Kde jsou kdysi žhavé technologie

Vzpomínáte si na push technologie? Nebo na virtuální realitu pro web? A co Microsoft Bob? Okraj informační dálnice j...


Vzpomínáte si na push technologie? Nebo na virtuální realitu pro web? A co
Microsoft Bob?

Okraj informační dálnice je stále "zaneřáděn" myšlenkami, které sice vypadaly
slibně, avšak revoluční podoby nedosáhly dříve, než zmizely z radaru IT.
Přinášíme vám několik řešení, která se sice mohla, ale nikdy nestala hity pro
IT. Člověk ale nikdy neví, zda právě nenaslouchají ti správní lidé možná se
některé z těchto snů realitou nakonec přece jen stanou.

Smrt mainframu
Experti slibovali konec mainframů už od nástupu systému Windows 3.1. Pravda, o
více než deset let později jsou pryč ty dny, kdy uživatelé bázlivě přistupovali
k mainframu, aby jej pokorně žádali o zlomek procesorového času. Nicméně do své
smrti mají tyto mohutné stroje umístěné v datových centrech ještě daleko.
V 90. letech zahájilo mnoho firem IT projekty zaměřené na přesun aplikací mimo
mainframy, směrem k méně nákladnému modernějšímu hardwaru. Bohužel mnohé z
podobných projektů zabírají místo v kalendářích těchto společností dodnes,
neboť ještě zdaleka nebyly dokončeny, nebo byly dokonce zrušeny. Jak se
ukazuje, některé z mainframových aplikací je poměrně obtížné replikovat jako
webové aplikace náklady na migraci dat přitom dosahují takřka astronomických
výšek. Pak jsou zde náklady na přeškolení, na softwarové licence a vysoké je i
riziko spojené s možnými výpadky a prostoji. Navzdory všem úvahám tak mainframy
běží dále. Je třeba ale uznat, že IBM dělá pro budoucnost velkého železa mnohem
více, než aby jen udržovala současný stav. Její poslední hardwarová řada
mainframů, ironicky pojmenovaná podle dinosaurů, podporuje kromě tradičního
z/OS softwaru i Linux a Javu. (Paul Venezia)

Java úplně všude
Už od svých počátků byla Java považována za něco, co dobude svět. Jako vysoce
objektově orientovaný jazyk byla mnohem elegantnější než její předchůdci.
Javovský kód stačilo napsat jednou a mohl běžet kdekoliv. Byla rychlá,
spolehlivá i bezpečná. Byla... Java zkrátka nabízela vše, co můžete od
vývojového nástroje požadovat. Vzhledem ke slibům, jimž měla dostát, je rozsah,
v němž je Java opravdu úspěšná, neuvěřitelně malý. Je těžké ale některá
zklamání zcela ignorovat.
Prvním problémem Javy byly aplety. Macromedia si pro sebe utrhla oblast tzv.
bohatých médií (rich media), čímž Javu na straně klienta odsunula na okraj, do
oblasti meziplatformových utilit a nástrojů pro správu. Jazyk nakonec našel své
příznivce především na serverové straně.
Avšak v té době se léta neustálých změn v SDK (Software Development Kit) a
fakt, že mnohá rozhraní API byla těžko pochopitelná a občas ne zcela povedená,
už projevily zamlžením kdysi elegantního designu. Nejenže to často zmátlo
nováčky, ale beznadějnou se stala i snaha o zachování kompatibility s
předchozími verzemi.
Java 2 s sebou přinesla podnikovou variantu (Enterprise Java), pravděpodobně
první skutečně vyspělou verzi. I přesto mnohé z vývojářských firem nadále
preferují běžné servlety před mnohem složitější architekturou EJB (Enterprise
JavaBeans), údajným nejzářivějším klenotem platformy J2EE (Java 2 platform
Enterprise Edtion). Navíc ti, kteří rovnou přešli na J2EE, dnes do značné míry
obětují výhodu přenositelnosti Javy, tedy možnost napsat kód jedenkrát a
spouštět jej kdekoliv, ve prospěch proprietárních rozšíření svých aplikačních
serverů. A vzhledem k tomu, že i skalní vývojáři open source stále častěji
sázejí na konkurenční technologie, jako je C# společnosti Microsoft
(prostřednictvím platformy Mono), šance Javy na ovládnutí světa se zmenšují.
(Neil McAllister)

