Jakého manažera do krizové situace?

Když se chceme dovědět, jaký by měl být krizový manažer, tedy vedoucí pracovník, jenž nepropadne v těžké chvíli...


Když se chceme dovědět, jaký by měl být krizový manažer, tedy vedoucí
pracovník, jenž nepropadne v těžké chvíli ani panice, ani pasivitě, pak bychom
mohli hledat jisté poučení v životě velkých postav minulosti.
Připomeňme si například rozhovor Marka Pola s Čingischánem. Když se totiž
slavný benátský cestovatel zeptal neméně slavného mongolského vojevůdce, co
očekává od svých důstojníků, aby se vyhnuli katastrofě, tak se mu dostalo této
odpovědi: "Od důstojníka očekávám, že se nejdříve postará o své vojáky a pak
sám o sebe. Od generála očekávám, že se nejdříve postará o koně a pak o lidi."
Když se Marco Polo tázal, proč takové pořadí v péči, tak mu mocný vládce řekl:
"Důstojník vede své lidi tím, co dělá generál svým příkladem."

Pouze rozkazy nefungují
Zřejmě by tomu tak mohlo podobně být i u manažerů všech stupňů, kteří chtějí
překonat krizi nebo se jí včas vyhnout. Vždyť chování jim svěřeného týmu (nechť
je to armádní jednotka nebo výrobní podnik) a tudíž jejich osobní podíl na
úspěchu či neúspěchu je přímo úměrné především tomu, jak hodně dokážou být
příkladem. Měli by mít stále na zřeteli, že rozhodné a dynamické řízení se
zdaleka neomezuje pouze na vydávání pokynů a rozkazů. Vedení je vskutku
záležitost vzoru v osobě nadřízeného, neboť podřízeného nic nedokáže přesvědčit
o smyslu jeho práce tak jako skutečnost, že jeho šéf se chová a jedná
cílevědomě, že je odvážný i směrem nahoru, že dovede logicky myslet, je
energický, iniciativní a že jeho vztah k podřízeným je úctou k osobnosti lidské
bytosti. Manažer do nepohody musí oplývat právě takovými kvalitami svého
příkladného počínání a doslova každodenně dokazovat, že umí nejen přikazovat,
ale také spravovat, motivovat a snažit se v každém okamžiku věnovat svým
spolupracovníkům.

Půjdou s vámi do pekla?
Na druhé straně ovšem zkušenosti ukazují, že samotný respekt, ba dokonce ani
úcta k vedoucímu manažerovi ještě nestačí k tomu, aby byl tento šéf uznáván za
příkladného vůdce, za kterým ostatní půjdou třeba do samotného pekla. Nejvíce
záleží na důvěře. Frank Lloyd Wright, vynikající americký architekt, z jehož
tvůrčí dílny se například zrodilo slavné točité Guggenheimovo muzeum v New
Yorku, říkával, že důvěra je důležitější než fakta. Tu si ovšem nelze vynutit,
ani koupit. Vedoucí manažer si ji může pouze získat, ale jen tehdy, když i
podřízený vycítí, že mu nadřízený plně věří, spoléhá na něho a považuje ho za
spolupracovníka a nikoli za robota slepě vykonávajícího rozkazy. Žádný manažer
by neměl zapomínat na významný zákon mezilidských vztahů, že žádná hodnota není
tak křehká jako důvěra. Dlouho a těžce se vytváří, ale k její ztrátě může dojít
snadno během jediného okamžiku.

Nejmladší má slovo
Vedoucí pracovníci musejí být také vzorem i v takové situaci, když dávají šanci
podřízeným. Můžeme si to pro lepší názornost opět ukázat na konkrétním příkladě
z vojenského prostředí. Známý americký "pětihvězdičkový" generál Douglas
MacArthur se na několika bolestných zkušenostech z válečných front poučil, že
své podřízené nesmí v žádném případě podceňovat a že se musí zbavit svého
starého zlozvyku, spočívajícího v domněnce, že se mu inteligencí nikdo
nevyrovná. Začal s nápravou, když jako plukovník na francouzském bojišti první
světové války jednoho dne rozhodl, že před každou akcí nebo při jejím hodnocení
musí každý dostat slovo s tím, že jako první se směl vyjádřit nejmladší z
důstojníků. V tomto okamžiku MacArthur nikomu nedovolil, aby mladého muže někdo
přerušoval. I taková zdánlivá maličkost velkou měrou přispěla k posílení týmu
velitelů a mužstva v celém útvaru, který pak byl nejen odborně připraven, ale
také psychicky schopen čelit silnému protivníkovi. Poučení z toho je zcela
jasné. Ten, kdo nezvládne abecedu mezilidské komunikace, kdo při jejím
prosazování neumí být příkladem nebo se nechce učit umění stát se jím, ten je
odsouzen k nezdaru a s ním mnohdy i celý podnik.

Není žádné tajemství
V čem tedy tkví tajemství úspěchu? "Není žádné takové tajemství," říká John
Rutledge, předseda správní rady obchodní banky Rutledge & Company v Greenwich v
americkém státě Connecticut, a dodává: "Ale existují jistá pravidla. Chovejte
se tak, aby se lidé, kteří vám svěřují úkoly, mohli spolehnout, že se dobře
vypořádáte se všemi svými povinnostmi. Snažte se být vypočitatelní stejným
způsobem jako Coca-Cola, kde každá plechovka chutná přesně stejně jako ta
minulá."









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.