Kam kráčí vývoj paměťových systémů?

Od šerého dávnověku ovládal počítačový svět CPU-centrický model. Centrální procesor byl nejvyšším Bohem a jemu...


Od šerého dávnověku ovládal počítačový svět CPU-centrický model. Centrální
procesor byl nejvyšším Bohem a jemu přisluhovali všichni ostatní disky, pásky,
tiskárny, terminály i uživatelé. Tento princip, který uvedla do života firma
IBM, ovládnul počítačový svět na několik desítek let.
S rozvojem výpočetní techniky a nástupem nových platforem (UNIX, PC systémy) do
světa informatiky se objevily decentralizované systémy. Ale ani ty nebyly bez
chyb. Byly i nadále poplatné CPU-centrickému modelu a zmnožení serverů přineslo
i zmnožení problémů.
A tak jako v chápání světa přešlo svého času lidstvo od geocentrického k
heliocentrickému modelu, tak bylo třeba nového pohledu i na svět informačních
technologií. Začal se hledat spojova-cí článek mezi jednotlivými izolovanými
výpočetními systémy v rámci organizace. Tímto článkem jsou data, která jsou tou
nejcennější součástí každého informačního systému. Data, která si zaslouží tu
nejvyšší péči. Data, jejichž ztráta je pro každou organizaci nenahraditelná,
protože svoje data žádná organizace na trhu nekoupí. Tak vznikl datacentrický
model informačních systémů. Průkopníkem této nové myšlenky se stala počátkem
90. let americká firma EMC Corporation, kterou v České republice zastupuje
firma MHM Computers.
Současnost
Datacentrický model staví na nejvyšší stupeň právě data. Kolem nich jsou pak
soustředěny jednotlivé výpočetní systémy, které slouží k přeměně dat na
informace. A právě informace jsou to, co potřebuje uživatel informačního
systému: Informace neustále dostupné. Informace zpracovávané z čím dál tím
většího objemu dat. Informace čím dál tím rychleji dostupné. Informace stále
zpracovávané z neustále aktuálních dat.
Oba modely vidění počítačového světa měly své naplnění v oblasti paměťových
systémů. K CPU-centrickému modelu neodmyslitelně patří samostatné paměťové
subsystémy, připojené vždy na 1 server. Datacentrický model pak našel svoji
realizaci v pojmu Enterprise Storage. Jak už z názvu vyplývá, jde o centrální
paměťový systém, ve kterém jsou uložena veškerá data informačního systému
organizace. Základním atributem Enterprise Storage je v souladu s principem
"platformy se mění, data zůstávají" jejich multikonektivita. Tedy
připojitelnost na všechny počítačové platformy (historicky vzniklé a jinak
obtížně integrovatelné i ostatní), které již jsou součástí informačního
systému, i na ty, které teprve mohou přijít.
Ruku v ruce s centrálním uložením dat je možno řešit požadavky na jejich
centrální management, zabezpečení, rozšiřitelnost, archivaci apod. Na splnění
těchto požadavků už nestačí klasický diskový subsystém. Takovýto paměťový
systém musí mít vlastní, a to značně rozsáhlou inteligenci. Vytvoření
Enterprise Storage nespočívá tedy ve vytvoření speciálního hardwaru, jedná se o
řešení softwarové. Z paměťového subsystému zcela ovládaného centrálním
procesorem se stává samostatný systém zcela nezávislý na připojených serverech.
Spíše než na paměťový systém je možno na něj pohlížet jako na speciální
počítač, jehož hlavním úkolem je starat se o data, poskytovat je připojeným
serverům a zpětně je od nich přijímat k uložení.
Prvním reálným naplněním pojmu Enterprise Storage se staly v první polovině 90.
let paměťové systémy Symmetrix. Datacentrický model není dnes jen teorií, ale
uplatňuje se stále více i v praxi. Většina nově zaváděných aplikací není
portována na jednu jedinou platformu, ale lze ji provozovat na různých
serverech a operačních systémech. Proto se stále častěji objevují výběrová
řízení, kde paměťový systém není dán jednoznačně serverovou platformou, ale je
poptáván samostatně. Někdy je o něm rozhodnuto dokonce před výběrem ostatního
hardwaru. Jen tak lze často zajistit potřebnou kompatibilitu nové z hlediska
stávajícího vybavení i heterogenní platformy s dosavadní IT infrastrukturou.
Blízká budoucnost
S rozvojem nových platforem, zejména Windows NT, se prudce zvětšuje počet
serverů, navíc roztroušených po různých místech v organizaci. Jejich počet
dosahuje desítek až stovek. I když kapacitní nároky jednotlivých serverů nejsou
extrémní (desítky GB), celkový objem na nich uložených dat jde do stovek GB až
do TB. I pro uživatele těchto serverů by bylo žádoucí uložit svá data do
centrálního paměťového systému organizace a zajistit tak péči o data na
profesionální úrovni a s mnohem menším počtem pracovníků. Centralizaci serverů
však brání nemožnost umístit je všechny do potřebné (malé) vzdálenosti od
paměťového systému.
Každý obor lidské činnosti potřebuje mít před sebou jasnou vizi jak dál, jinak
ustrne. Totéž platí i pro vývoj paměťových systémů. Novou vizí firmy EMC v této
oblasti je koncepce Enterprise Storage Network. Její základní myšlenka je ve
své podstatě jednoduchá využití možností Enterprise Storage a jejich
zpřístupnění nejenom lokálně umístěným, ale i decentralizovaným serverům. K
propojení serverů a paměťového systému do sítě je třeba technologie umožňující
vysokou přenosovou rychlost a přenosovou kapacitu. Tou se stala v poslední době
mohutně nastupující technologie Fibre Channel. Ta již dnes umožňuje připojení
serverů na vzdálenost až 10 kilometrů, a to ještě neřekla své poslední slovo.
Struktura informačního systému budoucnosti bude tedy založena na jednotném
paměťovém systému, k němu budou přes "paměťovou" síť připojeny servery a k nim
přes "klasickou" síť uživatelé. Propojením paměťových systémů navzájem přitom
vzniká globální datový prostor, geografický paměťový systém, využitelný
libovolnými servery organizace. Že jde o vizi daleké budoucnosti? Nedejte se
mýlit, ve světě informačních technologií běží čas několikanásobnou rychlostí.
8 2179 / ram









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.