Kapitánky českého IT průmyslu

V minulém čísle Business Worldu jsme vám představili nejúspěšnější ženy Ameriky. Tentokrát vám představíme že...


V minulém čísle Business Worldu jsme vám představili nejúspěšnější ženy
Ameriky. Tentokrát vám představíme ženy, které něco znamenají v českém IT
průmyslu. Vybrali jsme sedm osobností, které nikdo z těch, kdo se pohybuje na
poli české informatiky, nemůže přehlédnout.
Požádali jsme je o pojmenování klíčových momentů v životě, které podle jejich
názoru rozhodly o tom, že dosáhly svého dnešního postavení. Kromě toho jsme jim
položili i tři "mírně feministické" otázky. Myslím, že odpovědi na ně jsou
velice zajímavé.
Jitka Pavlonová
Ředitelka Sdružení
pro informační společnost
Vystudovala v Bratislavě zahraniční obchod na VŠE a mezioborové studium Právo v
mezinárodním obchodě. Školou prošla, jak prohlašuje, sice úspěšně, leč počítači
naprosto nedotčená. Když pak u svého prvního a na deset let jediného
zaměstnavatele - Brněnských veletrhů a výstav - dostala koncem roku 1991 šanci
řídit veletrh Invex Computer, bylo prvním problémem seznámit se s oborem ICT.
"Byla jsem naprosto zoufalá," přiznává Jitka Pavlonová. "Začala jsem po nocích
četnou odborných časopisů a měla jsem pocit, že to nikdy nemohu pochopit.
Samozřejmě to nebyl jediný problém, protože mi bylo pětadvacet a neuměla jsem
naprosto nic - vést obchodní jednání, řídit kolektiv lidí, rozhodovat. Na
druhou stranu jsem měla obrovské štěstí na skvělý kolektiv spolupracovníků a
především báječného šéfa, který dokonale odhadl, že jsem člověk ješitný,
kterého je nejlepší motivovat formou neustálé a tvrdé kritiky. Zpětně jsem mu
za to nesmírně vděčná, protože mě donutil na sobě neustále pracovat. To jsem
samozřejmě byla schopná docenit až po mnoha letech konfliktů, kdy to se mnou
okolí rozhodně nemělo jednoduché."
Tahle práce, jak říká, ji stála doslova šest let života - dovolené, víkendy i
večery, ale neměnila by. Byla to výjimečná příležitost poznat skvělé lidi a
pohybovat se v oboru, který lze bez nadsázky označit za obor budoucnosti.
Když se pak zhruba před třemi roky začínala cítit unavená Invexem, nebo lépe
řečeno, když začala cítit, že Invexu už nic nového nedokáže dát, neuměla si
představit, že by neměla potkávat své oblíbené počítačové vizionáře a věnovat
se něčemu úplně jinému. "Moje představy vypadaly nerealizovatelně: zůstat v
oboru, pracovat na něčem smysluplném pro obor jako celek a nikoliv pro
individuální firmu, pracovat na sobě ve smyslu učit se něčemu novému. Shrnuto:
SPIS mě baví a doufám, že mě opět bude stát několik let života."
V čem vidíte výhodu toho, že jste žena?
Občas uspěji tam, kde muži buď neuspějí, nebo jim to trvá daleko déle a s
většími problémy. Ale totéž platí i naopak, čili žádné speciální výhody
související s pohlavím nevidím. Je ale pravdou, že svět ICT je světem převážně
mužským a nebývá neobvyklé, že jsem občas jedinou ženou na důležitých
jednáních. Muži jsou proto náchylnější být ke mně laskavější a vstřícnější než
ke svým pánským kolegům.
Jaký stereotyp mužského uvažování vám nejvíc vadí?
Mně osobně mužské uvažování a mužské vlastnosti připadají velmi roztomilé.
Kromě toho, ačkoliv čas od času jednám emotivně a nepříliš logicky, ve valné
většině případů mám sama spíše pánský styl jednání. Ba dokonce se mi už stalo,
že jsem se pánů při jednání optala, zda si mohu sundat sako.
Jakou chybu podle vás dělají české ženy ve vztahu k mužskému světu?
Mám pocit, že nám chybí schopnost se prosadit. Obecně u řady žen přetrvává
dojem, že nelze skloubit rodinu a kariéru. Pokud se věnují kariéře, mají pocit
provinění, že ochuzují rodinu - pocit ještě navíc podporovaný reakcemi okolí.
