Jistoty a nejistoty pracovního místa

Doživotní jistoty týkající se pracovního místa již neexistují, ale to neznamená, že by se nikdo nemohl aktivně pok...


Doživotní jistoty týkající se pracovního místa již neexistují, ale to
neznamená, že by se nikdo nemohl aktivně pokoušet zasáhnout ve prospěch snížení
rizika propuštění. Dobře se to radí, ale praxe všedního dne je mnohem tvrdší.
Přesto je namístě otázka, zda existuje alespoň v obecné podobě nějaký recept,
jak přežít u firmy, když na ni zvenčí naráží vlnobití, jehož přirozeným zdrojem
je zesílená konkurence, zejména zahraniční, dále měnící se struktura
technologie a kolotoč s hodnotou akciového jmění podniku? Návod s přesně
konkretizovaným postupem k záchraně pracovního místa samozřejmě není nikde k
dispozici. Nicméně na základě dlouholetých zkušeností a také díky existenci
jistých metod z oboru prognostiky, lze hovořit o některých signálech,
svědčících o blížícím se riziku propuštění nebo naopak o krocích usnadňujících
"výdrž".
Zaměstnanec firmy by se měl bez ohledu na své funkční zařazení a velikost
závodu intenzivně zajímat, dokud je ještě čas, o konkrétní fakta, která mohou
leccos napovědět o tom, jaké asi budou jistoty či nejistoty jeho pracovního
místa. Jde o takové skutečnosti, jako například úroveň produkce či služeb
firmy, zda má podnik nějakou pozitivní strategii, jak vypadá konkurence, co se
děje na trzích. Ale také se musí ptát sám sebe, zda se hodí na místo, které
zastává. Jinak řečeno: musí si umět položit jistě nepříjemnou otázku, zda by
najmul sám sebe, kdyby byl svým vlastním šéfem. A pokud by si sám odpověděl
kladně, pak by ještě měl absolvovat jednu vskutku klíčovou otázku: zda firmě
svojí prací přináší nějakou přidanou hodnotu.
Anthony James, jenž řadu let pracoval jako personální ředitel velkého
papírenského podniku v kanadské Albertě a posléze v chemickém komplexu ve
Vancouveru, se domnívá, že jeden z prvních varovných signálů o nejistotě,
přesněji řečeno o ohrožení pracovního místa, představuje taková situace, o
které říká doslova: "Váš problém začíná, když se do potíží nejdříve dostává
vlastně sám váš nadřízený, s nímž jste dobře vycházeli. Právě pro takový případ
je nutné, abyste měli ve firmě více přátel, nebo lépe řečeno více lidí na
různých odpovědných postech, kteří vás budou znát jako svědomitého pracovníka.
To však neznamená dívat se jaksi "šplhounsky" jen nad sebe. Vždyť zajímaví a
hlavně uznalí lidé se nacházejí i napříč firmou."
James v této souvislosti hovoří o teorii "párků". Tento název hodící se spíše
do uzenářství odvodil z dlouholetého pozorování zajímavého jevu, že když někdo
postupuje, tak obvykle s sebou vezme tři nebo čtyři další spolupracovníky, což
prý mu připomíná svazek spojených párků nebo vuřtů. Jde údajně o významnou
koncepci, které však jen málokdo chce správně porozumět. Jinými slovy: i ti
lidé, kteří tvoří "svazek párků", nemohou počítat s tím, že se "jen povezou".
Musí to být lidé kvalifikovaní, kteří počítají předem se situací, že jednou
může nastat zeštíhlování ve firmě a že budou muset odejít. Nechtějí však jen
pasivně čekat, ale zvyšují si odbornost.
Na logickou otázku, jak si zlepšovat kvalifikaci, James doporučuje, aby se
vlastně každý pracovník tedy nejen ten, kdo se cítí nejistý snažil pochopit
strategii společnosti a od toho si odvodil, jak by asi mohl být platný za tři
nebo čtyři roky. Měl by se přitom dívat, jak si počínají ctižádostiví lidé u
firmy, co studují, o co se zajímají, s kým a jak hovoří a snažit se dotahovat
na jejich úroveň. Avšak důležitá je rovněž diferenciace a schopnost být svůj,
neopakovatelný. Jestliže pracovník má nebo časem získá takové odborné
dovednosti, které se nedostávají většině jiných zaměstnanců, pak má mnohem
větší naději zůstat, až nastane okamžik propouštění.
Anita Horowová, která vedla řadu let náborové oddělení u jedné z filiálek
letecké společnosti McDonnell Douglas v texaském Houstonu, radí všem
pracovníkům firem, aby se přesto nikdy stoprocentně nespoléhali na systém.
(Pokračování příště)
8 1706 / jam









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.