Jediné, co se dá změnit, je budoucnost

V šestém ročníku soutěže Manažer roku se poprvé mezi nositeli tohoto prestižního ocenění objevilo i jméno z IT br...


V šestém ročníku soutěže Manažer roku se poprvé mezi nositeli tohoto
prestižního ocenění objevilo i jméno z IT branže. Prvním "počítačovým"
laureátem se stal Jan Mühlfeit, generální ředitel české pobočky společnosti
Microsoft. Soutěž Manažer roku pořádá Česká manažerská asociace spolu s
Konfederací zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR a Svazem průmyslu a
dopravy ČR. V porotě, která vybírala třináctku oceněných z 42 finalistů, byli
kromě zástupců pořadatelských organizací i představitelé médií a akademické
obce. Hodnoceny byly hospodářské výsledky podniku, přínos kandidáta k rozvoji
podniku a také k budování české ekonomiky.
Jana Mühlfeita jsme se zeptali, jaká byla jeho bezprostřední reakce, když se
dozvěděl o svém ocenění.
Já to chápu ani ne tak jako ocenění mojí osoby, ale spíše jako ocenění celého
našeho týmu. Při přebírání ceny jsem řekl, že podle mě je manažer něco jako
brankář. Musí mít přehled, vědět kde mu běhají hráči, musí pochytat co nejvíc
gólů a musí mít dobrý výkop, aby připravil mužstvu východisko k útoku. Na to
konto se mnou mimochodem hned udělal rozhovor jeden sportovní žurnalista.
Samozřejmě, mám z toho ocenění radost a radost mám také z toho, že poprvé byl
oceněn někdo z oboru IT.
No, řekněme, že padla další z bariér. Vy ale také děláte hodně pro prolomení
nejrůznějších bariér... Asi máte na mysli akci Počítače proti bariérám. Celé to
začalo tím, že jsem se skamarádil s Alenou Müllerovou, která je dnes
šéfdramaturgem České televize. Měli jsme každý svůj svět já svět technologie,
ona svět kultury a snažili jsme se tyto dva světy dát dohromady tak, aby z toho
bylo něco užitečného. Vznikl tak nápad vydat CD-ROM, jehož výnos by šel na
pomoc postiženým. Kontaktovali jsme pány Svěráka a Smoljaka, kterým se ovšem do
toho nejdřív moc nechtělo, CD-ROM byl tehdy pro ně něčím novým, nepoznaným.
Nakonec je zlomilo, když jsem jim řekl, že cédéčko budeme dělat tak jako tak,
ale s jejich přínosem by se jich prodalo desetkrát víc. A když se nakonec dal
dohromady špičkový obsah, naše marketingové schopnosti a charitativní záměr
prodalo se neuvěřitelných 40 000 kusů.
Pro které nadace byl výnos určen?
Peníze šly do tří nadací Bariéry, Raspin (to je nadace na podporu hipoterapie)
a do nadace Paraple, ve které aktivně působí Zdeněk Svěrák. Díky tomu jsem se
dostal blíž nadaci Bariéry a uvědomil jsem si, že je tady určitá symbolika.
Počítače a Internet boří bariéry mezi lidmi, mezi zeměmi, mezi myšlenkami.
Lidem, kteří jsou na vozíčku, otevírají nový rozměr.
Dnes naše spolupráce s nadací Bariéry vypadá tak, že vozíčkáři od nás dostanou
počítač, software a jsou zdarma vyškoleni. Za 2,5 roku prošlo školením už asi
250 lidí a z nich se nám s pomocí ministerstva práce a sociálních věcí podařilo
150 zaměstnat. To považuji za velký úspěch. Protože jak říká jedno čínské
přísloví: "Dej člověku rybu a zasytíš ho na jeden den, nauč ho rybařit a
zasytíš ho na celý život."
Mě práce pro nadaci ohromně baví a dělám ji strašně rád. Mezi hendikepovanými
jsem si našel řadu kamarádů, kteří mě v dnešní době plné negativistických řečí
fantasticky vnitřně posilují. Oni vědí, že minulost se změnit nedá, jediné, co
se může změnit, je budoucnost. A proto se dívají dopředu.