Tím ale rozhodně nechci říci, že pokud se žena rozhodne věnovat se dětem a
rodině a vytvářet zázemí pro svého úspěšného manžela, že je to volba špatná.
Myslím, že by měla existovat možnost volby a že by ženy svou volbu neměly být
povinny vůči mužům obhajovat. A tak mě v této souvislosti napadá, že přesně
tohle je stereotyp mužského uvažování, který mi vadí. Vadí mi, pokud muži
dávají najevo ženám, že se nemají plést do jejich mužského světa a mají se
věnovat pouze péči o ně a o výchovu jejich potomků. Tohle se mi stalo naposledy
na plachetnici s mými slovenskými přáteli, kde nastala modelová situace: doba
oběda - pánové usedli se skleničkou na palubě a začali rozebírat politickou
situaci, dámy byly vyhnány do nedýchatelného podpalubí, aby vařily oběd. Když
jsem se zcela automaticky zapojila do ohnivé politické diskuse (v podpalubí
bylo beztak přeplněno), bylo mi dost nepokrytě dáno najevo, kam v dané situaci
patřím. (Pravda, ne že by mě to rozhodilo, ale slabší povahy by možná skutečně
šly raději uvařit ten oběd.)
Olga Girstlová
Viceprezidentka společnosti GiTy
O své cestě "na vrchol" prohlašuje, že šla velmi přirozeným způsobem. Za velmi
důležité považuje vzdělání - po ukončení elektrotechnické fakulty v roce 1984
nastoupila v Brně do svého prvního zaměstnání. "Od počátku jsem se snažila
dělat svou práci kvalitně a dodržovat to, co jsem slíbila," říká. Podstatné pro
její další kariéru bylo i to, že při zaměstnání studovala marketing, oblast
lidských zdrojů a public relations. To vše znamenalo neustálé zvyšování
kvalifikace. A sebevzdělání považuje za důležité dodnes.
Klíčové momenty v životě byly pro Olgu Girstlovou dva:
1. Uvědomění si, že chci a potřebuji mít vlastní rodinu, která bude žít
šťastně, a že mě osobně naplňují kvalitní lidské vztahy.
2. Uvědomění si osobní zodpovědnosti za svůj vlastní život, za jeho plánování.
Vědomé přijímání rozhodnutí a stanovení priorit v práci i ve svém osobním
životě.
V čem vidíte výhodu toho, že jste žena?
V tvořivosti uvažování a v orientaci na vztahy. Ve schopnosti vcítit se do
problému z pohledu obou stran.
Jaký stereotyp mužského uvažování vám nejvíc vadí?
Vše je úhel pohledu a já se snažím být v pozici pozorovatele.
Jakou chybu podle vás dělají české ženy ve vztahu k mužskému světu?
Upřímně řečeno nevím. Možná je to velká otevřenost v komunikaci, ale zároveň si
myslím, že budoucnost je právě v ní.
A myslím si, že právě smíšené týmy mají budoucnost a přinesou pozitivní změny.
Tereza Kakosová
Manažerka pro komunikaci společnosti RadioMobil
Vzhledem k současné profesi ji nejvíce zformovalo studium na Filozofické
fakultě UK a především možnost studijní stáže v USA. Právě tam přišla poprvé do
kontaktu s oborem public relations a s profesí specialistů "image makers",
kteří dotvářejí, mění, upravují či od základů budují obraz o společnosti,
osobě, politické straně nebo výrobku. Psychologie, kterou studovala, jí navíc k
public relations poskytla potřebný odborný základ. Zároveň měla ve Spojených
státech v rámci PR praxe možnost uplatnit své komunikační i organizační
schopnosti. "Psycholog musí umět především naslouchat, pracovník v public
relations stále přesvědčuje. Moje nynější profese vyžaduje obojí," říká Tereza
Kakosová.
Po návratu z USA ukončila fakultu diplomovou prací Budování image politika
během volební kampaně ´92, která byla ve stejném roce publikována.
Svou profesní dráhu začala nejprve v PR agenturách. V roce 1996 pak přijala
nabídku na místo tiskové mluvčí a manažerky firemní komunikace společnosti
RadioMobil. Dnes však nemá Tereza Kakosová na starosti jen komunikaci s
novináři a veřejností, ale i redakci několika firemních časopisů a publikací,
sponzoring a vytváření, kultivování a další rozvoj firemní identity RadioMobilu.
