Je důležité umět podstoupit zdravé riziko

Keith Kim pořádně překvapil rodiče, když po úspěšném absolvování univerzity podnikl svůj první krok na cestě za...


Keith Kim pořádně překvapil rodiče, když po úspěšném absolvování univerzity
podnikl svůj první krok na cestě za kariérou v oblasti nemovitostí. V roce 1985
využil mimořádně výhodné situace a koupil si starší dům v rezidenční části
kalifornského Sacramenta za 59 000 dolarů. Díky půjčce s nízkým úrokem, která
byla garantovaná federální vládou, mohl zaplatit hotově, čímž získal další
výhodu v podobě tříprocentní slevy z prodejní ceny. Do domu se však
nenastěhoval, ani si v něm hned nezařídil to, co si přál otec, tedy
potravinářský podnik nebo restauraci, ale rychle jej obnovil a začal
pronajímat. O rok později jej prodal. Tentokrát již za 90 000 dolarů. Pak si
koupil další dům a okamžitě zopakoval předcházející proceduru.

Teprve když v roce 1990 správně porozuměl signálům naznačujícím útlum na trhu
domů v rezidenčních čtvrtích, přešel pružně a hlavně včas na podnikání s
činžovními domy přímo ve městě. Jelikož se jednalo zároveň i o veřejně
prospěšnou činnost, mohl se opět s vládní pomocí pustit do výstavby bytů. V
roce 1994 jeho firma již obhospodařovala 600 bytových jednotek s relativně
nízkým nájemným.
Kimovy aktivity si přirozeně získaly sympatie u řady členů městské rady v
Oaklandu, která pak jen uvítala, když se mladý podnikatel pustil do "záchranné
akce" místní firmy G. F. Industries, která již byla ve ztrátě 14 milionů
dolarů. Její původní majitel vlastnil nejen velký pozemek a výrobní zařízení na
produkci bramborových lupínků, ale především dával práci téměř pěti stovkám
lidí. Právě tato druhá skutečnost nejvíce znepokojovala oaklandskou radnici,
protože nezaměstnanost v tomto okrese na úrovni 8 % již byla beztak vyšší, než
činí celoamerický průměr. Kim, jemuž bylo v té době 34 let, přišel na radnici a
prohlásil, že koupí krachující firmu, ozdraví ji a nikoho nepropustí, a to tak,
aby z toho měly prospěch všechny zúčastněné strany. Avšak než firmu koupil,
předložil dvě podmínky. Za prvé, město Oakland mu mělo pomoci získat úvěr ve
výši 2,25 milionu dolarů na úrok 8,5 % s tím, že stát Kalifornie poskytne 750
000 dolarů ze svého fondu na rekvalifikaci jeho budoucích zaměstnanců. Za
druhé, samotní zaměstnanci měli vyslovit souhlas, že v zájmu "léčebné kúry" G.
F. Industries budou jejich platy a všechny další požitky na určitou dobu
sníženy o plných 20 procent. Bylo to gesto vyděrače, který zneužíval situace,
nebo přirozená reakce podnikavého manažera sázejícího na zdravé riziko?

Muž číslo dvě
Kimovým souputníkem podstupujícím obdobná rizika je David Overton, jenž vlastní
exkluzivní restauraci na Beverly Hills Cheesecake Factory a dalších 18
pohostinských podniků. Po studiích přesvědčil rodiče, aby se s ním odstěhovali
do jižní Kalifornie, kde si zavedli malou cukrárnu. Maminčin "tajný" recept na
tvarohové koláčky začal slavit úspěchy. Pak sám David díky levnému úvěru
otevřel restauraci, kam opět přenesl celé spektrum úspěšných maminčiných
sladkostí, které ovšem dále obohatil. Firmě se nevedlo nejhůře, avšak jak
později David prohlásil žádná velká sláva to také nebyla.
Ke kvalitativnímu zvratu došlo zhruba v období, kdy se David jako
sedmadvacetiletý rozhodl pro velké riziko. Změnil styl restaurace. Za pozornost
stojí, že byl tehdy právě ve stejném a to jistě v nejproduktivnějším věku, jako
když Keith Kim revolučním způsobem měnil život svého podniku a sebe samého.
Overton, byť od útlého dětství vychováván k šetrnosti, se náhle rozhodl ke
zdánlivému opaku. Překvapeným rodičům sdělil, že opouští konvenční názor
poplatný tezi, že hosté nejsou v restauraci ochotni platit za prostředí.
Restauraci přebudoval, a to tak unikátním a samozřejmě i dosti nákladným
způsobem, že i její výzdobu přizpůsobil zaměření potenciálních hostů, které si
vytipoval nejen jako bohaté hollywoodské Američany, ale rovněž jako hosty z
Itálie, Japonska i arabských zemí. Razí zásadu, že mu jde především o srdce
příchozího, který je pro něho hostem s velkým H a teprve poté zákazníkem.
Ačkoliv je sám židovského původu, nechal například na stropní malby umístit i
náboženské symboly súfismu, tedy asketického směru v islámu, který vychází z
učení o mysticky chápané lásce a smíru s využitím prvků klasické perské poezie.
Obsluhující číšníky pak od samého počátku vedl ve stejném duchu k tomu, aby
přistupovali ke každému hostovi nikoliv jen jako k pouhému objektu obchodu,
nýbrž jako k člověku, kterého "milujeme upřímnou všelidskou láskou". Když je
řeč o personálu, nutno zdůraznit, že i neustálé zvyšování jeho kvalifikace
pokládá Overton za významnou složku růstu kvality s nižšími náklady. Tito lidé
se musejí stále učit. Každý číšník nebo číšnice musí například znát doslova
zpaměti každou ingredienci, kterou obsahují všechna podávaná jídla. Dobrý
číšník je ovšem dobře zaplacen. Může vydělat až 40 000 dolarů ročně. Šéf každé
z restaurací nebo ředitel příslušného potravinářského provozu si může přijít
dokonce až na 120 000 dolarů plus služební vozidlo BMW.

Otázka nákladů
Vše, co bylo až dosud o Overtonovi řečeno, vůbec neznamená, že by zlomil hůl
nad objektivním požadavkem nízkých nákladů. Opak je pravdou. Ano, rozšířil
výběr jídel na 200 druhů včetně specialit čínské, japonské a italské kuchyně.
Také jídelní lístek nabobtnal z původní jedné stránky na celých 17. Ale jak
držet náklady na dolní mezi? Overton se rozhodl pro stejně jednoduchý postup,
jaký paralelně s ním zvolil Keith Kim pro své čipsy. Vlastní jídla každopádně
chuťově kvalitní a nápaditě upravená musejí být v podstatě připravovaná
nejjednodušším možným způsobem s velmi přísnými nároky na hospodárné užití
produktů. Své samozřejmě hraje i metoda technologické infrastruktury, jakou
Overton vyžaduje pro každou ze svých restaurací od vlastních pekáren až po
vlastní servis. Jejich potravinářské výrobky a služby (mimochodem, to se týká
třeba i prádelen) se ziskem prodává i dalším klientům mimo své restaurace.
Také Keith Kim dokázal rychle vrátit vypůjčené peníze a expandovat. Náklady
snížil nejen cestou shora uvedených redukcí mezd zaměstnanců, nýbrž i omezením
sortimentu o celých 75 procent. I tak mu ještě zbývalo 300 různých druhů.
1 0142 / pen









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.