Kalendáře se domluví

Plánování pomocí elektronických kalendářů se často daří bez problémů realizovat pouze v rámci infrastruktury jed...


Plánování pomocí elektronických kalendářů se často daří bez problémů realizovat
pouze v rámci infrastruktury jediného podniku. Mezifiremní sjednávání termínů
nezřídka ztroskotává na nedostatečné otevřenosti příslušného softwaru.
Stále více manažerů si data o svých pracovních schůzkách ukládá spolu s dalšími
osobními údaji do digitálních kalendářů, jež jsou nasazovány v rámci jejich
podniku. Takové systémy dodávají nejčastěji výrobci groupwaru, jako jsou IBM,
Microsoft, Novell nebo Oracle.
Avšak organizace a synchronizace schůzek s kolegy z jiných firem představuje
často nemalou komplikaci: Oproti e-mailu, kde probíhá odeslání zprávy
kterémukoliv uživateli a na libovolný systém bezproblémově, pracují mnohé z
kalendářových aplikací na proprietárních principech, což výměnu informací
ztěžuje.

Účelná interoperabilita
Podobně jako v dalších oblastech IT jsou naděje také zde vkládány do
souvisejících standardů, jež mají zajistit interoperabilitu mezi různými
řešeními elektronických kalendářů. Za nejdůležitější jsou považovány iCalendar
(iCal), SyncML a Calender Acces Protocol (CAP).
Standard iCalendar, s jehož využitím lze vyměňovat kalendářová data mezi
aplikacemi různých výrobců, uvolnila organizace Internet Engineering Task Force
(IETF) už v roce 1998. V současnosti jsou iCal objekty distribuovány
prostřednictvím e-mailu nezávisle na používaných aplikacích. To samo o sobě
nezaručuje, že budou aplikace skutečně spolupracovat, neboť e-mailový klient
většinou nedovoluje, aby uživatelé mohli akceptovat, zamítat nebo odpovídat na
návrhy k danému termínu. S využitím technologie iCalendar mohou softwaroví
výrobci popisovat či vytvářet komplexní kalendářová data ve standardním
formátu. To je nicméně jen první krok ke skutečné interoperabilitě. V tom
druhém jsou už potřeba nezbytné technologie pro výměnu dat a interakci.
IETF pro tyto účely předpokládá využití dvou samostatných standardů: iCalendar
Message-based Interoperability Protocolu (iMIP) a iCalendar
Transport-independent Interoperability Protocolu (iTIP).
IMIP slouží jako transportní mechanismus pro iCalendar, přičemž přebírá úlohu
obálky, která umožňuje výměnu iCal dat a iTIP metod v rámci e-mailu. ITIP
rozšiřuje iCalendar o funkce pro vzájemnou spolupráci, jako je například
vyhledání údajů prostřednictvím dotazování na schůzky nebo plánování podle
volných termínů spolupracovníků. Standard iTIP zajišťuje prostřednictvím svých
metod Publish/Request/Respond to, že bude tatáž akce provedena jak na straně
odesílatele, tak na straně příjemce.

Budoucnost patří CAPu
Po dlouhou dobu diskutovaný CAP, toho času internetový draft IETF, bude možná
už v průběhu několika málo měsíců předložen ke standardizaci. CAP zcela mění
způsob plánování v kalendáři díky tomu, že umožňuje aktivní výměnu dat mezi
aplikacemi různých výrobců ve scénáři klient/server. Protokol obchází problém
transportu dat e-mailem v rámci podniku a dovoluje přímou spolupráci
kalendářových aplikací v reálném čase přenáší data ve formátu iCal a slouží
jako ekvivalent k IMAP4 (Internet Message Access Protocol) coby e-mailovému
standardu pro obsluhu aplikací kalendáře. Hlavní pozornost u navrhovaného
standardu CAP spočívá na způsobu, jakým klientská aplikace komunikuje s pamětí
kalendáře, takže koncový uživatel získá přímý přístup k jeho datům.
Transportní protokoly a metody umožňují vytvářet data v kalendáři a reagovat na
ně. Jak ale bude updatován časový plán na PC, PDA nebo mobilních telefonech a
jak bude zajištěno, aby byl vždy aktuální? K tomuto účelu byl konsorciem
výrobců Open Mobile Alliance (www.openmobi lealliance.org) jakožto standardní
protokol schválen SyncML, jenž je oproti iCalendaru založen na XML. SyncML může
srovnávat a sladit data mezi různými aplikacemi či zařízeními, přičemž
informace mohou být přenášeny přes internet nebo v bezdrátové síti.
SyncML funguje jako zprostředkovatel (mediator) a kompenzuje rozdíly v
uložených datech na obou stranách. Informace jsou zachyceny standardními
formáty současných typů jako iCalendar, vCalendar (předchůdce iCalendar) či
vCard a jsou "zabaleny" do SyncML. Jakmile klient s podporou SyncML zahájí
proces synchronizace a napojí se (například prostřednictvím kalendářového
serveru) na jiné datové úložiště, bude realizován přenos prostřednictvím HTTP.
Synchronizační server prověří rozdíly mezi serverovým kalendářem a SyncML
klientem, sladí jejich data a zajistí aktualizaci na obou stranách.
Synchronizace funguje také mezi systémy více podniků. Protokol však v
současnosti nedisponuje žádným realtimovým mechanismem pro sladění odlišných
systémů.
Softwarové kalendáře procházejí podobnou evolucí jako kterékoliv jiné systémy:
Na počátku vyvíjí každý výrobce svoji vlastní technologii a s rostoucím
rozšířením tohoto typu řešení postupně vyvstávají otázky interoperability,
takže trh začíná vyvíjet tlak na výrobce i standardizační grémia. V podobě
technologií jako iCalendar, CAP a SyncML jsou dnes (nebo brzy budou) definovány
i standardy pro datové formáty či přenos informací, stejně jako metody
synchronizace mezi různými typy zařízení.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.