Rozpoznávání řeči
Už v 60. letech využívali lidé rozpoznávání řeči k ovládání počítačů (tedy
přinejmenším ve světě science-fiction). Je však zajímavé, že hlasem řízené
uživatelské rozhraní počítačů, známé ze Star Treku, nemusí být skutečnosti tak
vzdálené alespoň co se týče technologií.
Software určený pro diktování, jako je například Dragon Naturally Speaking či
IBM ViaVoice, už dosáhl dramatického zlepšení ve schopnostech počítače převést
řeč na text. Navíc standardy založené na XML (jako je VoiceXML nebo SALT,
Speech Application Language Tags) výrazně zjednodušují integraci systémů
rozpoznávání řeči do existujících aplikačních infrastruktur firem. Microsoft v
březnu 2004 navíc oznámil ambiciózní cíl učinit z technologií pro rozpoznávání
řeči jednu z hlavních oblastí svého zájmu." Přitom se dá říci, že nic nemůže
těmto technologiím pomoci více než podpora ze strany tohoto softwarového
gigantu. Ačkoliv je produkt Speech Server 2004 už více než rok starou
záležitostí, většina z nás stále využívá raději myš než mikrofon. Je ale dost
dobře možné, že skutečně univerzální uživatelské rozhraní založené na
verbálních povelech nakonec ustoupí zcela odlišným lidským prioritám: klidu a
tichu představte si tu hroznou situaci, kdy celé poschodí pracovníků v
kancelářích na svá PC pokřikuje požadavky týkající se vložení objednávek. Dokud
tento problém nevyřešíme, ovládání hlasem zůstane i nadále spíše záležitostí
okrajových aplikací, jako jsou telekomunikace, zdravotní péče, řešení pro
invalidy nebo pro vesmírné lodě. (Neil McAllister)

Microsoft Passport
Pět let po svém představení se už Passport, schéma pro jednotné přihlašování
(single sign-on) od Microsoftu, příliš velké pozornosti netěší, ale rozhodně
není zcela mimo hru. Například sám Microsoft jej stále využívá...
Každý si Passport pamatuje. Co si ale už možná nevybavíte, je to, že byl pojat
jako model pro jednotnou identitu autentizační pilíř pro .Net platformu
webových služeb, kterou Microsoft připravoval pod kódovým jménem HailStorm.
Zatímco však Bill Gates vychvaloval výhody Passportu, rychle se schylovalo k
bouři.
Passport, spoléhající na tzv. síť důvěry, je navržen tak, aby uživatelům
umožnil pohybovat se mezi weby bez nutnosti opakovaně vkládat citlivá osobní
data pouze s využitím jediného přihlášení a hesla. Avšak důvěra je velmi křehká
věc. Vývojáři a ochránci soukromí, kteří Passport podrobili důkladnému průzkumu
zaměřenému na výskyt bezpečnostních děr, byli tím, co zjistili, poněkud
znepokojeni.
Dva roky poté, co se Passport začal využívat, informoval Bugtoaster.com
(testovací web zaměřený na Windows), o nedostatcích v návrhu OS, který hackerům
umožňoval uživatelská jména a hesla majitelů Passport účtů odcizit. V srpnu
2002 americký úřad FTC (Federal Trade Commission) Microsoftu nařídil, aby
bezpečnostní "nedostatky" vyřešil (FTC navíc tvrdila, že Microsoft shromažďoval
citlivá data bez upozornění uživatelům). I přes sliby z Redmondu rychlost
adopce Passportu postupně upadala a také hlavní partneři, jako Monster či eBay,
od něj postupně ustoupili. Vloni Microsoft dokonce svůj on-line adresář
zúčastněných webů zrušil. (Richard Gincel)

Bezpapírová kancelář
Ať to vypadalo jakkoliv přitažlivě, bezpapírová kancelář patří mezi velké
podvody 20. století. Vzbudila naději, že díky novým technologiím se papírové
záznamy stanou zastaralými každá část dat, kterou bude administrativní či
řídící pracovník potřebovat, mu bude na dosah ruky prostřednictvím počítačů,
telefonie či jiných forem elektronické komunikace.
Ve skutečnosti je myšlenka kanceláře bez papíru starší než revoluce osobních
počítačů, jež přišla už v 80. letech. Za první známý popis "kanceláře
budoucnosti" je považován tzv. Memex, poprvé podrobněji popsaný začátkem 30.
letech Vannevarem Bushem, poradcem prezidenta Franklina D. Roosevelta. Myšlenka
Memexu byla stejně vizionářská jako nepraktická, neboť v "předinternetové" době
pro výměnu informací spoléhala na mikrofilm a poštovní služby.
Dnes, o mnoho desítek let později, zůstává bezpapírová kancelář nadále pouhým
snem. Dokonce lze říci, že kancelářské technologie, jež se objevily v
posledních letech, naopak slouží k podstatně snazšímu generování papírových
záznamů. Multifunkční tiskárna, která skenuje, kopíruje, shromažďuje a posílá
dokumenty e-mailem, patří k nejžhavějším novinkám na poli kancelářských
zařízení.
Dokud lidé nezjistí, že čtení ze svítícího displeje je stejně pohodlné a
uklidňující jako čtení z hmatatelného papíru, zůstane bezpapírová kancelář jen
hezkou ideou... (Nemluvě o tom, že papír má i svoji váhu efektem se nic
nevyrovná nekompromisnímu položení tištěné kopie obchodní zprávy na stůl v
kanceláři šéfa.) (P. J. Connolly)

