Jak se v Čechách vybírají informační systémy

Poté, co si turisté odnesli do svých domovů poslední úlomky berlínské zdi a nad Prahou umlkl cinkot klíčů, přesíd...


Poté, co si turisté odnesli do svých domovů poslední úlomky berlínské zdi a nad
Prahou umlkl cinkot klíčů, přesídlila revoluce, a to nejen v české kotlině, z
ulic a sídel novotou vonících politických uskupení do podstatně méně okázalého
prostředí ekonomiky.
Ačkoliv se místní kapitáni průmyslu uměli směle ohánět tradicemi šikovných
českých rukou, velmi záhy si uvědomili, tváří v tvář západním investorům, že
technologická zaostalost východoevropského průmyslu, v němž tehdy byla Česká
republika ještě svůdnou Popelkou, je větší, než si sami byli ochotni přiznat.
Nízká produktivita práce, kvalita odpovídající potřebám trhu bez vlivu
konkurence a naprostá nepřipravenost na ni, byly do očí bijící faktory, s
kterými se podniky musely vyrovnat, pokud si chtěly alespoň udržet své
postavení i v dobách, o kterých spíše jen tušily, že nevyhnutelně přijdou.
Tehdy se na ploše ruzyňského letiště začali s železnou pravidelností objevovat
tajemní pánové v elegantních oblecích, kteří přinášeli lákavá poselství
vyspělých ekonomik informační technologie.
Bylo by patrně chybou opomenout počátky české informatiky stavící na entuziasmu
mnoha programátorů, ať už ve výzkumných ústavech či podnikových "výpočetkách",
kteří dosahovali obdivuhodných výsledků prakticky z ničeho, ale tito pionýři
assembleru snad prominou, když nazvu počátkem informační éry v průmyslu až
období vstupu renomovaných světových firem na domácí trh. Poté totiž nezůstal
kámen na kameni.
Podnikoví manažeři stanuli najednou před novou výzvou. Na trhu byly dostupné
všechny nejmodernější technologie, ve srovnání s nimiž byly často na koleně
dělané domácí systémy jen chudými příbuznými. Nabídka byla (a je) tak bohatá,
že orientovat se v ní je nad síly i toho nejlepšího ředitele. Lákadlo
dostupnosti stejných nástrojů pro řízení svého podnikání, jaké mají ti nejlepší
třeba na opačné straně zeměkoule, bylo však příliš svůdné.
Obvyklá kritéria výběru
Možná právě tady musíme hledat jádro pudla všech problémových implementací
podnikových informačních systémů u nás. Samotná vůle pořídit si informační
systém nestačí, pokud není podložena racionální úvahou o jeho využití. Když už
padne v podniku rozhodnutí o nákupu nového systému, velmi často se stává, že
lidé zodpovědní za výběr vhodné technologie mají velmi nepřesné představy o
rozsahu takové akce. A co je snad ještě horší, jejich úvahy o pořízení
prostředků pro automatizaci řízení vycházejí z momentálních potřeb podniku,
aniž by braly v potaz celkovou strategii a směřování firmy a její budoucí vývoj.
Relativně drahý informační systém si totiž nepořizujeme proto, že už bychom
potřebovali nový nebo že ten starý není klient/server, nýbrž proto, že jeho
prostřednictvím chceme zlepšit výkonové parametry svého podnikání. A na to
musíme být připraveni již na samém počátku. A to ještě nepadla zmínka o
kvalifikovaných lidech uvnitř firmy, schopných táhnout takový projekt,
připravenost a ochota lidí přijmout změnu, která celé "dobrodružství"
doprovází, i ostatních rizikových faktorech implementací informačních
technologií. Dokážeme-li však tato rizika minimalizovat, je nanejvýš
pravděpodobné, že výsledkem tohoto snažení bude fungující podnik provázaný
optimalizovanými procesy.
Je ERP spásou?
