Když vlci společně vyjí...

Vlci vyjí z různých důvodů, nicméně nejčastěji proto, aby dali najevo svoji sounáležitost. Návaznost tohoto jevu n...


Vlci vyjí z různých důvodů, nicméně nejčastěji proto, aby dali najevo svoji
sounáležitost. Návaznost tohoto jevu na českou scénu IT není náhodná v poslední
době se objevují různé iniciativy, které mají za cíl sjednotit jinak si
konkurující firmy. Příkladem může být jednak spojenectví 14 firem pod vlajkou
ASP a jednak společný postup alternativních telekomunikačních operátorů. Jednou
z myšlenek, která dokázala sjednotit na jedné platformě 14 významných IT firem,
je snaha prosadit na našem trhu model poskytování aplikací prostřednictvím
Internetu (ASP Application Service Providing). Prvním výsledkem společné
iniciativy firem, mezi které patří Aliatel, ASP1000, B2B Centrum, Compaq,
DELTAX Systems, Exact Software, Expert & Partner Engineering, Ixos, IBM,
KPNQwest, Microsoft, Progress Software, SAP a Sun Microsystems, je portál
www.sluzbyASP.cz. Co je na myšlence ASP tak zajímavé, že dostala pod "jednu
střechu" konkurenty, jakými jsou např. Microsoft a Sun Microsystems, nebo
KPNQwest a Aliatel? Realista by řekl, že jsou za tím tak velké peníze, že to
těm firmám prostě stojí za to. Jiný by však mohl namítnout, že dnes se na našem
trhu potkává nedostatečná nabídka s chabou poptávkou, takže jaképak velké
peníze. Tady je právě místo pro vizionáře, nebo alespoň pro optimisticky
uvažujícího analytika. Jestliže to funguje ve světě, proč by to nemohlo jít u
nás? Konec konců, kdo tady znal začátkem 90. let pojem leasing? Model ASP se
zase tak podstatně neliší...
Možná je namístě podotknout něco konkrétního o ASP, abychom si osvětlili, proč
o něj má zájem poměrně široké spektrum firem. Podstatou této myšlenky je
možnost klienta vyhnout se nákladné a časově náročné implementaci a údržbě
různých podnikových aplikací tím, že si takovou aplikaci jednoduše pronajme. Za
prostým "pronajímáním" však stojí celkem složitá struktura služeb, které musejí
spolehlivě a hlavně společně fungovat tak, aby obchodní model přinášel výhody a
zisk všem zúčastněným firmám. Subjekt poskytující služby ASP si nejdříve musí
nabízený software koupit od jeho výrobce, měl by ho mít na čem provozovat tzn.
je nucen disponovat pokud možno špičkovým hardwarem. Aby zajistil dálkový
přístup klienta k aplikaci prostřednictvím Internetu nebo VPN (virtuálních
privátních sítí), potřebuje od nějakého spolehlivého ISP konektivitu. K
odpovídajícímu zajištění celé infrastruktury (a že to zajištění musí být
zatraceně dobré!) jsou zapotřebí odpovídající prostory, obvykle pronájem
datového centra. Nu a k tomu, aby to všechno dohromady klapalo, bývá nutná
spolupráce se zkušeným implementátorem, resp. systémovým integrátorem. Kolik
vlků se může nažrat na jedné koze! Jenomže ta musí být dostatečně veliká, či
spíš by jich mělo být na trhu dostatek. Tady je právě kámen úrazu jestliže
zasvěcení odborníci na IT vědí, o co jde, podnikatelská veřejnost je obvykle
úplně vedle. Nutnost poznat, o co kráčí, a zbavit se pochopitelných obav z
něčeho nového, je důležitým krokem, kterému by však měla předcházet vhodná
iniciativa ze strany podnikových informatiků. Otázka tedy nyní zní: Jak
angažovat tyto lidi na projektu, který by je vlastně mohl připravit o práci?
Odpovědí je osvěta a propagace, a na tu jedna firma nemůže stačit. Proto vlci
společně vyjí...
Druhým příkladem společného postupu navzdory vlastní přímé konkurenci je
probíhající boj o propojovací dohody. Termín dohoda je zde více než na místě,
bereme-li v potaz, že dohoda je vlastně kompromisem. Arbitrem sporu mezi Českým
Telecomem (ČT) a alternativními operátory je ČTÚ, a dá se říct, že bez jeho
aktivit by zřejmě k žádným dohodám nedošlo. Co je nového od našeho posledního
hodnocení tohoto problému? Poté, co byli ostatní operátoři nuceni přijmout cenu
za propojení stanovenou ČTÚ, objevil ČT další bariéru tzv. přístupový bod,
který leží ještě před ústřednou, kde je umístěn bod propojení. Právě na úseku
mezi oběma body nalezl Telecom místo pro dodatečné náklady, které však výklad
ČTÚ nezná. Dalším sporným bodem jsou platby za přístupové svazky. Lapidárně
řečeno, podle ČT jsou pro poskytování kvalitních služeb zapotřebí kabely dva
jeden pro hlas a jeden pro Internet. Alternativní operátoři namítají, že
vytíženost obou provozů v průběhu dne se doplňuje, takže kabel stačí jen jeden.
Kde najde ČTÚ kompromis v tomto případě? Přesto se však situace hýbe vpřed ČT
již souhlasil s reciprocitou plateb, tedy se stejným poplatkem za přístup ke
službám obou zainteresovaných operátorů.
Pokud by se tento přístup aplikoval i na služby se zvláštním tarifem
(připomeňme si např. oblíbenou předvolbu 0609 nebo tzv. zelené linky), mohli by
operátoři k nějaké dohodě opravdu dojít. Je načase už i v Bruselu projevili
nespokojenost s podivným postupem liberalizace našeho telekomunikačního trhu.
Ale aby se věci hnuly, vlci musejí výt dál.
1 0246 / dar









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.