Jak se z domova připojit k Internetu?

Zvláště minulý rok a zejména v prvních měsících letošního roku se pojem Internet skloňuje ve všech pádech, hovo


Zvláště minulý rok a zejména v prvních měsících letošního roku se pojem
Internet skloňuje ve všech pádech, hovoří se o něm i v médiích, které se běžně
nezabývají informačními technologiemi, téma Internetu se zabydlelo v televizi.
Ve vládních zasedáních a v poslední době i v parlamentu se zase hovořilo o
Internetu zejména v souvislosti s připravovaným zákonem o svobodě informací.
Návrh tohoto zákona, který podle posledních zpráv zatím snadno prošel prvním
čtením, by měl jednak napomoci svobodnému šíření informací v České republice
(to už se konec konců děje), ale především by měl učinit dostupné ty informace,
které jsou pro mnohé z nás užitečné (obchodní rejstřík firem), i ty, které lze
již dnes označit za více či méně nepostradatelné (informace úřadů a dalších
státních institucí).
Internet pro občany
V zákoně se sice přímo nehovoří o tom, jaké médium by mělo technicky
zabezpečovat šíření informací, je ale naprosto jasné, že se v této pozici
předpokládá Internet. Dále je téměř jasné, že uživatelským prostředím bude
služba WWW, která je nejjednodušší pro ovládání a nabízí stále širší možnosti
multimediálních aplikací.
Přestože lze po vlnách WWW velmi snadno proplouvat celým světem, myslím, že
jádro dnešních a hlavně budoucích uživatelů bude využívat především domácí
stránky, databáze a aplikace. Zde je totiž půvab Internetu pro běžné, a nyní
již ne uživatele (jakýchkoliv systémů), ale obecně pro OBČANY. Ti se již brzy
přestanou bát počítačů a Internetu, jako se dnes nikdo nebojí televize nebo
rádia. Možná k tomu přispějí snahy různých výrobců integrovat potřebnou
počítačovou (PC) a komunikační (modem) část do televizního přijímače a natolik
zjednodušit ovládání, že se v relativně blízké budoucnosti stane Internet
dalším (téměř) televizním programem.
Vraťme se však do současnosti a k problematice, která je ústředním motivem
našeho Tématu týdne.
Jak se připojit
Dnes je zatím stále nejběžnějším způsobem připojení uživate-lů na Internet
prostřednictvím (svých) firemních sítí LAN s pevným připojením na některého z
velkých poskytovatelů. V tomto případě uživatele většinou netlačí ani čas, ani
technické prostředky, které ho ostatně také mnohdy ani nezajímají.
Jiná situace nastane, pokud uživatel chce mít možnost připojit se soukromě,
především z domova. V tomto případě je lhostejné, zda jde o nového uživatele,
nebo zkušeného "brousera". Oba musí vlastnit počítač, program označovaný jako
prohlížeč a modem, tedy zařízení pro připojení do telefonní sítě. Otázkou
nejdůležitější však je, kdo a kudy připojí jeho zařízení do sítě Internet.
Uživatel se zkušenostmi z výpočetní techniky si poradí sám a zkompletuje si
sestavu podle nabídek dodavatelů hardwaru. Otázkou důležitější a obtížnější
však zůstane, jak si vybrat poskytovatele. Existuje řada přehledů
poskytovatelů připojení. Jeden z těchto seznamů, o kterém si myslím, že je
nejlepší (protože
jej vytvářím), lze najít např. na WWW stránce české IDG na
adrese http://www.idg.cz/isp. K této databázi se ještě v tomto Tématu týdne
vrátím.
Internetové komplety
Nový uživatel bez počítačových zkušeností, ale disponující PC, nemusí ztrácet
čas s hledáním informací a vybere si některý z kitů, které obsahují vše, co je
pro připojení potřeba.
Měl jsem možnost seznámit se a otestovat 5 těchto kitů určených pro běžné
uživatele. Všechny tyto produkty měly několik společných rysů, které jsou
důležité pro budoucí potenciální zájemce:
lkity neobsahují vlastní počítač PC,
lvšechny jsou určeny pouze pro PC,
ljsou určeny pro systém Windows 95 (někdy i pro 3.11),
lpro zprovoznění není třeba odbornějších znalostí,
lke všem je přiložen český návod pro zapojení a instalaci.
INTERNET Globe
Náš první balík nese označení INTERNET Globe. Obsahuje externí faxmodem
Dynalink a software tvoří CD-ROM MS Intranet V. Do Internetu lze využít
3měsíční licenci firmy CZCOM, která je připojena přes 2 satelitní kanály do
Stockholmu a USA a dále do uzlu NIX. Druhou možností je firma SpiNet, připojená
na
Internet přes síť EUnetu. Třetí nabídkou je firma GTS, nabízející 3 měsíce
zdarma, která má satelitní linku do USA 1 Mb/s, linku 64 Kb/s do Maďarska a
linku do NIXu.
