Kolik standardů potřebují 3G?

S postupující globalizací světa se stává stále naléhavější otázka standardizace různých systémů. Výjimkou sam...


S postupující globalizací světa se stává stále naléhavější otázka standardizace
různých systémů. Výjimkou samozřejmě nejsou ani mobilní sítě 3. generace, takže
nebude od věci se podívat, jak to vypadá se standardy v době, kdy se první sítě
uvádějí do provozu. První ideou v oblasti standardizace sítí 3G byla snaha
překonat technologickou roztříštěnost, která je charakteristická pro sítě
předchozí generace. Záměrem bylo vytvořit jednotný systém pro obě Ameriky,
Evropu, Asii a Japonsko tedy oblasti, kde jsou dnes mobilní sítě vzájemně
nekompatibilní.

Historie
Hledání společného standardu začalo oficiálně v roce 1998, kdy Mezinárodní
telekomunikační unie (ITU International Telecommunications Union) oznámila, že
očekává návrhy ze strany odborné veřejnosti. Názory však byly značně odlišné a
hledání společného východiska dalo vzniknout několika sdružením, mezi nimiž se
svým úsilím zviditelnily především Operators Harmonization Group (OHG) a
sdružení pro podporu standardů třetí generace nazvané Third Generation
Partnership Project (3GPP). V první polovině roku 1999 se konečně objevily
první výsledky. Za významnou byla v tomto směru považována březnová dohoda mezi
společnostmi Ericsson a Qualcomm, kdy Ericsson koupil divizi Qualcommu
zabývající se výrobou infrastruktury na bázi CDMA a obě společnosti se poté
navzájem shodly na kompromisu v oblasti návrhu standardu pro 3G sítě.
Jako zlomovou označila tuto smlouvu především Asociace GSM, která reprezentuje
světové operátory GSM a satelitních sítí, regulátory a správce ze 129 zemí
světa. Není divu vždyť již v této době museli operátoři mobilních sítí dělat
strategická rozhodnutí o budoucnosti, a vítali proto jakýkoliv krok, který mohl
přiblížit vznik standardního prostředí. Předseda Asociace GSM Richard Midgett
tehdy dokonce vyjádřil naději, že toto prohlášení odstranilo všechny hlavní
překážky, které dříve stály v cestě ambicióznímu programu ITU pro rozvoj
IMT-2000 (standardu pro sítě 3G). Měla tak být snáze dosažena jednota při
rozhodování o standardech a rychlé pokračování prací v souladu s časovým
rozvrhem ITU.
3 standardy K dohodě se nedalo dojít jinak než kompromisem. Na jaře 1999 byly
jako standardní označeny tři technologie: CDMA2000, podporovaná
severoamerickými poskytovateli vedenými Qualcommem, wideband-CDMA (WCDMA), za
kterou stáli především Japonci a evropští výrobci GSM zařízení, a TDMA
zaštítěná například konsorciem UWCC. Toto rozvržení však víceméně kopírovalo
situaci, jaká zatím panuje u sítí 2G, zajímavý je však příklon japonských
operátorů ke standardu WCDMA, který propagují jejich evropští kolegové
pracující na sítích GSM.

Další sjednocování
Rok 1999 postoupil do své poloviny a vývoj se zase hnul o kousek kupředu.
Začátkem června předložilo Sdružení operátorů mobilních sítí a výrobců
mobilních zařízení spolu s OHG mezinárodní unii ITU návrh na sjednocení
širokopásmového CDMA a CDMA2000. Sdružení navrhlo řešení, jak sladit CDMA
standardy tak, aby umožňovaly co nejsnazší přechod nejen z GSM sítí, ale
dokonce i ze stávajících CDMA systémů. Návrh počítal s jednotným standardem se
třemi operačními módy, mezi kterými by mohli uživatelé volit. Šlo o direct
sequence (DS) mód pro WCDMA, multi-carrier (MC) mód pro CDMA2000 a time
division duplex (TDD) CDMA mód.
Povzbuzující na tomto návrhu byl i fakt, že všechny tři módy by měl zvládnout
jeden čip v telefonu, takže přístroje by se chovaly obdobně jako dnešní duální
telefony. V polovině července 1999 se k tomuto řešení přiklonilo i sdružení
3GPP. Technologická specifikace 3G sítí tak začala získávat jasnější obrysy.
Prostřednictvím 3GPP byl stanoven i časový harmonogram prací, který počítal s
testováním první zkušební verze standardu v roce 2001 v Japonsku. Další verze
zahrnující i sítě s IP přenosy by měla být testována letos.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.