Sémantický web
Kdybyste byli mužem, jenž vynalezl web, co byste nabídli jako přídavek?
Berners-Lee představil své další duchovní dítě, přezdívané sémantický web, a to
s cílem vyřešit základní problém uspořádání on-line informací. Webová
technologie propojuje ostrůvky informací do jediné ohromné sítě, dostupné lidem
v podstatě na celé planetě. Jde ale o nesouvislou vazbu, srozumitelnou člověku,
avšak obtížně uchopitelnou pro automatizované systémy. Sémantický web se tento
problém snaží vyřešit prostřednictvím metadat, která popisují obsah stránek,
vyjádřených pomocí nových jazyků navržených speciálně pro strojové zpracování.
Konečným cílem je, aby bylo pro vyhledávací stroje, automatizované agenty a
další nástroje sloužící ke třídění obsahu podstatně jednodušší nalézt
specifické informace, jež potřebujete.
Je to skvělá myšlenka, která se po roce 1998 rozvinula v plně kvalifikovanou
aktivitu konsorcia W3C a byla často diskutována i v médiích. Zdá se ale, že
kromě vědeckých aplikací jsou funkční příklady této technologie stále ještě
hudbou budoucnosti.
Máme však být překvapeni? Koneckonců skutečná změna paradigmatu sémantického
webu možná nebude spočívat v technologií, ale v myšlence, že web bude v
budoucnu namísto pouhého druhu televize považován i za jakousi knihovnu. (Neil
McAllister)

Umělá inteligence
Termín umělá inteligence (artificial intelligence) byl poprvé použit na
univerzitě v Dartmouthu v roce 1956. V průběhu dalších dvou nebo tří dekád se
rozvinul v rozsáhlé odvětví s bezpočtem výzkumných projektů. Přesto se dnes
zdá, že se vytrácí z centra pozornosti.
Ve skutečnosti se oblast umělé inteligence skládala ze tří hlavních větví: KBS
(Knowledge-Based System, systém založený na znalostech), RBS (Rule-Based
System, systém založený na pravidlech) a ANN (Artificial Neural Network, umělé
neuronové sítě). Do dnešního dne přežil v komerční sféře pouze RBS, jejž lze
běžně najít ve formě systémů pro správu obchodních pravidel BRMS (Business
Rules Management Systems). Produkty z této kategorie se vyvinuly v masivní
systémy, jež dokáží dělat takřka cokoliv, co by si vývojář mohl přát. Problémem
ale je, že naučit se všechny jejich triky a nástrahy zabere celá léta a v té
době se objeví nový systém a učení začíná nanovo. Zákazníci a prodejci strávili
příliš mnoho času porovnáváním standardních benchmarků namísto toho, aby
věnovali čas návrhům testů, které by opravdu reprezentovaly problémy reálného
světa. Potíž s BRMS je v tom, že 50 až 70 % času zabírá promýšlení řešení
dopředu (dříve než kdokoliv napíše jediný řádek kódu). Většina projektových
manažerů přitom preferuje okamžité výsledky.
Dnes se můžeme setkat jen s velmi malým počtem skutečně úspěšných příkladů
nasazení BRMS alespoň v porovnání s množstvím pokusů, které se nikdy nedostaly
do další fáze. Je to ale opravdu to nejlepší, co může umělá inteligence
nabídnout? (James Owen)

B2B e-commerce
Když začalo kolem roku 2000 chladnout nadšení okolo webové ekonomiky, každý
chytrý podnikatel, který zůstal ve hře, se jako záchranné páky chytil řešení
pro B2B (business-to-business). Heslem modelu pro on-line obchodování příští
generace bylo omezení vlivu prostředníků v obchodování. Jak se ale ukázalo,
využívání webu pro spojení partnerů a domlouvání obchodů v zákulisí nebylo
úplně tím pravým receptem pro úspěch rozhodně nešlo o lepší řešení, než byl
model e-commerce orientovaný na spotřebitele, jenž byl uveden ještě dříve.
Integrační technologie nezbytné pro fungování tohoto modelu, jako jsou třeba
webové služby, nebyly v roce 2000 ještě k dispozici. Nebyl zde ani dostatek
důvodů pro to, aby se do systému zapojila i dodavatelská strana proč by měla
platit prodejci B2B řešení ještě za to, že vstoupí do války nabídek, v níž je
nucena dále redukovat své ceny a soutěžit o zákazníky, o nichž si myslí, že už
u nich vyhrála? A konečně základní předpoklad koncepce B2B opomíjel tu
skutečnost, že obchodní vztahy jsou (na rozdíl od prodejů koncovému
zákazníkovi) závislé i na mnoha jiných faktorech, než je jen cena a dostupnost.
Je ale příliš brzy označit B2B za model, jehož dny jsou sečteny. Rostoucí trh
SOA (Service-Oriented Architecture) a modulárních aplikací se možná ukáže jako
ideální příležitost pro podnikavé hráče nabízející zmiňovanou infrastrukturu
ovšem za předpokladu, že tentokrát své ambice doplní i trochou realismu. (Neil
McAllister)

Závěrem
Zajímavé bude sledovat, která ze současných novinek v oblasti IT se na trhu
nakonec uchytí a tedy bude uživateli přijata, a která se podobně jako některé z
výše uvedených ocitne na smetišti IT dějin.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.