Jak se velký manažer připravuje na odchod

Jak by se asi měl chovat šéf podniku, když se ozvou léta a s nimi i potřeba předat kormidlo mladším? To je otázka, n...


Jak by se asi měl chovat šéf podniku, když se ozvou léta a s nimi i potřeba
předat kormidlo mladším? To je otázka, na kterou se velmi těžko odpovídá
nějakým černobílým způsobem. Poučme se tedy ve světě velkého byznysu. Řeč bude
o proslulé společnosti, kde nyní probíhají sondáže o nástupnictví na funkci
generálního ředitele a předsedy správní rady v jedné osobě. Zmíněnou
společností je americká General Electric a mužem, jenž nyní zvažuje svůj
odchod, je Jack Welch. Tento mimořádně úspěšný manažer velkého kalibru již v
roce 1991 prohlásil, že jeho nejdůležitější prací, které se od této chvíle
hodlá věnovat každý den, se stává vyhledávání nástupce.
"Co si pamatuji, tak o tom stále hovoří," říká Walter B. Wriston, bývalý šéf
bankovního domu Citicorp, jenž strávil třicet let ve správní radě General
Electric. Jak uvádějí přímí pozorovatelé, Welch za poslední rok v této
záležitosti ještě zvýšil intenzitu svého úsilí. Na veřejnost pronikly
informace, že z celé řady kandidátů se v jeho "finální síti" ocitli tři
významní firemní manažeři.
Prvním z nich je 52letý Robert Nardelli. Už jeho otec pracoval u General
Electric v oddělení výroby automatických myček nádobí. Nardelli má jak
vysokoškolské vzdělání (Western Illinois University), tak postgraduální studium
MBA (University of Louisville). V současné době je ředitelem divize shora
zmiňované GE Power Systems, která zaujímá vedoucí postavení ve světě v oblasti
konstrukce, produkce a údržby turbín a generátorů pro výrobu elektřiny, jakož i
pro potrubní dopravu a průmyslové účely. Z hlediska moderní personalistiky jsou
přirozeně zajímavé i kandidátovy záliby a koníčky. V tomto případě jde o
automobilové závody a golf. Za jeho plus si Welch označil, že: "Pracuje až
neuvěřitelně tvrdě... Má silné vazby na zákazníky... Vykazuje výsledky." Ale
jako minus si poznamenal: "Nemusel by být dostatečně dobrým strategickým
myslitelem."
Druhým z kandidátů je 51letý James McNerney. Jeho otec byl profesorem na
Michiganské univerzitě. On sám má diplom elitní univerzity v Yale a MBA na
neméně prestižním Harvardu. V současné době stojí v čele divize GE Aircraft
Engines, což je největší producent velkých i malých proudových leteckých
motorů, které mohou být upraveny i pro použití v lodní dopravě. Koníčky má
čtyři koně, tenis, lyžování a golf. Charakteristika jeho plus zní: "Vynikající
tvůrce týmů s velkými úspěchy." Avšak za minus mu personalisté připsali:
"Všeobecně panuje názor, že k tomu, aby mohl vystřídat Welche, mu chybí
charisma."
Pokud jde o třetího potenciálního Welchova nástupce, je jím Jeffrey Immelt,
kterému bylo letos v únoru 44 let. Je tedy z uvedené trojice nejmladším. Rovněž
jeho otec pracoval u General Electric a sice ve funkci manažera v divizi
leteckých motorů. Immelt má dva vysokoškolské tituly z ekonomiky a aplikované
matematiky na univerzitě v Dartmouthu. Studium MBA úspěšně zvládl na Harvardské
univerzitě. V současné době je generálním ředitelem divize GE Medical Systems,
jejíž výrobní program se vyznačuje velkým rozptylem od počítačových tomografů
přes různorodá rentgenová zařízení a magnetické rezonanční systémy až po kamery
pro nukleární medicínu. Koníčka má stejného jako jeho dva kolegové tedy golf.
Za plus se v jeho případě uvádí "pevný vůdcovský styl, široké znalosti z oboru
akvizicí". Jako minus je u jeho jména uvedeno: "Dosud nepracoval v klíčovém
útvaru služeb."
V této souvislosti je třeba si s veškerou vážností uvědomit, že v tomto případě
vůbec nejde o to, zda nástupcem Jacka Welche nebo kteréhokoliv jiného
vynikajícího manažera bude ten či onen, ale že se jedná právě jen o metodu. A
ta v tomto případě ukazuje na nutnost dlouhodobého sledování potenciálních
kandidátů s tím, že jde o práci stejně tak významnou, ne-li dokonce ještě
důležitější, než je vlastní organizační vedení firemní operativy.
Neměli bychom zapomínat, že to, co platí o výběru velkých šéfů u velkých
společností, má svůj docela logický dopad i na menší a středně velké podniky.
Měl by si i ředitel podniku s padesáti nebo třeba se sto lidmi lámat s
předstihem hlavu, kdo by měl být jeho nástupcem? Velkou otázkou a to nejen
manažerskou, ale doslova mravní je samozřejmě i jeho vnitřní sebekritická
reflexe a uznání, že je třeba odejít v pravý čas, a to nikoliv s prásknutím
dveří, nýbrž důstojně s předáním kormidla mladšímu, kterého si nejen sám našel,
ale po určitou dobu mu pomáhal najít správnou cestu a správné lidi, kteří budou
jeho oporou. Pak může takový manažer, ať už je to "velký šéf" velkého koncernu
nebo "malý šéf" malé firmy, s hřejivým pocitem dobře vykonaného díla předat
štafetu a přitom vědět, že bude vždy vítán a jeho zkušenosti vždy přijímány s
úctou a poděkováním.
Ano, důstojně odejít je velké umění. Proto se mu i velcí manažeři musejí včas a
dlouho učit. Nic přitom na této skutečnosti nemění ani aktuální informace, že
vzhledem k souboji s konkurenční společností United Technologies, který nakonec
vyústil ve fúzi společnosti General Electric s aerokosmickým a průmyslovým
konglomerátem Honeywell International v obrovské hodnotě 45 miliard dolarů, si
údajně měl Jack Welch nyní rozmyslet datum svého odchodu. Hovoří se totiž o
tom, že původní termín jeho rozloučení (duben 2001) by se mohl posunout ještě
asi o nějakých osm měsíců.
1 0200 / pen









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.