Jaký je vliv počítačů na lidskou psychiku?

V roce 1995 uskutečnila skupina pracovníků výpočetního centra Vysoké školy ekonomické v Praze projekt Člověk a poč...


V roce 1995 uskutečnila skupina pracovníků výpočetního centra Vysoké školy
ekonomické v Praze projekt Člověk a počítač. Jeho cílem bylo zjistit, jakým
způsobem ovlivňuje intenzivnější práce s počítačem lidskou psychiku, hodnotový
žebříček, zájmy, společenský život jedince a jeho celkový životní styl.
Poměrně rozsáhlého průzkumu se zúčastnili studenti VŠE. Na tento průzkum
navázal v roce 1998 průzkum další, který ověřoval změny oproti roku 1995. Tento
měl zároveň sloužit i jako určitá objektivizace faktů zjištěných v roce 1995.
Vycházelo se z předpokladů, že práce s PC je prací silně individualizovanou a
neposkytuje mnoho prostoru k týmové práci (i když je za určitých podmínek
rovněž možná). Značně je omezována přirozená komunikace a interakce mezi lidmi,
neboť člověk komunikuje s technickým prostředkem s lidmi pouze zprostředkovaně.
Technika do určité míry narušuje sociální cítění lidí, které je nezbytným
předpokladem lidského soužití.

Rizikové oblasti
Sledovala se základní rizika v oblasti intelektuální, sociální, zdravotní a
návykové. V intelektuální oblasti se jedná zejména o omezení schopnosti
fantazie, omezení schopnosti rychlé adaptace na měnící se situace, tedy omezení
schopnosti improvizovat. Výsledky průzkumu ukazují, že studenti informatici
dávají přednost myšlení analytickému a jeho přesnosti v 71 %, improvizaci uvádí
36 % dotázaných informatiků. Téměř stejné výsledky uvádějí studenti
neinformatici analytické a přesné myšlení preferuje 72,3 % dotázaných a
improvizaci 30,3 %. Rozdíly nejsou v podstatě ani v odpovědích mužů a žen
(informatiků a neinformatiků), kde improvizaci dává přednost 37,5 % mužů a 21 %
žen.
Ze získaných dat ovšem nelze usuzovat na zmíněné intelektuální riziko práce s
počítači. Nemohli jsme uskutečnit porovnání myšlenkových pochodů s těmi, kteří
dosud s prostředky výpočetní techniky nepracovali. Přesto
se zdá, že improvizace, fantazie, příp. rychlá adaptace na měnící se situace,
je poměrně nízká.
Zvýšená pozornost byla věnována riziku v sociální oblasti, neboť jsme se
obávali, že čím intenzivnější je práce s počítačem, tím více se ztrácí
schopnost umět mluvit a jednat s lidmi, pracovat v týmu, což vede k přehnanému
individualismu. Z průzkumu vyplývá, že prvotní hypotéza se potvrdila pouze
částečně. Zjistili jsme totiž, že sociální vztahy respondentů jsou široké, byť
mnohdy anonymní.
Respondenti si korespondují, či jinak komunikují s jedinci, či skupinami sobě
neznámých osob. Nehrozí tedy přílišné odcizování se lidem a ztráta lidských
kontaktů. I když jsou tyto kontakty přece jen jiné než kontakty bezprostřední.
Nutno snad ještě podotknout, že práce s PC umožňuje daleko větší lidskou
aktivitu než např. pasivní sledování televizních obrazovek. O sociálním žití
ovšem svědčí i výsledek získaný na dotaz, zda jsou respondenti raději mezi
lidmi, či o samotě (200 respondentů je raději mezi lidmi).
Zdravotní rizika zde určitá jsou. Jak vyplynulo z průzkumu, někteří studenti
pociťují určité zdravotní problémy, zejména bolesti očí, páteře, bolesti hlavy,
zvýšenou únavu. Konstatujeme však, že zdravotní obtíže uvedlo pouze nízké
procento respondentů. Lékařská veřejnost se o zdravotní problematiku jedinců
pracujících s počítačem intenzivně zajímá. Vyšla řada článků, které dokazují,
že se objevují především poruchy zraku, páteře a případně zvýšená únava. Rizika
návyku na toto riziko upozornil např. i Karel Taschner v článku "Vliv
počítačových her na děti" (CW 7/96). Podle něj se u počítačů nejedná o typickou
závislost jako např. u alkoholu, drog aj., tedy závislost podmíněnou
biologicky, ale o závislost psychickou a sociální. Tato závislost vytlačuje
některé stránky lidské psychiky spojené se schopností člověka pohybovat se v
lidském světě. Tento svět je nahrazován světem odcizeným, postrádajícím lidské
teplo a tradiční mezilidské kontakty.
Tento závěr plně potvrdil i náš průzkum, i když v tomto případě nešlo o
počítačové hry, ale o práci a studium. Z analýzy shromážděných dat vyplývá, že
prožívané pozitivní změny v myšlení uvádějí především respondenti s velmi
širokou paletou zájmů. Problémy ve vztahu k lidem a okolnímu světu vůbec
nejčastěji uvádějí ti, kteří se převážně věnují programování. Únavu, stres a
jiné rušivé
fyzické i psychické faktory uvádějí především ti z respondentů, u nichž se na
nejvyšším žebříčku hodnot objevuje rodina, láska, přátelství, svoboda, víra aj.
I tyto naznačené souvislosti nám mohou upřesnit další cesty v hledání vlivů
intenzivnější práce s počítačem na lidskou psychiku.

