Když je na čase jít dál

Vedoucí oddělení bezpečnosti kvůli neomalené šéfové mění místo. A na nové pozici hned řeší zapeklitý problém...


Vedoucí oddělení bezpečnosti kvůli neomalené šéfové mění místo. A na nové
pozici hned řeší zapeklitý problém.

Už jste někdy měli pocit, že ať řeknete nebo uděláte cokoliv, bude to vždycky
špatně? Přesně takhle jsem se cítila se svou minulou vedoucí. Na následujících
řádcích se proto pokusím vylíčit, jaké nečekané a s odborností nesouvisející
problémy se také mohou objevit před manažerem bezpečnosti. A zmíním se i o
řešení jednoho úkolu na novém působišti.
V době, kdy jsem pracovala jako vedoucí oddělení bezpečnosti, o čemž jsem
ostatně psala po několik měsíců, jsem vyzkoušela řadu způsobů, jak zvrátit
vývoj velmi obtížné situace. Spoléhala jsem se na své přednosti na zářivý
úsměv, nekonečnou trpělivost, na týmovou spolupráci, na své technické
schopnosti a dovednosti projektového řízení na všechny ty triky správného
profesionála, však víte. Nakonec ale nezabralo nic a já rezignovala.
Nikdy jsem nezneužila své pozice nebo svého politického vlivu, abych si něco
vynutila. Prostě takové metody nemám ráda. Pokud se musíte vytahovat svou
funkcí, abyste lidi přiměli něco udělat, pak asi při jejich řízení přehlížíte
něco důležitého. Co si ale má člověk počít, když se musí zodpovídat někomu, kdo
se nad všemi ostatními vychloubá svou funkcí a politickým vlivem?
Strávila jsem víc času, než by bylo vhodné, snahou nějak porozumět, čeho se má
šéfová snaží dosáhnout (na rozdíl od cílů a záměrů, které deklarovala) a jak
manévruje ve vodách naší firmy. Bylo mi jasné, že když nepochopím, oč jí
skutečně jde, budu potrestána za něco, co nebude po jejím. Má šéfová snadno
ztrácela trpělivost. Její brunátná tvář, divoká gestikulace a bouchání do stolu
je ale k smíchu až teď, s odstupem času. Bylo jasné, že politickou konexí mé
šéfové je provozní ředitel, a podstata této konexe byla zdrojem řady spekulací.
Šéfová se tím samozřejmě netajila a klidně se jeho jménem oháněla. Každý věděl,
že jakmile se s ní dostane do křížku, ještě ten den se to ředitel dozví a zítra
ráno vynese ortel. Nepřipouštěla žádné diskuse. Mínění jiných ji nezajímalo.
Dokonce mi řekla: "Pokud bude dělat každý, co mu nařizuji, bude všechno v
pořádku." Jistě, říkám doma totéž svým dětem, ale šéfová přece není matka.

Snaha o řešení
Nechtěla jsem to vzdát, dokud neudělám vše, co je v mých silách, abych situaci
změnila. Vyhledala jsem dva důležité vedoucí, s nimiž jsem chtěla vše probrat.
První z nich, nejvyšší vedoucí pracovnice v oddělení lidských zdrojů, byla ve
firmě úplně nová a ještě nedotčená politickými vazbami. Během krátkého setkání
jsem vysvětlila, že hledám pro svou šéfovou pomoc, třeba prostřednictvím
asistenčního programu pro zaměstnance. Popsala jsem emocionální tirády, které s
ní cloumají, a požádala jsem personalistku, aby si věci osobně ověřila.
Vysvětlila jsem, že neprahnu po místě své šéfové, ale že mi jde spíš o kolegy a
o dobro celé společnosti. Personalistka souhlasila, že se na to podívá.
Za pár měsíců bylo všechno ještě horší a já se s personalistkou sešla znovu.
Tentokrát mi řekla, že mé stížnosti se netýkají takových problémů, které by
musela hlásit, jako je například sexuální obtěžování. Byla jsem ve slepé uličce.
Další na řadě byl vedoucí mé šéfové. Je to komunikativní člověk, kterého znám
už nějakých deset let. Všechno jsem mu vylíčila: svůj rozhovor s
personalistkou, příklady bláznivých situací, které denně zažíváme, nízkou
morálku pracovní skupiny (výsledek toho, jak nás při čtvrtletních hodnoceních
cupuje na padrť), zřetelný nedostatek manažerských dovedností mé šéfové, její
technickou neschopnost (která komplikuje možnost dostatečně ji vzdělat, aby
mohla moudře rozhodovat), její politické konexe s jeho kolegou.
Věděla jsem, že nemám co ztratit. Byla jsem připravena, že mě mohou vykázat z
budovy, i když jsem doufala, že tento vedoucí bude dostatečně osvícený, aby
rozhodl, že náš tým bude podléhat někomu jinému.
Ale nestalo se nic. Za měsíc debata pokračovala a mělo se ukázat, zda vedoucí
na něco přišel. Jeho jediným návrhem bylo, abychom mu začali co nejdříve
podávat zprávy přímo v rámci zpětné vazby. Řekl mi, že nikdo z provozu na ní
nic takového, co jsem popisovala, nevidí. Vysvětlila jsem mu, že ji nikdo
nezažil v extrémních podmínkách. Pochopila jsem, že vedoucí je buď politicky
nebo profesně bezmocný, případně se rozhodl, že když se mi to nelíbí, ať si
dělám co chci a netahám ho do toho.