WWWebPorte
Náš druhý balík se jmenuje WWWebPorte. Obsahuje externí faxmodem Compaq
Microcom 33.6P s paralelním portem, software je uložen na CD-ROMu "Webporte The
Complete Internet Kit". K připojení do Internetu je určena licence s 6měsíčním
připojením do sítě SPT TELECOM, která je přes linku 2 Mb/s spojena se sítí AT&T
v Amsterodamu a linka 256 kb/s vede do MCI WestOrange.
ZyXEL Internet OFFICE
Balík ZyXEL Internet OFFICE obsahuje modem ZyXEL Omni 288S a software je uložen
na firemním CD-ROMu, kde jsou programy Internet Office. K Internetu je uživatel
připojen v rámci projektu OPENet jde o společnou akci firem Inec, společenství
Bohemia.Net a CZECH-NET.
Total Port
Naším čtvrtým balíkem je Total Port. Obsahuje modem Sportster 3Com/US Robotics,
disk CD--ROM a programy QuickLink Message Center a Speakerphone. K Internetu je
určena licence do sítě PVT na 2 měsíce. Síť PVT je na Internet napojena přes
linky 2 Mb/s do USA a 128 kb/s do Velké Británie.
3COM On-line
Pátý a poslední balík je 3Com On-line. Obsahuje faxmodem 3Com/US Robotics
Sportster Voice nebo 3Com/US Robotics Courier V.34Plus, software je na
CD--ROMu. Do Internetu je určena licence na 1 měsíc do sítě INECnet, dále
připojené na IBM Global Network linkou 720 kb/s a současně přes Global One
linkou 256 kb/s. IGN je do Internetu propojena dvěma linkami po 2 Mb/s do SRN a
Rakouska, Global One linkou 2 Mb/s do Frankfurtu.
Balíky bez modemu
Uživatelé, kteří mají k dispozici PC a modem, mají (nejméně) 2 další možnosti.
Mimo popsaných kitů jsou na našem trhu dostupné 2 další balíky (o kterých vím),
jenž neobsahují modem, ale pouze software a licenci do nějaké sítě.
Internet Starter Kit
Balík obsahuje CD-ROM s přednastaveným programem MS Internet Explorer, další
software a licenci do sítě SpiNet (napojené do sítě EUnet).
Internet connectivity pack
Balení obsahuje sadu disket s MSIE a pokyny pro instalaci TCP/IP ve Windows 95
(není problém), ve Windows 3.11 (nutno doinstalovat podporu TCP/IP dodaným
programem Trumpet Winsock) a s pokyny pro nastaveni PPP do operačního systému
Linux. Licence obsahuje připojení do sítě IPEXnet, která je přes linku 256 kb/s
připojena do sítě IBM Global Network (a ta dvěma linkami 2 Mb/s do Mnichova a
Vídně).
Další nabídky
Pro zájemce nevlastnící žádný potřebný hardware je zde nabídka některých
dodavatelů počítačových dílů, kteří nabízejí ke svým kompletům i licenci k
připojení do některé ze sítí tuzemských poskytovatelů Internetu. Takovéto
řešení může být jednoduchou vstupenkou do Internetu, ne však vždy
nejvýhodnější. Rozdíly mezi nabídkami jednotlivých poskytovatelů mohou být
veliké a to nejen z technického hlediska (interní kapacity linek sítí
poskytovatelů a kapacity linek do zahraničí), ale i co se týče možností služeb
(mezinárodní služby a specifická řešení) a největší rozdíly bývají z cenového
hlediska (velice rozdílná obchodní politika).
Podle mého názoru je nejlepším řešením vybrat si poskytovatele podle podmínek
vyhovujících tomu kterému uživateli.
Jaký počítač
Nový uživatel Internetu musí mít počítač. Nejpravděpodobněji to je nebo bude PC
s OS Windows 95. K Internetu se lze připojit i pod jinými operačními systémy
jako např. OS/2 nebo Linux (za specifických podmínek i DOS), běžný uživatel
však asi přece jen zvolí dnes nejběžnější standard, kterým Windows 95 beze
sporu jsou. Výhodou je, že tento systém přímo podporuje síťový protokol TCP/IP,
který používá Internet, Windows 95 umožňují rychlou instalaci potřebného
softwaru (v podstatě jen prohlížeč) a umožňují i jednoduché nastavení všech
parametrů (přidání síťového protokolu, nastavení DNS a telefonního volání).
Minimální konfigurace počítače je tedy taková, na které bez problému poběží
Windows 95 tedy procesor 486 DX, 8 MB RAM, 100MB disk a myš. Výkon video karty
není nijak kritický. Uvedené parametry jsou téměř směšné, neboť nároky běžných
soudobých uživatelských programů a zvláště dnešních her jsou takové, že
prodejci již podobné konfigurace dávno nenabízejí.
Ani slabší PC s procesory 386 a 4 MB RAM však není nutné hned vyhazovat. Oba
nejrozšířenější prohlížeče stále existují a jsou běžně dostupné i v 16bitových
verzích. Protože se v tomto případě jedná o verze určené pro Windows 3.x, které
nemají protokol TCP/IP standardně instalován, jejich instalace je poněkud
specifická a pojednáme o ní později.