V čem vidíte výhodu toho, že jste žena?
Jsem přesvědčena, že ženy mají předpoklady pro svůj profesní růst dokonce snad
ještě lepší než muži. Možná, že podobná myšlenka může znít trochu avantgardně,
ale mé zkušenosti takové jsou. Proč? Jsme jemnější, citlivější, vnímavější,
diplomatičtější, organizačně schopnější, praktičtější, ale také záludnější, v
jistém slova smyslu méně ohleduplnější, respektive tvrdší, a myslím, že i
výkonnější. Ale především jsme krásné a milé a je s námi příjemné trávit
pracovní den.
Jaký stereotyp mužského chování vám nejvíc vadí?
Neznám žádný mužský stereotyp, který by mi vadil. Dokonce ani nedokážu určit,
jaký stereotyp je mužům vlastní. Na mužích mi vadí obecně velmi málo věcí a
pokud snad nějaké stereotypy mají, jistě se mi na nich moc líbí.
Jakou chybu podle vás dělají české ženy ve vztahu k mužskému světu?
Myslím si, že chybou žen jsou jejich vlastní pochybnosti o sobě samých. Jinými
slovy - největší překážkou v jejich profesním, ale nakonec i osobním růstu,
jsou ony samy. Co se mi líbí na mužském světě je fakt, že jsem jen málokdy z
úst jakéhokoliv muže kdy slyšela, že by nevěděl, jak zacházet s mobilním
telefonem, že si neumí představit, že by vedl tým více lidí, že nerozumí
počítačům nebo že nerad řídí automobil, protože mu nesedí ta hustá a nebezpečná
doprava. U žen patří už takřka k bontonu stavět své odborné nedostatky na odiv.
Osobně jsem přesvědčená, že velké procento mužů má pocit (mnohdy oprávněný), že
řadu věcí rovněž neovládá, ale přesto o tom nemluví. Jinými slovy: domnívám se,
že neexistuje výrazný rozdíl mezi mužem a ženou ve schopnostech porozumět
moderním technologiím, ale existuje rozdíl v tom, zda jim chtějí či nechtějí
porozumět, zda považují či nepovažují toto porozumění za zajímavé a především,
zda mají dojem, že k image správné ženy nebo muže patří porozumění moderním
technologiím. Za termín moderní technologie lze ovšem stejně dobře dosadit i
jiné schopnosti a dovednosti. Jsem totiž přesvědčena, že vše záleží jen na
ženách, a pokud nedosáhly pozic, jakých si dosáhnout přejí, anebo mají dojem,
že technologiím nerozumějí, nejspíše ani samy nechtějí.
A ještě:
Porozumění moderním technologiím a především ovládání mobilního telefonu je
nesmírně snadné. Doporučuji ženám, aby se nebály s koketním úsměvem říci, že ty
informační služby na displeji mobilu jsou stejně vynikající věc. Ostatně jak
jinak si zjistím nejbližší letadlo ke svému krejčímu do Paříže, než ze svého
famózního stříbrného malinkého telefonu Paegas?
Ivana Gorgolová
Ředitelka Agentury Modré stránky
"Za totalitního režimu nebylo pro nikoho vůbec jednoduché vyniknout," říká
Ivana Gorgolová. "Vždyť když měl někdo větší ambice, byl ihned sražen na
kolena. A pro ženu to už nepřicházelo v úvahu vůbec." Jako překladatelka u ČSA
vstávala ve čtyři ráno, začínala v pět a práce bylo minimálně. Nic pro ni.
Přemýšlela o založení velké rodiny a naplnění svého života dokonalým hýčkáním
všech jejích členů. Ale revoluce zamíchala kartami i v jejím životě. Ještě na
konci roku 1989 vyhrála konkurz asi ze 350 uchazečů u jedné akciové společnosti
se zahraniční kapitálovou účastí, která se zabývala softwarem. Tam se poprvé
setkala nejen s osobními počítači (pokud nepočítáme semináře na vysoké škole),
ale především s lidmi, kteří byli a jsou pro její profesní i osobní život stále
nesmírně důležití. Dodnes považuje dar být ve správnou chvíli na správném místě
za základ úspěchu. Nějakou dobu získávala profesní znalosti v oblasti
marketingu a reklamy a odtud byl už jen krok k soukromému podnikání. V roce
1993 vyšel první katalog Modré stránky a dnes v tomto vydavatelství vycházejí
pravidelně další katalogy a časopisy ( WWW stránky, Squash&Ricochet aj.) - a to
nejen tištěné, ale všechny i v on-line podobě. V roce 1994 vycházejí v Modrých
sránkách první české CD-ROMy a společnost se stává členem mezinárodní asociace
Electronic Publishing Association LLC USA (EPA). Od roku 1995 se firma začíná
zabývat nejen marketingem a public relations těchto multimediálních knížek, ale
zejména jejich výrobou, prodejem i distribucí (od roku 1998 i exportem do
celého světa prostřednictvím jednoho z nejznámějších českých elektronických
obchodů na Internetu - Českého Amazonu).