Čas pro změnu
Nedávno jsem četla o státní úřednici, která úspěšně zpochybnila výpovědi,
kterými ji dva bývalí zaměstnanci nařkli ze zneužívání státních zdrojů a
vybavení k její politické kampani. Reportér se jí zeptal, jak hodlá změnit
způsob své řídící práce, když ji bývalí zaměstnanci obviňují z nevhodných
praktik. Odpověděla na to drze, že způsob svého řízení nebude měnit nijak.
Řekla, že zaměstnanci byli asi nějak rozladěni a že to s ní nemá nic společného.
Jsem snad rozladěna? Ani nápad. Prostě jsem odešla. Mám svou práci ráda a líbí
se mi pracovat s talentovanými lidmi. O bezpečnostní odborníky je zájem,
zejména o ty, kteří mají řadu technických certifikátů a jsou ve svém oboru
dobří. Během dvou týdnů jsem dostala tři nabídky a jednu z nich jsem přijala.
Moji kolegové, kteří nevhodným jednáním šéfové také trpí, doufají, že můj
ostentativní odchod přivodí nutné organizační změny. Naděje umírá poslední.

Nová pozice
Nyní pracuji pro manažera, který je nejen přátelský, ale také moudrý,
inteligentní, milý a kompetentní. Jak jsem tu trefu udělala? Znala jsem ho.
Pracovala jsem s ním už před lety a s přáteli, bývalými vedoucími a dřívějšími
spolupracovníky zůstávám v kontaktu. Pravidlem číslo jedna v tomto oboru je
udržovat své sítě v pohotovosti, aktualizovat seznamy svých kontaktů a být vždy
ochoten vyjít svému kolegovi vstříc. Vždycky se vám to vrátí. Jakmile můj
současný šéf zjistil, že hledám práci, vzpomněl si na víkendy, kdy jsem mu
pomáhala s důležitým projektem, a ihned mi nabídl místo.
Je to místo ve veřejné správě, takže jsem musela změnit některá svá "vnitřní
nastavení". Pracuji pro divizi, která je součástí rozsáhlého státního úřadu, a
pracuji tu úplně jiným způsobem, než jsem si počínala v soukromém sektoru.
Například účetní období jsou tu velmi dlouhá, takže je důležité dlouho předem
plánovat prostředky, které je třeba alokovat na konkrétní projekty.
Bezpečnostní manažeři mívají vždy dlouhé seznamy toho, co je třeba udělat,
jenže mé místo není nijak zvlášť dobře placeno, divize nemá dost prostředků a
peníze nejsou ani na to, aby se věci ze seznamu nutných prací začaly řešit
aspoň v horizontu tří let.

Seznam cílů
Když někde začínám, připravím si vždy seznam rychle dosažitelných cílů
problémů, které se v novém zaměstnání dají vyřešit za prvních 30 dní. Chtěla
jsem se osvědčit, ale vyššímu vedení se bezpečnostní problémy, jako je zúžení
pravidel firewallů, jemné vyladění výkonnosti virtuální soukromé sítě nebo
kontrola instalace nejnovějších záplat do operačních systémů, nezdály být
důležité. Potřebovala jsem tedy vytipovat několik okruhů problémů, na něž bych
se mohla vrhnout a o nichž by i vedení bylo přesvědčeno, že stojí za vyřešení.
Během prvního týdne jsem provedla skenování sítě, pročetla jsem dokumentaci a
popovídala si s přímými zdroji svých informací, abych si mohla udělat obrázek o
architektuře a bezpečnosti sítě. Zjistila jsem, že naše divize je napojena na
rozsáhlejší státní síť, takže i naše zabezpečení závisí na velkém množství
síťových zařízení mimo náš dosah. A z úrovně této rozsáhlejší organizace jsou
řízeny naše koncové body (tj. routery). Usoudila jsem, že pokud se pustím do
jakýchkoliv inovací v záležitostech bezpečnosti naší divize a nebudu si chtít
udělat nepřátele, budu se muset pilně kamarádit s širší organizací. Potřebuji
čas, abych se vyznala v politických vazbách hlavně žádné radikální a náročné
změny. Jak se říká, je třeba postupovat pomalu, ale jistě.
Ale vraťme se k seznamu snadných cílů. Jedna z hlavních stížností koncových
uživatelů byla na to, že síť je velmi pomalá, zejména v určitých ročních
obdobích. To mi připadalo divné, ale pak jsem zjistila, že když se projednává
legislativa, sledují uživatelé přenosy přímo na svých počítačích, takže
přijímají audioi videosignál. Z průzkumu síťové architektury jsem věděla, že
uživatelé mají své počítače připojené k síti přepínaným Ethernetem o rychlosti
100 Mb/s a většina serverů je na gigabitovém Ethernetu. Interní síť je
perfektní, rychlá a její kapacita zdaleka nevyužitá.
Omezení ale představovaly starší routery (pracující na hranici kapacity paměti
RAM a s pomalejšími procesory) a linky typu T1. Jen v rámci naší divize se
několik set lidí pokoušelo v určitém okamžiku o přístup k videospojení s
datovým tokem 128 Kb/s. Kolika lidem se ale může úspěšně podařit připojit se ze
svého počítače, než se kapacita linky T1 (1,544 Mb/s) zahltí? Konektivita
rozsáhlé sítě buď je, nebo není. Síť nebude pomalejší. Prostě zkolabuje.

