Jsem věčnou optimistkou

Marketingová ředitelka společnosti SAS Institute pro region střední a východní Evropy Jana Žižková pochází z Česk...


Marketingová ředitelka společnosti SAS Institute pro region střední a východní
Evropy Jana Žižková pochází z České republiky, má švédské občanství, v
současnosti žije ve Vídni a pracuje pro evropské vedení SASu se sídlem v
německém Heidelbergu. Kromě toho, že mluví plynně anglicky, švédsky a
samozřejmě česky, se musí potýkat i s němčinou (její partner pochází z
Rakouska) a ruštinou, protože pod její působnost spadá také Rusko a bývalé země
Sovětského svazu.
První dva díly portrétů známých osobností světa IT jsme věnovali mužské části
populace, a proto jsme se začali poohlížet i po zajímavých ženách, které se
dostaly na výsluní českého IT světa. Zatímco na místech generálních ředitelů
(či spíše ředitelek) IT firem se ženy u nás zatím příliš neobjevují (ačkoli ve
světě je to čím dál běžnější věc, jak ostatně dokazuje i naše dnešní Cover
Story), v oblasti marketingu se už některým z nich podařilo propracovat i na
úroveň evropského managementu. První z těchto úspěšných žen českého IT, kterou
bychom vám chtěli dnes představit, je už zmiňovaná Jana Žižková, jejíž cesta na
výsluní IT byla rozhodně velmi zajímavá. Mimochodem, firma, v jejímž evropském
vedení dnes pracuje, je v současnosti největší soukromě vlastněnou softwarovou
společností na světě s obratem blížícím se 1 miliardě dolarů.
Narodila jste se v Čechách a přitom máte švédské občanství, jak jste se k němu
dostala?
Přibližně ve svých osmnácti letech, poté co jsem zjistila, že nemám šanci
dostat se kvůli tehdejším poměrům na školu, kterou jsem chtěla, jsem emigrovala
se svým tehdejším přítelem do Švédska. Hlavním důvodem mého útěku bylo, že jsem
chtěla začít rozhodovat o svém životě sama. Byla to velmi dramatická cesta,
která začala zájezdem do Benátek a končila strastiplnou (10denní) cestou bez
víza na druhý konec Evropy.
To bylo v roce 1986, a já jsem opustila Československo a začala žít ve Švédsku,
kde jsem po určité době dostala povolení k pobytu a k práci. Zpočátku jsem
samozřejmě dělala práce všeho druhu - od úklidu až po prodávání v cukrárně, a
současně jsem studovala. Nejdříve jsem si udělala zrychlenou variantu švédské
střední školy, která je nutná pro studium na jejich univerzitách. Následovala
nadstavba zaměřená na počítače a potom jsem začala studovat vysokou školu, obor
systémová architektura.
Co zahrnoval tento obor?
Obor systémová architektura byl velmi zajímavý, protože se jednalo o kombinaci
ekonomie a informačních technologií. Navíc nás tam učili řešit problémy,
přičemž nám nenutili předem stanovené postupy, ale nechávali nám samostatnost.
I díky tomu mi tato studia dala skvělý základ do dalšího života. Druhou výhodou
byla skutečnost, že se jednalo o školu mezinárodní. To znamená, že jsme
studovali se studenty z různých zemí a poslední semestr jsme dokončili v
Minnesotě v USA. Tam jsem se mimo jiné naučila slušně mluvit anglicky a poznala
jiné přístupy k řešení problémů - i když je pravdou, že švédské metody mi z
tohoto srovnání vycházejí vítězně.
V té době jste už věděla, že vaše budoucnost je v oblasti IT?