Jaký modem
Souběžně se vzrůstajícím zájmem o Internet se zvyšuje nabídka modemů. Protože
se jedná o důležitou komunikační součást celého kompletu a zároveň garanta
kvalitního připojení, je nesmírně důležité vybrat si správný typ od správného
výrobce. V zásadě každý model dnes již nabízí rychlost nejméně 28,8 kb/s (V.34
nebo V.fast) nejčastěji však 33,6 kb/s (V.34+); rozšiřuje se již i nabídka
nových typů s možností upgradu na rychlost 56 kb/s. Zde se jedná o 2 modulační
protokoly k56flex a X2. Naštěstí však již v únoru došlo k jednání mezi
zúčastněnými stranami a výsledkem by měla být specifikace V.90, která by měla
rozumět oběma protokolům. Po odstranění zbývajících problémů se očekává zvýšení
zájmu o přenosovou rychlost 56 kb/s a tedy i modemů V.90.
Závěrečnou poznámku bych měl věnovat připomínce omezení při používání rychlosti
56 kb/s. Tuto rychlost lze využít pouze při stahování souborů, nikoliv při
odesílání dat, a dále je nutné, aby komunikační cesta od poskytovatele až po
uživatelovu telefonní centrálu byla plně digitální.
Musím však dodat drobnou poznámku: je velice užitečné, může--li si nový
uživatel vybraný modem vyzkoušet na své lince. Znám totiž 2 případy, kdy
značkový a relativně drahý modem odmítal pracovat na jedné pražské a
mimopražské lince, přesto, že mnohem levnější a neznačkové modemy na daných
linkách komunikovaly ne sice zrovna nejvyšší rychlostí, ale přesto celkem
spolehlivě.
Jaký software
Jak jsem již výše uvedl, pokud je na počítači instalován operační systém
Windows 95, situace je jednoduchá. Stačí doinstalovat protokol TCP/IP a
nastavit správně několik parametrů. Poté zbývá zvolit jeden z prohlížečů a
připojení k Internetu je záležitostí okamžiku. Mlčky předpokládám, že instalace
ovladače modemu je samozřejmý krok, který následuje ihned po jeho pořízení a
zapojení.
Instalace prohlížečů je rovněž jednoduchá a nevyžaduje žádné speciální
znalosti. Zbývá tedy téměř nekonečně diskutovaná otázka, který prohlížeč si
vybrat. Dnes nejlepší výrobky firem Netscape a Microsoft jsou dostupné na
Internetu a discích CD-ROM již zdarma. Já sám jsem jak na firemním, tak i na
domácím počítači nainstaloval Netscape Navigator 3.0 a jsem s ním zcela
spokojen.
Doposud jsme se věnovali 32bitovému prostředí. Méně výkonný počítač s
procesorem 386 však musí zůstat u Windows 3.11. V nich není protokol TCP/IP
standardně implementován a je tedy nutné jej instalovat dodatečně.
Problém má 2 řešení. To jednodušší spočívá v instalaci 16bitové verze MS
Internet Explorer s podporou TCP/IP. Ta se instaluje spolu s prohlížečem a poté
se lze připojit k Internetu. Není to sice vždy úplně bez problémů, ale ty je
možné obvykle celkem snadno vyřešit.
Poněkud složitější řešení spočívá v instalaci programu MS TCP/IP-32 for Windows
3.11 nebo programu Trumpet Winsock. Oba doinstalují do Windows podporu TCP/IP a
poté již lze nainstalovat např. 16bitovou verzi NN nebo opět MSIE, ale již bez
doprovodné instalace TCP/IP.
Vývoj poskytovatelů v ČR
Firmy poskytující připojení k Internetu v ČR prodělaly zejména v posledních 2
letech bouřlivý vývoj. Není to totiž ještě tak dávno, snad přibližně 3 roky, co
se několik firem snažilo prosadit na tehdy ještě téměř neexistujícím trhu
on-line služeb. Jednalo se o specifická a jednoúčelová řešení, která měla
zajistit to nejdůležitější, totiž přístup k co nejaktuálnějším informacím z
celé republiky pomocí telefonu.
Tyto pokusy však zapadly do hlubin počítačového starověku a nikdo na ně již ani
nevzpomene. Důvodem je mohutný nástup Internetu, který převálcoval všechny
snahy speciálních řešení jednotlivých firem, a neustále se zvyšující zájem
uživatelů o něj.
Do té doby záležitost v podstatě akademické počítačové sítě se dostala do
povědomí komerčně uvažujících firem, které začaly možnost přístupu do sítě
Internet nabízet. Postupně se projevily i další firmy, které do té doby
nepůsobily v tomto sektoru IT a zájem začaly projevovat i soukromé firmy
toužící ve svém regionu nabízet tento informačně/technický fenomén.
Firma, která se zabývá specifickou činností, jejímž výsledkem je připojení
jakéhokoliv zákazníka k Internetu, musí být, mimo jiné, velmi dobře technicky
vybavena a musí mít k dispozici tým odborně zdatných pracovníků. Z toho
vyplývá, že činnost spojená s poskytováním připojení není zdaleka levnou
záležitostí.
