Jednomolekulový tranzistor

Týmu vědců z Bell Labs se podařilo sestrojit tranzistor sestávající z jediné organické molekuly. Nanotranzistor, kte...


Týmu vědců z Bell Labs se podařilo sestrojit tranzistor sestávající z jediné
organické molekuly.
Nanotranzistor, který měří jednu miliardtinu metru, je více než desetkrát menší
než všechny dříve vyrobené tranzistory. Postup podle oficiálních informací
nevyžaduje clean-room technologii, takže by se postupem času mohl stát základem
pro rychlejší i levnější procesory a paměťové čipy.
Vědci z Bell Labs (dva fyzikové a organická chemička) vyřezali vrub do
křemíkového plátu a nanesli na něj vrstvu zlata, aby zastávala v tranzistoru
funkci jedné ze tří elektrod. Pak ponořili plát do roztoku, který obsahoval
thioly (sirná obdoba alkoholů, kde je na místě kyslíku v hydroxylové skupině
atom síry podle oficiálních údajů z Bell Labs se zřejmě jednalo o aromatické
thioly, kde je základem molekuly benzenové jádro) a inertní organické molekuly.
Thioly přitom vykazují výborné vlastnosti v roli zesilovačů a spínačů. Jak se
roztok z plátu odpařoval, zůstal na povrchu film o tloušťce jediné molekuly.
Vědci následně na povrch filmu nanesli druhou zlatou elektrodu, zatímco třetí
elektroda tvořící tranzistor byla na jedné straně křemíkového zářezu. Z
příslušných thiolových tranzistorů se již podařilo sestrojit i měniče napětí (v
řeči informatiky tedy modul, který mění nuly na jedničky a naopak hradlo NOT).
Thioly by spolu s fullereny bylo možné označit za další přírůstek do rodiny
uhlíkové elektroniky chemická podstata obou typů látek je však samozřejmě zcela
odlišná. Výzkum fullerenů probíhá přitom také v Bellových laboratořích, ovšem
nejdále je v tomto ohledu zřejmě IBM, jejíž pracovníci z fullerenových
nanotrubiček už dokázali sestrojit další jednomolekulové hradlo.
Až dosud byl přitom základem tranzistorů křemík. Počátky celé technologie
sahají právě do Bell Labs, kde byl v roce 1947 sestrojen vůbec první
tranzistor. Nelze však říci, že by uhlíková elektronika křemík vůbec neužívala
a zcela se obešla bez tohoto prvku. Oxid křemičitý zde totiž obvykle funguje
jako nosná vrstva, na kterou se nanášejí další látky.
1 1587 / pah









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.