Jak vzniká počítačová hra

Počítačové hry prošly v posledních letech překotným vývojem, jako ostatně všechno, co nějak souvisí s výpočetn


Počítačové hry prošly v posledních letech překotným vývojem, jako ostatně
všechno, co nějak souvisí s výpočetní technikou. Přibližme si v krátkosti
proces, jakým počítačová hra vzniká.
Nejdřív přijde nápad, načež se na nápad shánějí peníze. Etablované týmy obvykle
vládnou slušným kapitálem, začátečníci musejí shánět, kde se dá. Během
schvalování nápadu těmi, kdo peníze poskytují, vzniká cosi jako scénář. Pokud
hra obsahuje jen minimum děje (což je dnes případ většiny akčních her), dělá se
místo scénáře rovnou tzv. "design-document". To je hromada textu, u složitých
her čítající až stovky stránek, kde je úplně všechno, co má s hrou cokoli
společného námětem, příběhem a ovládáním počínaje, klávesovými zkratkami,
nevyužitými nápady a neumělými nákresy konče. Pokud hra obsahuje filmové
sekvence (ať už předtočené nebo animované), vzniká obvykle i zvláštní scénář
klasického filmového stylu, podle něhož se sekvence vytvářejí, jako by šlo o
normální film.
Tvůrčí tým hry se dělí na několik základních a vzájemně závislých skupin.
Předně tu jsou designéři, kteří vlastně hru vymýšlejí. Nacházejí (nebo
okoukávají v jiných hrách) nejlepší způsoby ovládání, tvoří jednotlivé mise
nebo úrovně, vymýšlejí zbraně i herní zákonitosti. Výsledky zapisují do
design-documentu, podle kterého pracuje zbytek týmu: grafici a programátoři.
Herní grafik je úplně normální počítačový grafik jako každý jiný, jen musí mít
víc fantazie, větší chuť do práce a moře času. U ručně kreslených her se jeho
práce takřka neliší od práce na běžném animovaném filmu, dnes je však
nejčastějším kabátkem pro hru trojrozměrné zobrazení a z grafika se tak vlastně
stává modelář.
Programování her pochopitelně zajišťují programátoři a s překotným vývojem
technologií je práce na programové části hry stále těžší a časově náročnější.
Aby se všechno trochu usnadnilo, vznikl v posledních letech zajímavý fenomén
licencování již hotových enginů (tedy vlastně "motorů" celých her). To prostě
programátoři vytvoří kupříkladu komplexní sadu programů pro zobrazování 3D
scény pro akční střílečku, a pak vzniklý produkt nepoužijí jen na svou hru, ale
nabídnou jej i ostatním týmům k odkoupení (resp. licencování). Jiný tým, s
dostatkem finančních prostředků, pak nemusí vyvíjet engine vlastní a může se
soustředit jen na grafiku a výrobu jednotlivých úrovní. Že tímto způsobem mohou
vzniknout i velmi nápadité hry, nás nedávno přesvědčily Half-life či Heretic II
obě běží na licencovaném enginu, a přesto přímo srší originalitou.
Další části týmu už nejsou tak podstatné zvuk se obvykle nechává dělat na
zakázku, stejně tak hudba. Někdy v polovině prací se začne ve velkém testovat,
shání se vydavatel a distributor dva peníze žeroucí články mezi vývojářem a
hráčem. Potom se to vylisuje, zabalí... a můžeme si hrát.
9 1132 / orn









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.