Rozdělení poskytovatelů
Internetu v ČR
Firmy nabízející připojení k Internetu jsem rozdělil do pěti kategorií.
Předně to jsou společnosti primárně a většinou nejdéle působící jako
poskytovatelé, firmy s velkou zkušeností a širokou nabídkou služeb a také s
rozvinutou sítí přípojných bodů po celé ČR. K takovým lze zařadit dnes již
téměř veterány: společnost Internet CZ působící také pod jménem nadnárodní sítě
EUnet, jíž je součástí, a firmu CESNET, spravující kromě dosavadní akademické
sítě také vysokokapacitní vědeckou síť TEN34.
Druhou skupinu tvoří firmy disponující vlastními celorepublikovými sítěmi a
nabízející připojení až v pozdější době, původně jako doplněk ke své nabídce
dalších služeb. Sem patří firmy jako PVT se svou hustou celorepublikovou sítí
přípojných bodů PVT NET nebo společnost IBM ČR. využívající českou část
celosvětové sítě IBM Global Network (IGN). Nesmíme zapomenout na SPT TELECOM,
který sice nepůsobí jako poskytovatel dlouho, vlastní však nejhustější
komunikační síť (telefonní linky a komunikační uzly) a zvyšuje počet svých
internetových uzlů po republice. Může tak ještě říci výrazné slovo na trhu
poskytovatelů.
Třetí skupinu tvoří mladé dynamické firmy, jež vycítily příležitost a zájem
uživatelů a které tuší velké zisky z připojování a poskytování internetových
služeb v budoucnosti. Do této skupiny můžeme zařadit firmu Datac jako jádro
sdružení menších firem v dalších městech spojených do sítě Bohemia.Net a firmu
Luko, tvořící základ obdobného sdružení společností se sítí CZECH-NET. Aktivní
a rychle rostoucí je společnost CZCOM a stejnojmenná síť rozrůstající se
především na východě Čech.
Čtvrtou skupinou jsou mladé firmy, které se při stavbě republikových sítí
spoléhají pouze na vlastní síly. Sem lze jednoznačně zařadit firmy Video On
Line (respektive Czech On Line), Telenor ČR, a OASA. V poslední době se do této
skupiny zařadila i firma
Inec.
Pátou a poslední skupinu tvoří společnosti, které se primárně soustřeďují na
poskytování služeb připojování dalších poskytovatelů, těch, kteří nemají svou
vlastní zahraniční linku. Do této skupiny by patřila již jednou zmiňovaná firma
IBM se svou sítí IGN, s řadou k ní připojených víceméně regionálních subsítí
nezávislých poskytovatelů (viz dále). Společnost Global One je jednoznačně
zcela nový poskytovatel zahraničního připojení. Podle mých informací se na
tento trh připravuje vstoupit další firma podobného charakteru, informace o ní
by však zatím byla spíše předčasná.
Při pokusu o rozdělení poskytovatelů Internetu na jednotlivé skupiny stojí
zatím poněkud mimo společnost GTS CzechNet, se svým bodem v Praze a partnerem v
severních Čechách, a společnost NetForce, kterou ještě dále zmíním.
Všechny zatím jmenované společnosti mají 2 společné vlastnosti. Jsou to přímí
poskytovatelé, kteří disponují vlastním připojením do některého ze zahraničních
uzlů sítě Internet pevnou linkou, optickým kabelem, satelitní linkou, případně
kombinovaně. Druhou společnou vlastností je až na (zatím) 2 výjimky členství
firem ve společenství NIX (Neutral Internet eXchange).
Poskytovatelé druhé úrovně
Dalších téměř 100 mně známých společností představuje poskytovatele 2. úrovně,
tedy nezávislé firmy, tvořící některý z uzlů sítí výše zmíněných přímých
poskytovatelů.
NIX
V 10. patře žižkovského televizního vysílače Praha-město se nalézá malá a
nenápadná místnost. Mnohý uživatel a příznivec Internetu by asi nehádal, že to
je dnešní podoba internetového uzlu, který představuje české peeringové centrum
tedy NIX neboli Neutral Internet eXchange.
O peeringovém centru, které mělo ulehčit "život" internetovým linkám z ČR
připojeným do různých uzlů sítě Internet, se hovořilo dlouho a ještě nedávno se
mnohým uživatelům Internetu mohlo stát, že přistupovali na server jiného
poskytovatele ve svém městě přes půl světa. Tato situace byla neúnosná, doba
odezvy serveru a zatížení linek veliké, přistoupilo se tedy na jednoduché
řešení propojit v jednom uzlu sítě všech poskytovatelů, kteří mají své
nezávislé připojení do zahraničí.
Protože však nabídka cen a poskytovaných služeb je značně nevyrovnaná, ne pro
každého poskytovatele bylo stejně výhodné propojit svou síť s konkurenční.