Jednoduché řešení
Zdálo se, že řešení bude celkem jednoduché. Spojila jsem se s inženýry, kteří
mají na starost síť WAN, a zeptala se jich, zda uvažovali o multicastingu
legislativních přenosů do celé sítě tak, aby k nim všechny složky měly přístup
a přitom neshodily své spojení nebo spojení celé divize. Odpovědí bylo nějaké
zamumlání ve stylu "uvidíme" nebo "hm, hm". Jeden z inženýrů povídal něco o
hlediscích bezpečnosti. Trochu víc jsem to prozkoumala a zjistila, že při
velikosti sítě, kterou mají na starosti, nemůže jít o změnu konfigurace, kterou
bychom zvládli přes noc. Multicasting umí vysílat jednokanálový přenos na každý
router v síti WAN a naopak audio/video se formou multicastingu vysílá do sítě
LAN. (Routery a přepínače musejí být na multicasting konfigurovány.)
Potom jsem se setkala s pracovníkem odpovědným za webové servery pro
legislativu a zeptala se ho, jestli s ním můžeme přímo spolupracovat při
směrování mediálního vysílání legislativních přenosů (v konfiguraci
server-to-server, zapomeňte na routery) a dále šířit toto vysílání naší sítí
LAN. Měli jsme štěstí. Jsou zde nasazeny webové servery pro media streaming od
Microsoftu a u nás zase byl k dispozici docela mohutný koncový server běžící
pod systémem Microsoft Windows 2003 Enterprise Edition.
Zpřístupnit media streaming na našem serveru a přijímat vysílání z jejich
serverů byla hračka. Naši koncoví uživatelé si nyní mohou vychutnat
legislativní přenosy po pouhém kliknutí na spojení, které poskytuje náš vlastní
intranet. Přijímáme jedno vysílání a přenášíme živý přenos tolika koncovým
uživatelům, kolik se jich na náš server připojí.

Pro budoucnost
Nešlo sice o záležitost bezpečnosti, ale problém byl hodně na očích. Takže když
jsem se takhle úspěšně uvedla, doufám, že se budu moci soustředit na to, proč
jsem sem vlastně přišla. Mimochodem, z vyšší řídící úrovně mi nabídli účast v
několika výborech, které se zabývají takovými otázkami, jako je bezpečnost
země, řízení IT a architektura IT. Nechala jsem si čas na rozmyšlenou a na
setkání s naším CISO (Chief Information Security Officer), vypravila jsem se do
datového střediska a sešla se s člověkem, který zřejmě umí shánět peníze z
grantů a dalších zdrojů. Celkem vzato, bylo to prima prvních 30 dní.
Řešíte podobné problémy jako C. J. Kellyová? Podělte se o svoje zkušenosti s
námi i se čtenáři Computerworldu. Můžete psát na adresu bezpecnost@idg.cz.



Absurdní situace
Některé situace v mém minulém zaměstnání byly tak absurdní, že jsem nevěděla,
jestli se mám hádat, nebo radši vybuchnout smíchy. Začala jsem si zapisovat
všechno, co má vedoucí řekla, pro případ, že by mě chtěla na něčem nachytat.
Jednou chtěla, aby se něco dělalo tak, podruhé jinak, a nikdy si nepamatovala,
na čem jsme se předtím dohodly.
Jen pro představu uvádím příklad jejích řídících schopností: Jednoho dne nás
postihlo zemětřesení. Šéfová, která měla na starosti sanaci následků pohromy,
vyběhla ze své kanceláře a hystericky vyžadovala, aby všichni zalezli pod
stoly. Při pohledu na sektorový nábytek v mé kóji jsem si to rozmyslela. Stejně
jako řada ostatních. Šéfová se vztekala, že neděláme, co poroučí, ale měla
takový strach, že utíkala do své kanceláře a vklouzla pod stůl. V tu chvíli
jsem se o firmu vážně bála, pokud by měla nastat nějaká skutečná katastrofa.
Podobně nezvladatelně se chovala i při bombovém poplachu.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.