Kdy je ústupek ještě taktický

Pozdvižení kolem propojovacích dohod mezi alternativními telekomunikačními operátory a Českým Telecomem se za vydatn


Pozdvižení kolem propojovacích dohod mezi alternativními telekomunikačními
operátory a Českým Telecomem se za vydatné pomoci ČTÚ pomalu chýlí ke konci.
Minulý týden ohlásily společnosti Aliatel a Contactel uzavření propojovacích
dohod, nicméně ani jedna ze zúčastněných stran neplýtvala podrobnostmi. Jsou
věci opravdu tak dobré, jak vypadají?
Začněme stručnou rekapitulací. Podmínkou reálné konkurenceschopnosti
alternativních telekomunikačních operátorů v oblasti poskytování hlasových
služeb je uzavření tzv. propojovacích dohod s Českým Telecomem, který jako
dosud dominantní poskytovatel telekomunikačních služeb vlastní nejrozsáhlejší
síť, zasahující až k jednotlivým uživatelům firmám i domácnostem. Alternativní
operátoři mají ve většině případů k dispozici kvalitní a poměrně rozsáhlé
páteřní sítě, ale přístup na onu "poslední míli" nemají. Aby se jejich
uživatelé někam dovolali, musejí být propojeny všechny momentálně existující
sítě. Jelikož jde o skutečné narušení stávajícího monopolu Českého Telecomu,
brání se, jak může. Může toho dost navrhnout nepřiměřeně vysoké poplatky za
propojení, nepřipustit klienty ostatních sítí ke svým službám s přidanou
hodnotou (bezplatné linky apod.), a zároveň nepustit své klienty k obdobným
službám nabízeným konkurencí. Nemusí konkurenci umožnit využívání svých
zvýhodněných tarifů pro přístup k Internetu. Proto je tu ČTÚ, jehož úkolem je
dohlédnout, aby telekomunikační trh začal fungovat na skutečně tržních
principech. Stává se tak jak zprostředkovatelem dohod, tak i rozhodčím, který
při rozporech určí další postup např. i ceny za propojení sítí. Právě takovým
postupem jednání Českého Telecomu s Aliatelem a Contactelem nakonec dospěla k
výsledku. Co víme o pozadí těchto dohod? Základním předpokladem je dohoda o
cenách zveřejněné údaje 66 haléřů za minutu ve špičce a 33 haléřů mimo ni
odpovídá zásahu ČTÚ, nebylo tedy dosaženo kompromisu mezi jednajícími stranami.
O čem se již moc nemluvilo, je fakt, že zmiňované dohody nezahrnují ani přístup
k Internetu, ani k finančně zajímavým službám s přidanou hodnotou. To nevypadá
pro obě zúčastněné firmy nijak výhodně proč na tuto alternativu přistoupily?
Rozhodně to oslabilo jejich vyjednávací pozici pokud jde o tu zajímavější část
předpokládaných služeb. Nejde však jen o Aliatel a Contactel nejlépe se nejspíš
necítí ani ostatní operátoři, kteří o dohodách teprve jednají. Byl totiž
vytvořen precedens, který se jim nehodí. Český Telecom naopak může být
spokojen, jelikož kromě jiného se mu zatím daří obhajovat i další sporný bod,
brzdící dosud neuzavřené dohody a to tzv. bod přístupu. V dosavadních návrzích
Českého Telecomu (ČT) se totiž objevuje požadavek, aby propojovací body byly
zakládány v ústřednách alternativních operátorů, čímž podle něj vznikne nutnost
zaplatit ještě propojení mezi tímto bodem a ústřednou ČT, kde se nachází onen
bod přístupu. Je to dobrý nápad až na to, že telekomunikační zákon tento termín
nezná. Zase zůstane na ČTÚ, jak se s tímto problémem vyrovná. Když se sečtou
všechny vyjmenované rozpory, má toho k řešení více než dost.
Každopádně ČTÚ má k dispozici definici propojení, která praví, že jde o fyzické
a logické spojení sítí. Fyzické propojení neznamená větší problém, zajímavější
to je s tou logikou. Logika například napovídá, že by se nemělo zapomínat na
cenové rozhodnutí č. 3, které definuje zásadu reciprocity. Vrátíme-li se k
titulku článku, je třeba se zaobírat otázkou, proč společnosti Aliatel a
Contactel přistoupily na takto omezené propojovací dohody. Odpověď se nabízí
při pohledu na vlastnickou strukturu obou firem. Jsou zkrátka v období námluv,
hledají strategické investory a nevyřešené spory kolem propojovacích dohod
vážně ohrožují jejich základní byznys, a snižují tak jejich cenu. Musejí dát
přednost vrabci v hrsti, než čekat na lákavějšího holuba, který se, jak se zdá,
poněkud opožďuje.
Na taktický ústup se nejspíš bude muset dát i česká vláda. Miliardy, které
nutně potřebuje získat do rozpočtu prodejem licencí na sítě 3. generace, se
pomalu, ale jistě stávají nereálným snem. Ani jeden ze současných českých
mobilních operátorů nehodlá dát za licenci 5 miliard korun a je otázkou, jestli
se najde někdo ze zahraničí, kdo by za tyto peníze riskoval nejistou pozici
čtvrtého operátora na nevelkém trhu a na nevyzkoušených technologiích. Prodej
licencí na UMTS v okolních zemích stagnuje a v Německu, kde se za licence
zaplatilo snad nejvíce, se zainteresované firmy snaží dohodnout na společné
výstavbě sítí. To zase dělá starosti regulátorovi, který musí rozhodnout, kam
až tato spolupráce může zajít.
1 0432 / dar









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.