Přesto se sešlo 8 poskytovatelů za jednacím stolem a založili sdružení, které
vybudovalo na "neutrální půdě" propojovací uzel jednotlivých internetových
sítí. Původně byl jedním z účastníků také SPT TELECOM, v současné chvíli však
členem sdružení není.
Dne 4. února 1997 byl zahájen provoz tohoto uzlu a počet jednotlivých účastníků
uzlu v současnosti dosáhl 13 firem. Je zajímavé, že propojování zdržuje
především nutnost uzavření příslušných smluv a to vždy dvoustranných, tedy
každého člena NIXu s každým.
Jednotliví poskytovatelé přivádějí své linky po rádiových
pojítkách o maximální kapacitě 2 Mb/s do uvedené místnosti, kde jsou zakončeny
ve směrovačích (routerech) jednotlivých firem. Do každého směrovače lze přivést
až 2 linky o kapacitě 2 Mb/s. Směrovače jsou propojeny pomocí Ethernet HUBu.
Aktuální údaje o jednotlivých členech a realizovaných propojeních najde zájemce
na adrese http://www.nix.cz.
Nabídky firem
Nabídky jednotlivých firem se přirozeně různí podle jejich zaměření. Jediným
společným jmenovatelem je mnohdy pouze připojování k Internetu.
Velké společnosti převážně nabízejí komplexní služby, jejichž výčet a další
speciality nalezne každý na Webu daného poskytovatele. Menší poskytovatelé
druhé úrovně mají nabídky většinou skromnější. Některé firmy se snaží prosadit
na trhu nízkými cenami nebo jinak lákavou marketingovou politikou a přilákat
tak drobné uživatele, tedy především uživatele připojené přes modem a domácí
telefon. Většina ostatních však působí jako body již zmiňovaných sítí v menších
a malých městech a plní tak velmi důležitou "vykrývací" úlohu. Především díky
nim se stal Internet dostupný i v lokalitách dlouho přehlížených a zdánlivě
nezajímavých. Nabídky a ceny těchto firem pak bývají v rámci celých sítí
obdobné.
Z toho všeho dále vyplývá, že pro tyto malé firmy představuje připojování do
Internetu většinou pouze doplňkovou činnost spojenou s prezentací vlastní firmy
na Webu. Do internetových aktivit mohou většinou investovat pouze relativně
malé finanční prostředky. Tomu také odpovídají i poměrně slabé linky do
některých měst.
Zajímavé služby
Jako příklad zajímavé možnosti využívající Internet, nabízí systém OPERATOR
svým uživatelům službu Interkontakt. Pomocí elektronické pošty nebo přes domácí
stránku tohoto systému lze zasílat krátké vzkazy do pageru volané osoby,
případně lze zaslat do příslušného pageru Avízo o poště došlé do internetové
poštovní schránky POP3. Tato funkce je velmi užitečná zejména pro telefonní
uživatele Internetu, kteří se tak nemusí "naslepo" přihlašovat do Internetu,
pokud čekají poštu. Přihlásí se a poštu si stáhnou až tehdy, když dostanou na
svém pageru avízo.
Poštovní schránku lze samozřejmě také vybírat přes domovskou stránku systému
OPERÁTOR.
Tyto služby zatím podporuje pouze 5 poskytovatelů (EUnet, Bohemia.Net,
LANtaNet, PVT a SpiNet), jde však již o starší informaci z konce minulého roku
a dnes může být toto číslo již vyšší.
Perspektivy
Je naprosto jasné, že budoucnost Internetu v naší zemi, tedy budoucnost
poskytovatelů všech sítí a jednotlivých firem/uzlů obzvláště, silně závisí na
situaci firem působících v daných městech. Ty svým zájmem mohou pomoci
financovat posílení linek a zvýšení výkonu uzlových počítačů.
S tím souvisí i všeobecná informovanost o Internetu nejen jako informačního
média s netušenými interaktivními a multimediálními možnostmi, které nelze
jinde najít, ale také jako média inzertního. Doposud inzerenti příliš
nedůvěřují v reklamní sílu českého Internetu a při počtu uživatelů vzhledem k
počtu obyvatel se jim nelze ani příliš divit. Tento poměr se udává v různých
pramenech dosti odlišně, ale hodnota kolem 2 % je každopádně příliš nízká.
Zde může pomoci růst počtu domácích uživatelů připojených modemem do místních
uzlů. Zejména těmto zájemcům je také vlastně celý tento článek určen.
Při současném tempu šíření Internetu, pokroku, kterého bylo za poslední rok
dosaženo v pokrytí regionů, a dále při možnostech výběru konkurenčních firem
lze jen obtížně odhadovat situaci, jaká zde bude za rok. Internet bude nesporně
dostupnější, uživatelů (zejména domácích) bude více a možnosti a nabídka služeb
pro uživatele bude mnohem bohatší.
V úvodu zmiňovaný připravovaný zákon o svobodě informací by měl Internet
podstatně zatraktivnit. Pokud bude tento zákon schválen, bude povinností všech
státních institucí, placených z veřejných peněz, i každého úřadu v každém
městě, uvádět veškerá data i na svých webových stránkách.
