Kabely, které nás ovíjejí

DEFINICE S výjimkou bezdrátové sítě je každá klasická síť sestavena z kabelů, které propojují různé počítač...


DEFINICE
S výjimkou bezdrátové sítě je každá klasická síť sestavena z kabelů, které
propojují různé počítače, servery, tiskárny a další zařízení. Ale kabel není
jen ledajaký drát. Aby síť mohla správně pracovat, musí vedení, které zajišťuje
spojení, splňovat určité podmínky.
V poslední době se zdá, jakoby byl celý svět plný síťových spojů. Ačkoli můžeme
propojený svět považovat za samozřejmost, musíme si přiznat, že se zcela
spoléháme na kabely, které nás propojí, s čímkoli potřebujeme. Co jsou ale tyto
kabely zač?
Existují tři typy běžně používaných systémů kabeláže: kroucená dvoulinka (twist
kabel), koaxiální kabel a optické vlákno. V dnešních sítích se přitom
nejčastěji setkáte zřejmě s první variantou.

Twist kabel
Kroucená dvoulinka je tradiční způsob kabeláže používaný telefonními
společnostmi: Dva izolované měděné dráty jsou vzájemně stočené jeden kolem
druhého. Každý pár přenáší informaci pomocí diferenciálních signálů (také známé
jako vyvážená zátěž), kdy požadovaný signál generuje stejné, ale opačné proudy
v obou vodičích.
Zkroucení vodičů drží oba vodiče co nejblíže u sebe, takže jsou vystaveny
stejnému celkovému množství interference. Pokud by oba vodiče byly vedeny jen
paralelně, byly by mnohem citlivější na šum a přeslechy. Kroucené dvoulinky se
vyskytují v různých kategoriích. Kabely nižších kategorií jsou používány hlavně
v domovních rozvodech, vyšší kategorie nacházejí uplatnění jako levnější
alternativa koaxiálních kabelů v sítích LAN. Kroucené dvoulinky mohou být
stočeny do většího svazku kabelu. To umožňuje, aby telefony, modemy, Ethernet a
podobná připojení byla vedena pouze jedním kabelem. Kroucené páry jsou obvykle
barevně kódovány kvůli rozlišení jejich funkce. Svazkové kabely mohou být také
stíněny obtočením kovovou folií nebo páskou. Tato varianta je známá jako
stíněný twist kabel.

Koaxiální kabel
Koaxiální kabel byl vynalezen v roce 1929 a dočkal se využití v době, kdy AT&T
v roce 1940 budovala svůj první transkontinentální přenosový systém. Koaxiální
kabel (nazývaný lidově rovněž "koaxiál") se patrně nejvíce proslavil u
domovních televizních přípojek (od antény i od kabelové televize). Podobně jako
kroucený kabel i koaxiál se skládá ze dvou měděných vodičů, které přenášejí
signál. Rozdíl je v tom, že oba vodiče jsou v jednom celku. Centrální měděný
vodič je obklopen vrstvou izolace. Okolo izolace se nachází opletení v podobě
síťky, která je obklopena vnější vrstvou izolace celého kabelu. Koaxiální kabel
je považován za odolnější než kroucený pár, ale je také dražší. Telefonní
společnosti někdy používají koaxiály k připojení do svých centrál, ale kroucený
pár je nasazován častěji. Ve firmách se koaxiální kabel dříve často používal v
roli spojovacího média ethernetové LAN, v současnosti však již byl vytlačen
kroucenou dvoulinkou. Podobně jako kroucené páry také koaxiály mohou být
svazkovány do větších kabelů.

Optické vlákno
Při použití optického spoje se data nepřenášejí prostřednictvím elektrického
signálu, ale světelnými pulzy, které jsou posílány skleněným nebo plastickým
vláknem. Výhoda optického vlákna spočívá v tom, že zabraňuje elektromagnetické
interferenci, a tím odpadá nutnost transformace, která je běžná v případě
použití měděných vodičů. Optické vlákno může přenášet mnohem více informací než
měděný vodič, světelné pulzy se však při větší vzdálenosti rozptylují. Tento
problém se řeší nasazením opakovače (repeater), který slouží k zesílení
přijatého signálu a k jeho odesláním do dalšího úseku kabelu. Analogové signály
jsou odolnější než digitální signály, proto se analogové opakovače mohou
rozmisťovat v delších úsecích, až na vzdálenost 18 km (přes 11 mil). Digitální
opakovače musejí být umístěny v menších vzdálenostech, běžně dva až šest
kilometrů (jedna až čtyři míle), ale zato dokážou ze signálu vyloučit nežádoucí
chyby, zatímco analogový opakovač je propustí. V počítačové síti sestavené z
optických vláken opakovač obsahuje fotobuňku, zesilovač a LED nebo
infračervenou diodu. Dioda vysílá signál do dalšího segmentu cesty. Na delší
vzdálenosti se používá takzvané jednovidové vlákno. To za účelem přenosu dat
využívá pro jeden signál pouze jediného světelného paprsku. Jednovidové vlákno
je běžně používáno v dálkových telefonních spojích. Naopak mnohovidové vlákno
přenáší více světelných paprsků najednou a používá se na kratší vzdálenosti.
Mnohovidové vlákno má silnější jádro než vlákno jednovidové a paprsky jsou v
tomto jádru vysílány pod mírně rozdílnými úhly odrazu.
Ve srovnání s měděným vodičem vyžaduje skleněné vlákno silnější obal proti
mechanickému poškození. Opakovače, silnější obal a náročnější instalace zvyšují
nákladnost optického vlákna, což je jeden z důvodů, proč se běžně nepoužívá pro
připojení místních zákazníků na lokální telefonní ústředny, přestože dokáže
přenášet větší množství informací.

Konektory
Nemůžeme mluvit o kabelech, aniž bychom se nezmínili o zásuvkách, které
umožňují připojit kabely k příslušným zařízením. Pro každý typ kabelů se
používá několik typů konektorů a standardizace těchto konektorů je stejně
důležitá jako standardizace vlastních kabelů.
Kroucené páry mohou mít mnoho rozdílných typů konektorů. Dvěmi nejběžnějšími
jsou Registered Jack RJ11 a RJ45. Konektory RJ11 se obvykle používají v běžných
ethernetových sítích a pro telefonní spojení se čtyřmi nebo šesti kontakty.
Konektory RJ45 jsou podobné, ale širší, s osmi kontakty, a používají se
především v náročných podmínkách počítačového prostředí. Koaxiální síťové
kabely používají hlavně bajonetové konektory Bayonet Neill-Concelman (BNC).
Nejběžnější typy konektorů pro optické kabely jsou ST (bajonetový), FC/PC
(šroubovací) a zaklapovací SC.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.