Vraťme se ještě chvíli na začátek. Jedni z prvních, kdo ucítili šanci na
rozšíření svých obchodních zájmů o nově vznikající demokracie, byly dodavatelé
podnikového aplikačního softwaru, jinak řečeno ERP (Enterprise Resource
Planning) systémů. Vedle osvědčených zahraničních řešení je samozřejmě na trhu
celá řada domácích producentů ERP (v celkové nabídce je to asi 64 % tuzemských
dodavatelů). Podíváme-li se však na jejich podíl na trhu, nalezneme poněkud
méně lichotivé číslo. Podnikový systém postavený na ERP řešení je ve světě
prakticky standardem pro oblast řízení podnikových procesů od financí, přes
výrobu až po logistiku takže je zcela přirozené, že chce-li manažer řídit svůj
podnik efektivně, je ERP to první, po čem prahne (a nutno dodat, že vcelku
správně).
První překážka na cestě k úspěchu projektu však číhá již v samotné nabídce. Je
lepší malé levné řešení nebo velký systém za velké peníze? Jaký je mezi nimi
vlastně rozdíl, když oba tvrdí, že dokáží téměř to samé? Zde je nutné již
nahlédnout trochu pod technologickou pokličku a zároveň si ujasnit, kde bude
podnik za 3 až 5 let. Zásadní problém totiž tkví v tom, aby se technologie,
která má sloužit našemu rozvoji, nestala v určitém momentě tohoto růstu spíše
brzdou. Funkčnost malého systému, který je dnes na hraně svých možností, byť
jen v jediném ohledu, nemusí stačit již za několik málo let a celá investice je
tím zpochybněna. V těsném závěsu však číhá další potenciální zklamání.
Informační systémy totiž ze své podstaty data shromažďují, narovnávají
podnikové procesy, ale nejsou zárukou optimalizace výroby, lepší komunikace s
dodavateli a odběrateli a ani kvalita výrobků se pouhým zavedením ERP nezlepší.
Na řadu přichází integrace
Pocit zklamání však není na místě. Především proto, že implementace
informačního systému trvá dlouhé měsíce, v kterých jsou zaměstnanci podniku
školeni, zvyšuje se jejich kvalifikace, přijímají, často i nevědomky, nové
pracovní postupy a pomalu roste jejich výkonnost. Díky postupnosti tohoto
procesu je však tato změna často přehlížena a pokládána za samozřejmost,
přičemž pohled na stejný podnik před a po implementaci skýtá zcela odlišný
obraz.
Co ale uděláme s tím, že navzdory všemu neklesla rozpracovaná výroba podle
očekávání, že je v systému příliš mnoho chyb díky špatnému vkládání dat, že
trvá příliš dlouho zpracovat přijaté objednávky a mnoho dalších problémů, které
ten "nový a drahý" systém neřeší? Ani nemůže, není to jeho úkolem. Vedle ERP se
totiž většina podniků nevyhne použití doplňkových systémů, tzv. "Productivity
Tools". Jejich základní podmínkou je, aby byly silně provázané s ERP systémem,
nejen proto, že často potřebují jeho datovou základnu, ale především proto, že
představují jeho skutečnou nadstavbu, která rozšiřuje základní funkčnost. Proto
je jedním z nejpodstatnějších kritérií při úvahách o rozšiřování ERP systému
schopnost integrace nástrojů "Productivity Tools".
Nabídka těchto nadstavbových produktů je přitom ještě bohatší než u ERP
aplikací a to klade na projekty systémové integrace vysoké nároky. Běžně se
mluví o jejich tzv. "seamless", tedy doslova bezešvém začlenění do ERP systému,
což ovšem často není tak jednoduché. Dá se říci, že zkušenosti systémového
integrátora jsou zde často cennější než produkt sám.
IT jako investice?
Je zřejmé, že projekty implementace IT a s tím související systémová integrace
nejsou levnou záležitostí. Tím spíše, že v globalizované ekonomice si i český
podnik pořizuje stejnou technologii jako třeba jeho americký konkurent a ovšem
i za podobnou cenu. "Jak velké to pro nás představuje finanční zatížení? A
potřebujeme to vůbec?" zní podnikem unisono.
Výzkumy prováděné v amerických podnicích, které již informační systémy zavedly,
ukázaly, že lze sice diskutovat o jednotlivostech v přínosech těchto
technologií, ale i tak jsou na konci 20. století jedním ze základních pilířů
fungování firem a jejich přežití na trhu. Mají tedy v podnicích stejné místo
jako soustruh, lis či jiný ze základních prostředků. Problémem ovšem zůstává,
že manažeři nepovažují pořízení informačního systému za investici, která má mít
svou dobu návratnosti, či za prostředek, který peníze nebere, ale přináší.