Problémy s výběrem
poskytovatele
Mnohokrát jste si již jistě položili otázku, jakého poskytovatele zvolit. Výběr
není, jak známo, zdaleka jednoduchý.
Pro méně znalého uživatele bude zřejmě obtížné orientovat se ve spleti jmen
jednotlivých poskytovatelů, jejich sítí, v jejich všech vzájemných vazbách a
propojeních těchto sítí do Internetu.
Internet se totiž skládá z velmi mnoha mezi sebou propojených sítí; přímí
poskytovatelé se zahraničním spojením jsou navíc většinou připojeni každý do
jiné sítě (a také jinak silnými linkami). Problém komplikuje i situace, kdy
většina společností, které nabízejí připojení, zahraniční linku vůbec nevlastní
jsou totiž připojené do několika velkých sítí tuzemských firem, které teprve
realizují propojení do zahraničních uzlů.
Výběr je o to složitější, že reklamní politika poskytovatelů mnohdy zdůrazňuje
rozdílné údaje, které jsou tudíž leckdy těžko porovnatelné. Ani cena, která
každého pochopitelně zajímá nejvíce, není vždy tím nejdůležitějším údajem,
neboť co je mi např. platné konto do sítě poskytovatele, na jehož uzel se
nemohu dovolat z důvodů přetíženosti linek, malého počtu modemů nebo slabé
linky vedoucí z uzlu dále do
sítě.
Několik rad pro výběr
poskytovatele
Lze uvést několik obecných rad, které by mohly novému uživateli pomoci při
výběru vhodného poskytovatele.
Nejdůležitější informací pro telefonního uživatele Internetu je poměr počtu
modemů (linek) k počtu modemových uživatelů v daném uzlu. Na jejím základě se
dá předpokládat úspěšnost při dovolání se na Internet. Tuto informaci však
poskytovatelé mnohdy neradi zveřejňují.
Užitečná je i informace, jaké značky modemů a typy (z nichž se dá odvodit
rychlost) jsou v uzlu instalovány. Ani tuto informaci však nechtějí někteří
poskytovatelé uvádět.
Zejména pro méně zkušené uživatele je důležitá i možnost nabídky
přednastavených prohlížečů, otázka podpory uživatele, případná pomoc při
instalaci nebo zprovoznění zařízení a dále průběžná podpora při odstraňování
případných problémů, vznikajících při běžném provozu. To je již otázka
serióznosti dané firmy a její "pověsti" v regionu.
Databáze poskytovatelů
Téměř 2 roky se snažím shromažďovat údaje o našich poskytovatelích a to jak
údaje technického charakteru o kapacitách linek a bodů připojení, tak i
základní nabídky služeb a samozřejmě i kontaktních spojení včetně
elektronických adres, adres domácích stránek a stránek s ceníky internetových
služeb.
Minulý rok v létě jsme pro tato data vytvořili databázi, jejíž veřejnou část
jsme zpřístupnili pomocí Intranetu všem uživatelům Internetu. V úvodu byla tato
databáze zmíněna se slovy, že se jedná o seznam. To sice navozuje představu
statičnosti, ve skutečnosti jde však o živou a denně aktualizovanou databázi
(jak mi síly stačí) a je myslím/doufám nejlepší nejen z tohoto důvodu, ale také
z řady dalších příčin.
Strukturu databáze již řadu měsíců zdokonalujeme a poslední novinkou která mi
dala upřímně řečeno také nejvíce práce je nově zavedená řada pohledů (právě
proto si myslím, že tato databáze je nejlepší). Výběr poskytovatelů z pohledu
Města je zaveden již dávno. Nově jsme však zavedli výběry poskytovatelů z
pohledu telefonních obvodů UTO (to není vždy totéž jako předchozí) a dále z
pohledu členství v té které síti. Tím se totiž poněkud zjednodušuje problém
rozlišení přímého poskytovatele a poskytovatele druhé úrovně. Výběr z pohledu
členství v NIXu je zatím posledním pohledem na poskytovatele. Připomínám, že
databáze je volně přístupná na našem Webu na adrese http://www.idg.cz/isp.
Každý může tedy posoudit její přínos pro své rozhodnutí při volbě poskytovatele
připojení.
Na Webu uvedená data jsem sice telefonicky vícekrát ověřoval, ale situace se
přirozeně velice rychle mění. Většina uvedených firem si bohužel zatím příliš
neuvědomuje, že jim tato databáze má pomoci v jejich podnikání a příliš se mi
nesnaží aktivněji pomoci s aktualizací. Konkurence mezi poskytovateli tedy asi
není tak ostrá, jak jsem si představoval.
Bohužel, nemohu na 100 % zaručit, že v databázi jsou úplně všichni
poskytovatelé působící na území ČR. Jsem však přesvědčen, že se mi průběžným
doplňováním databáze podaří tohoto stavu dosáhnout.
