Kódová označení procesorů Intel

Výrobci různých produktů neoznačují své výrobky v době vývoje a testů skutečnými názvy, které se později budou...


Výrobci různých produktů neoznačují své výrobky v době vývoje a testů
skutečnými názvy, které se později budou používat, ale většinou je schovávají
pod kódová označení. Například Windows 95 se v době před jejich uvedením
označovaly jako Chicago, stejně jako byl OS/2 4.0 původně znám pod jménem
Merlin. U procesorů se tyto "hezké" názvy začaly používat až u Pentia II,
předtím Intel označoval 486 jako P4, první Pentia jako P5 a Pentia Pro jako P6.

Současnost
V době, kdy ještě nebylo známo konečné označení procesoru, který spojoval výkon
jádra Pentia Pro a instrukční dodatek MMX, se pro něj užívalo kódové označení
Klamath. Později byl tento procesor oficiálně uveden na trh pod označením
Pentium II. Pentium II vychází z procesoru Pentium Pro, po němž podědil vnitřní
architekturu s dvojitou nezávislou sběrnicí a především dynamické provádění
instrukcí. To spočívá především ve třech technologiích, majících za úkol
urychlit zpracování programu:
Jednak je to vícenásobné předpovídání větvení programů, kdy procesor odhaduje,
jak vyjde výsledek větvení a připraví si a zpracuje následující instrukce
předem.
Pak je to analýza toku dat, zajišťující provádění instrukcí v optimálním
pořadí, nezávisle na původním pořadí v programu.
A třetím pilířem je spekulativní provádění instrukcí, kdy procesor, využívaje
superskalární architektury, provádí instrukce napřed, tedy dříve, než na ně v
programu dojde řada. Více se dočtete na str. 2.
Tomáš Bučina

Na titulní straně jsme zmínili 3 metody, s jejichž pomocí se zvýšil výkon
Pentia II oproti Pentiu, zvláště při použití 32bitových programů. Vývoj ale
kráčel dál a s ním přicházely i další procesory a jejich kódové názvy.
Další kódové označení, také původně jméno jedné říčky v Oregonu, použil Intel
na variantu Pentia II. Deschutes označuje Pentium II vyrobené 0,25mikronovou
technologií od frekvence 333 MHz. Takové procesory mají menší odpadní teplo,
takže ke své práci vyžadují nižší napájecí příkon. Stejně tak je možné
dosáhnout vyšších frekvencí než u předchozích Pentií II.

Celeron a mobilní procesory
Pro mobilní variantu Pentia MMX byl používán název Tillamook. Tak se označují
Pentia MMX, speciálně navržená pro notebooky, kde je, kvůli výdrži baterií,
vyžadováno snížené napájecí napětí a příkon. Tillamook byl k dispozici až od
frekvence 200 MHz.
Stejně tak pro mobilní variantu Pentia II se před jejím uvedením na trh vžil
název Tonga. Její výhody byly stejné jako u mobilního Pentia MMX, navíc se
zvýšil výpočetní výkon.
Varianta procesoru Pentium II, směrovaná do nejlevnějších systémů, tedy dnešní
Celeron, byl vyvíjen také pod kódovým označením, tentokrát Covington. Jádro
Celeronu vychází z koncepce P6, tedy i Pentia II. Vnitřní architektura byla
zachována, aby se udržel vysoký výkon, avšak díky novému výrobnímu procesu se
podařilo výrazně snížit cenu. To se samozřejmě promítlo také na kapotáži. Místo
osvědčeného,
ale drahého balení S.E.C.C. (u Pentia II) se používá kartridž S.E.P.P.,
vypadající vedle Pentia II velmi lacině. Také z důvodu ceny se zcela ztratila
cache 2. úrovně, což se velmi negativně projevilo na výsledném výkonu procesoru.
Proto přistoupil Intel k další změně, kterou bylo přidání L2 cache přímo na čip
procesoru. Takto vybavený Celeron byl vyvíjen pod jménem Mendocino (tentokrát
je to původně kalifornská vinařská oblast), které si udržel ještě nějakou dobu
po uvedení na trh pod skutečným jménem. Zejména proto, že se i tento nový
procesor Intel nazývá Celeron, ačkoliv oproti stejně taktovanému Celeronu bez
cache má Mendocino asi o 30 % lepší výkon (podle SYSMark 98), přičemž cena je
velmi blízká.
Původní Celeron byl nabízen ve verzích 266 MHz a 300 MHz, Mendocino pak od 300
MHz do 400 MHz. Varianta 300 MHz, která je k dispozici jak s cache, tak bez ní,
se liší označením, pomalejší se jmenuje Celeron 300, rychlejší Celeron 300A.
Rychlejší Celerony se označují opět bez přívlastku "A" 333, 366 a 400. Zajímavé
na Mendocinu je také to, že díky vyrovnávací paměti přímo na čipu, s níž
procesor komunikuje plnou rychlostí, na rozdíl od poloviční rychlosti u Pentia
II, může být v některých aplikacích Mendocino rychlejší než stejně taktované
Pentium II.
Během ledna se začala dodávat také verze Celeronu, kapotovaná opět do formátu
Socket, tedy čip posetý zespodu stovkami nožiček. Podle jejich počtu se nové
rozhraní nazývá Socket 370 a jsou v něm k dispozici všechny procesory
Mendocino, tedy varianty 300A, 333, 366 a 400.