Dostanu své peníze zpátky?
Otázka návratnosti je zásadním ukazatelem při výběru informačního systému. Je
proto s podivem, že je současně i jedním z nejméně frekventovaných termínů v
počítačovém byznysu. Dodavatelé, až na světlé výjimky, netouží po tom, aby svá
řešení prezentovali ve světle jejich návratnosti, a zákazníci je v tom často
podporují svým důrazem pouze na funkční a systémové stránky systémů. Všechno,
co se u systémů většinou hodnotí, je jen a jen pořizovací cena.
A pokud už se mluví o přínosech, velmi zřídka se setkáme s jejich skutečnou
definicí. Většinou jde pouze o obecné přínosy, jako je zvýšení uživatelské
přívětivosti, povýšení platformy na klient/server, větší průhlednost dat apod.
Pokud se na systému cokoli měří ve snaze definovat alespoň nějaký ten měřitelný
přínos pak to je ve valné většině případů zase jen parametr typu zlepšení
odezvy systému na požadavek uživatele.
Kam se vytratila podstata implementace podpora a zlepšení podnikatelských
procesů zákazníka? Proč se nevyhodnocují parametry, jako je snížení vázanosti
pracovního kapitálu po zavedení nové metody plánování, nebo snížení počtu
reklamací zákazníků po zavedení nového systému zákaznické podpory? Proč si
nikdo nedá práci se změřením procesů před zavedením a po zavedení systému?
Vysvětlení je často prosté. Každé měření je velmi pracné a prodražuje tak
podnikům celkovou implementaci. Dodavatelé by se takovou aktivitou zase
pouštěli na příliš tenký led, tak proč riskovat.
Provozní náklady
Pokud už mluvíme o návratnosti investic do IS, pak nelze nezmínit ještě jednu
podstatnou a přitom přehlíženou kategorii. Tou jsou provozní náklady. Paradoxní
je, že si všichni uvědomují, že tak složitý organismus, jakým je podnikový
informační systém, nežije jen ze své podstaty. Většinou se ovšem s těmito
náklady nepočítá při kalkulacích návratnosti systému, ale co hůř, často se na
provozní náklady zapomíná už při přípravě projektu. Nejedná se přitom o malé
peníze. Náklady na údržbu systému, dodatečné modifikace, vyškolování
zaměstnanců i obsluhy, ale i samotný provoz oddělení v podniku dosahují i
milionových částek.
Dnes již existují standardní postupy na vyhodnocování implementací informačních
technologií. Jejich prostřednictvím jsou uživatelé podnikových aplikací schopni
měřit efektivitu investic do nich a zároveň poskytují reálný podklad pro
rozhodování o jeho dalším rozvoji. Jedním z obvyklých směrů takového rozvoje
jsou často technologie automatizovaného sběru dat, ale o nich až příště.
Problémy asi budou jak na straně odběratelů (každé měření je spousta práce),
tak na straně dodavatelů (který dodavatel ERP by se pyšnil s průměrnou dobou
návratnosti mezi 2-5 roky).
9 0938 / ramn

Siemens IT Academy
Společnosti Siemens, Aimtec a Web Art, za mediální podpory našeho vydavatelství
uvedly v těchto dnech do života novou informační platformu pro představitele
českých průmyslových podniků. Pod názvem Siemens IT Academy vzniklo informační
a diskusní fórum, jehož cílem je poskytnout českým podnikům informace o
možnostech použití informačních technologií pro zlepšení parametrů jejich
podnikání.
Formou seminářů, samostatného webového serveru a informací uveřejněných na
stránkách Computerworldu se Siemens IT Academy pokouší postihnout jednak
základní oblasti uplatnění informačních technologií v průmyslových podnicích,
ale současně se tyto informace konfrontují i s konkrétními technologiemi,
dostupnými na našem trhu. První pořádanou akcí byl seminář pod názvem Jak se v
Čechách vybírají informační systémy, konaný 13. dubna. IT Academy se v průběhu
letošního roku uskuteční ještě 3x a to 26. května, kdy tématem semináře budou
automatické systémy pro sběr dat v logistice, 16. září na téma optimalizace
logistických řetězců a konečně 18. listopadu seminář o návratnosti informačních
systémů (bližší informace na www.itacademy.cz).









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.