Přehled poskytovatelů
U příležitosti veletrhu INVEX 97 jsme připravili speciál "Přehled poskytovatelů
připojení k Internetu". Vyšel ve vysokém nákladu 70 000 kusů jako příloha ke
všem časopisům vydavatelství IDG Czechoslovakia. Do tohoto speciálu jsem použil
vybrané údaje z výše uvedené databáze, tehdy však ještě bez zmíněných pohledů
přes UTO, sítě a NIX. Ve speciálu byla však mapka zachycující strukturu toku
dat od přímých poskytovatelů k poskytovatelům druhé úrovně.
Speciál vzbudil značný ohlas, ale data v něm obsažená jsou již půl roku stará,
což je při současném tempu rozvoje českého Internetu samozřejmě hodně.
Atlas českého Internetu
V lednu tohoto roku jsem nakreslil řadu map jednotlivých sítí z podkladů
dodaných z centrál všech uvedených sítí. Výsledkem více jak měsíční práce a
souběžné neustálé aktualizace byla další příloha našich časopisů, tedy "Atlas
českého Internetu" (v celkovém nákladu 55 000 kusů). Podívejme se nyní na
několik postřehů ze zákulisí celého projektu.
Celý Atlas lze rozdělit na 2 vzájemně se doplňující části.
"Ústřední mapa prošla mnoha změnami. Lze je charakterizovat jako neustálé
zjednodušování obsahu ve snaze o maximální přehlednost a názornost." Takto jsem
v úvodníku Atlasu charakterizoval koncepci velké mapy a pokládám to za velmi
důležité. Původně jsem totiž chtěl do hlavní mapy zakreslit všechny sítě, hezky
jednu linku vedle druhé. Dospěl jsem však k názoru, že výsledná mapa by byla
naprosto nepřehledná.
Nápad zvolit za základní orientační jednotku na mapě hrani-ce uzlových
telefonních obvodů (UTO), to byla ruka podaná každému, kdo se chce připojovat
modemem z domácího počítače. Zatím se totiž nedá předpokládat
domácí připojení ze sousedního UTO, tedy za meziměstské poplatky. Můžeme být
vůbec rádi, že náš monopolní operátor pevné
telefonní sítě, firma SPT TELECOM, zavedl místní telefonní poplatky alespoň v
rámci UTO. Pro zájemce je pak především důležité, kteří poskytovatelé působí v
"jeho" UTO.
Rád prohlížím mapy obsahující ještě "třetí rozměr" a proto jsem dodatečně mapu
doplnil o statistickou informaci o počtu poskytovatelů v rámci UTO. Ta byla
užitečná i pro poskytovatele, ověřil jsem si totiž, že někteří opravdu použili
informaci o počtu (případně nepřítomnosti) poskytovatele v daném UTO, a to jako
podklad pro úvahy o dalším rozvoji svých sítí.
Z mapy je zřejmé, že některá UTO jsou již saturována Internetem. V těchto
oblastech je nabídka široká, ceny díky konkurenci většinou přijatelné, a zbývá
jen otázka, jak se co nejpodrobněji seznámit s jednotlivými nabídkami firem a
jak si z nich nejlépe vybrat.
V té chvíli přijde na řadu druhá část skládající se z 16 malých map s podrobnou
strukturou jednotlivých sítí. Zde zájemce získá technický přehled o vybrané
síti, případně kontakt na centrálu firmy/sítě.
Firmám byla přidělena barva, kdy barva příslušných hvězdiček odpovídá barvě
sítí na dvoustraně map struktur sítí.
Omezení a nedostatky
Jisté napětí, jak uživatelé a poskytovatelé přijmou náš Atlas, nakonec
vystřídal dobrý pocit. Zdá se totiž, že čtenáři našich časopisů byli spokojeni
a poskytovatelé taktéž. Osobně jsem se totiž přesvědčil, že Atlas je v řadě
firem využíván. Nicméně, jako ostatně vše, i zde posléze vyplynula určitá
omezení a nedostatky.
Na firmy je zde pohlíženo pouze jako na komplexní sítě, tedy bez detailních
informací o jednotlivých uzlech a některých subjektech. Z důvodu omezeného
prostoru nezbylo místo ani na detailnější popis sítí. Jsem však přesvědčen, že
jednotlivé sítě jsou popsány dosti podrobně a svůj účel, tedy představení
konkrétní sítě, Atlas splňuje.
V přehledu map chybí firma nabízející připojení pro poskytovatele, společnost
Global One, která svým charakterem představuje poněkud jiný subjekt než ostatní
firmy. Dále chybí vysokokapacitní vědecká síť TEN34. Spravuje ji sice firma
CESNET, jde však o samostatné linky a uzly, které nejsou a ani by neměly být
využívány pro běžné komerční připojování ani komerční přenos dat.
Co však v Atlasu opravdu chybí (a mělo by tam být), je topologie sítí partnerů
IBM. Jak jsem již při rozlišování přímých poskytovatelů uvedl, na páteřní síť
IBM (tedy IGN v ČR) je navěšena řada menších poskytovatelů s většinou
regionální působností. Zástupce jedné firmy, který vystupoval jako mluvčí
celého společenství, dodal písemné podklady se seznamem měst a s označením celé
struktury jako Partner Net. Takto se ostatně celé společenství představilo již
na posledním INVEXu. Poté jsem ale dostal zprávu, abych název Partner Net
nepoužíval. V době, kdy jsem kreslil mapy a dělal poslední aktualizace,
partneři se zřejmě poněkud rozkmotřili. Neznaje topologii jejich sítí ani
všechny subjekty, nakreslil jsem mapu, která obsahuje pouze města a to ještě ne
všechna.