Horká přítomnost
Nejnovější přírůstek do rodiny procesorů Intel se prodává pod nepříliš
originálním označením Pentium III. Také tento procesor však byl vyvíjen pod
kódovým názvem, tentokrát Katmai. Intel tak při své cestě po Spojených státech
došel až na Aljašku a pro svůj procesor použil název jedné z tamních činných
sopek.
Pentium III vychází opět z architektury P6, ke které však přidává nejen nové
instrukce, ale také vylepšuje vnitřní strukturu. Především je plně využívána
100MHz sběrnice a integrovaná cache 2. úrovně se rozrostla na velikost 512 KB.
Nejznámější však na novém procesoru je rozšířená instrukční sada o 70 nových
instrukcí pro vylepšení zpracovávání multimédií. Tato instrukční sada byla
původně nazývána MMX2, později se přešlo ke KMI (Katmai Multimedia
Instructions) a dnes se značuje jako KNI (Katmai New Instructions). Tyto
instrukce také umožňují zpracovávat více dat během jediné instrukce tato
technologie je známa pod zkratkou SIMD (Single Instruction Multiple Data).
Už několik dní je na trhu procesor označovaný jako Dixon (původně kalifornské
město), určený pro mobilní počítače. Přestože se o jeho uvedení ví delší dobu,
různí se názory na to, zda jej považovat spíše za mobilní Celeron či za mobilní
Pentium II. Dixon má totiž 256KB cache, která pracuje na plné frekvenci
procesoru. To by mu mělo zaručit slušný výkon, napájecí napětí jen 1,6 voltu
pak nízký odběr z akumulátorů.

Blízká ...
Zatímco Pentium III je již na světě, na jeho serverového bratra se teprve čeká.
Měl by jím být procesor označovaný zatím jako Tanner. Pentium III Xeon v sobě
bude obsahovat 512 KB až 2 MB L2 cache a bude připraven pro nasazení ve
víceprocesorových systémech. Uveden bude nejspíš 17. března 1999.

...a vzdálená budoucnost
Pravděpodobně v září 1999 by měl být uvolněn procesor s kódovým označením
Coppermine. Bude vycházet z procesoru Pentium III, ale bude vyráběn
0,18mikronovou technologí. Startovat bude na frekvenci 600 MHz a v budoucnu by
měl být vlajkovou lodí "spotřební" řady procesorů Intel.
Stejně jako u předchozích typů procesorů bude uvedena na trh také varianta pro
serverové systémy, vycházející z Pentium II Xeon (Tanner), avšak vyrobená
0,18mikronovou technologií. Nový procesor, nesoucí kódové označení Cascades,
bude k dispozici pouze pro patici Slot 2 a prodávat se bude v 2. polovině roku
1999. Pracovat bude na frekvencích 600 a 666 MHz.
Snad do poloviny roku 2000 by měl Intel uvolnit nový procesor, dnes označovaný
jménem Merced. Merced bude prvním plně 64bitovým procesorem od Intelu, kterým
firma zahájí novou generaci IA64. Merced by měl přinést zcela novou
technologii, která už nebude přímo kompatibilní se starší IA32. Jednou z
výrazných změn bude to, že o optimalizaci kódu programu se nebude starat sám
procesor jako dosud, ale už kompiler do programu označí místa, kde je výhodné
využít paralelního zpracování. Další změnou bude nová 128bitová sběrnice a
patice typu Slot M, což by mělo umožnit dosáhnout špičkovou rychlost až 3,2
GB/s při frekvenci sběrnice 200 MHz.
Na přelomu roku 2000 a 2001 uvede Intel poslední dvojici procesorů architektury
IA32. "Spotřební" varianta má zatím označení Willamette, serverová je dnes
označována jako Foster. Oba procesory budou vyrobeny 0,18mikronovou
technologií, se startovní frekvencí kolem 1 GHz. Několik důležitých inovací
bude zaměřeno především na zvýšení výkonu, který by měl dosáhnout až 1,5násobku
stejně taktovaného Deschutese.
Záhy po překročení 1 GHz přejde výroba na 0,13mikronovou technologii, což dále
umožní zvyšovat pracovní frekvence. Willamette bude možná obsahovat sběrnici
vycházející ze systémů Alpha, Foster bude vybaven 128bitovou paticí Slot M,
odpovídající specifikaci procesoru Merced, s přenosovou rychlostí přes 3 GB/s.

Po roce 2000
Během 1. poloviny roku 2001 by se měl objevit procesor, dnes označovaný jako
McKinley. Půjde o produkt 2. generace architektury IA64, ke kterému se však
mnohem více než k Mercedu hlásí také Hewlett-Packard. Podle jejich vyjádření
bude McKinley minimálně 2x výkonnější než Merced. Po roce 2002 by se měla
objevit levnější varianta postavená na 0,13mikronové technologii. Je možné, že
tato verze McKinley bude první procesor vyrobený tzv. měděnou metodou, tedy čip
s krycím názvem Madison. Jak McKinley, tak Madison budou využívat v té době již
osvědčený 200MHz Slot M z Mercedu.
Mezi roky 2002 a 2003 si Intel opět vzpomene na zákazníky z řad běžných
spotřebitelů a připraví "celeronovskou" variantu Madisonu, dnes označovanou
jako Deerfield. Také tento procesor bude používat Slot M a bude určen pro
pracovní stanice a malé až střední servery.
9 0354 / pen









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.