V čem vidíte výhodu toho, že jste žena?
Nemyslím si, že při pracovní činnosti je rozhodující skutečností to, zda jste
muž nebo žena. I když každému z nás příroda nadělila určité předpoklady, úspěch
je z 99 % podložen vždy houževnatostí, zodpovědností, prací a také trochou toho
štěstí. Pravda je, že z biologického hlediska jsou ženám dány "do vínku"
některé dobré vlastnosti, jako je např. výborná intuice. Na druhou stranu
bychom našli jiné přednosti, které naopak byly dány mužům. A pokud by měla být
výhodou třeba atraktivita ženy jako takové, ani tady to není jednoznačné. V
dnešní době informační revoluce a každodenního využívání elektronické pošty
totiž není ojedinělé, že uzavíráte obchodní kontrakty, aniž jste svého
obchodního partnera vůbec kdy viděla. Člověk na druhé straně "stolu" si nemůže
být ani jistý, zda "hovoří" se ženou. Musím ale bohužel konstatovat, že žena
téměř všude na světě musí vynaložit větší úsilí než muž, aby dokázala, že je
nejméně tak schopná.
Jaký stereotyp mužského uvažování vám nejvíce vadí?
Obávám se, že na tuto otázku nedokážu odpovědět. Uvažování mužů mi totiž
nejenže nevadí, ale často jim jejich uvažování v tom dobrém smyslu závidím.
Obecně si nesmírně cením jejich převážně kladných vlastností a za sebe mohu
říci, že nebýt mužů, nebyl by svět tak vyspělý jak je a ani já bych nikdy bez
mužů nedosáhla svých úspěchů.
Jakou chybu podle vás dělají české ženy ve vztahu k mužskému světu?
Myslím si, že české ženy, pokud jsem je měla možnost porovnat s ženami z jiných
zemí, nejsou příliš odlišné. Ale na tuto otázku by se snadněji odpovídalo v té
obecné, neprofesionální sféře - jakých chyb se dopouštějí v osobním životě.
Těžko se mi ta profesionální sféra posuzuje. Mně osobně se - právě z důvodů
přímého a racionálnějšího jednání - např. lépe jedná s muži.
A pokud jde o pracovní překážky: záleží na tom, jestli je chápete jako něco
negativního nebo jako běžnou součást podnikání. Myslím si, že právě o tom to
je. Ten, kdo umí řešit problémy, navíc rychleji a efektivněji, ten má před
konkurencí vždy náskok.
Alena Müllerová
Šéfproducentka
producentského centra publicistiky
a dokumentaristiky České televize
Pochází z Chomutova, od malička psala básničky a chtěla být spisovatelkou.
Kromě toho měla ráda matematiku a účastnila se velmi úspěšně matematických
olympiád. Ve 14 letech vyhrála celostátní kolo literární soutěže Strážnice
Marušky Kudeříkové.
Po maturitě na gymnáziu a roční praxi v Krátkém filmu Praha byla přijata na
FAMU, obor scénáristiky a dramaturgie. Po škole nastupuje opět do Krátkého
filmu a tam přichází osudové setkání s režisérkou Helenou Třeštíkovou. Díky
spolupráci s ní si oblíbí dokumentární film a seznamuje se osobně i pracovně s
nejlepšími českými dokumentaristy. V Krátkém filmu pracuje 12 let, nejdříve
jako asistentka režie, poté jako dramaturgyně a nakonec jako programová
ředitelka. Spolu s Helenou Třeštíkovou a Josefem Alanem zakládá nadaci Film a
sociologie. "Účastnila jsem se natáčení filmů o prezidentech, o delikventech, o
uprchlících, o jeptiškách, o poslancích, počítačových odbornících a mnoha
dalších zajímavých lidech," vzpomíná Alena Müllerová.