Dnes již mám detailnější informace o jednotlivých sítích partnerů a proto jsem
připravil zcela novou mapu s řadou zajímavých údajů o struktuře celé skupiny
sítí poskytovatelů opět používajících pojmenování Partner Net. Mapku najdete na
obrázku 1.
Firmu IBM jsem žádal také o poskytnutí údajů pro zakreslení jejich topologie,
odpovědí mi byla informace, že nelze tuto topologii zcela korektně zakreslit.
Bylo by prý nutné ji zakreslit jako 2MB/s linky z každého bodu do každého, což
by zase neodpovídalo realitě a mohlo by to poškodit jiné poskytovatele. Nejsem
sice plně spokojen s touto odpovědí, avšak stanovisku IBM rozumím a věřím, že
se časem najde vhodné řešení.
Bohužel ne zcela uspokojivé informace jsem obdržel od firmy SPT TELECOM, jejíž
zástupci shodně oznámili, že interní struktura a kapacita vnitřních linek je
přizpůsobena zatížení. I zde jsem však přesvdědčen, že časem budu moci o této
síti uveřejnit obdobné informace jako o ostatních poskytovatelích.
Nedostatkem je však poněkud zkreslená informace od firmy NetForce. Že se jedná
o zahraniční připojení, kdy linka od Global One byla uvedena do provozu až v
dubnu (512 kb/s), by tolik nevadilo. Stejně tak není závažné, že linka nevede
do New Yorku. Závažnější však je, že ve svém letáku a v podkladech, dodaných
pro moji mapu, byla jako zahraniční linka uvedena přímá linka 256 kb/s do
norského satelitního uzlu Nittedal norské firmy Telenor International. Tato
informace ale nebyla ještě 2 měsíce po uveřejnění Atlasu (tedy v polovině
dubna) pravdivá. Firma byla připojena linkou této kapacity do pražského uzlu
Telenor ČR a pro zahraniční připojení využívala část kapacity linky 384 kb/s,
patřící firmě Telenor ČR.
Tím mohlo dojít k oprávněným námitkám ze strany dvou dalších poskytovatelů
firem Luko a CZCOM, které provozují své satelitní linky do stejného uzlu
Nittedal. Oba poskytovatelé však vzali záležitost velkoryse (tedy doposud bez
připomínek).
Protože se zmiňovaný uzel v Nittedalu stává významným bodem pro připojení
tuzemských poskytovatelů, a dále proto, že se v tomto místě používá několika
pojmů, ve kterých jsem neměl doposud jasno a protože myslím, že budou zajímavé
i pro další čtenáře, nakreslil jsem zjednodušenou strukturu toku dat tímto
místem (viz obrázek 2).
Většina ostatních dodaných informací v Atlasu byla korektních. V několika
případech jsem zařadil informaci, která byla týden nebo dva před spadnutím jak
jsem byl ujišťován a převážně jsem se nezklamal. V případě dvou velkých sítí
jsem se přesvědčil, že v centrále neznají zcela stoprocentně svou síť a sami si
tak drobně uškodili, jiné sítě se mění ze dne na den a je téměř nemožné je nyní
zachytit zcela přesně. Časové termíny aktualizací sítí také mnohdy nezáleží na
poskytovatelích, ale na dodávkách pevných linek od firmy SPT TELECOM.
Aktualizovaný Atlas
Jak už jsem zmínil, dva měsíce jsou v Internetu skutečně dlouhá doba. Proto
jsem jako součást tohoto Tématu týdne připravil mapu novou, aktualizovanou
podle situace na počátku dubna. Doufám, že alespoň některá výše uvedená omezení
a nedostatky se mi podařilo odstranit.
V předcházející verzi Atlasu došlo k poněkud nešťastné volbě dvou žlutých
odstínů označujících sítě firem IPEXnet a SPT Telecom. Barvou jsme se chtěli
přiblížit firemním odstínům, které jsou sice na monitoru velmi dobře
rozlišitelné, na papíře však nikoliv. V mapě k tomuto Tématu týdne je proto
odlišení poskytovatelů podle barev nahrazeno čísly.
Ohlasy a další plány
V Online oddělení IDG Czechoslovakia připravujeme nový a mnohem komplexnější
projekt, který by měl ještě více pomoci každému, kdo se chce připojit k síti
Internet. Tento projekt bychom rádi uvedli při příležitosti veletrhu INVEX 98.
Na závěr celého Tématu týdne bych rád všem dnešním i budoucím příznivcům
Internetu popřál dobré zorientování v problematice připojení a mnoho štěstí při
výběru té nejlepší firmy pro co nejkvalitnější a nejlevnější připojení k
Internetu.
8 0748 / pah









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.