Jak jim mohou konkrétně vaše produkty pomoci?
Například Windows nebo Office jsou vybaveny podpůrnými programy, které
hendikepovaným lidem pomáhají v práci. O těchto možnostech jsem se dozvěděl
vlastně náhodou. Kdysi mi volala jedna paní z Vysoké školy ekonomické, která
sháněla něco podobného. Tehdy jsem ani nevěděl, že je to pro bývalého
prorektora VŠE docenta Žváčka, který měl jako horolezec těžký úraz. Rozjel jsem
tehdy v USA řadu aktivit a podařilo se mi získat spoustu produktů. S panem
Žváčkem jsem se seznámil až mnohem později a dnes jsme v pravidelném kontaktu a
on, ačkoliv se nemůže pohybovat, si dělá vlastní webové stránky.
Co plánujete dál?
Náš projekt samozřejmě rozšiřujeme. Vstupují do něj např. maminky postižených
dětí, které my vyškolíme a ony to pak předávají svým dětem. Samozřejmě, že na
těchto projektech nepracuji sám. Je v nich se mnou ředitelka nadace Bariéry
Božena Jirků, režisér Jan Kačer, bývalý ministr zdravotnictví Martin Bojar...
Ředitelem projektu Počítače proti bariérám je Martin Kovář, poradce ministra
práce a sociálních věcí, který je sám hendikepovaný.
Teď o něčem úplně jiném. Čím si vysvětlujete tažení proti společnosti Microsoft
v USA?
Microsoft je nejúspěšnější firma tohoto století. Dnes má největší kapitalizaci
na světě. Větší než General Electric. Je to velký cíl, který svádí k tomu, aby
se do něj strefovali.
Druhá věc je ta, že společnost Microsoft díky svým technologiím a díky svému
podílu na trhu má velký vliv. Bill Gates je brán jako politik, setkává se s
hlavami států. Já si naší konkurence vážím, ale myslím, že by udělala lépe,
kdyby se věnovala vývoji nových produktů, které by byly lepší než ty od
společnosti Microsoft.
Důležité je, že zákazníci Microsoftu i nadále věří, že za poslední kvartál se
zvýšil zisk společnosti o 47 % a zatímco loni v říjnu byly naše akcie na 100
dolarech, dnes jsou za 160.
Teď jsme mluvili o Americe. Co vám nejvíc vadí na IT prostředí u nás?
Počítače už dnes nejsou každý zvlášť, jsou provázané do sítí a jsou tedy
závislé na telekomunikacích. Tato sféra je ještě hodně v rukou státu a tam, kde
jsou věci v rukou státu, tam je to špatně. Díky tomu, že stát informačním
technologiím nerozumí, nechal IT firmám volnou ruku a vzniklo tak zdravé
konkurenční prostředí. To trvalo do té chvíle, než jsme narazili na
telekomunikace. Surfování po Internetu dnes přijde na 5 000 Kč měsíčně a to si
čeští lidé nemohou dovolit. Takže to je první věc, která mi vadí.
I ta druhá má své kořeny mimo sféru IT. Myslím, že by bylo daleko rozumnější
dát více peněz místo do revitalizace nerevitalizovatelných podniků do
počítačového vzdělávání dětí, umožnit jim třeba zdarma přístup na Internet. To
je z dlouhodobého hlediska nesrovnatelně efektivnější.
Myslím, že bychom měli jít cestou Irska. To bylo před 10 lety zhruba ve
stejných ekonomických problémech jako je dnes ČR. Udělali jednu dobrou věc
snížili daně a totálně otevřeli ekonomiku. Přišly tam pak high-tech firmy,
které přinesly práci, vzdělaly místní lidi. Dnes má Irsko nejnižší
nezaměstnanost v EU a nejvyšší nárůst hrubého národního produktu. ČR má pořád
ještě šanci stát se Irskem střední a východní Evropy. Ale musí se proto něco
udělat. Vždyť pokud jde o vzdělanost, jsme na 4. místě v Evropě. Jenomže tady
chybí vedení, chybí tady vize.
Děkuji vám za rozhovor.
9 0720 / jafn









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.