Já jsem vlastně původně začala studovat vysokou školu zemědělskou (ještě v
Praze), a to proto, že jsem chtěla studovat ekonomii, a zemědělka byla snad
jedinou školou, na kterou jsem se mohla v té době dostat. Do IT jsem se dostala
hlavně proto, že ve Švédsku už v té době byly informační technologie běžnou
součástí života a navíc je to velmi zajímavá oblast. Musím se však přiznat, že
když jsem ve třetím ročníku absolvovala kurz assembleru, tak mi bylo naprosto
jasné, že v životě nebudu programátorkou. I z toho důvodu jsem začala studovat
věci mimo obor IT - jako je management a marketing, tedy oblasti, které mi byly
čím dál bližší a k nimž směřovala má budoucnost.
Co následovalo po skončení studií?
Využila jsem toho, že jsem v Americe, a na pět měsíců jsem se rozjela po světě
a procestovala si zajímavá místa v Americe a Asii. Byla to ohromná zkušenost,
poznat nové kultury a zjistit, jak se žije jinde. Z této doby mi zůstaly velmi
krásné vzpomínky právě na Asii, kam se dodnes velmi ráda vracím.
S čím jste se vracela do Prahy?
S báglem na zádech (úsměv). Ve skutečnosti jsem se však do Prahy nevrátila
plánovaně. V podstatě jsem přijela pouze na návštěvu za svými rodiči, kteří zde
stále žijí. A až při pobytu tady jsem zjistila, že bych tu mohla zůstat a navíc
jsem dostala nabídku na zajímavou práci, a tak jsem nastoupila u Sony (v roce
1994) jako produktová manažerka přenosných a audio produktů. Ještě v tomtéž
roce jsem ale úplně změnila obor a nastoupila u kosmetické firmy Estée Lauder,
která zde v té době otevírala svůj první obchod. Přišla jsem jako druhý člověk
v Čechách, a jelikož tehdejší šéfová zrovna odcházela, tak jsem postupně
převzala její práci a řídila firmu. Můj zatím čistě marketingový profil se tím
rázem rozšířil o management.
Proč jste se tedy nakonec rozhodla pracovat v oblasti informačních technologií?
Kombinace IT a marketingu mi připadá ideální. IT je velmi rychle se měnící
oblastí, a proto musíte pořád vymýšlet nové přístupy k zákazníkům a nemáte čas
zakrnět. Snažíte se vyprofilovat svou firmu a dostat její produkty na trh a k
zákazníkům. Dobré technologie má dnes spousta firem, ale rozdíl je v tom, jak o
nich komunikují a jak je dokážou dostat ke svým budoucím zákazníkům.
V současné době pracujete pro společnost SAS Institute, ale už předtím jste
dělala ve stejné pozici u konkurenční firmy Sybase. Jaké bylo vaše působení v
této firmě?
K Sybase jsem se dostala tak, že mě oslovil její tehdejší ředitel Roman Staněk.
On už v té době byl natolik prozíravý, aby věděl, že přístup k zákazníkovi je
jednou ze strategických věcí v jakémkoli byznysu. Přemluvil mě, abych dělala
pro Sybase marketing, což od něj bylo celkem odvážné, protože v té době jsem už
byla prakticky 3 roky mimo IT a možná jsem se ani neplánovala vrátit. Začátky
byly velmi zajímavé, protože jsme začínali a Sybase tady prakticky nikdo
neznal. Díky tomu byly naše výsledky viditelné za velmi krátkou dobu, což nás
všechny samozřejmě motivovalo.
Proč jste odešla od Sybase?
Bylo to hlavně ze soukromých důvodů. Na začátku minulého roku jsem uvažovala,
jakým způsobem skloubím soukromý a pracovní život, protože můj přítel bydlí v
Rakousku a mě už přestávalo bavit neustálé cestování mezi Vídní a Prahou. Tak
jsem se rozhodla, že se odstěhuji do Vídně a hledala jsem samozřejmě i možnosti
v rámci Sybase - v té době jsem už zastřešovala oblast střední a východní
Evropy.
