro každou velikost kabelu
existuje speciální přístroj pro jeho napojování.

Položit nebo zakopat?
Pokud dno oceánu tvoří skála, obvykle stačí kabel klást na "povrch". Při dobrém
počasí se tak může loď pohybovat rychlostí zhruba 100 km za 24 hodin.
Jestliže je ovšem část oceánu mělčí, frekventovanější a dno je měkké, zarývá se
kabel asi 60 cm ještě pod jeho povrch. Pak je denně položeno zhruba jen 10-30
km kabelu. Rychlost rovněž silně závisí na počasí.
Nejsilnější varianta podmořského kabelu s průměrem 60 mm. Minimální poloměr
ohybu je 900 mm a maximální pevnost v tahu 736 kN. Typy s menším průměrem mají
střed stejný, pouze ochranná a pevnostní vrstva je menší. Měděná trubice kabelu
nacházející se uprostřed slouží kromě další ochrany i pro vedení elektrického
proudu k zesilovačům signálu.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.