Kdy jsou lidé v práci spokojeni?

Studie britských profesorů Andrewa Oswalda a Jonathana Gardenera z univerzity ve Warwicku o spokojenosti lidí v práci pokr...


Studie britských profesorů Andrewa Oswalda a Jonathana Gardenera z univerzity
ve Warwicku o spokojenosti lidí v práci pokrývá vzorek asi 7 000 namátkově
vybraných lidí, kteří jsou převážně zaměstnáni ve funkcích, jimž se populárně
říká "bílé límečky". Výzkum trval od roku 1991 a přinesl některé zajímavé a
zřejmě i nečekané poznatky. Badatelé dospěli k závěru, že nejméně spokojeni se
svou prací se cítí lidé z těch skupin, které jsou zaměstnány ve velkých
společnostech a jsou na svých postech již delší dobu, dále absolventi
unizverzit a lidé středního věku. Je to jistě divné, že se právě vysokoškolsky
vzdělaní odborníci necítí nejlépe, ale britští experti na svých pozorováních
trvají. Profesor Oswald se domnívá, že to může souviset s jejich vyššími
ambicemi a s tím, že častěji než lidé v jiných strukturách vzájemně poměřují
své kvality, což se jim v podmínkách tvrdé konkurence mnohdy jeví jako osobně
velmi skličující. "Velmi nás překvapilo zjištění, že většina spokojených
pracovníků patří k těm, kteří se nacházejí na dolních příčkách zaměstnanecké
stupnice," říká profesor Oswald a dodává: "Také překvapuje, že spokojenější
jsou lidé, kteří přešli ze soukromých rodinných firem do veřejných akciových
společností. Bude to zřejmě i tím, že většina z nich se domnívá, že na nových
pracovništích je jejich práce dlouhodoběji zajištěna a lépe oceňována."
Kdybychom podle těchto výzkumů sestavili graf spokojenosti průměrných
zaměstnanců s jejich pracovním zařazením, dospěli bychom ke zcela zřetelnému
tvaru písmene "U". Sedlo této statistické křivky má představovat generaci
čtyřicátníků, tedy lidí, kteří bývají v zaměstnání nejméně šťastní. Jde zřejmě
o známý úkaz, že se zaměstnanci právě v tomto období, tedy prakticky v polovině
své životní a pracovní kariéry, snad vůbec poprvé hluboce zamýšlejí nad sebou
samými, hodnotí dosavadní dráhu, poměřují realitu se svými silami a schopnostmi
a dospívají k názoru, že jejich ambice nejsou naplněny tak, jak si v mládí
představovali. U mnohých to ovšem vyvolává problémy souhrnně označované jako
"krize středního věku". Avšak s příchodem dalších let se tato "krize" pomalu
vytrácí. Nespokojení buď rezignují na vyšší cíle, nebo nacházejí východiska,
která je postupně dovádějí k uznávání jiných hodnot a tím k růstu své vlastní
spokojenosti. Přesně v duchu grafu ve tvaru "U".
Studie profesorů z univerzity ve Warwicku se rovněž týká průzkumu takových
jevů, jakými jsou například vztahy mezi dlouhou pracovní dobou a nespokojeností
zaměstnanců, nebo mezi platem a jejich spokojeností v místě. Za nejlepší metodu
odměnování je považován pobídkový systém, neboť se ukázalo, že má dlouhodobý
účinek. Nejde přitom jen o známé podíly na zisku, odměny za úsporu času a
inovaci produktů, třináctý plat či vánoční příspěvek. Patří sem i vzdělávání
hrazené firmou, odměnu za zvýšení kvalifikace, důchodové připojištění hrazené
zcela nebo zčásti podnikem, životní pojištění, podnikové půjčky a ručení za
půjčky, dotování rekreace pro pracovníky a jejich rodinné příslušníky, placené
volno v den narozenin. Svoji roli hraje zajisté i možnost, aby se zaměstnanci
mohli po pracovní době věnovat v zařízeních firmy svým koníčkům či kutilství,
bezplatná pomoc firemního právníka či jiného specialisty v soukromých
záležitostech, programy pro bývalé pracovníky-důchodce a další. "Ještě jsme
stoprocentně nepřišli na kloub tomu, proč je to tak," tvrdí profesor Jonathan
Gardener. "Ani nevíme, zda tento mechanismus zlepšuje výkonnost nebo ziskovost,
ale výsledky jasně naznačují, že zde fungují důležité spojovací články."
Skutečnost, že ti, co řídí, jsou spokojenější než ti, kdož jsou řízeni, je mimo
jakoukoliv pochybnost. Ovšem v této souvislosti platí, že více spokojenosti se
svou prací vyjadřují ženy než muži. Sociologické studie obecně poukazují na to,
že muži se hůře podrobují než ženy a rádi se snaží vystupovat z pozice
samostatnosti, okázalosti a síly. Proto mnohým z nich vyhovují takové obory,
jako služba v armádě, v policii a v politice. I zde však platí, že ne každý
může být generálem nebo ministerským předsedou. Za snad vůbec nejspokojenější
je označována skupina lidí "na vlastní noze," aneb těch, kteří se osamostatnili
a pracují pro sebe. Nejdůležitějším faktorem jejich spokojenosti je jistě fakt,
že pracují kdy chtějí a jak chtějí. Samozřejmě s veškerým rizikem, jež pokrývá
široké spektrum problémů od získání zakázky až po realizaci zisku. Velmi
důležitým aspektem pro spokojenost lidí u firmy je určitě i atmosféra, jaká
panuje na jejích pracovištích. Samozřejmě, že nejlépe se daří tehdy, když jsou
určené úkoly plněny s chutí a nebojme se toho výrazu i s radostí. A když
existují možnosti k uplatnění vlastní tvořivosti. Jedině chuť, radost a pocit
uspokojení z díla mohou být pak nejlepším motivem, kterému mnozí pracovníci
dávají přednost dokonce i před finanční odměnou.
9 1099 / jafn









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.