KABELOVÉ SÍTĚ JAKO TELEKOMUNIKAČNÍ ALTERNATIVA

V poslední době se hodně mluví o různých konvergencích. Zvlášť v telekomunikacích je tohle slovo tématem dne. Jedn...


V poslední době se hodně mluví o různých konvergencích. Zvlášť v
telekomunikacích je tohle slovo tématem dne. Jedná se o konvergenci pevné a
mobilní telefonie, hlasových a datových služeb, přístupu na Internet, kabelové
televize a poskytování obsahu (Content Provision).

Nechme prozatím stranou otázky
konvergence mobilní a pevné telefonie a podívejme se jenom na různé
alternativy přístupu k zákazníkům prostřednictvím pevných linek.
Historicky se telekomunikační sítě rozvíjely hlavně s použitím měděných drátů,
teprve v posledních 10-20 letech došlo k silnému rozvoji používání optických
kabelů. Dnes se páteřní sítě budují prakticky už jenom prostřednictvím
"optiky". Měděné dráty se používají maximálně na připojení takzvané poslední
míle - tj. připojení koncových uživatelů, kteří toto připojení používají jenom
k telefonování, v případě domácností také pro připojení k Internetu.
Náklady na položení optického kabelu jsou jenom o něco vyšší než náklady na
kabely měděné. Rozhodnutí, jaký kabel se bude pokládat, spočívá ve většině
případů na budoucích službách, které se na takovém připojení budou poskytovat.
Cesta koaxiálním kabelem
Přenos kabelové televize se uskutečňuje prostřednictvím koaxiálních kabelů,
které jsou schopny přenášet video. Přenos obrazu vyžaduje mnohem vyšší kapacitu
než přenos hlasu, a proto se logicky nabízí myšlenka, použít instalované kabely
pro poskytování hlasových služeb. Nakonec je jednodušší začít poskytovat na
koaxiálních kabelech hlasové služby, než se snažit na měděných drátech o obraz.
Je pochopitelné, že otázka nestojí jenom na tom, o jaký druh kabelu se jedná.
Investor musí mít jasnou vizi, co a jak hodlá podnikat, jelikož s přizpůsobením
koaxiální sítě na hlasové služby jsou spojeny další investice.
Kde se skrývá zisk
Když se podíváme na nedávnou horečnou akviziční činnost mnohých operátorů, je
jasné, že očekávají od kabelových sítí i jiné zisky než jen tržby za
poskytování kabelové televize. Průměrná tržba za stanici se pohybuje okolo 6
dolarů měsíčně, což může znamenat zisk asi 2 dolary. Ročně tato suma
představuje přibližně 24 dolarů. "Tržní" cena společností poskytujících
kabelové televize ve střední Evropě se blíží 500 dolarům za zákazníka. Každý si
tedy může spočítat, že kupující operátor musí kromě předplacené televize
počítat i s poskytováním dalších služeb.
Aby toho mohl dosáhnout, jsou potřebné další velké investice - do sítě, do
personálu a podpůrných systémů. V západní Evropě se počítá s minimálním počtem
100 tisíc platících zákazníků, aby kabelový operátor mohl vůbec začít uvažovat
o tom, že se stane také operátorem telekomunikačním. V zemích střední Evropy se
tato hranice musí pohybovat mezi 200-300 tisíci předplatitelů - ve srovnání se
západní Evropou jsou zde nižší tarify.
Jak to bude u nás?
Tento předpoklad splňuje v Čechách v současnosti pouze jeden operátor. To ale
neznamená, že ostatní poskytovatelé nemohou získat tržby z poskytování
telekomunikačních služeb. Jednou z cest je např. uzavření strategických vztahů
s telekomunikačními operátory, kteří mohou využít kabelové sítě v kombinaci se
svojí vlastní tak, aby mohly být poskytovány telekomunikační služby i
zákazníkům společnosti nabízející kabelovou televizi. Formy spolupráce mohou
mít různou formu, ať už jde o dělení tržeb, placení provize či další způsoby.
Budoucnost ukáže, která firma a jak dokáže využít kabelové sítě k rozšiřování
telekomunikačních služeb v kombinaci s poskytováním televizních služeb a
Internetu. Je to určitě zajímavá alternativa, která by se líbila zákazníkům.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.