Důležitý byl den, kdy se stává hlavní dramaturgyní festivalu Techfilm, díky
kterému si už začátkem 90. let uvědomuje, jak úžasný vynález je Internet, a
nachází nové hobby: informační technologie.
V srpnu 1998 přijímá nabídku stát se šéfproducentkou producentského centra
publicistiky a dokumentaristiky České televize. Za jejího působení tu vzniká
mnoho nových projektů a cyklů. Za svůj úspěch považuje např. právě to, že se jí
podařilo prosadit do vysílání moderní pořady o informačních technologiích.
V současné chvíli (prosinec 1999) považuje situaci ve veřejnoprávní televizi za
podobně nestabilní a kritickou jako situaci v celé české společnosti. "Ale
pokládám to za krizi, která nám (alespoň některým) pomůže k růstu.
V čem vidíte výhodu toho, že jste žena?
Obecně jsme my, ženy, silnější osobnosti než muži. Nezmítáme se tolik v různých
mindrácích a pochybnostech a nejsme tak přecitlivělé. Přitom své pocity
dokážeme lépe vyjádřit, a tak se tolik neužíráme. A umíme se lépe vyrovnat s
realitou.
Jaký stereotyp mužského uvažování vám nejvíc vadí?
Vadí mi, když muž čeká od partnerky dokonalý servis a sám nic moc nenabídne.
Vadí mi, když muži pokládají za normální, že ženy mají menší platy a nepletou
se do politiky.
Jakou chybu podle vás dělají české ženy ve vztahu k mužskému světu?
Neřekla bych, že dělají zásadní chyby. Možná si jen dost nevěří. Ženy a muži se
společně učí, jak vstoupit do roku 2000 v trochu jiných rolích než dříve při
zachování své "ženské" a "mužské" identity. A ženy jsou v tom jako obvykle
mnohem šikovnější.
A ještě:
Často slyším, že nějaká žena, která evidentně bojuje za ženskou emancipaci,
prohlašuje: "Já nejsem žádná feministka." Měly bychom klidně říkat, že jsme
feministky, aby to slovo dostalo nový obsah. Feministka přece nemusí být
militantní žena, ale jemná a přitom pevná osobnost, která se umí svobodně
vyjádřit a prosadit.
Jana Žižková
Marketingová ředitelka
společnosti SAS Institute
pro oblast střední a východní Evropy
Její cesta vzhůru začala poměrně dramaticky - poté co dospívá k názoru, že díky
svému "kádrovému profilu" nemá šanci dostat se na vysokou školu, rozhodne se v
roce 1986 pro emigraci. Se svým tehdejším přítelem utíká ze zájezdu do Benátek
a po napínavé cestě Evropou se nakonec usazuje ve Švédsku. Živí se uklízením,
pracuje v cukrárně a současně studuje. Vybírá si obor systémová architektura,
který je kombinací ekonomie a informačních technologií. Poslední semestr
dokončuje v Minnesotě v USA.
Po revoluci se vrací do Prahy, původně jen navštívit rodiče, ale dostává
zajímavou nabídku a nastupuje jako produktová manažerka u společnosti Sony. Pak
se rozhodne radikálně změnit obor a v roce 1994 řídí českou pobočku kosmetické
firmy Estée Lauder. Když už si myslí, že se světem IT nadobro skončila,
přemluví ji tehdejší šéf společnosti Sybase Roman Staněk, aby pro jeho firmu
dělala marketing. Takže se po třech letech k počítačům vrací.
Její přítel však žije ve Vídni a pro Janu Žižkovou je stále těžší skloubit
soukromý a pracovní život. Proto neváhá, když jí firma SAS Institute nabídne
místo marketingové ředitelky pro střední a východní Evropu s tím, že netrvá na
tom, aby "seděla" v německém Heidelbergu, kde je Evropské zastoupení, ale může
bydlet v rakouské metropoli. Dnes má Jana Žižková na starosti šest zemí regionu
a právě se chystá otevření další kanceláře v Rumunsku.
V čem vidíte výhodu toho, že jste žena?
Jednou z výhod je, že si vás lidé v tom zástupu mužů pracujících v IT lépe
zapamatují. Občas může být výhodou též pohled na věci z jiného - ženského -
hlediska.