Jenže ve stejném okamžiku přišla nabídka od společnosti SAS Institute, která
hledala člověka na obdobnou pozici. Evropské zastoupení SASu je sice v německém
Heidelbergu, ale můj budoucí nadřízený se nebránil ani možnosti, abych
pracovala ve Vídni, a tak jsem tuto nabídku přijala.
Jak vypadá váš běžný pracovní týden?
Moje práce vyžaduje extrémní množství služebních cest, takže 70 - 80 % času
trávím mimo kancelář. Díky tomu, že SAS je globální firma a její způsob
fungování podporuje virtuální kancelář, můžu pracovat kdekoliv na světě. Když
přijedu do Prahy, Bratislavy nebo do Moskvy, tak se dostanu do svého systému,
můžu vyřizovat e-maily nebo přistupovat bez sebemenších problémů na firemní
intranet. Stačí, když s sebou mám mobilní telefon a notebook, a můžu pracovat
stejně dobře, jako kdybych seděla v Heidelbergu nebo ve Vídni.
Kolik zemí máte v současné době na starosti?
V šesti zemích regionu střední a východní Evropy máme už dnes kanceláře a
otevíráme další - např. teď v Rumunsku. Ve většině z těchto zemí máme také
člověka zodpovědného za marketing. Tito lidé vymýšlejí své vlastní marketingové
aktivity pro danou zemi, mají svou lokální marketingovou strategii a já
zastřešuji věci, které jsou společné pro celý region. Kromě těchto regionálních
aktivit se však daleko více angažuji v Čechách a na Slovensku, kde se zapojuji
i do běžných pracovních procesů v rámci marketingu, obchodu a spolupráce s
partnerskými firmami.
Jak se vám daří skloubit práci a soukromý život?
Protože můj přítel donedávna pracoval také v regionální pozici, tak se nám
občas stávalo, že jsme se potkali třeba v Moskvě nebo v Bratislavě. Díky tomu,
že jsme oba zvyklí na podobný životní styl, tak nám to zatím nedělá problémy.
Zásadní podmínkou však je, že víkendy jsou striktně nepracovní.
SAS Institute je podle žebříčku Fortune jednou z nejlepších firem (konkrétně
získal 3. místo) v péči o vlastní zaměstnance. Jak se to projevuje z vašeho
pohledu jako jednoho ze zaměstnanců této firmy?
SAS je neuvěřitelně flexibilní ve vztahu ke svým zaměstnancům. To dokazuje i
skutečnost, že můžu pracovat tam, kde žiji. Další důležitou věcí je, že se
firma snaží zjistit, co dokáže daný člověk dělat nejlépe a směruje ho do této
oblasti. Pokud jsou lidé spokojení a dělají práci, která je baví, tak se to
samozřejmě projeví i na jejich výsledcích.
Péče o zaměstnance se projevuje samozřejmě i v dalších drobnostech - např. v
kantýně v americkém ústředí firmy hraje při obědech pianista, zaměstnanci mají
k dispozici školku pro své děti a vlastní zdravotní středisko. Některé dny v
týdnu jsou rozdávány zdarma svačiny - tuším, že v pátek náš majitel Jim
Goodnight rozdává bonbóny M&Ms, ve středu je to zase ovoce apod.
Rakousko je už minimálně třetí zemí, ve které žijete. Kolika jazyky mluvíte?
Běžně používám angličtinu, protože u všech firem, kde jsem pracovala, je to
oficiální jazyk. Potom samozřejmě češtinu a slovenštinu (nebo spíše jakousi
její československou mutaci) a samozřejmě se snažím si udržovat švédštinu.
Rusky spíše rozumím než mluvím, protože to, co nás kdysi učili na škole, je
odlišné od současné obchodní reality v Rusku, a poslední dobou se vážně chystám
na němčinu. Díky švédštině rozumím německy prakticky všemu, takže mě to zatím
nenutí se touto řečí příliš zabývat, ale v nejbližší budoucnosti to určitě
plánuji. Zatím mluvím i doma se svým přítelem anglicky, ale uznávám, že němčina
se pro mě stává stále důležitější.
