Klíče k úspěšné řídící práci

"Každý, kdo se ujímá plnění jakéhokoliv úkolu s pomyšlením pouze na vlastní odměnu, je již předem odsouzen k nez...


"Každý, kdo se ujímá plnění jakéhokoliv úkolu s pomyšlením pouze na vlastní
odměnu, je již předem odsouzen k nezdaru."
Tato slova známé vojenské osobnosti druhé světové války a posléze 34.
amerického prezidenta Dwighta Eisenhowera jsou jako na míru ušitá i pro vedoucí
manažery všech oborů. Plně totiž odpovídají tomu, co lze označit za jeden z
nezbytných klíčů k úspěšné řídící práci. Nazvěme jej kupříkladu jako cit pro
úkol, nebo ještě lépe jako smysl pro plnění poslání.
Ano, jen stěží lze nalézt v celé personalistice a dalších podobných oborech od
teorie řízení až po psychologii práce významnější tezi, než je ta, která říká,
že pro úspěšný chod podniku nic není tak důležité, než najít správné řídící
pracovníky pro správné pozice ve správný čas. Stejně tak je možno říci, že k
vlastnostem dokonalých šéfů, bez ohledu na stupeň jejich zařazení a obor
činnosti, patří jistě integrita jejich osobnosti, přirozená inteligence,
charakter, koncepční myšlení, schopnost komunikace ve všech směrech kolmo i
horizontálně houževnatost, vytrvalost, odvaha, zásadovost doplňovaná pružností
a podobně.
Nicméně zkušenosti ukazují, že to, co lze nazvat prostě "klíči k úspěšnému
počínání" si v řídící funkci (opět na jakékoli úrovni), může být pojímáno i z
poněkud jiného pozorovacího úhlu. Vezměme si například shora zmíněný citát
muže, který dokázal jak ve svém vojenském, tak posléze i civilním povolání, že
mu právem patřil titul vynikající manažer. Vždyť umět si v sobě systematicky
pěstovat cit pro úkol, chápaný jako významné poslání v procesu řízení týmů
lidí, jistě vyvěrá z neobyčejné schopnosti talentovaného jedince. Zejména z
toho, jak dokáže blíže určit směr, kam napřít největší úsilí, stejně tak jako
mít v sobě "cosi zvláštního", co ho zevnitř nutí vyvinout maximum energie a
tvořivosti k dodržení vytyčené osy postupu. Někteří psychologové to označují
jako "sebe-zpřítomnění". Samozřejmě pro potřeby každodenní praxe to znamená
zůstat nohama pevně na půdě reality. Ale vůbec to není o tom, že by shora
uvedený Eisenhowerův citát měl být chápán tak, že vynikající jedinec v roli
řídícího pracovníka nesmí vůbec myslet na ohodnocení své práce. I on je člověk
z masa a kostí a i on musí být motivován. Ale jak ze svých zkušeností o výběru
a péči o vynikající manažery uvádí John Grom, jenž působil 15 let jako
personální ředitel známé americké firmy Rubbermaid, "peněžní odměny nejsou
hlavní hnací silou jeho nebo jejího chování."
Mnohé nasvědčuje tomu, že za další klíč k úspěšné řídící práci je možno označit
smysl pro autoritu. Lidé, kteří se mohou vykázat tímto jistě zvláštním znakem
své osobnosti, jsou svým okolím již na první pohled posuzováni, jako by byli už
předem samotnou přírodou předurčeni být v čele zástupů. Je zajímavé, že se
obvykle sami nad touto rolí ve svém životě příliš nepozastavují, ani tento
náhled druhých na sebe samé nezpochybňují. Na druhé straně se ukazuje, že pokud
jde o skutečně vynikající manažery, tak tito lidé přijímají své postavení v
kariérní hierarchii bez jakékoliv nadutosti. Zkušenosti, které uvádí shora
vzpomínaný John Grom, naznačují, že tito nesporně nadaní jedinci tuto svoji
schopnost pokládají spíše za "odpovědnost před bohem" než za nějaký zázračný
"dar shůry". Rovněž není bez zajímavosti, že dokáží přijmout kritiku a dokonce
i porážku, ze které se rychle snaží poučit a najít cestu k nápravě. Jsou
přístupní ke všem informacím, nejlépe z různorodých pramenů, od kohokoliv a
kdykoliv, třeba i v okamžiku, kdy platí ono nechvalně známé a mnohdy lacině
důležité "šéf si nepřeje být rušen". Ale v žádném případě nikdy nenechávají
nikoho na pochybách, kdo je v podniku šéfem, a má tudíž i největší odpovědnost.
Intenzita klidu. I s takovým pojmem označovaným za další z klíčů k úspěšné
řídící práci se lze dnes setkat, když sledujeme americké personalisty. Sami
ovšem říkají, že by se snad mohl najít přiléhavější výraz, ale zatím jej prý
nikdo ještě nevymyslel. O co jde? Stručně řečeno se jedná o vlastnost vedoucího
manažera postupovat k cíli naprosto nesmlouvavě a s nasazením všech sil. To za
prvé. Ale za druhé to znamená, že šéf přitom nesmí dát najevo ani nejmenší
známku nervozity nebo vyvíjet zbytečný nátlak na druhé lidi. Jde tedy jistě o
vzácnou, ale nicméně nesmírně potřebnou schopnost člověka vůdčího typu
stimulovat, motivovat a vlévat energii do žil každého zaměstnance a celé
organizace, aby všechna předsevzetí byla účinným způsobem splněna. To znamená
bez takových archaických metod, jakými stále ještě někde jsou popohánění lidí,
vyhrožování ztrátou jejich zaměstnání nebo naopak přikrašlování situace,
líbivé, ale naprosto nereálné sliby a další nechvalně známé jevy z říše
malování "vzdušných zámků".
Takový šéf je pak z hlediska potřeb účinného řízení zdravou a silnou osobností,
která pomáhá lidem vytyčovat smělé cíle a zároveň jim poskytuje maximální
podporu k jejich dosažení. Je to takový člověk, který vyniká klidem i v
nejsvízelnějších situacích. Dokáže si i pod tlakem, který jiní považují za
nesnesitelný, zachovat důstojnost, rozvahu a kompetenci, které ve
spolupracovnících a podřízených vyvolávají důvěru a inspiraci.
Jednou se Johna Groma dotazoval mladý muž, co má dělat, aby se stal lepším
manažerem. Měl novátorské nápady, sršel energií a byl nabit vědomostmi. Leč
žádný z jeho plánů nebyl vedením firmy přijat. Chtěl se tedy od zkušeného
personalisty dovědět, jak v téhle situaci postupovat, když se mu současně ve
firmě líbilo a nechtěl ji opustit. Grom mu odpověděl zcela prostě, ale velice
účinně: "Ukaž jim, že ti podnik není lhostejný."
Co z toho vyplývá? Určitě tolik, že v Americe, stejně jako v Evropě, naší zemi
samozřejmě nevyjímaje, platí poznání, že vynikající vedoucí manažeři jsou a
stále budou zapotřebí. Že to musejí být šéfové, kterým není lhostejný osud
ostatních a že pokud takoví budou na řídících postech, lidé za nimi půjdou
třeba až na sám kraj světa.
9 3286 / jaf









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.