Jaký stereotyp mužského uvažování vám nejvíc vadí?
V IT naštěstí většinou pracují inteligentní lidé, u kterých se podle mého
názoru stereotyp v uvažování výrazně neobjevuje. Jediné, co mě osobně v tomto
směru někdy zarazí, je, jak muži dokáží být konzervativní. Myslím si, že muži
reagují na změny daleko negativněji než ženy, a to hlavně pokud se jedná o
změny v zaběhlých procesech.
Jakou chybu podle vás dělají české ženy ve vztahu k mužskému světu?
Říká se, že je dobré, že my ženy používáme více emocí při své práci. Myslím si
zároveň, že se díky tomu občas dostáváme na tenký led. Nedávno jsem měla
možnost při jednání s dámou ve významné pozici, zažít, jak se nechává unést
svými emocemi. Bylo to velice nepříjemné, až neprofesionální. Pro mě to bylo
velké ponaučení, na které se snažím nezapomínat hlavně ve chvílích, kdy mé
vlastní emoce začínají přerůstat onu magickou hranici, za kterou by se neměly v
byznysu dostat. Tady se, myslím, máme od mužů hodně co učit.
Eva Racková
Vedoucí oddělení
Řízení rizik informačních
systémů společnosti KPMG
Vystudovala Přírodovědeckou fakultu UK, obor biochemie. "Po ukončení studia
jsem nastoupila na mateřskou dovolenou. Ve volných chvílích jsem pomáhala
jednomu známému s obchodní korespondencí v angličtině a němčině. Brzy jsem ale
zjistila, že problémem není jazyk, ale zejména znalost ekonomické problematiky.
Proto jsem začala navštěvovat vybrané přednášky na VŠE. Tam jsem také
navštívila prezentaci KPMG, přihlásila se a byla přijata do oddělení auditu."
To byl první zlom v kariéře. "V KPMG mě čekala spousta studia (jako neekonom
jsem měla co dohánět), ale zároveň skvělý kolektiv, přátelští a podporující
šéfové a velmi zajímavá práce. Měla jsem pocit, že se učím víc, než když jsem
chodila na vysokou školu, ale bavilo mě to."
Druhý, menší, ale přesto významný zlom nastává po setkání s Ianem Moffatterem,
který v KPMG Česká republika zakládá oddělení Řízení rizik informačních systémů
(IRM) a nabízí Evě Rackové spolupráci. "Viděla jsem v tom příležitost využít
alespoň část znalostí získaných během studia na Přírodovědné fakultě, takže
jsem se toho nadšeně chopila. Skokem v mých znalostech byla stáž v londýnské
kanceláři KPMG, kde jsem měla možnost se účastnit řady zajímavých zakázek." S
načerpanými zkušenostmi se Eva vrací do Prahy, aby se ujala vedení oddělení
IRM. O svém povolání říká: "Je to náročné, vyžaduje to spoustu času, ale stojí
to za to."
V čem vidíte výhodu toho, že jste žena?
Ve svém povolání si příliš ženskou otázku neuvědomuji. To, že jsem žena, může
být v některých okamžicích nevýhoda, v jiných zase výhoda. V souhrnu se to asi
tak vyrovná. V některých případech musíme my ženy být ještě lepší než muži,
abychom muže o své odbornosti přesvědčili.
Jaký stereotyp mužského uvažování vám nejvíce vadí?
Obecně musím říci, že se mi obvykle s muži jedná velmi dobře. Nevidím v jejich
chování stereotyp, který by mi vadil. Záleží více na osobnosti člověka než na
tom, zda je muž nebo žena.
Jakou chybu podle vás dělají české ženy ve vztahu k mužskému světu?
Myslím si, že (pravděpodobně zejména díky historickému dědictví) jsou české
ženy mnohem rovnoprávnější než v řadě jiných zemí a také si to uvědomují.
Zároveň tomu odpovídá i chování mužské části populace, takže tzv. "ženská
otázka" u nás není tak silná, jako např. ve Spojených státech. Některé ženy se
mnou nemusí souhlasit, ale to je můj názor.
Na druhé straně žen v opravdu vrcholných funkcích je stále velmi málo, stejně
jako v politice. Je to asi i tím, že nám byla od přírody dána do vínku péče o
rodinu, která se s podobnými funkcemi špatně kombinuje, zejména z časových
důvodů.
93605 /jaf









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.