Když dvě nejsou dvě

Databázový trh je velký. Není divu, přibližně 95 procent aplikací lze považovat za databázové. Roční hodnota toho...


Databázový trh je velký. Není divu, přibližně 95 procent aplikací lze považovat
za databázové. Roční hodnota tohoto trhu se pohybuje okolo desítky miliard
amerických dolarů. A první místo patří Velké modré. Roční hodnota tohoto trhu
se pohybuje okolo 13 miliard amerických dolarů a první místo patří společnosti
Oracle. Že jsem se zbláznil a opakuji jednu větu dvakrát, navíc ve zcela jiné
podobě?
Srovnávání nesrovnatelného, i tak by se s jistou dávkou nadsázky daly označit
pravidelné pokusy předních společností zaměřených na různé průzkumy a výzkumy
trhu. Již slyším ty stovky hlasů říkajících, že IDC tomu přece rozumí a kdyby
nerozumělo, tak že by podobné průzkumy dávno neexistovaly. Jenže ve světě, kde
dvě nemusí být vždy rovno dvěma, platí poněkud jiná pravidla, než na jaká jsme
zvyklí. Důsledek my jsme první. Ne, my jsme první. Ne a ne my jsme první!
Nejméně smysluplné výsledky dávají průzkumy, které se vůbec nesnaží
nadefinovat, co to vlastně databázový trh je a jaké databázové technologie
budou/byly do zpracování zařazeny. Kategorizace technologií je základním
předpokladem pro to, aby průzkum měl nějaký smysl. Nejvíce se dnes pozornost
zaměřuje na relační databázové technologie a technologie určené pro analytické
zpracování dat datové sklady a nástroje OLAP. Máme zde ale také další
technologie namátkou objektové databáze či nativní XML databáze. Méně
propracované průzkumy tak vlastně sčítají jablka s hruškami, případně třešně a
blumy ignorují a výsledky vydávají za nejkomplexnější možné. Prvním
předpokladem průzkumu trhu je vždy přesná specifikace toho, co zjišťujeme a
zpracováváme.
Stačí tedy přesně určit, jaký segment databázového trhu nás zajímá, a můžeme
směle srovnávat? Ovšem... co vlastně budeme srovnávat? Příjmy? Počty licencí na
uživatele? Počty licencí na procesory? Počty vývojových licencí? Nebo tak nějak
všechno dohromady a počkáme si, jaký kočkopes nám z toho vyjde? Člověk je tvor
líný, a tak je obvykle využívána metodika založená na tom základním měřitelném
na prodejní ceně a z ní odvozených obratů. Jenže prodejní ceně za co a komu?
V nejčastěji uvažovaném relačním světě například za samotný databázový engine?
Nebo i za rozšiřující nástroje? Nebo i za rozhraní do nerelačních systémů?
Některé firmy nabízejí vše v celku (nebo v jedné, dvou variantách) za jednu
cenu, jiné využívají modulární způsoby licencování.
Budeme uvažovat skutečné prodejní ceny koncovému zákazníkovi nebo směrem k
distributorům? A jak přesně zohledníme licence ve vestavěných aplikacích
zaplacené někdy jednorázově a někdy každoročně? A budou nás spíše zajímat
příjmy za produkt nebo zohledníme i náklady na technickou podporu a upgrade
někdy inkasované současně s prvotní prodejní cenou, jindy v rámci udržovacího
poplatku?
A kde tedy vznikají hlavní disproporce? Každý dodavatel má mírně odlišné
licenční modely, ale současné průzkumy se tyto rozdíly snaží vměstnat do jedné
univerzální metodiky. Nejde přitom ani tak o to, že by některá společnost
nechtěla uvést informace o prodejních cenách bez technické podpory, ona třeba
takové ceny vůbec nemá. Například. Také samotné získávání informací o částkách
může být zavádějící, všichni víme, že optimalizovat se dá ledasco.
Aby nedošlo k nepochopení vůbec nechci předchozími odstavci říci, že by byly
průzkumy trhu k ničemu. Ony smysl mají, ale příjemce informací musí být
obezřetný a vždy se zaměřit nejvíce na to, co vlastně průzkum zjišťoval a jak
moc jsou jednotlivé výsledky vypovídající. Pak se možná nebude divit, že dvě
nejsou dvě.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.