Kdo je kde aneb informace na prodej

Každý, kdo se nějakým způsobem účastní na hospodářském běhu tohoto světa, byl už nesčetněkrát postaven před ...


Každý, kdo se nějakým způsobem účastní na hospodářském běhu tohoto světa, byl
už nesčetněkrát postaven před otázku: mohu důvěřovat své-mu obchodnímu
partnerovi? Zaplatí mi včas? Nezkrachuje mnou vybraná cestovní kancelář dřív,
než se vrátím ze zaplaceného zájezdu? Není zrovna přehnané když řeknu, že
správné odpovědi na podobné otázky mívají cenu zlata. A právě potřeba
takovýchto informací dala před více než 150 lety vzniknout novému odvětví
informačnímu průmyslu.
Nabízené informace mívají nejrůznější charakter, právě tak, jako se liší
jednotlivé agentury, které se sběrem a zpracováním informací zabývají. Minule
jsme zde psali o IDC, společnosti, která se zabývá sběrem a zpracováním dat z
oblasti IT. Přiblížili jsme vám práci agentury pro výzkum trhu, médií a
veřejného mínění. Dnes bychom vám rádi představili společnost Dun & Bradstreet,
která již od roku 1933 sbírá obchodní informace a nabízí odpovědi na otázky:
ljak rychle, případně jestli vůbec někdy, mi obchodní partner zaplatí;
ljaká je míra rizika zamýšlené transakce;
ljak se obchodní partner obvykle při transakcích chová;
ljak stabilní a předvídatelné je jeho chování;
ljaké jsou slabé i silné stránky zkoumané firmy.
Jak to všechno začalo
Průkopníkem ve sběru a prodeji obchodních informací byl Lewis Tappan, obchodník
z New Yorku, který v roce 1841 založil "The Mercantile Agency". Za vedení
Roberta Grahama Duna bylo v roce 1895 jméno firmy změněno na "R. G. Dun and
Company". V roce 1933 došlo ke spojení s největším konkurentem, agenturou pana
J. M. Bradstreeta (založenou v roce 1849). Pod novým názvem Dun & Bradstreet
působí společnost v oblasti sběru a zpracování hospodářských informací do
dnešních sní. Za dobu své existence se úctyhodně rozrostla dnes je Dun &
Bradstreet Corporation tvořena společnostmi Dun & Bradstreet Information
Services a Moodys Investor Services. Celosvětově zaměstnává více než 70 000
zaměstnanců nejméně v 50 zemích světa, registruje přes 3 miliony zákazníků a v
informační databázi eviduje data téměř 45 milionů firem.
Od pohovorů se sousedem k celosvětové počítačové síti
Počátky činnosti agentur v minulém století měly ustálenou podobu. Zákazník
vznesl dotaz na činnost či důvěryhodnost stávajícího nebo uvažovaného partnera.
Agentura vyslala svého agenta, který nenápadně vyzvídal v sousedství majitele
zkoumané firmy, kontaktoval její zákazníky, přeptal se na zvyky i rodiny
rozhodujících majitelů nebo ředitelů firmy. Svá pozorování i závěry zapsal do
podrobné zprávy, kterou agentura předložila svému klientovi a zároveň založila
do svého archivu. Zprávy měly rukopis svých tvůrců, a byly bezpochyby zajímavé
a velmi podrobné. Nicméně obsluhovat rychle a účelně nashromážděné množství dat
bylo nesmírně nároč-né. Rostl počet poboček i nabízených informací. Bylo to
však právě použití moderní výpočetní techniky, které dokázalo mnohokrát
znásobit možnosti agentury. Jak vypadá zpracování a přístup klientů k
informacím dnes?
Základem je rozsáhlá počítačová síť se stromovou strukturou. V každé kanceláři
Dun & Bradstreet se nachází SQL server, který ve svých databázích uchovává data
o subjektech příslušné země. Tato data jsou zpřístupněna všem zaměstnancům
pobočky pomocí speciálně vyvinutých aplikací typu klient/server. Kromě toho
jsou data distribuována do celosvětové sítě.
Servery, sítě, přístupy
Distribuce dat z lokálních serverů do celosvětové sítě probíhá pomocí tzv.
komunikačních serverů, které slouží jako rozhraní mezi LAN a X. 25 sítí, která
je celosvětově využívána pro přenos dat. Z bezpečnostních důvodů nedochází k
přímému přístupu ze sítě X. 25 do LAN. Přístup a zpracování požadavků,
zaslaných přes síť X. 25 na LAN provádí speciální aplikace, běžící na
komunikačním serveru. Zjištěná fakta aplikace předávají zpět do sítě X. 25.
Data z jednotlivých poboček jsou přenášena v pravidelných intervalech na jim
nadřazené, tzv. kontinentální servery. Tyto servery jsou celkem 4: evropský,
americký, asijsko-pacifický a australský. Data z těchto serverů jsou
soustřeďována na dvou hlavních serverech, umístěných v New Yorku a v Londýně.
Takto zorganizovaná data jsou připravena pro zpřístupnění zákazníkům.
Zákazníci používají DBAccess
Zákazníci využívají k přístupu do databází program DBAccess, vlastní produkt
Dun & Bradstreet. Pomocí telefonní linky se program napojí na nejbližší
přípojný bod sítě X. 25, ze které je možné napojení do sítě Dun & Bradstreet.
(V ČR je to např. síť Nextel.) Z tohoto bodu běží signál na kontinentální
server, kde dojde k ověření identity zákazníka. Pokud je vše v pořádku, může
zákazník specifikovat svůj požadavek. Kontinentální server tedy první
zpracovává požadavek zákazníka. Rozhoduje, zda se dotaz týká země, která je na
něj připojena, nebo zda ho má postoupit na kořenový server. Ten v případě
potřeby dotaz přesměruje na jiný kontinentální server, v jehož správě je země,
které se dotaz týká. Jakmile je nalezen správný kontinentální server, ověřuje
se existence, případně stáří požadované informace. V případě, že se informace
na serveru nenachází, nebo je příliš stará, je požadavek předán na server
příslušné země. Ten buď zašle požadovaná data, nebo zanese do databáze
požadavek na jejich pořízení. Jakmile zaměstnanci příslušné pobočky požadavek
vyřídí, umístí data do mailboxu příslušného zákazníka, odkud si je zákazník
může pomocí DBAccess vyzvednout.
Pro tento způsob předávání informací se přímo nabízí Internet, takže není divu,
že společnost Dun & Bradstreet uvažuje, jak ho pro svou práci využít. Situaci
ovšem zatím komplikuje fakt, že se jedná o veřejnou síť, a společnost nejdříve
musí vyřešit problém bezpečnosti přenášených i uložených dat. Nicméně vedení
společnosti věří, že se jí problém podaří vyřešit do konce roku 1999.
8 1653 / dar









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.