Výsledky
V obou výzkumech posloužila jako základní technika anonymní dotazníková akce.
Ta byla v roce 1998 také doplněna besedami a rozhovory jak se studenty, tak s
vyučujícími. Dotazník obsahoval škálu různorodých oblastí, abychom byli schopni
utvořit si ucelenější obraz o zkoumané problematice. Snažili jsme se zjišťovat
závislost různých ukazatelů, které popisují sociální život respondentů, na míře
práce na počítačích. Takovými ukazateli byl např. počet přečtených knih za
poslední rok, počet a strukturu zájmů aj. Testovali jsme závislost těchto
ukazatelů na "míře závislosti", kterou jsme měřili pomocí 3 ukazatelů počet
hodit práce s počítačem týdně, počet činností prováděných na počítači a doba,
po kterou je již počítač používán.
Nepodařilo se nám však dokázat, že by některý z ukazatelů sociálního chování
nějak významně závisel na intenzitě práce s počítačem. Určité slabé stupně
závislosti (často protichůdné) přičítáme spíše náhodě. Oproti průzkumu z roku
1995 podstatně vzrostl počet respondentů, kteří se seznámili s prací na
počítači doma. V roce 1995 to bylo 17 %, v roce 1998 to byla téměř polovina.
Počítač tedy již v dnešní době není žádnou výsadou, ale běžným spotřebním
zbožím a tím jsou také "otupena" některá výše zmiňovaná rizika zejména riziko
sociální. K proměně došlo také u práce respondentů s počítači. Zatímco v roce
1995 převážná část respondentů se zabývala programováním nebo psaním textů,
průzkum z roku 1998 nás přesvědčil, že programováním se zabývá de facto jen
skupina informatiků. U všech respondentů převažuje práce s Internetem a psaní
textů.
Zajímavé také je, že obvyklý věk pro seznamování s počítačem je u současných
studentů někdy mezi 5.-10. rokem, v roce 1995 to bylo mezi 10.-14. rokem věku.
Značně se také proměnil vztah žen k počítačům, a to v kladném slova smyslu. V
roce 1995 značná část respondentek uváděla, že je práce s počítačem nebaví a v
roce 1998 již převážná část má k práci s počítačem vztah kladný.

Závěry
Anketa přece jen upozornila na vliv, který má intenzivnější práce s PC na
lidskou psychiku, a to v celém jejím komplexu. Lze předpokládat, že vzhledem k
věku respondentů (18-23 let) situace příliš hrozivá není, neboť významnou roli
sehrává biologická složka lidské osobnosti, která právě v tomto věku může
pomoci překonat negativní vliv určitého osamocení, odcizení člověka
komunikujícího často s technickým partnerem. Biologicky je rozhodně podložena i
hodnotová orientace, v níž se na prvním místě ocitá zdraví, rodinná pohoda,
příp. láska, která nedovoluje respondentům uzavřít se lidskému světu a
zpřetrhat mezilidské vazby. Jaká je situace mezi populací starší si nedovolíme
odhadnout, ale některé varovné signály z řad studentů informatiků by mohly
mnohé napovědět.
Tímto způsobem získané údaje nelze však naprosto zobecnit, neboť průzkum
zahrnul poměrně uzavřenou skupinu mládeže, a to mládeže vysokoškolské, a to
ještě pouze v rámci jediné vysoké školy. Průzkum také upozornil na nezbytnost
lidského faktoru nejen při výuce, ale v celém životě, neboť člověk bez člověka
se nutně ve světě ztrácí. Podrobnější informace o projektu jsou dostupné na
adrese http://jmu.vse. cz/projekty.
9 0662 / ramn









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.