Jaká pravidla?

V posledních dnech jsem se několikrát setkal s velmi striktními pravidly a současně s jejich nedodržováním. K získá...


V posledních dnech jsem se několikrát setkal s velmi striktními pravidly a
současně s jejich nedodržováním. K získání amerického víza je nyní nutné splnit
celou řadu netriviálních úkolů. Například nestandardní rozměr fotografie (5 x 5
cm), kterou dokáže vyrobit jen pár fotostudií, mě donutil projít řadu pražských
obvodů, než jsem uspěl. Další zvláštností je nutnost zaplacení správního
poplatku prostřednictvím složenky, protože internetové bankovnictví není
povoleno. Zajímavý je i vlastní formulář pro žádost o nepřistěhovalecké vízum.
Zde je například požadavek na vypsání všech zemí procestovaných v posledních 10
letech do políčka velikosti 1,5 x 6 cm.
Po vyplnění formuláře pro žádost o nepřistěhovalecké vízum a odfaxování jeho
první strany na ambasádu jsem netrpělivě čekal na termín osobního pohovoru. Než
nastal den D, pečlivě jsem shromažďoval veškeré doporučené dokumenty, jejichž
seznam jsem se dozvěděl na placené infolince. Ve stanoveném termínu jsem se
vypravil před budovu americké ambasády a trpělivě se zařadil do dlouhé řady
čekatelů. Po hodině v přelidněné čekárně jsem byl vyzván k přistoupení k
okénku, kde proběhne pohovor. Hrdě jsem na pultík před okénkem vyložil fascikl
požadovaných dokumentů. Pracovnice ambasády mě pozdravila a vyzvala, abych
položil ukazováček pravé ruky na malý skener. Poté jsem tuto biometrickou
proceduru prodělal ještě s ukazováčkem na levé ruce. Těšil jsem se, že okamžik,
kdy předložím průvodní dopis od zaměstnavatele, kompletní popis cesty,
potvrzení rezervace hotelu, výpisy z bankovního konta a další dokumenty
potvrzující mou identitu a čisté úmysly, konečně nastane. Jaké však bylo mé
zklamání, když paní za okénkem z neprůstřelného skla jen suše odvětila, že pas
s vízem mi bude doručen za čtyři dny. Celá finální procedura netrvala ani dvě
minuty. Chápu sice, že i protahování procesů a zbytečné obstrukce mohou působit
preventivně a znesnadňují teroristům vstup na americké území. Na druhou stranu
zbytečná šikana umocněná nepříjemným pocitem spojeným se sběrem biometrických
dat se mi nelíbí.
Za pár dní po této mé zkušenosti vstoupila naše země do Evropské unie. O
pravidlech, která legislativa EU vyžaduje, se už popsaly stohy papíru.
Hysterie, která v Čechách, již dlouho před termínem rozšíření EU, vypukla v
souvislosti s některými zcela podružnými nařízeními, ve mně vzbuzovala dojem,
že tak žhavé to asi nakonec nebude. I proto mě zajímalo, jak budou pravidla EU
uplatňována v tuzemské praxi. 1. května ráno jsem si tedy zašel do potravin
vyzdobených vlaječkami EU koupit koblihu. Jaké však bylo mé překvapení, když
jsem si z přepravky na regálu mohl rukou vzít libovolnou voňavou koblihu, která
mi padla do oka. Tak jakápak pravidla.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.