Co považujete za největší úspěch a naopak neúspěch ve své dosavadní kariéře?
Spíše než jedna konkrétní věc to bude spousta drobností. Jedním z úspěchů byl
určitě pokrok, který jsme udělali v Čechách ve zviditelnění SASu za poslední
rok. Na neúspěchy si nevzpomínám. Všechny významnější kroky, které jsem v
minulosti udělala, považuji za správné. Žádného jsem nelitovala a nic bych
nechtěla zpětně měnit.
Máte čas na nějaké koníčky?
Koníčků mám kupodivu spoustu - od čtení a poslechu hudby přes lyžování až po
moderní umění, které mám velmi ráda a sbírám je. Občas zajdu na operu a mám
ráda dobré filmy. V poslední době se mi dokonce daří najít si na tyto záliby
čas.
Jak se vzděláváte v oblasti informačních technologií?
Snažím se sledovat odborné publikace a využívám firemní informační zdroje. V
rámci SASu máme určité diskuzní skupiny, kde se bavíme o nových trendech, které
by mohly ovlivnit náš byznys. Máme interně propracovaný systém školení
zaměstnanců v nejrůznějších oblastech. Když přichází na trh nový produkt nebo
řešení, jsou pro ně připraveny speciální kurzy.
Jaké jsou vaše plány do budoucnosti?
V životě už jsem měla spoustu plánů a většinou vše dopadlo trochu jinak. Proto
velké plány do budoucnosti příliš nemám a spíše čekám, jak se věci vyvinou. Co
se týče mé kariéry, tak se více posouvám do oblasti kombinace marketingu a
prodeje.
Oblast informačních technologií a speciálně řídící funkce v IT firmách jsou
stále spíše doménou mužů. Považujete to, že jste žena, ve své pozici spíše za
výhodu, nebo naopak?
Záleží na úhlu pohledu. Je pravdou, že se mi v minulosti párkrát stalo, že jsem
po příchodu na nějaké jednání zaregistrovala jistou rozpačitost přítomných
mužů. V dnešní době se mi to naštěstí téměř nestává. Pokud se ale s tímto
přístupem setkám, tak mě to spíše motivuje k ještě lepším výkonům.
Dokážete si představit, že byste jednou obětovala svou kariéru a věnovala se
rodině?
Při mém dnešním stylu práce by rodina určitě trpěla, takže do budoucna se tím
budu muset zabývat. Jsem však optimistkou a nemyslím si, že by žena musela
obětovat svou kariéru rodinným povinnostem. Možná to bude vyžadovat změnu
místa, ale dnes už existují cesty, jak zvládnout obě role.
Jaké jsou vaše plány na letošního Silvestra? Budete sedět v práci se dvěma
verzemi prohlášení pro tisk a čekat, co přinese rok 2000 vašim zákazníkům?
Rozhodně ne. SAS Institute je na rok 2000 připraven a já věřím, že vše bude
fungovat. Jinak se chystám na hory - jako každoročně budu lyžovat asi 20
kilometrů od Innsbrucku, takže nemám žádné extra plány. Příchod nového roku
bych chtěla přivítat mezi příjemnými lidmi, jako každý rok.Děkuji vám za
rozhovor.
Jana Žižková
Pozice: marketingová ředitelka společnosti SAS Institute pro oblast střední a
východní Evropy
Věk: 32 let
Stav: svobodná, bezdětná
Největší úspěch: podíl na vybudování pozice firem Sybase a SAS Institute na
českém trhu a v okolních zemích
Největší problém: nevzpomíná si na žádné velké problémy a své významnější kroky
v minulosti považuje za správné
Záliby: hudba, moderní umění, lyžování
9 3663 / ram









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.